Přeskočit na obsah

Institut Václava Klause

Z Infopedia
Institut Václava Klause, o.p.s.
Typobecně prospěšná společnost
ZakladatelVáclav Klaus, Jiří Weigl, Václav Klaus ml., Jan Klaus
SídloŠárecká 29, Praha 6Dejvice (zámeček Hanspaulka)
Webinstitutvk.cz

Institut Václava Klause, o.p.s. (zkratka IVK) je konzervativní think-tank a studijní a výzkumná obecně prospěšná společnost se sídlem v Praze. Byl založen v roce 2012 Václavem Klausem, jeho syny Václavem Klausem ml. a Janem Klausem a Jiřím Weiglem, bývalým vedoucím Kanceláře prezidenta republiky, který se stal prvním ředitelem institutu. IVK vznikl přejmenováním a transformací původní organizace Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP), jež Václav Klaus jako politický think-tank sám inicioval již v roce 1998. Do obchodního rejstříku byl Institut zapsán 22. února 2012.

Podle vlastní charakteristiky se IVK profiluje jako liberálně-konzervativní think-tank, jehož hlavním posláním je dokumentace, výzkum a propagace života, díla a myšlenek Václava Klause a shromažďování literatury a propagace idejí spojených s jeho veřejným působením. Institut pořádá semináře, konference a přednášky pro odbornou i širokou veřejnost a vydává publikace. Kritizuje to, co označuje jako kolektivistické ideje, sociální inženýrství a nadměrnou regulaci, a za klíčové nebezpečné tendence považuje jevy, které nazývá „evropeismus", environmentalismus, „koncepce globálního vládnutí" a migrace. Sídlí v barokním zámečku v pražské části Hanspaulka, od něhož je v médiích i veřejnosti celá čtvrť Dejvic v tomto okolí běžně nazývána.

Institut je inspirován prezidentskými knihovnami a institucemi zřizovanými po skončení funkčního období v USA. Svou roli popisuje jako uchovávání a rozvíjení politického a ideového odkazu Václava Klause, s nímž je spojeno třicet let obnovené české demokracie. Od roku 2024 je hlavním sponzorem IVK podnikatel v energetice Pavel Tykač, který nahradil dlouholetého dárce, skupinu PPF.

⏳ Historie

🏛 Centrum pro ekonomiku a politiku (1998–2012)

Kořeny Institutu Václava Klause sahají do roku 1998, kdy Václav Klaus — tehdy předseda Poslanecké sněmovny — založil jako občanské sdružení Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP). Cílem CEPu bylo šíření a podpora idejí svobodné společnosti a tržního hospodářství a propagace myšlenek velkých osobností liberálního myšlení. Činnost CEPu sestávala převážně z pořádání seminářů a z publikační činnosti. Centrum bylo financováno z dobrovolných příspěvků soukromých osob.

Tato organizace fungovala jako Klausova programová základna po celé jeho prezidentské období (2003–2013) a zajišťovala ideovou kontinuitu jeho myšlenek i mimo rámec státní funkce. Postupně se stala zázemím pro Klausovy spolupracovníky a platformou k vydávání odborných a populárních publikací.

🏗 Vznik IVK a zámeček Hanspaulka (2012)

Ještě v průběhu posledního roku Klausova prezidentství — v únoru 2012 — byl do obchodního rejstříku zapsán nový subjekt: Institut Václava Klause, o.p.s. Vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jiří Weigl, jenž patřil k Klausovým nejbližším spolupracovníkům, byl jmenován ředitelem nové instituce. V rozhovoru pro tisk k tomu Weigl v září 2012 uvedl: „Budeme se snažit, aby po skončení svého prezidentského mandátu mohl Václav Klaus začít působit již ve fungující instituci."

V témže roce byla podepsána smlouva o dlouhodobém pronájmu barokního zámečku v části Dejvic nazývané Hanspaulka, na adrese Šárecká 29. V tomto objektu bylo zázemí jak pro nový Institut, tak pro Centrum pro ekonomiku a politiku, jež se stalo součástí IVK, a pro Klausovu postprezidentskou kancelář. Zámeček Hanspaulka se stal trvalým veřejným symbolem Klausovy postprezidentské existence a celá přilehlá část Dejvic je v médiích po něm pojmenována.

Institut byl formálně inspirován vzorem prezidentských knihoven a institutů, jež po skončení funkčního období zřizují bývalí prezidenti Spojených států. Tato inspirace se promítla jak do archivní a dokumentační funkce IVK, tak do jeho ambice být permanentní platformou pro prezentaci Klausova politického dědictví.

V březnu 2013 Klaus skutečně prezidentský úřad opustil a do IVK nastoupil jako hlavní osobnost a ideový lídr.

