David Vávra
| David Vávra | |
|---|---|
| Datum narození | 9. března 1957 |
| Místo narození | Praha, Československo |
| Národnost | česká |
| Alma mater | ČVUT a AVU |
| Povolání | architekt, herec, spisovatel, popularizátor architektury |
| Aktivní roky | 1971–současnost |
| Ocenění | Česká cena za architekturu (2020) |
David Vávra je jednou z nejvšestrannějších, nejvýraznějších a nejpopulárnějších osobností současné české kulturní a architektonické scény. Tento renomovaný architekt, divadelní i filmový herec, spisovatel, básník a televizní tvůrce se do moderních českých dějin zapsal hned v několika naprosto odlišných oborech. Pro širokou veřejnost je známý především jako spoluzakladatel a vůdčí osobnost legendárního a kultovního Divadla Sklep, které od sedmdesátých let formovalo poetiku a humor celých generací, a rovněž jako nezaměnitelný průvodce a spoluautor veleúspěšného televizního dokumentárního cyklu Šumná města.
Zatímco na divadelních prknech a před kamerou se Vávra prezentuje jako nespoutaný komik s citem pro absurditu, jazykové hříčky a postmoderní nadsázku, ve svém primárním profesním životě je vysoce respektovaným a nesmírně erudovaným architektem. Jeho architektonický styl se vyznačuje barevnou hravostí, používáním pastelových odstínů, nečekanými prostorovými řešeními a hlubokým respektem k historickému kontextu budov. Během své dlouhé kariéry realizoval desítky významných staveb, od citlivých rekonstrukcí divadel a kostelů až po extravagantní konverze starých industriálních továren. Jeho život a dílo jsou naprosto nerozlučně spjaty s pražskou čtvrtí Braník, kde vyrůstal, kde žije a kde zanechal nezpochybnitelnou architektonickou i společenskou stopu.
🗓 Současnost
I v období let 2025 a 2026 zůstává David Vávra i přes blížící se sedmdesátku nesmírně aktivní jak v oblasti architektury, tak v kulturním a veřejném životě. Jeho architektonický ateliér nadále pracuje na projektech, které mají silný sociální a komunitní přesah. Výrazným příkladem z konce roku 2024 a počátku roku 2025 je jeho spolupráce s ateliérem LOXIA na návrhu a budování zcela nového rodinného a podpůrného centra pro Nadační fond Klíček. Tento ambiciózní a charitativně laděný projekt dokonale zrcadlí Vávrovu životní filozofii – v multifunkční budově navrhl otevřený parter s přednáškovým sálem, komunitní tělocvičnou, kavárnou uzpůsobenou k pečení domácího chleba, a dokonce i speciální tichou kaplí, která plynule navazuje na spirituální klidovou část celého objektu.
Vedle navrhování nových budov se Vávra v současnosti intenzivně věnuje také bilancování a mapování architektonické historie konce 20. století. Na přelomu let 2025 a 2026 se stal ústřední postavou rozsáhlého dokumentárního projektu s názvem Dílna nejmodernější architektury (DNA), vytvořeného pod hlavičkou platformy cosa.tv. V tomto dokumentu, financovaném z Národního plánu obnovy, Vávra společně s dalšími odborníky rekapituluje své nejranější architektonické návrhy z 80. a 90. let, včetně přelomových návrhů pro tehdejší soutěže Urbanita a klíčové dostavby evangelického kostela v rodném Braníku.
Neutuchající je také jeho divadelní a herecká činnost. Domovská scéna Divadla Sklep, kulturní dům Dobeška (jehož interiér Vávra sám architektonicky upravoval), praská ve švech při každém uvedení tradičních Besídek. Vávra zde pravidelně vystupuje, recituje své nově složené grafické i absurdní básně a udržuje při životě neopakovatelnou sklepáckou poetiku, která ani po více než padesáti letech od svého založení neztratila nic ze své dravosti a schopnosti glosovat soudobou společnost.
