Přeskočit na obsah

SK Slavia Praha

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

SK Slavia Praha (celým názvem: Sportovní klub Slavia Praha – fotbal, a.s.) je český profesionální fotbalový klub sídlící v Praze. Je jedním z nejstarších, nejúspěšnějších a nejpopulárnějších klubů v Česku. Spolu se svým městským rivalem Spartou Praha tvoří dvojici nejvýznamnějších klubů české fotbalové historie. Slavia je úřadujícím mistrem české nejvyšší soutěže.

Domácím stadionem klubu je Fortuna Arena v pražských Vršovicích. Tradičními klubovými barvami jsou červená a bílá. Ve znaku má červenou pěticípou hvězdu směřující cípem dolů.

SK Slavia Praha
Soubor:SK Slavia Praha logo.svg
PřezdívkySešívaní, Červenobílí, Věčná Slavia
Založen2. listopadu 1892 (jako ACOS)
1896 (fotbalový odbor)
StadionFortuna Arena
Kapacita19 370
PředsedaJaroslav Tvrdík
TrenérJindřich Trpišovský
SoutěžFortuna:Liga
Sezóna2024/25

Historie

Založení a první roky (1892–1918)

Počátky klubu sahají do roku 1892, kdy studenti medicíny založili v Praze na Vinohradech Akademický cyklistický odbor Slavia (ACOS). Kvůli údajné protirakouské činnosti byl však spolek brzy rozpuštěn. K jeho obnovení došlo v roce 1895 a o rok později, 21. ledna 1896, byl v rámci spolku založen fotbalový odbor[1].

První oficiální zápas odehrála Slavia 25. března 1896 proti týmu AC Praha a vyhrála 5:0. O čtyři dny později se odehrálo první derby se Spartou, které skončilo bez branek. V těchto letech se Slavia rychle stala jedním z nejlepších týmů nejen v Čechách, ale i na kontinentu. Klíčovou postavou byl skotský trenér John William Madden, který v klubu působil v letech 1905–1930 a zavedl moderní tréninkové metody a taktické prvky[2]. Pod jeho vedením se Slavia stala pojmem a pravidelně porážela přední evropské kluby.

Zlatá éra (1918–1948)

Po vzniku Československa a zavedení profesionální ligy v roce 1925 patřila Slavia k absolutní špičce. Hned první ročník profesionální soutěže v roce 1925 vyhrála bez jediné porážky. Největší hvězdou tohoto období byl brankář František Plánička, považovaný za jednoho z nejlepších gólmanů své doby, a útočníci jako Antonín Puč a František Svoboda.

Nejslavnější období klub zažil na přelomu 30. a 40. let 20. století. V roce 1938 získala Slavia nejvýznamnější mezinárodní trofej ve své historii – Středoevropský pohár, když ve finále porazila maďarský Ferencvárosi TC. V tomto období do klubu přišel legendární útočník Josef Bican, který se stal nejlepším střelcem v historii klubu i celé ligy[3]. S Bicanem v sestavě Slavia dominovala domácí scéně a získala několik mistrovských titulů v řadě, a to i během Protektorátu Čechy a Morava. Toto období je často označováno jako "éra Bicana a Pláničky" a je považováno za nejúspěšnější v historii klubu.

Období útlumu (1948–1989)

Nástup komunistického režimu v únoru 1948 znamenal pro Slavii začátek nejtěžšího období v její historii. Klub byl považován za symbol buržoazní, prvorepublikové inteligence, což bylo pro nové mocenské struktury nepřijatelné. Slavia byla donucena opustit svůj stadion na Letné a byla vystavena systematické perzekuci[4].

Přejmenování a ztráta identity

V rámci socialistické reorganizace tělovýchovy byl klub několikrát přejmenován, aby se zbavil své "buržoazní" minulosti. Z původního SK Slavia Praha se postupně stal:

  • Sokol Slavia Praha 7 (1948)
  • ZSJ Dynamo Slavia Praha (1949)
  • DSO Dynamo Praha (1953)
  • TJ Dynamo Praha (1954)
  • SK Slavia Praha (až v roce 1965 se klubu podařilo vrátit se k původnímu názvu)[5]

Tyto změny, spolu s nuceným odchodem klíčových osobností v čele s Josefem Bicanem, vedly ke ztrátě identity a sportovnímu úpadku. Klub přišel o svůj profesionální status a nejlepší hráči odcházeli do státem protežovaných klubů, jako byla armádní Dukla Praha nebo policejní Rudá hvězda.

Boj o přežití a občasné úspěchy

Po většinu 50. a 60. let se Slavia pohybovala mezi první a druhou ligou. Několikrát dokonce sestoupila a bojovala o holé přežití. Éra dominance byla pryč a klub se stal průměrným ligovým týmem.