👥 Vedení a personální složení

Ve správní radě Institutu vedle Václava Klause zasedli i jeho bývalý prezidentský tajemník Ladislav Jakl a bývalý europoslanec ODS Ivo Strejček. Od roku 2017 začal v Institutu působit jako manažer a tiskový mluvčí Petr Macinka — pozdější zakladatel a předseda politické strany Motoristé sobě. Macinka se jako veřejná tvář IVK výrazně angažoval v mediálních debatách o klimatické politice a evropské integraci, než v roce 2025 přešel na post ministra zahraničních věcí v Babišově vládě.

🗓 Současnost

IVK v současnosti provozuje webový portál institutvk.cz, na němž průběžně zveřejňuje komentáře, glosy, rozhovory a analytické texty svých spolupracovníků k aktuálním politickým, ekonomickým a společenským tématům. Vydává knižní publikace — zejména sborníky a kratší analytické svazky. Ve spolupráci s CEPem vydal IVK například sborník IVK k nedávným evropským volbám (2024), na němž se autorsky podíleli Klaus, Weigl, Strejček a Jakl a který se věnuje tématům migrace, Green Dealu a vztahu občanů k Bruselu. Pořádá veřejné semináře a konference, jejichž záznamy jsou přístupné na internetu a YouTube.

Na Facebooku má stránka IVK přes 28 000 sledujících. Institut udržuje kontakty s podobně orientovanými zahraničními think-tanky a s politickými osobnostmi konzervativního a suverenistického spektra v Evropě.

📝 Ideová orientace a témata

🧭 Liberální konzervatismus a obrana svobody

IVK se deklaruje jako liberálně-konzervativní instituce. Za základní hodnoty považuje svobodu jedince, svobodný trh, politickou demokracii a tradiční (národní) hodnoty. Svůj hlavní cíl vymezuje jako bránění těmto hodnotám před tím, co označuje za „nové či inovované módní ideologie". Kritizuje kolektivistické ideje, sociální inženýrství a nadměrnou regulaci ze strany státu i nadnárodních institucí.

🌍 Kritika evropské integrace

Dlouhodobě centrálním tématem IVK je kritická analýza Evropské unie a procesu evropské integrace. Institut přebírá a rozvíjí Klausovy teze z jeho knih (zejm. Evropská integrace bez iluzí, 2011) a považuje prohlubování integrace za ohrožení národní suverenity, demokracie a svobody. Negativně hodnotí přesouvání rozhodovacích pravomocí na bruselské instituce, jež podle IVK nejsou demokraticky odpovědné občanům. Kritizuje rovněž Schengenský prostor v kontextu migrace.

🌡 Klimaskepticismus a kritika klimatické politiky

Jedním z nejviditelnějších témat IVK je klimaskepticismus — tedy zpochybňování vědeckého konsenzu o lidmi způsobených klimatických změnách a zejména kritika klimatické politiky. Václav Klaus toto téma rozvinul v knize Modrá, nikoliv zelená planeta (2007) a IVK v tomto duchu dlouhodobě kritizuje Evropský zelený úděl, Pařížskou dohodu i celkové zaměření klimatické politiky. Tiskový mluvčí Petr Macinka byl opakovaně kritizován vědeckou komunitou za nepřesnou interpretaci klimatologických dat v médiích.

🚶 Migrace a tradiční hodnoty

IVK konzistentně kritizuje migrační politiku EU a jev, který označuje jako „masovou migraci", jako ohrožení tradiční evropské a české společnosti. Prosazuje přísnou kontrolu hranic a odmítá přijímání uprchlíků formou povinných kvót. Zároveň se vymezuje vůči tomu, co nazývá genderovou a antidiskriminační politikou, a obhajuje tradiční pojetí rodiny a hodnot.

📰 Mediální a soudcovská moc

Dalšími opakovanými tématy IVK jsou tzv. „mediokracie" (vliv médií na politiku), „soudcokracie" (vliv soudů a Ústavního soudu) a kritika nevládních organizací a nadací — přestože IVK sám jako nestátní a nezisková organizace funguje. Václav Klaus je dlouhodobě kritický vůči neziskovému sektoru, ačkoli sám působí v několika neziskových strukturách.

💰 Financování

🏦 Petr Kellner a PPF (2012–2024)

Od počátku existence IVK hrál klíčovou roli v jeho financování Petr Kellner, nejvlivnější český investor a zakladatel skupiny PPF. Kellnerova investiční skupina PPF Banka se od vzniku IVK stala jeho hlavním sponzorem; v letech 2012–2013 šlo o největšího jednotlivého dárce. Tato podpora pokračovala po celou dobu Kellnerovy existence — tedy do jeho smrti při letecké havárii na Aljašce v březnu 2021. V následujících letech PPF pod vedením jeho dědiců ve sponzorství IVK pokračovala. Roční příspěvek PPF se v posledních letech pohyboval kolem 10 milionů korun.

V roce 2024 se PPF od IVK finančně odstřihla.

