Anatolij Firsov
| Anatolij Firsov | |
|---|---|
| Celé jméno | Anatolij Vasiljevič Firsov |
| Datum narození | 1. února 1941 |
| Místo narození | Moskva, Sovětský svaz |
| Datum úmrtí | 24. července 2000 |
| Místo úmrtí | Firsanovka, Rusko |
| Státní příslušnost |  |
| Povolání | hokejový útočník, trenér, politik |
| Aktivní od | 1958 |
| Aktivní do | 1974 |
Anatolij Vasiljevič Firsov (rusky Анатолий Васильевич Фирсов; * 1. února 1941, Moskva, Sovětský svaz – † 24. července 2000, Firsanovka, Rusko) byl sovětský a ruský profesionální hokejový útočník, trojnásobný olympijský vítěz a osminásobný mistr světa. Během své aktivní kariéry v šedesátých a na počátku sedmdesátých let dvacátého století se stal jedním z nejdominantnějších hráčů světového hokeje. Celou svou vrcholovou kariéru spojil s dominancí sovětské sborné a s armádním klubem CSKA Moskva, který v té době vedl legendární trenér Anatolij Tarasov.
Firsov vynikal mimořádnou technikou hole, vynalézavostí, excelentním bruslením a patřil k průkopníkům nových hokejových dovedností v Sovětském svazu. Během své kariéry v nejvyšší sovětské soutěži, Mistrovství SSSR, odehrál 474 utkání, ve kterých nastřílel 346 branek. V reprezentačním dresu nastoupil do 166 oficiálních mezistátních utkání a vstřelil 134 gólů. V roce 1998 byl jako projev uznání za celoživotní přínos hokeji slavnostně uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace (IIHF).
👶 Mládí a těžké začátky v Moskvě
Anatolij Firsov se narodil v Moskvě na počátku roku 1941. Jeho dětství bylo drasticky poznamenáno vypuknutím druhé světové války a německou invazí do Sovětského svazu. Otec Vasilij Firsov byl bezprostředně po začátku bojů odveden na frontu, kde padl v boji. Matka tak zůstala na výchovu tří dětí zcela sama, což uvrhlo rodinu do těžké chudoby. V poválečných letech rodina strádala nedostatkem základních životních potřeb.
Lednímu hokeji, respektive jeho tehdejší předcházející formě známé jako ruský hokej (bandy), se mladý Anatolij začal věnovat na zamrzlých pláccích a dvorech, jakmile mu bylo deset let. Jeho prvním vybavením nebyla profesionální výstroj, ale běžná obuv, improvizovaná hokejka a plechovka místo puku. Později začal organizovaně nastupovat za mládežnický závodní tým zvaný Krasnyj bogatyr (Červený bohatýr), kde si osvojil základní manévrovací schopnosti a stabilitu na bruslích.
Jeho talentu si brzy všimli zástupci hokejového klubu Spartak Moskva, kam následně přestoupil. Ve Spartaku prošel závěrečnou fází mládežnického vývoje a propracoval se až do hlavního týmu dospělých. Ve věku sedmnácti let debutoval v elitní sovětské lize. Během svého tříletého působení v prvním mužstvu Spartaku ovšem nastupoval převážně ve druhé nebo třetí útočné formaci. Sám Firsov později přiznal, že v této pozici neviděl velkou perspektivu pro to, aby na sebe upozornil reprezentační trenéry, i když za Spartak Moskva dokázal střílet důležité branky.
⚔️ Přestup do CSKA Moskva a spolupráce s Tarasovem
Zlom v jeho kariéře nastal na podzim roku 1961. V té době dosáhl věku dvaceti let a jako každý sovětský občan podléhal branné povinnosti. Oficiální cestou vojenského odvodu byl povolán do armádního celku CSKA Moskva, jehož hlavním trenérem byl vlivný a přísný Anatolij Tarasov. Odchod ze Spartaku představoval v tehdejším sovětském hokeji výjimečný jev, neboť členové tohoto klubu tvořili uzavřené bratrstvo. Sám Boris Majorov, tehdejší hvězda Spartaku, se nechal slyšet, že Firsov byl jediným perspektivním hráčem, který z tohoto klubu v dané éře dobrovolně odešel.