Mírné oživení přišlo na přelomu 60. a 70. let. Pod vedením trenéra Františka Fadrhonce a s hráči jako František Veselý se Slavia vrátila do horní poloviny tabulky. V sezóně 1973/74 se po dlouhých letech dočkala alespoň dílčího úspěchu, když vyhrála Český pohár. Ve finále Československého poháru však podlehla Slovanu Bratislava.

V 80. letech se klub nadále potýkal s nevyrovnanými výkony. Přestože se v jeho dresu objevili talentovaní hráči jako Luboš Kubík nebo Ivo Knoflíček, na výraznější úspěch v podobě mistrovského titulu klub stále čekal. Celé období od roku 1948 až do Sametové revoluce v roce 1989 tak pro Slavii znamenalo dlouhých 41 let bez jediného ligového titulu.

Návrat na vrchol a následná krize (1990–2015)

Po Sametové revoluci v roce 1989 se pro Slavii otevřela nová kapitola. Klub se zbavil politických tlaků a mohl se opět svobodně rozvíjet.

První titul po 48 letech a jízda Pohárem UEFA

Zlaté časy se do Edenu vrátily v polovině 90. let. Pod vedením trenéra Františka Cipra a s generací výjimečných hráčů, jako byli Karel Poborský, Vladimír Šmicer, Radek Bejbl a Patrik Berger, zažila Slavia jednu z nejlepších sezón v novodobé historii.

V sezóně 1995/96, přesně 100 let od založení fotbalového odboru, ukončila Slavia dlouhé 48leté čekání a získala mistrovský titul[6]. Tento úspěch byl doprovázen památnou jízdou v Poháru UEFA. Slavia postupně vyřadila Sturm Graz, SC Freiburg, RC Lens a ve čtvrtfinále slavně i AS Řím po gólu Pavla Kuky v prodloužení[7]. Cestu pohárovou Evropou ukončila až v semifinále, kde těsně podlehla francouzskému Girondins de Bordeaux v čele s budoucí hvězdou Zinédinem Zidanem.

Liga mistrů a další úspěchy

Na další ligový titul si Slavia musela počkat až do sezóny 2007/08 pod vedením trenéra Karla Jarolíma. Rok předtím, v roce 2007, dosáhla dalšího historického milníku, když poprvé v historii postoupila do základní skupiny Ligy mistrů. V předkole vyřadila slavný Ajax Amsterdam a ve skupině se utkala s týmy jako Arsenal nebo Sevilla FC[8].

V následující sezóně 2008/09 Slavia titul obhájila a zdálo se, že se natrvalo usadila na českém fotbalovém výsluní.

Finanční kolaps a boj o licenci

Po úspěšných letech však přišel strmý pád. Klub se pod vedením tehdejšího majitele, britské společnosti ENIC, dostal do obrovských finančních problémů. Dluhy narůstaly, hráčům nechodily výplaty a Slavia se propadala tabulkou.

Krize vyvrcholila v roce 2011, kdy klubu hrozil bankrot a odebrání profesionální licence[9]. V této době se o záchranu klubu zasloužili i samotní fanoušci, kteří pořádali sbírky a protesty. Klub několikrát změnil majitele, ale stabilita nepřicházela. Slavia se na několik let stala průměrným ligovým týmem, který bojoval spíše o záchranu než o tituly. Toto období je považováno za jedno z nejtemnějších v novodobé historii klubu, srovnatelné pouze s perzekucí v 50. letech.

Nová éra a dominance (2015–současnost)

Zásadní zlom v novodobé historii klubu nastal v září 2015. Do Slavie majetkově vstoupila čínská energetická a investiční společnost CEFC China Energy, která klub zachránila před bankrotem, splatila jeho dluhy a zajistila mu finanční stabilitu[10]. Později, po problémech CEFC, převzala majoritní podíl v klubu největší čínská státní investiční společnost CITIC Group, což dlouhodobě zajistilo silné finanční zázemí.

Návrat na vrchol a éra Jindřicha Trpišovského

S novým majitelem se Slavia mohla opět soustředit na sportovní cíle. Po stabilizaci kádru získala v sezóně 2016/17 pod vedením trenéra Jaroslava Šilhavého po osmi letech mistrovský titul.

Skutečná éra dominance však začala s příchodem trenéra Jindřicha Trpišovského v prosinci 2017[11]. Pod jeho vedením se Slavia proměnila v moderní, fyzicky náročný a takticky vyspělý tým, který začal udávat trendy v českém fotbale. Trpišovský s týmem získal:

  • Tři mistrovské tituly v řadě (2018/19, 2019/20, 2020/21). V sezóně 2020/21 prošla Slavia ligou bez jediné porážky, což se jí podařilo poprvé od roku 1925[12].
  • Čtyři vítězství v Českém poháru (2018, 2019, 2021, 2023).
  • Dvě vítězství v Česko-slovenském Superpoháru (2019, 2023).