⛏ Pavel Tykač (od 2024)

Záhy po odchodu PPF byl IVK osloven a jako nový hlavní sponzor byl v říjnu 2024 veřejně oznámen Pavel Tykač — jeden z nejvlivnějších českých podnikatelů, jehož byznys je soustředěn v energetice a těžbě hnědého uhlí. Tykač na svém webu avizoval: „Budu finančně podporovat IVK," a jako motiv uvedl, že lidé z IVK reprezentují důležitý názorový proud v debatách o klimatické agendě, konsolidaci veřejných financí a EU. Roční příspěvek Tykače odpovídal stejné výši jako příspěvky PPF, tedy 10 milionům korun. Skutečnost, že hlavní sponzor klimaskeptického think-tanku je zároveň klíčovou postavou hnědouhelného byznysu, vyvolala komentáře v médiích.

Podle zprávy serveru iROZHLAS z července 2025 Tykač zaslal IVK avizovaných 10 milionů korun. Záhy poté mu je však jeden z dalších sponzorů — omilostněný podnikatel — přestal přispívat, takže přehled dárců se opět proměnil.

🏢 Další sponzoři

Vedle hlavního sponzora přispívají IVK i menší dárci. V roce 2024 se mezi ně zařadily společnost Datasys (dodavatel IT řešení pro veřejný sektor), firma FACM podnikatele Miroslava Formana, komunikační společnost EMC a firma GiTy poskytující satelitní připojení. Svou podporu naopak výrazně omezila firma Kos Wire Europe (v korejském vlastnictví), která IVK sponzorovala pravidelně od roku 2013.

🏰 Sídlo — zámeček Hanspaulka

IVK sídlí v barokním zámečku na adrese Šárecká 29 v Praze 6, v části Dejvice nazývané Hanspaulka. Zámeček je chráněnou nemovitostí a slouží jako pracovní zázemí Klause a spolupracovníků institutu, jako prostor pro pořádání přednášek, seminářů a konferencí i jako archiv a knihovna. Pronájem budovy byl sjednán v roce 2012. Název Hanspaulka se v médiích i laickém jazyce rozšířil jako synonymum celé přilehlé dejvické čtvrti, ačkoli název zámečku odkazuje na historické označení pozemků v tomto území.

✨ Vliv a kontroverze

📣 Mediální vliv a politické vazby

IVK je jedním z nejvlivnějších českých think-tanků z hlediska mediální přítomnosti. Jeho pracovníci — zejména Václav Klaus a Jiří Weigl — jsou pravidelnými hosty v médiích a jejich texty cirkulují v konzervativních a pravicově-populistických mediálních prostředích. Vliv IVK se promítl i do přímých politických vazeb: Petr Macinka, bývalý tiskový mluvčí IVK, se stal předsedou strany Motoristé sobě a v roce 2025 ministrem zahraničních věcí v Babišově vládě, přičemž si jako poradce přibral Jiřího Weigla, šéfa IVK, což vyvolalo kritiku médií i opozice.

⚠️ Kritika

IVK čelí opakované kritice z různých stran. Vědecká a novinářská komunita kritizuje zejména klimaskeptické postoje institutu jako odporující vědeckému konsenzu. Deník Alarm a další media věnovaly rozsáhlý prostor analýze argumentů, které prezentoval Macinka v mediálních debatách o klimatu, a označily je za věcně nepřesné či zavádějící.

Kritici upozorňují na střet zájmů v oblasti financování: hlavní sponzor Pavel Tykač těží z fosilních paliv, jejichž útlum je součástí klimatické politiky, kterou IVK kritizuje. Levicová a progresivní média rovněž poukazují na to, že Václav Klaus, jenž veřejně kritizuje neziskový sektor, sám funguje v několika neziskových strukturách najednou.

Kontroverze provázela i zprávy o vazbách institutu na ruské zájmy. Zatímco IVK žádné přímé ruské financování popírá, nadace Klausových manželů v minulosti přijala prostředky od ropné společnosti Lukoil, jež zaplatila ruské vydání Klausovy knihy Modrá, nikoliv zelená planeta. IVK a Klaus jsou konzistentně vnímáni jako vstřícní k ruskému pohledu na mezinárodní politiku a kritičtí vůči politice NATO i podpory Ukrajiny.

💡 Pro laiky

Institut Václava Klause je v podstatě pracovní zázemí a ideová platforma bývalého prezidenta. Funguje podobně jako instituce, které si zakládají bývalí prezidenti v USA — jako místo, kde pokračují ve svém veřejném působení i po skončení funkce. Klaus a jeho spolupracovníci odtud vydávají texty, pořádají přednášky a komentují aktuální dění.

Klíčem k pochopení IVK je vědět, co Klaus zastává: svobodný trh, národní suverenitu, skepticismus vůči EU a klimatické politice, odpor vůči masové migraci. Přesně tato témata jsou náplní institutu. Ať s těmito postoji souhlasíte, nebo ne, IVK patří mezi organizace, jejichž texty se v české veřejné debatě hojně citují — a jejichž vlivu si všímají jak příznivci, tak kritici.

Zdroje