⏳ Mládí a kořeny
David Vávra se narodil 9. března 1957 v Praze do rodiny se silným kulturním a stavitelským zázemím. Jeho otcem byl uznávaný architekt Zdeněk Vávra (1927–2000), pocházející původně ze slezské Opavy, který na svého syna od útlého dětství přenášel lásku k prostoru, kresbě a urbanismu. Vávrovo dětství a dospívání jsou absolutně fatálně spojeny s pražskou čtvrtí Braník. Atmosféra této lokality – se svými starými vilami, blízkostí řeky Vltavy, plovárnami, ledárnami a specifickým sousedským životem – se natrvalo vtiskla do jeho umělecké DNA.
Již na základní škole se u něj projevoval obrovský talent pro výtvarné umění a zároveň neskutečný komediální přetlak. Se svým o pár měsíců mladším spolužákem Milanem Šteindlerem trávili odpoledne vymýšlením absurdních příběhů a scének. Po maturitě se Vávra rozhodl jít ve šlépějích svého otce a nastoupil ke studiu architektury na Stavební fakultě ČVUT v Praze. Touha po hlubším uměleckém a vizuálním přesahu jej následně zavedla ještě na Akademii výtvarných umění (AVU), čímž získal neobvykle komplexní vzdělání, jež propojovalo tvrdé inženýrské řemeslo s absolutní volností výtvarného umění. Právě toto spojení techniky a poezie se stalo základním kamenem jeho budoucí kariéry.
🎭 Divadelní fenomén Sklep
Píše se rok 1971. Čtrnáctiletý David Vávra a jeho kamarád Milan Šteindler se nudí. Rozhodnou se proto založit tajný spolek, který si pojmenují Kobil klub (s úmyslně chybným pravopisem). Své první improvizované "hry" začnou předvádět pro pár pozvaných kamarádů ve vlhkém a tmavém sklepě v domě Vávrovy babičky v Braníku. Tak se začal psát příběh souboru, který se později přejmenoval na Divadlo Sklep a který doslova přepsal dějiny českého alternativního divadla.
Z chlapecké hry se během druhé poloviny sedmdesátých a počátku osmdesátých let stalo masivní generační hnutí. Sklep se vyznačoval něčím, co tehdejší normalizační Československo naprosto neznalo – čistou postmodernou. Představení (nazývaná tradičně Besídky) neměla žádný souvislý děj, šlo o divokou směsici krátkých scének, bizarních písní, tanců, recitace bláznivých básní a brutální jazykové dekonstrukce. Tvůrci si nebrali servítky a používali ohromné množství fyzických rekvizit, se kterými mnohdy doslova házeli po divácích (legendární je jejich vyhazov od přijímacích divadelních zkoušek, když na porotu seslali krupobití z rýže a těstovin).
Kolem Davida Vávry a Milana Šteindlera se brzy zformovala obrovská skupina mimořádně talentovaných lidí. K souboru se přidali herci jako Tomáš Hanák, Jiří Macháček, Eva Holubová, režiséři Tomáš Vorel, Václav Marhoul či Ondřej Trojan a vizuální tvář divadlu vtiskl fenomenální grafik Aleš Najbrt. Sklep se stal hlavním tahounem takzvané Pražské 5 – volného uskupení pěti pražských divadel (Mimóza, Vpřed, Kolotoč, Křeč a Sklep). Tato pětice byla v roce 1988 zvěčněna ve stejnojmenném kultovním povídkovém filmu Tomáše Vorla Pražská 5, kde Vávra po boku Tomáše Hanáka exceloval v úvodní epizodě Výlet na Karlštejn. Sklep si po celou dobu své existence udržel nezávislost a bez větších přestávek baví vyprodané sály od doby totality až po druhou čtvrtinu 21. století, přičemž David Vávra zůstává jeho stálým duchovním i fyzickým pilířem.
