Valerij Vasiljev

Valerij Vasiljev
Celé jméno	Valerij Ivanovič Vasiljev
Datum narození	3. srpna 1949
Místo narození	Volchovo, Novgorodská oblast, Sovětský svaz
Datum úmrtí	19. dubna 2012
Místo úmrtí	Moskva, Rusko
Státní příslušnost	;
Povolání	lední hokejista, hokejový funkcionář
Aktivní roky	1967–1991

Valerij Vasiljev (celým jménem Valerij Ivanovič Vasiljev, rusky Валерий Иванович Васильев; 3. srpna 1949 Volchovo – 19. dubna 2012 Moskva) byl sovětský a ruský lední hokejista, reprezentant Sovětského svazu a mnohonásobný medailista z vrcholných světových turnajů. Během své aktivní kariéry nastupoval výhradně na pozici obránce a v rámci sovětské hokejové školy patřil k nejvýraznějším představitelům fyzického, silového a defenzivního pojetí hry.

Celou svou vrcholovou kariéru na domácí scéně spojil s jediným klubem, HK Dynamo Moskva, v jehož dresu odehrál 17 po sobě jdoucích sezón a vytvořil tehdejší absolutní rekord v počtu odehraných ligových utkání (619 zápasů). V reprezentačním dresu národního týmu získal dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili ze Zimních olympijských her a celkem osmkrát vybojoval titul mistra světa. Byl aktivním účastníkem historických konfrontací se severoamerickými profesionály v rámci obou Sérií století a dvakrát startoval na turnaji Kanadský pohár. V letech 1981 a 1982 zastával funkci kapitána sovětské reprezentace. Za své sportovní zásluhy byl v roce 1998 slavnostně uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace (IIHF).

👤 Mládí a sportovní začátky

Valerij Vasiljev se narodil 3. srpna 1949 ve vesnici Volchovo, která se nachází v Novgorodské oblasti na západě tehdejšího Sovětského svazu. Ještě v jeho předškolním věku se celá rodina přestěhovala do velkého průmyslového centra Gorkij (dnešní Nižnij Novgorod). V tomto městě začal docházet na organizované hokejové tréninky a byl začleněn do mládežnické akademie místního předního klubu Torpedo Gorkij.

Již v žákovských a dorosteneckých kategoriích se fyzicky odlišoval od svých vrstevníků. Jeho nadprůměrná tělesná stavba a síla předurčily jeho zařazení na pozici obránce. Během juniorských turnajů prokazoval schopnost efektivně odstavovat protihráče od kotouče, což neuniklo pozornosti skautů z elitních moskevských klubů. V létě roku 1967, těsně po dosažení plnoletosti, obdržel nabídku od celku HK Dynamo Moskva. Tuto nabídku přijal a před zahájením sezóny 1967/1968 se trvale přesunul do hlavního města.

💼 Klubová kariéra v Dynamu Moskva

Klub HK Dynamo Moskva byl z hlediska sovětského byrokratického zřízení sportovní organizací spadající pod ministerstvo vnitra a tajnou službu KGB. Hráči Dynama byli formálně vedeni jako příslušníci bezpečnostních složek či pohraniční stráže. Vasiljev debutoval v nejvyšší sovětské lize, zvané Vysšaja liga, na podzim roku 1967 ve věku 18 let.

V kádru moskevského Dynama setrval celých sedmnáct sezón. Tento fakt představuje v kontextu sovětského hokeje neobvyklý jev, neboť nejlepší ligoví hráči byli pravidelně nuceni k přestupům do ústředního armádního klubu CSKA Moskva prostřednictvím povolávacích rozkazů k výkonu základní vojenské služby. Vasiljev přestup do CSKA opakovaně zablokoval a zachoval loajalitu Dynamu.

Během svého působení ve Vysšaje lize nastoupil k 619 utkáním. V době, kdy v roce 1984 ukončil působení na nejvyšší úrovni, znamenalo toto číslo absolutní ligový rekord v počtu odehraných zápasů. Ze své pozice defenzivního beka zaznamenal celkem 71 vstřelených branek a 115 asistencí (186 kanadských bodů). Vzhledem k tvrdosti své hry nasbíral celkem 485 trestných minut, což jej řadilo mezi nejčastěji trestané hráče v historii soutěže.

