Tomáš Vorel

Tomáš Vorel
Datum narození	2. června 1957
Místo narození	Praha, Československo
Národnost	česká
Děti	Tomáš Vorel mladší
Alma mater	ČVUT a FAMU
Povolání	filmový režisér, scenárista, herec, kameraman
Aktivní roky	1976–současnost

Tomáš Vorel je jeden z nejvýznamnějších, nejoriginálnějších a divácky nejúspěšnějších českých filmových režisérů a scenáristů posledních čtyř dekád. Jeho tvorba je naprosto neodmyslitelně spjata s legendárním pražským Divadlem Sklep a s hnutím nezávislých divadel zvaným Pražská 5. Ve svých filmech si Vorel vytvořil naprosto unikátní, jasně rozpoznatelný autorský rukopis, který se vyznačuje vysoce stylizovaným groteskním herectvím, vizuální hravostí, výraznou hudební složkou a drsným satirickým i existenciálním přesahem.

Do zlatého fondu české kinematografie se navždy zapsal hned v počátcích své kariéry kultovním povídkovým manifestem Pražská 5 a o několik let později takzvaným rytmikálem totalitního věku, filmem Kouř, který je dodnes považován za jednu z nejpřesnějších a nejvtipnějších reflexí konce komunistického režimu v Československu. Během své dlouhé a neustále se vyvíjející kariéry dokázal Tomáš Vorel natočit jak hluboce melancholická a osobní dramata (jako byl Kamenný most), tak divácké megahity pro mladou generaci (komedie Gympl a Vejška), až po úspěšnou ekologicko-romantickou trilogii oslavující únik z města do přírody (Cesta z města, Cesta do lesa, Cesta domů). Vedle své dominantní režijní a scenáristické činnosti se Vorel pravidelně objevuje před kamerou jako komediální herec, a to jak ve svých vlastních snímcích, tak v projektech svých generačních souputníků.

Mládí, studium a formování

Tomáš Vorel se narodil 2. června 1957 v Praze. Podobně jako jeho budoucí celoživotní spolupracovníci David Vávra a Milan Šteindler, i Vorel vyrůstal a dospíval v pražském Braníku, což zásadním způsobem formovalo jeho pohled na svět, architekturu města a později i jeho filmařskou estetiku. Po dokončení středoškolského vzdělání nastoupil na Stavební fakultu ČVUT v Praze. Technické a inženýrské prostředí ho sice formovalo v preciznosti a smyslu pro strukturu (což později hojně využíval při přípravě přesných filmových storyboardů), avšak jeho vnitřní umělecký přetlak a potřeba vizuálního vyjádření jej táhly jinam.

Už během studií na ČVUT začal Vorel intenzivně amatérsky natáčet na 8mm a 16mm filmový materiál. Jeho tehdejší amatérské snímky (například Zákoník nebo groteska Kašpárek) vykazovaly natolik vysokou míru originality a formální zručnosti, že mu posloužily jako vynikající odrazový můstek pro změnu životního směru. Inženýrské studium nakonec opustil a po úspěšném složení talentových zkoušek byl přijat na vysněný obor filmové a televizní režie na FAMU.

Na FAMU Vorel naprosto exceloval a vyprofiloval se jako lídr nové studentské generace. Právě zde vznikly jeho proslulé studentské filmy, které již nesly všechny znaky jeho budoucí "vorlovské" poetiky. Tím nejzásadnějším se stal krátkometrážní snímek Ing. (1985), v němž bravurně zpracoval a satiricky zužitkoval své předchozí zkušenosti ze stavební fakulty. Dalším vysoce ceněným studentským počinem byl film To můj lajf, který tematizoval tehdejší šedivou panelákovou každodennost. Studium na FAMU úspěšně absolvoval, přičemž jeho absolventským dílem, které jej definitivně pasovalo na profesionálního režiséra s jasnou vizí, se stal projekt, který záhy změnil celou českou filmovou scénu.