Začátky v CSKA Moskva pro Firsova nebyly snadné. Trenér Tarasov zpočátku vyhodnotil jeho fyzickou připravenost jako naprosto nedostatečnou. Armádní klub byl proslulý svými drakonickými a vyčerpávajícími tréninkovými metodami, které spočívaly ve zvedání činek na ledě, nekonečném bruslení s pneumatikami a gymnastických cvičeních. Firsov, drobnější a technicky zaměřený hráč, trpěl. Tarasov však v mladém útočníkovi viděl obrovský potenciál a věnoval se mu i individuálně. Anatolij Firsov postupně přivykl extrémní zátěži a nabral potřebnou fyzickou sílu, čímž si získal Tarasovův bezvýhradný respekt. Z původního outsidera z hlediska fyzické kondice se vypracoval v absolutního oblíbence nejpřísnějšího sovětského kouče.
Firsovova přítomnost se stala základním kamenem ofenzivní mašinérie CSKA Moskva. Tým v šedesátých letech zcela dominoval ligové soutěži. S armádním klubem vybojoval Firsov celkem devět titulů mistra Sovětského svazu v letech 1963, 1964, 1965, 1966, 1968, 1970, 1971, 1972 a 1973. Z osobního hlediska mu byla v letech 1968, 1969 a 1971 udělena trofej pro nejužitečnějšího hráče soutěže a v roce 1966 se stal absolutním králem střelců se ziskem 41 vstřelených branek (dle některých archivů 40 branek). Během dlouhých let rovněž s klubem šestkrát ovládl Pohár mistrů evropských zemí.
🧠 Inovace, herní styl a legendární trik
Z pohledu herního projevu Firsov předběhl svou dobu. Ačkoliv působil primárně na pozici levého křídla, Tarasov jej postupem času nasazoval i na postu ofenzivního středního útočníka s povinnostmi takzvaného "falešného obránce" (případně halfbeka), což bylo klíčovým prvkem revolučního herního systému, kterým CSKA Moskva přetěžovala defenzivu soupeřů. Firsov se proslavil extrémně silnou střelou příklepem, kterou produkoval ze všech pozic na ledové ploše, často hned po přejetí útočné modré čáry.
Byl rovněž průkopníkem ve vývoji technických dovedností a hokejového vybavení v Sovětském svazu. Ve světě hokeje je dodnes znám jako jeden z největších mistrů kličky zvané "hůl-brusle-hůl". Tento trik, při kterém si hráč přikopne kotouč vlastní bruslí, aby zmátl obránce, nacvičoval Firsov do naprosté dokonalosti. Mnoho hráčů se jej pokoušelo napodobit, avšak Firsov jej dokázal provádět v plné rychlosti, čímž zcela paralyzoval bránící protihráče.
Zajímavostí jeho kariéry je epizoda spojená se zakřivenou čepelí hokejky. Před jedním z velkých mezinárodních turnajů v šedesátých letech dostal Firsov od finských hokejistů darem hokejku, jejíž čepel byla výrazně ohnutá (tzv. "banán"). Trenér Tarasov byl striktně proti jejímu používání s argumentem, že sovětský hokejista musí umět dokonale kontrolovat puk na forhendu i bekhendu, k čemuž je rovná čepel nezbytná. Firsov si však povšiml, že zahnutá čepel dává jeho střelám mnohem vyšší razanci a pro brankáře nečitelné vychýlení (falš). Přes Tarasovův zákaz ji použil v utkání na Mistrovství světa v roce 1967 ve Vídni a střílel s ní důležité branky, čímž svého trenéra definitivně přesvědčil o účelnosti této novinky.