Sportovní dominance armádního celku CSKA Moskva v 70. a na začátku 80. let způsobila, že Vasiljev s Dynamem nikdy nevybojoval titul mistra Sovětského svazu. Dynamo se pravidelně umisťovalo na konečném druhém nebo třetím místě ligové tabulky. V týmu úzce spolupracoval s elitním útočníkem Alexandrem Malcevem. Částečnou kompenzací ligových neúspěchů byl zisk Poháru SSSR, který Dynamo s Vasiljevem v sestavě vyhrálo v letech 1972 a 1976. Klub se rovněž zúčastnil několika mezinárodních turné, během nichž Vasiljev čelil týmům ze severoamerické NHL v rámci klubových Super Series.

✈️ Závěr kariéry a zahraniční angažmá

Před zahájením sezóny 1984/1985 se tehdy pětatřicetiletý Vasiljev rozhodl opustit nejvyšší ligu a zamířil do klubu Molot Perm, který působil ve druhé nejvyšší soutěži, označované jako Pervaja liga. V tomto angažmá setrval celkem čtyři ročníky a odehrál zde 206 soutěžních zápasů. Zastával roli hrajícího veterána, jehož úkolem bylo předávat taktické zkušenosti mladším obráncům.

V ročníku 1988/1989 nefiguroval na soupisce žádného profesionálního klubu. Na podzim roku 1989 mu politické uvolnění v tehdejším východním bloku umožnilo legálně podepsat zahraniční kontrakt. Ve věku 40 let nastoupil do maďarské nejvyšší ligy OB I bajnokság, kde oblékal dres celku Újpesti TE z Budapešti.

Poslední sezónou jeho aktivní hráčské kariéry se stal ročník 1990/1991. Vasiljev podepsal smlouvu v německé druhé lize (2. Bundesliga) s týmem Ratingen EC. Za Ratingen nastoupil k 15 utkáním, ve kterých zaznamenal 1 gól, 3 asistence a 12 trestných minut. Po ukončení tohoto angažmá v roce 1991 ohlásil definitivní konec své sportovní dráhy.

⚔️ Reprezentační kariéra a mezinárodní úspěchy

Vasiljev byl poprvé nominován do seniorské reprezentace Sovětského svazu v průběhu roku 1970 a bezprostředně poté startoval na Mistrovství světa 1970 ve Stockholmu, kde získal svůj první mezinárodní titul. V kádru sborné se rychle etabloval a setrval v něm po celých následujících dvanáct let.

Na scéně zimních olympijských her získal dvě zlaté medaile. První vybojoval na ZOH 1972 v japonském Sapporu. Druhou přidal na ZOH 1976 v rakouském Innsbrucku. Jeho třetí olympijská účast se odehrála na ZOH 1980 v americkém Lake Placid, kde sovětský tým nečekaně prohrál ve finálové skupině s výběrem amerických univerzitních hráčů a Vasiljev obdržel stříbrnou medaili.

Na světových šampionátech zkompletoval sbírku osmi zlatých medailí z let 1970, 1973, 1974, 1975, 1978, 1979, 1981 a 1982. Třikrát byl direktoriátem turnaje vyhlášen nejlepším obráncem mistrovství (1973, 1977, 1979) a celkem pětkrát byl hlasováním novinářů zařazen do All-Star týmu šampionátu (1974, 1975, 1977, 1979, 1981).

Klíčovou součástí jeho mezinárodního profilu byla účast v duelech proti severoamerickým profesionálům. V historicky první Sérii století 1972 proti výběru NHL zasáhl do 6 utkání. Jeho nekompromisní fyzický styl byl trenéry hojně využíván proti agresivně hrajícím hvězdám jako byli Phil Esposito či Bobby Clarke. O dva roky později, v Sérii století 1974 proti lize WHA, odehrál všech 8 zápasů a zaznamenal 3 góly a 1 asistenci.