Pražská 5 a revoluční Kouř

Ještě během svých studií se Vorel úzce propojil s pražskou nezávislou divadelní scénou. Fascinovala ho energie souborů, které se vymykaly tehdejšímu zkostnatělému státnímu umění. Stal se jakýmsi neoficiálním propojovatelem a hybatelem celého hnutí, které vešlo ve známost jako Pražská pětka. Šlo o volné sdružení pěti divadel: Divadlo Sklep, Mimóza, Vpřed, Kolotoč a Baletní jednotka Křeč.

V roce 1988 dostal Tomáš Vorel v tehdejším Filmovém studiu Barrandov příležitost, která se neodmítá – převést poetiku těchto pěti souborů na stříbrné plátno. Vznikl tak ikonický povídkový film Pražská 5. Vorel zde stál před nesmírně složitým úkolem spojit pět naprosto odlišných divadelních stylů (od recese přes pantomimu až po výtvarné divadlo) do jednoho celovečerního tvaru. Snímek měl u dobové mládeže a intelektuálů naprosto fenomenální, až manifestační ohlas a vytvořil z herců Divadla Sklep hvězdy první velikosti.

Krátce po Sametové revoluci, v roce 1991, Vorel uvedl do kin film, který dodnes mnozí filmoví kritici a teoretici považují za jeho absolutní mistrovské dílo – film Kouř. Tento snímek, vizionářsky podtitulovaný jako "muzikál totalitního věku" (nebo také rytmikál), vypráví absurdní příběh mladého a naivního inženýra Mirka (Jan Slovák), který nastupuje do bizarního průmyslového podniku plného bizarních figurek, alibistů, udavačů a šílených ředitelů. Vorel ve filmu Kouř dovedl k dokonalosti svůj styl zcizeného, přemrštěně artikulovaného herectví a spojil jej s nezapomenutelnou elektronickou hudbou Michala Vícha. Scény jako je vystoupení diskžokeje Arnoštka nebo píseň "Je to fajn" naprosto zlidověly. Film dokonale zachytil onen zasmrádlý, byrokratický a šedivý pocit z rozpadajícího se socialismu, ale oblékl ho do pestrobarevného postmoderního kabátu.

Devadesátá léta a Kamenný most

Po obrovském uměleckém úspěchu Kouře prožil Vorel, podobně jako mnoho jiných umělců vržených do dravého kapitalismu raných devadesátých let, určité tvůrčí tápání. V roce 1996 představil svůj třetí celovečerní film, melancholické a velmi temné drama Kamenný most. Tento film představoval radikální obrat od předchozí veselé grotesky.

Kamenný most, s hvězdným Tomášem Hanákem v hlavní roli, byl hluboce osobní, místy až autobiografickou zpovědí. Vyprávěl příběh zkrachovalého režiséra Tomáše, který bloudí magickými uličkami Starého Města pražského, bojuje se svými vnitřními démony, krizí středního věku, rozpadajícím se vztahem a tvůrčí impotencí. Snímek se vyznačoval magickou, mystickou atmosférou Prahy, nádhernou kamerou Marka Jíchy a dojemným hereckým výkonem Mileny Dvorské v roli Tomášovy matky. Ačkoliv film v době svého uvedení komerčně propadl a kritika jej přijala velmi vlažně (což Vorla na několik let velmi těžce osobně i profesně zasáhlo), postupem času snímek uzrál a dnes je považován za jeden z nejsilnějších a nejupřímnějších českých filmů devadesátých let.

Útěk z města: Ekologická a existenciální trilogie

Vnitřní i tvůrčí vyhoření z konce devadesátých let vedlo Tomáše Vorla k zásadnímu osobnímu přerodu. Rozhodl se utéct od ruchu, stresu a konzumismu velkoměsta a našel osobní útočiště a novou inspiraci v hlubokých lesích a na venkově, konkrétně v oblasti v okolí západočeského Rabštejna nad Střelou. Z této životní změny se zrodila divácky mimořádně úspěšná a milovaná volná filmová trilogie.

Prvním dílem se stal film Cesta z města (2000). Příběh o vyhořelém programátorovi (Tomáš Hanák), který vezme svého syna na víkendový výlet do přírody a už se do betonové Prahy nikdy nevrátí, rezonoval s celou generací unavených manažerů. Film byl plný lásky k přírodě, uvolněného humoru a skvělých hereckých kreací (například vesnický prosťáček Lojza v podání Boleslava Polívky a jeho žena Markéta ztvárněná Evou Holubovou). Následoval dokumentární snímek Z města cesta (2002), kde Vorel mapoval skutečné osudy lidí, kteří opustili civilizaci (včetně herce Hanáka či písničkáře Lumíra Tučka).