Kromě individuálních schopností proslul Firsov také jako dokonalý mentor. V závěru šedesátých let k němu Tarasov do formace zařadil dva mladé a velmi nadějné hokejisty – Valerije Charlamova a Vladimira Vikulova. Vznikla tak útočná řada, která deklasovala soupeře na mezinárodní úrovni a Firsov jako nejzkušenější hráč předával oběma křídlům své návyky. Charlamov se později v rozhovorech vyznal, že právě spolupráce s Firsovem z něj vytvořila prvotřídního hokejistu světového formátu.
🥇 Mezinárodní reprezentace a dominance
Na poli mezinárodního hokeje reprezentoval Anatolij Firsov národní výběr Sovětského svazu po dobu více než deseti let s naprosto fenomenální bilancí. Poprvé oblékl reprezentační dres ve větší míře v roce 1962. Celkově za sbornou odehrál 166 zápasů, přičemž nastřílel 134 gólů, čímž vykazoval unikátní průměr necelého jednoho gólu na utkání v mezinárodní konkurenci.
Zlatá olympijská sbírka Firsova započala na Zimních olympijských hrách 1964 v rakouském Innsbrucku. Zde si připsal 6 gólů a 3 asistence. Následovala dominance na olympijském turnaji během Zimních olympijských hrách 1968 ve francouzském Grenoblu. Na tomto turnaji Firsov vyloženě exceloval – v 7 zápasech vstřelil 12 branek, přidal 4 asistence a stal se jak nejlepším střelcem, tak vítězem kanadského bodování. Sověti získali zlato a Firsov byl vyhlášen nejlepším útočníkem Her. Své třetí olympijské zlato vybojoval na Zimních olympijských hrách 1972 v japonském Sapporu.
Nepřetržitou vítěznou šňůru zaznamenal i na světových šampionátech. Zlaté medaile si z Mistrovství světa odvezl celkem osmkrát v řadě (roky 1964, 1965, 1966, 1967, 1968, 1969, 1970, 1971). Na šampionátu ve Vídni v roce 1967 ustanovil absolutní ofenzivní rekord, kdy v pouhých sedmi utkáních nastřádal 22 kanadských bodů (11 branek a 11 asistencí). Direktoriát turnaje jej třikrát vyhlásil nejlepším útočníkem (1967, 1968, 1971) a čtyřikrát opanoval tabulku produktivity (1967, 1968, 1969, 1971). Na turnajích pravidelně ničil defenzivy severských států, ale i silného československého týmu, pro nějž patřil k nejnebezpečnějším protivníkům.
⚔️ Série století 1972 a konflikt s novým vedením
Jeden z nejrozebíranějších momentů Firsovovy kariéry se odehrál v roce 1972. Během tohoto roku dospěli hokejoví činitelé k historické dohodě o uspořádání takzvané Série století (Summit Series), ve které se měl elitní výběr Sovětského svazu postavit do té doby zapovězeným profesionálním hráčům z NHL v dresu Kanady. Zápasy s celky plnými profesionálů byly snem mnoha sovětských hokejistů.
Anatolij Firsov se však tohoto historického měření sil nezúčastnil a nikdy proti profesionálům z Kanady nenastoupil. Důvodem byla vnitřní politická a sportovní čistka v rámci sovětského systému. Po vítězných olympijských hrách v Sapporu v roce 1972 byli dlouholetí trenéři Anatolij Tarasov a Arkadij Černyšev odvoláni od národního týmu. Podle historických zpráv bylo důvodem jejich odvolání odmítnutí politického příkazu k upravení výsledku utkání s Československem za účelem vyšachování jiných týmů, avšak celá situace byla zahalena tajemstvím komunistického aparátu. Novým trenérem reprezentace se stal Tarasovův dlouholetý rival Vsevolod Bobrov.