Dvakrát reprezentoval na turnaji Kanadský pohár (1976, 1981). Před turnajem v roce 1981 proběhla v sovětském týmu masivní generační obměna, při níž reprezentační tým opustili dlouholetí tahouni jako Boris Michajlov či Vladimir Petrov. Trenér Viktor Tichonov tehdy určil dvaatřicetiletého Vasiljeva do funkce kapitána mužstva. Z této pozice vedl tým, do kterého byli nově integrováni hráči jako Vjačeslav Fetisov, Vladimir Krutov nebo Igor Larionov. Turnaj byl zakončen finálovým utkáním v Montrealu, ve kterém Sovětský svaz zvítězil nad Kanadou drtivým poměrem 8:1 a Vasiljev z pozice kapitána převzal pohár pro vítěze. Celkově odehrál za A-tým Sovětského svazu 285 utkání, v nichž vstřelil 43 branek.

🛡️ Fyzické dispozice a herní styl

V rámci sovětského hokejového systému představoval Valerij Vasiljev výjimku zavedených pravidel. Sovětská taktická škola preferovala technicky a rychlostně vybavené obránce, kteří se plynule zapojovali do ofenzivních kombinací a vynikali ve schopnosti zakládat útoky (jakým byl například Jurij Ljapkin nebo Vladimir Lutčenko). Vasiljev naproti tomu plnil roli ryze defenzivního obránce (tzv. stay-at-home defenseman).

Měřil 183 centimetrů a jeho hmotnost převyšovala hranici 94 kilogramů. Hra Valerije Vasiljeva se opírala o destrukci útoků soupeře prostřednictvím pozičního postavení a tvrdých, avšak v naprosté většině případů čistých osobních soubojů u mantinelů i na volném ledě. Jeho doménou bylo odklízení protihráčů z předbrankového prostoru. Legendární kanadský manažer Harry Sinden po zkušenostech ze Sérií století konstatoval, že Vasiljev by svým fyzickým fondem a stylem bránění dokázal okamžitě zastávat pozici v prvních obranných párech kteréhokoliv týmu tehdejší NHL. Vasiljev byl rovněž klíčovým prvkem sovětské hry v oslabení, kde blokoval střely a zamezoval finálním přihrávkám soupeře.

🏥 Zdravotní potíže, závěr života a odkaz

Hokejová kariéra Valerije Vasiljeva byla ohrožena na jaře roku 1978. Během fyzicky náročné fáze tréninkové přípravy národního týmu utrpěl infarkt myokardu. Sovětský státní a sportovní aparát tuto informaci okamžitě zatajil s ohledem na blížící se start Mistrovství světa v Praze. Lékaři hráči povolili návrat na led po minimální pauze. Vasiljev celý náročný turnaj v Praze odehrál a pomohl Sovětskému svazu získat zlaté medaile. Srdeční problémy se však staly chronickými a provázely jej i v následujících desetiletích.

Po ukončení profesionální kariéry pracoval v pozici sportovního funkcionáře a krátce figuroval i na lavičce jako trenér. Zúčastňoval se chodu veteránských organizací ruského hokeje. Klub HK Dynamo Moskva uctil jeho dlouholetou službu tím, že slavnostně vyřadil jeho dres s číslem 6, který byl vyvěšen pod strop domovské arény.

V roce 1998 získal nejvyšší globální uznání, když byl uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace (IIHF). Sovětský stát ocenil jeho výkony udělením Řádu rudého praporu práce, Řádu přátelství národů a Medaile "Za pracovní udatnost". Valerij Vasiljev zemřel na následky selhání srdce 19. dubna 2012 v Moskvě ve věku 62 let. Ruská pošta vydala v prosinci 2021 sérii pamětních poštovních známek k výročí 75 let od založení ruského hokeje, na kterých je Vasiljev vyobrazen společně s Anatolijem Firsovem a Valerijem Charlamovem.

📈 Statistiky

Níže jsou uvedeny kompletní tabulky s individuálními statistikami Valerije Vasiljeva v klubových soutěžích napříč celou jeho kariérou a přehled jeho startů na vybraných mezinárodních turnajích. Chybějící údaje v archivech z konkrétních sezón jsou explicitně označeny.