Na hraný koncept navázal po dlouhých dvanácti letech filmem Cesta do lesa (2012). V tomto pokračování se Vorel zaměřil na hlubší, drsnější a reálnější zobrazení života na venkově – na těžkou práci dřevorubců, lov zvěře, houbaření, ale také na neustálý konflikt mezi "starousedlíky" a víkendovými chataři z Prahy. Celá životní a tvůrčí sága byla následně uzavřena v roce 2021 finálním a melancholickým dílem Cesta domů, kde se osudy ústředních rodin Papošových a Marákových definitivně a smířlivě protnuly a kruh se uzavřel uvědoměním si nevyhnutelnosti lidského stárnutí a smrti.

Komerční triumfy a moderní subkultury

Paralelně se svou "lesní" linií si Vorel dokázal udržet obrovský a nečekaný kontakt s tou nejmladší dospívající generací. V roce 2007 napsal a zrežíroval komedii Gympl. Film zasazený do prostředí pražské střední školy naprosto geniálním způsobem zachytil tehdejší undergroundovou subkulturu writerů – sprejerů tvořících ilegální graffiti. Film se stal obrovským kasovním hitem a v podstatě kultem pro celou tehdejší mládež. Vorel zde dal první velkou a vážnou hereckou šanci dříve pouze "teenagerovské" hvězdičce Jiřímu Mádlovi a do role jeho nočního sprejerského parťáka Kocoura obsadil svého vlastního syna, Tomáše Vorla mladšího. Sám režisér si ve filmu s gustem vystřihl roličku neustále rozzuřeného a hysterického fyzikáře Milana, jehož repliky zlidověly.

Na drtivý úspěch Gymplu navázal Vorel v roce 2014 přímým pokračováním s názvem Vejška. Děj se posunul v čase a sledoval osudy hlavních hrdinů (Kolmana a Kocoura) během jejich marných i úspěšných pokusů o přežití v nekompromisním prostředí vysokých škol (VŠE a UMPRUM). Snímek vynikal vizuální dynamikou, pulzujícím soundtrackem od předního českého DJe Wiche a ostrou satirou elitářského školského systému a zkorumpovaného byznysu.

Do tohoto období patří i jeho nejtvrdší a nejpřímější politicko-mediální satira Ulovit miliardáře (2009). Vorel zde formou záměrně přestřelené, nevkusné a uřvané grotesky zaútočil na praktiky zkorumpovaných PR agentur, úplatných policejních vyšetřovatelů, bezskrupulózních novinářů a politiků, kteří dokážou pro peníze uměle zničit člověka a vytvořit mediální lynč. V roce 2016 se pak na plátna kin vrátil s velmi civilní a specifickou komedií Instalatér z Tuchlovic, která byla inspirována životem a peripetiemi skutečného středočeského řemeslníka. Hlavní roli svérázného, šikovného, ale pro praktický vztahový život naprosto nepoužitelného instalatéra Luboše zde excelentně ztvárnil Jakub Kohák.

Specifický režijní a vizuální styl

Základním stavebním kamenem režijní práce Tomáše Vorla je pojem, který filmoví teoretici často nazývají "vorlovská groteska". Vorel bytostně odmítá snahu o takzvaný psychologický realismus, který je typický pro většinu běžné české produkce. Ve Vorlových filmech herci nehrají tak, jak lidé běžně mluví na ulici. Herci pod jeho vedením texty velmi ostře a přehnaně deklamují, zpívají je, vysekávají slabiky, přehrávají mimiku obličeje a pohybují se v přesně nalajnovaných geometrických choreografiích.

Tento přístup pramení z jeho letité práce s Divadlem Sklep. Vorel k herci často přistupuje spíše jako k loutce nebo k vizuálnímu objektu, který musí přesně pasovat do celkové kompozice záběru. Proto se ve svých filmech spoléhá na osvědčenou armádu herců (Hanák, Šteindler, Vávra, Holubová, Polívka), kteří tento náročný a pro cizí herce často nepřirozený a svazující styl práce chápou a dokážou ho perfektně realizovat.