Firsov, který choval k Tarasovovi hlubokou loajalitu, se nedokázal s novým vedením ztotožnit. Zatímco některé zdroje tvrdí, že z národního týmu na protest odešel sám, jiné dobové záznamy uvádějí, že Bobrov s ním pro Sérii století jednoduše nepočítal a odmítl jej do nominace zařadit kvůli jeho úzkým vazbám na bývalého trenéra. Kanadští reportéři a hráči absenci dvaatřicetiletého Firsova, všeobecně považovaného za nejnebezpečnějšího evropského útočníka, komentovali slovy, že je to pro Sověty stejná ztráta, jako kdyby Kanada nemohla nasadit svou největší ofenzivní hvězdu Bobbyho Hulla. V době konání série nebylo Firsovovi jakožto divákovi ani umožněno navštívit zápasy hrané v Moskvě, aby podle Bobrovových slov "nenarušoval psychologii sovětského mužstva".
👔 Trenérská kariéra a veřejné angažmá
Závěr své hráčské kariéry absolvoval Firsov v domovském klubu CSKA Moskva, se kterým naposledy nastoupil v soutěžním ročníku 1973/74. Bezprostředně po ukončení aktivní hráčské činnosti se přesunul na pozici trenéra. V letech 1973 až 1977 působil v trenérském štábu samotného CSKA Moskva. Vedle práce u elitního dospělého kádru byl jmenován i hlavním trenérem sovětské juniorské reprezentace. V této roli se s týmem zúčastnil Mistrovství světa hráčů do 20 let v roce 1977, odkud si odvezl bronzovou medaili.
V roce 1977 jej armádní nadřízení uvolnili do spřátelené Polské lidové republiky, kde přijal místo hlavního trenéra u vojenského klubu Legia Varšava, který vedl až do roku 1980. Po návratu do Moskvy zasvětil zbývající roky svého profesionálního života rozvoji mládeže. Nejprve působil ve sportovní škole CSKA Moskva a následně přešel do pozice dětského trenéra u sportovní organizace Kirovec.
S uvolňováním politických poměrů na konci osmdesátých let (perestrojka) se začal angažovat i ve veřejném životě. Na jaře 1989 kandidoval v jednomandátovém obvodu v Moskvě ve volbách do Sjezdu lidových poslanců SSSR. Nešlo o kandidaturu posvěcenou strukturami komunistické strany, nýbrž o mandát opřený o podporu obyčejných voličů. Jako poslanec se neúnavně věnoval podpoře seniorů, penzistů a především veteránů z války v Afghánistánu. V roce 1989 se s podporou známého hráče Igora Larionova pokusil získat post předsedy Federace ledního hokeje SSSR, avšak v tomto hlasování podlehl Leonidu Kravčenkovi, vlivnému mediálnímu magnátovi z televizního prostředí napojenému na Michaila Gorbačova.
💔 Osobní život a tragický odchod
Mimo záři reflektorů byl Firsov znám jako hluboce rodinně založený člověk, který se vyhýbal bujarým večírkům typickým pro některé tehdejší profesionální sportovce. Se svou manželkou Naděždou prožil v harmonickém svazku čtyřicet let a považoval ji za svou celoživotní oporu. Byla pravidelnou návštěvnicí jeho zápasů a dokonce na Tarasovův příkaz pomáhala v začátcích s evidencí a statistikami herního výkonu týmu CSKA Moskva.
Rok 2000 přinesl do jeho života fatální ránu. Na jaře tohoto roku jeho manželka nečekaně zemřela. Její odchod Firsova psychicky naprosto zlomil. Uzavřel se do sebe, odmítal společenské kontakty a ztratil jakoukoliv chuť do života na své dače v obci Firsanovka nedaleko Moskvy. Tři měsíce po smrti své ženy, dne 24. července 2000, postihl devadesátiletého Anatolije Firsova masivní infarkt myokardu, kterému na místě podlehl. Jeho přátelé z hokejového prostředí později s těžkým srdcem potvrzovali, že vynikající sportovec "zemřel žalem". Tělo fenomenálního útočníka bylo uloženo do rodinné hrobky na hřbitově Staroschodněnskoje nedaleko města Chimki v Moskevské oblasti. Na jeho počest byl velký diamant objevený v témže roce (o váze 181,59 karátů) oficiálně pojmenován jeho jménem.