🏛 Architektonická praxe
Zatímco večery trávil Vávra s umělým plnovousem na jevišti, přes den usedal k rýsovacímu prknu. Jako autorizovaný architekt působí především v Praze, středních Čechách a dalších vybraných lokalitách republiky. K soudobé architektuře se často vyjadřuje s mírnou kritikou, když tvrdí, že současné domy jsou málo odvážné a chybí jim optimismus či naivní, ale zušlechťující radost typická pro devadesátá léta.
Jeho architektonický rukopis je naprosto nezaměnitelný. Ignoruje chladný a přísný funkcionalismus, naopak miluje pastelové barvy, oblé tvary, hravost, nečekané materiálové kombinace a zakomponování výtvarných děl přímo do stavby. Mnohá z jeho děl nesou prvky jasné postmoderny. Mezi jeho nejzásadnější realizace patří:
- Městská knihovna v Hradci Králové (Konverze továrny Vertex): Vávra dokázal zachránit chátrající industriální fabriku a proměnit ji v pulzující kulturní centrum. Budova hraje výraznými barvami a jejím absolutním symbolem se stala gigantická socha zelené velryby umístěná přímo na střeše, ze které sálá typický vávrovský vtip.
- Švandovo divadlo v Praze: Náročná a vysoce ceněná rekonstrukce historického divadelního prostoru na Smíchově, kterému Vávra vtiskl moderní funkčnost, aniž by zničil jeho původního genia loci.
- Evangelický kostel v Praze-Braníku: Stavba, ke které má Vávra osobní vztah. Původní kostel pochází z let 1947–48. Vávra v letech 1987–89 vyprojektoval dostavbu apsidy (realizováno v roce 1990) a následně se podepsal i pod další obrovskou moderní přístavbu celého areálu v letech 2016–2017.
- Kulturní centrum Dobeška: Domovská scéna Divadla Sklep v Braníku prošla Vávrovou citlivou interiérovou proměnou, která z tradičního kulturáku vytvořila útulný umělecký klub.
- Další projekty: K jeho významným počinům patří také Městské divadlo Kladno, realizace Afrického muzea Dr. Emila Holuba v Holicích, nebo úprava rekreačního objektu v Horním Bezděkově na stylový letohrádek Vendula. Oslavou jeho pestré tvorby byla v roce 2017 k příležitosti jeho 60. narozenin masivní bilanční výstava s poetickým názvem "Běžet s domy".
📺 Šumná města a popularizace architektury
Naprostý zlom ve vnímání architektury českou veřejností nastal v polovině devadesátých let díky setkání Davida Vávry s tehdy mladým divadelním režisérem Radovanem Lipusem z Ostravy. Lipus měl obrovskou vášeň pro architekturu a mrzelo ho, že Ostrava je vnímána jen jako černé a špinavé město, ačkoliv ukrývá architektonické poklady. Napsal scénář a hledal průvodce – osobu, kterou nazval "Žasnoucí architekt". Volba padla právě na Davida Vávru a na podzim roku 1995 tak spatřil světlo světa první díl televizního cyklu Šumná města.
Tento pořad zcela redefinoval televizní dokument. Vávra jím neprovázel jako suchopárný akademik v obleku. Jezdil na bicyklu, padal do fontán, oblékal se do historických uniforem a především u každé významné stavby recitoval své originální básně. Hlavním posláním pořadu bylo zachránit před demolicí chátrající industriální dědictví (továrny, nádraží, plynárny) a ukázat lidem, že architektura konce 19. a celého 20. století (od secese přes kubismus až po brutalismus) má stejnou hodnotu jako barokní zámky. Pořad se stal fenomenálním hitem a natáčel se dlouhých patnáct let. Skončil až po zmapování celé republiky fantastickým 66. dílem symbolicky o Brně.
Vávra s Lipusem však nezastavili. Vzápětí navázali volným pokračováním s názvem Šumné stopy. Zde s televizním štábem vyrazili za hranice republiky a mapovali neuvěřitelné, a doma naprosto zapomenuté, realizace českých architektů v zahraničí – od Japonska přes Izrael a Balkán až po Argentinu a Brazílii. Za tento naprosto mimořádný celoživotní přínos k osvětě a edukaci národa udělila Česká komora architektů dvojici Lipus a Vávra v roce 2020 prestižní Českou cenu za architekturu v kategorii Výjimečný počin.