Dalším signifikantním rysem Vorlovy režie je absolutní kontrola nad vizuální a zvukovou stránkou díla. Vorel je známý tím, že do natáčení nikdy nevstupuje bez do posledního detailu nakresleného storyboardu. Zvláštností je i to, že u drtivé většiny svých posledních filmů (od Gymplu dále) funguje Vorel sám jako hlavní kameraman. Právě díky tomu si může ohlídat dokonale symetrické kompozice záběrů, syté a záměrně přeexponované pastelové barvy a specifický pohyb kamery. Absolutním vrcholem tohoto formálního snažení byl jeho film Skřítek (2005), čistá fyzická groteska bez jediného mluveného slova, kde byl děj posouván vpřed výhradně pomocí zvukových ruchů, citoslovcí, zrychlených záběrů a hudebního podkresu.

Herecká kariéra

Ačkoliv Tomáš Vorel nikdy neabsolvoval obor herectví, jeho tvář a hlas jsou pevnou součástí českého filmu, a to jak v jeho vlastních režijních počinech, tak v dílech jeho kolegů ze Sklepa. Herecký rejstřík Vorla-herce se obvykle pohybuje v rovině menších, ale zato naprosto nezapomenutelných a rázovitých postaviček – ztvárňuje nejrůznější choleriky, úchyly, despotické vedoucí, nervózní učitele nebo úředníky.

Proslulost mu přinesla jeho sebereflexivní role Režiséra v povídce Výlet na Karlštejn ve filmu Pražská 5, kde s páskou přes oko fanaticky diriguje davové scény. Obrovský komediální talent pak naplno rozbalil v již zmiňovaném filmu Gympl v roli šíleného fyzikáře, který žáky terorizuje zkoušením vzorců, potí se a prská, aby nakonec utrpěl nervové zhroucení. Tyto drobné cameo role jsou pro diváky a fanoušky jeho tvorby vždy vděčným zjevením. Herecky podpořil také projekty jako Mazaný Filip (režie Václav Marhoul), seriál PanMáma (režie Milan Šteindler) nebo bláznivou sci-fi komedii Perníková věž.

Osobní život a filozofie

V osobním životě je Tomáš Vorel známý jako člověk obrovsky oddaný přírodě a alternativnímu způsobu života. Ve volném čase nejraději tráví chvíle na své samotě uprostřed hlubokých lesů, kde nachází klid pro psaní nových scénářů. Propaguje fyzickou práci rukama, chodí běhat a plavat do ledové vody a je velmi kritický vůči moderní konzumní a přetechnizované společnosti, ačkoliv paradoxně právě jako filmař musí využívat nejmodernější digitální techniku.

Jeho syn, Tomáš Vorel mladší, s ním úzce spolupracuje a stal se výraznou hereckou tváří (Kocour v Gymplu a Vejšce, hlavní role v Cestě do lesa). Režisérský klan rodiny Vorlů se tak v českém prostředí zdárně rozvíjí dál. Tomáš Vorel st. i v pokročilém věku nadále udržuje vynikající kondici a neztrácí nic ze svého charakteristického ironického a břitkého smyslu pro humor, kterým pravidelně a velmi nekompromisně glosuje českou politickou i kulturní scénu.

Pro laiky

Pokud se podíváte na nějaký starší film Tomáše Vorla (třeba na slavný Kouř z roku 1991), možná vás při prvních minutách zaskočí a zmate, jak tam ti lidé hrají. Běžný český filmový herec se většinou snaží vypadat "jako ze života" – polyká konce slov, tváří se přirozeně, hrbí se. Vorlovi herci naopak stojí rovně jako vojáci na přehlídce, každé slovo vysloví obrovsky nahlas a zřetelně, u toho často koulí očima nebo dělají velmi podivná gesta rukama. Může to vypadat jako z nějaké dětské divadelní hry nebo ze staré němé grotesky s Charliem Chaplinem.