Klubové statistiky

Sezóna	Tým	Liga	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
1967/1968	Dynamo Moskva	Vysšaja liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1968/1969	Dynamo Moskva	Vysšaja liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1969/1970	Dynamo Moskva	Vysšaja liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1970/1971	Dynamo Moskva	Vysšaja liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1971/1972	Dynamo Moskva	Vysšaja liga	31	4	0	4	0
1972/1973	Dynamo Moskva	Vysšaja liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1973/1974	Dynamo Moskva	Vysšaja liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1974/1975	Dynamo Moskva	Vysšaja liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1975/1976	Dynamo Moskva	Vysšaja liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1976/1977	Dynamo Moskva	Vysšaja liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1977/1978	Dynamo Moskva	Vysšaja liga	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1978/1979	Dynamo Moskva	Vysšaja liga	42	6	14	20	26
1979/1980	Dynamo Moskva	Vysšaja liga	41	8	10	18	25
1980/1981	Dynamo Moskva	Vysšaja liga	data nejsou dostupná	6	7	13	16
1981/1982	Dynamo Moskva	Vysšaja liga	data nejsou dostupná	3	12	15	0
1982/1983	Dynamo Moskva	Vysšaja liga	32	5	7	12	16
1983/1984	Dynamo Moskva	Vysšaja liga	44	3	7	10	14
1984/1985	Molot Perm	Pervaja liga	52	3	3	6	50
1985/1986	Molot Perm	Pervaja liga	19	2	1	3	10
1986/1987	Molot Perm	Pervaja liga	72	3	9	12	62
1987/1988	Molot Perm	Pervaja liga	63	1	5	6	60
1988/1989	klub bez angažmá	—	—	—	—	—	—
1989/1990	Újpesti TE	OB I bajnokság	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
1990/1991	Ratingen EC	2. Bundesliga	15	1	3	4	12

Mezinárodní reprezentační turnaje

Rok	Turnaj	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
1970	Mistrovství světa 1970	6	0	0	0	0
1972	ZOH 1972 (Sapporo)	2	0	0	0	2
1972	Mistrovství světa 1972	9	2	2	4	2
1972	Série století vs. NHL	6	1	2	3	6
1973	Mistrovství světa 1973	9	0	7	7	6
1974	Mistrovství světa 1974	10	0	6	6	16
1974	Série století vs. WHA	8	3	1	4	7
1975	Mistrovství světa 1975	10	2	4	6	0
1976	ZOH 1976 (Innsbruck)	6	1	2	3	2
1976	Mistrovství světa 1976	10	5	2	7	8
1976	Kanadský pohár 1976	5	0	3	3	6
1977	Mistrovství světa 1977	10	1	2	3	8
1978	Mistrovství světa 1978	10	3	3	6	6
1979	Mistrovství světa 1979	8	1	3	4	0
1980	ZOH 1980 (Lake Placid)	7	2	1	3	2
1981	Mistrovství světa 1981	8	0	0	0	2
1981	Kanadský pohár 1981	6	0	1	1	8
1982	Mistrovství světa 1982	10	1	2	3	0

🏆 Úspěchy a ocenění

Sportovní medaile a trofeje na národní i mezinárodní scéně:

Zlatá medaile ze Zimních olympijských her (1972, 1976)
Stříbrná medaile ze Zimních olympijských her (1980)
Zlatá medaile z Mistrovství světa (1970, 1973, 1974, 1975, 1978, 1979, 1981, 1982)
Stříbrná medaile z Mistrovství světa (1972, 1976)
Zlatá medaile z Mistrovství Evropy v ledním hokeji (1970, 1973, 1974, 1975, 1978, 1979, 1981, 1982)
Vítěz mezinárodního turnaje Kanadský pohár (1981)
Vítěz Poháru SSSR s klubem HK Dynamo Moskva (1972, 1976)

Individuální pocty a vyznamenání:

Titul Zasloužilý mistr sportu SSSR
Nejlepší obránce Mistrovství světa v ledním hokeji dle direktoriátu turnaje (1973, 1977, 1979)
Člen All-Star týmu Mistrovství světa v ledním hokeji podle novinářů (1974, 1975, 1977, 1979, 1981)
Uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace (1998)
Uveden do Ruské hokejové síně slávy
Nositel sovětského Řádu rudého praporu práce, Řádu přátelství národů a Medaile „Za pracovní udatnost“
Nositel ruského Řádu cti a Řádu přátelství

Zdroje