📈 Statistiky
Následující sekce detailně předkládá komplexní statistický profil Firsovovy kariéry napříč všemi ročníky, do nichž v elitním hokeji zasáhl.
Domácí soutěž (Mistrovství SSSR)
Statistické záznamy z elitní sovětské hokejové soutěže jsou u starších sezón (zejména z přelomu padesátých a šedesátých let) z historických důvodů silně nekompletní v oblasti asistencí a trestných minut. Podle platných historických faktů a metodiky jsou chybějící položky důsledně deklarovány. Firsov ve zmíněných sezónách odehrál celkem 474 utkání, v nichž zapsal 346 vstřelených branek.
| Sezóna | Tým | Zápasy | Góly | Asistence | Body | Trestné minuty |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1958/59 | Spartak Moskva | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná |
| 1959/60 | Spartak Moskva | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná |
| 1960/61 | Spartak Moskva | data nejsou dostupná | 14 | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná |
| 1961/62 | CSKA Moskva | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná |
| 1962/63 | CSKA Moskva | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná |
| 1963/64 | CSKA Moskva | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná |
| 1964/65 | CSKA Moskva | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná |
| 1965/66 | CSKA Moskva | data nejsou dostupná | 40 | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná |
| 1966/67 | CSKA Moskva | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná |
| 1967/68 | CSKA Moskva | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná |
| 1968/69 | CSKA Moskva | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná |
| 1969/70 | CSKA Moskva | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná |
| 1970/71 | CSKA Moskva | 33 | 17 | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná |
| 1971/72 | CSKA Moskva | 29 | 18 | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná |
| 1972/73 | CSKA Moskva | data nejsou dostupná | 25 | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná |
| 1973/74 | CSKA Moskva | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná |
| Celkem | 16 sezón v lize | 474 | 346 | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná | data nejsou dostupná |
Reprezentace
Přehled mezinárodních účastí Anatolije Firsova za národní tým Sovětského svazu na zimních olympijských hrách a světových šampionátech pod záštitou organizace IIHF.
| Rok | Turnaj | Reprezentace | Zápasy | Góly | Asistence | Body | Trestné minuty | Umístění |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1964 | Olympijské hry | SSSR | 8 | 6 | 3 | 9 | data nejsou dostupná | 1. místo (Zlato) |
| 1965 | MS (senioři) | SSSR | 6 | 5 | 4 | 9 | 8 | 1. místo (Zlato) |
| 1966 | MS (senioři) | SSSR | 6 | 3 | 2 | 5 | data nejsou dostupná | 1. místo (Zlato) |
| 1967 | MS (senioři) | SSSR | 7 | 11 | 11 | 22 | 2 | 1. místo (Zlato) |
| 1968 | Olympijské hry | SSSR | 7 | 12 | 4 | 16 | 4 | 1. místo (Zlato) |
| 1969 | MS (senioři) | SSSR | 10 | 10 | 4 | 14 | data nejsou dostupná | 1. místo (Zlato) |
| 1970 | MS (senioři) | SSSR | 8 | 6 | 10 | 16 | 2 | 1. místo (Zlato) |
| 1971 | MS (senioři) | SSSR | 10 | 11 | 8 | 19 | data nejsou dostupná | 1. místo (Zlato) |
| 1972 | Olympijské hry | SSSR | 5 | 2 | 5 | 7 | data nejsou dostupná | 1. místo (Zlato) |