Během této éry se oporami týmu stali hráči jako Tomáš Souček, Vladimír Coufal, Nicolae Stanciu nebo Ondřej Kolář.

Úspěchy v evropských pohárech

Pod vedením Jindřicha Trpišovského začala Slavia pravidelně dosahovat významných úspěchů i na evropské scéně.

  • Evropská liga 2018/19: Slavia postoupila ze skupiny a v play-off vyřadila KRC Genk a pětinásobného vítěze soutěže Sevilla FC po dramatické domácí výhře 4:3 v prodloužení. Cestu soutěží ukončila až ve čtvrtfinále proti Chelsea[13].
  • Liga mistrů 2019/20: Slavia podruhé v historii postoupila do základní skupiny, kde byla nalosována do "skupiny smrti" s týmy FC Barcelona, Borussia Dortmund a Inter Milán. Přestože skončila poslední, zanechala vynikající dojem díky odvážným a vyrovnaným výkonům, včetně remíz na hřištích Interu Milán a Barcelony[14].
  • Evropská liga 2020/21: Slavia opět došla do čtvrtfinále, když v play-off vyřadila favorizované týmy Leicester City FC a Rangers FC. Vypadla s Arsenalem.
  • Evropská konferenční liga 2021/22: V premiérovém ročníku nové soutěže došla Slavia opět do čtvrtfinále, kde nestačila na Feyenoord.

Díky těmto úspěchům si Slavia vybudovala silné jméno v Evropě a výrazně vylepšila český klubový koeficient.

Klubová identita a symboly

Barvy a dres

Tradičními klubovými barvami jsou červená a bílá. Dres je rozdělen vertikálně na dvě poloviny, z pohledu hráče je pravá polovina bílá a levá červená. Uprostřed dresu je umístěna červená pěticípá hvězda. Tento design dresu, který patří k nejstarším a nejznámějším v Evropě, dal klubu přezdívku "Sešívaní".

Znak a hvězda

Ve znaku klubu je červená pěticípá hvězda, která je netypicky otočená cípem dolů. Symbolizuje naději a víru v lepší budoucnost, i když se věci nedaří. Barvy mají také svůj symbolický význam:

  • Červená barva představuje srdce a vášeň pro hru.
  • Bílá barva symbolizuje fair play a čistotu sportovní myšlenky.

Stadion

Současným domovem Slavie je Fortuna Arena v pražských Vršovicích. Stadion byl otevřen v roce 2008 a s kapacitou 19 370 diváků je nejmodernějším fotbalovým stadionem v Česku. Pravidelně hostí zápasy české fotbalové reprezentace a v roce 2013 se zde konalo finále Superpoháru UEFA mezi Bayernem Mnichov a Chelsea. V roce 2023 hostil finále Evropské konferenční ligy.

Stadion stojí na místě legendárního stadionu Eden, který byl domovem Slavie od roku 1953 až do svého zbourání v roce 2003.

Fanoušci a rivalita

Slavia má jednu z největších fanouškovských základen v zemi. Nejtvrdší jádro fanoušků, známé jako Tribuna Sever, je proslulé svými propracovanými choreografiemi a hlasitou podporou.

Největším a nejprestižnějším zápasem je pro Slavii derby pražských "S" proti městskému rivalovi Spartě Praha. Tento zápas je považován za vrchol české ligové sezóny a má obrovský společenský i sportovní význam. Rivalita mezi oběma kluby je nejstarší a nejintenzivnější v českém fotbale.

Největší úspěchy

Národní soutěže

  • Mistr československé/české ligy (21x): 1925, 1928/29, 1929/30, 1930/31, 1932/33, 1933/34, 1934/35, 1936/37, 1939/40, 1940/41, 1941/42, 1942/43, 1946/47, 1995/96, 2007/08, 2008/09, 2016/17, 2018/19, 2019/20, 2020/21, 2023/24
  • Vítěz českého poháru (12x): 1941, 1942, 1945, 1974, 1997, 1999, 2002, 2018, 2019, 2021, 2023, 2024

Mezinárodní soutěže

 * Vítěz (1x): 1938
 * Účast v základní skupině (2x): 2007/08, 2019/20
 * Semifinále (1x): 1995/96
 * Čtvrtfinále (2x): 2018/19, 2020/21
 * Čtvrtfinále (1x): 2021/22

Reference