🎬 Herecká dráha a literatura
I když David Vávra primárně sám sebe považuje za architekta, jeho herecká filmografie je úctyhodná. Filmoví režiséři, sázející na jeho naprosto přirozený komediální timing a výraznou tvář, jej obsazovali do kultovních filmů. Hned po *Pražské 5* se v roce 1988 objevil v dramatu Věry Chytilové Kopytem sem, kopytem tam. Následovaly role ve filmech spřízněného režiséra Tomáše Vorla, jako byly legendární ryze "sklepácký" muzikál Kouř, hořká komedie Cesta z města nebo bláznivá parodie na drsné detektivky Mazaný Filip, kde si zahrál po boku Tomáše Hanáka. Vávra se nevyhýbal ani televizi a k dalším jeho zářezům patří snímky jako Pasti, pasti, pastičky či různé epizodní seriálové role.
Jednou z nejikoničtějších televizních rolí Davida Vávry se pak bezpochyby stal Egon ve fiktivním jazykovém okénku **Alles Gute** v rámci brutálně satirického pořadu devadesátých let Česká soda. Vávra zde společně s Milanem Šteindlerem (jako Karlem) v bavorském kroji parodoval výuku němčiny pomocí těch nejčernějších a nejabsurdnějších vtipů a narážek na druhou světovou válku a česko-německé stereotypy. Hlášky z tohoto pořadu u nás prakticky zlidověly.
Významný je také jeho literární odkaz. Vávra má od mládí mimořádný cit pro práci se slovem, rýmem a paradoxem. Vydal sbírku poezie nazvanou Oslavné básně (s podtitulem Patnáct kravat Davida Vávry, vydáno 1998), kde plně prokazuje svůj talent pro hledání poezie ve zdánlivě zcela banálních a všedních situacích lidského života, přesně v duchu poetiky Divadla Sklep.
💡 Pro laiky
Možná si při čtení tohoto článku kladete logickou otázku: Jak může jeden a ten samý člověk v pondělí rýsovat přesné a složité výkresy pro přestavbu historického kostela, a hned v úterý večer poskakovat na pódiu ve směšném kostýmu a házet po lidech polystyrenové atrapy? Většině lidí se tyto dva světy vylučují. Architektura vyžaduje matematiku, milimetry a naprostou zodpovědnost za to, aby dům nespadl lidem na hlavu. Divadlo Sklep naopak představuje čirý chaos, bláznivinu a rozbíjení jakýchkoliv pravidel.
Pro Davida Vávru to však není protimluv, ale naopak dokonalá harmonie. Sám často říká, že dobrá architektura musí mít vtip, příběh a poezii. A naopak dobrá divadelní komedie musí mít jasnou stavbu a strukturu, jinak se rozpadne v trapnost. Je to právě tato rovnováha mezi pevnou cihlou a letícím slovem, která z něj dělá tak unikátní osobnost.
A co vlastně znamená to slavné slovo **"šumný"** z názvu seriálu Šumná města? Spousta lidí v Čechách si myslí, že to souvisí se slovem "šumět" (jako stromy ve větru nebo voda). Ale to je omyl! Slovo pochází z rodného kraje režiséra Radovana Lipuse, ze Slezska a Těšínska. V tamním nářečí slovo "šumný" znamená *krásný, hezký*. Ale není to taková ta nudná, dokonalá katalogová krása. Šumný znamená, že to má šťávu, jiskru, ducha a esprit. A přesně taková je podle Davida Vávry architektura, kterou se už desítky let snaží zachraňovat – nemusí být nutně ze zlata a mramoru, může to být stará oprýskaná cihelna, ale má v sobě ukrytý lidský život a nezpochybnitelné kouzlo.