A to je přesně ten Vorlův slavný trik! Nejde o to, že by ti herci byli špatní a neuměli hrát přirozeně. Vorel to po nich přímo a velmi přísně vyžaduje. Tímto zvláštním, "prkenným" chováním se snaží divákovi ukázat, jak absurdní a umělý je ten náš skutečný dospělý svět. Když se ve filmu Kouř postaví před dělníky v továrně stranický šéf a začne s kamennou tváří zpívat a rapovat o tom, že se musí víc makat, je to tisíckrát silnější a vtipnější satira, než kdyby to jen obyčejně a nudně řekl do mikrofonu. Vorel vám zkrátka svým stylem říká: "Podívejte se, lidi, jak se tu všichni pořád tak vážně a důležitě tváříme, a přitom jsme jenom směšné loutky."

Druhým velkým znakem, podle kterého okamžitě poznáte, že film natočil Vorel, je láska k přírodě. V jeho filmech z lesa (Cesta z města atd.) vždy uvidíte neuvěřitelně krásné, dlouhé a barevné záběry na vycházející slunce, letící ptáky, stromy v mlze, a hned vzápětí to režisér tvrdě srazí tím, že ukáže hlučný traktor nebo chamtivého člověka, který tu krásu ničí pro peníze. To je celá Vorlova filozofie: smát se nesmyslům lidské civilizace a hledat ztracený klid v lese.

Kompletní filmografie

Režijní a scenáristická tvorba

Rok	Název filmu	Typ díla	Poznámka
1976	Kašpárek	Amatérský film	Krátkometrážní
1985	Ing.	Studentský film (FAMU)	Krátkometrážní, ročníkové cvičení
1985	To můj lajf	Studentský film (FAMU)	Absolventský film
1988	Pražská 5	Celovečerní kinofilm	Povídkový film z prostředí nezávislých divadel
1991	Kouř	Celovečerní kinofilm	Autorský "rytmikál", kultovní dílo
1996	Kamenný most	Celovečerní kinofilm	Mystické drama z Prahy
2000	Cesta z města	Celovečerní kinofilm	Začátek ekologické a vztahové trilogie
2002	Z města cesta	Dokumentární film	Skutečné osudy lidí unikajících z měst
2005	Skřítek	Celovečerní kinofilm	Němá fyzická groteska (zcela bez dialogů)
2007	Gympl	Celovečerní kinofilm	Komedie z prostředí střední školy a graffiti subkultury
2009	Ulovit miliardáře	Celovečerní kinofilm	Společenská satira, také hlavní kameraman
2012	Cesta do lesa	Celovečerní kinofilm	Pokračování filmu Cesta z města, také kameraman
2014	Vejška	Celovečerní kinofilm	Pokračování hitu Gympl
2016	Instalatér z Tuchlovic	Celovečerní kinofilm	Venkovská komedie inspirovaná skutečností
2021	Cesta domů	Celovečerní kinofilm	Závěrečný díl přírodní trilogie

Výběr herecké filmografie

Rok	Název filmu	Role	Režie
1988	Pražská 5	Režisér / Různé role ve více povídkách	Tomáš Vorel (sám sebe)
1991	Kouř	Úředník / číšník	Tomáš Vorel
1994	Díky za každé nové ráno	Příslušník SNB	Milan Šteindler
1996	Kamenný most	Zákazník v restauraci	Tomáš Vorel
2000	Cesta z města	Řidič traktoru / venkovan	Tomáš Vorel
2002	Perníková věž	Taxikář	Milan Šteindler
2003	Mazaný Filip	Tanečník v klubu / mafián	Václav Marhoul
2005	Skřítek	Policista / Strážník	Tomáš Vorel
2007	Gympl	Fyzikář Milan	Tomáš Vorel
2009	Ulovit miliardáře	Člen PR týmu	Tomáš Vorel
2012	Cesta do lesa	Ekolog / Lesní stráž	Tomáš Vorel
2013	PanMáma (TV seriál)	Podivínský soused	Milan Šteindler
2014	Vejška	Profesor na UMPRUM	Tomáš Vorel
2016	Instalatér z Tuchlovic	Venkovan v hospodě	Tomáš Vorel
2021	Cesta domů	Starousedlík	Tomáš Vorel

Zdroje