Tomáš Hanák
| Tomáš Hanák | |
|---|---|
| Datum narození | 27. března 1957 |
| Místo narození | Kremnica, Československo |
| Národnost | česká |
| Manželka | Barbora Hanáková |
| Děti | 3 (Tomáš, Barbora, Rozálie) |
| Povolání | herec, komik, moderátor, scenárista, cestovatel |
| Aktivní roky | 1977–současnost |
Tomáš Hanák je vysoce respektovaný český divadelní a filmový herec, komik, scenárista, moderátor a v neposlední řadě také cestovatel a podnikatel v gastronomii. Představuje jeden z naprosto fundamentálních a divácky nejrozpoznatelnějších pilířů kultovního pražského nezávislého souboru Divadlo Sklep, s nímž spojil svou uměleckou dráhu již na konci sedmdesátých let dvacátého století. Díky své mimořádně vysoké, atletické postavě, ostře řezaným rysům tváře a naprosto nezaměnitelnému, hluboko posazenému "cynickému barytonu" se stal v osmdesátých a devadesátých letech jedním z nejvýraznějších mužských sexsymbolů československé a české kinematografie.
Navzdory těmto fyzickým předpokladům, které by jej v klasickém studiovém systému předurčovaly výhradně pro role romantických milovníků a akčních hrdinů, se Hanák zcela programově a s obrovským gustem profiloval jako herec charakterový a groteskní. Jeho specialitou se stalo ztvárňování absurdních figur, zkrachovalých existencí, neurotiků, cynických glosátorů či unavených intelektuálů. Filmoví a televizní diváci si jej pamatují ze stěžejních děl moderního českého filmu, jež režírovali jeho generační souputníci jako Tomáš Vorel, Václav Marhoul či Věra Chytilová. K jeho nejuznávanějším hereckým kreacím patří role v generačním manifestu Pražská 5, v mrazivém dramatu Kopytem sem, kopytem tam, v melancholické sondě Kamenný most nebo v divácky enormně úspěšné existenciální komedii Cesta z města.
Jeho životní příběh však dalece přesahuje hranice filmových a televizních ateliérů. Po těžkých a zničujících bojích s masivní závislostí na alkoholu, kterou úspěšně překonal absolutní abstinencí v roce 1994, Hanák radikálně přehodnotil svůj životní styl. Ve snaze uniknout povrchnosti pražského celebritního života přesídlil se svou rodinou do středočeské obce Nižbor. Zde se mu podařil naprosto unikátní projekt – z vlastních prostředků zakoupil a v průběhu mnoha let kompletně a historicky věrně zrekonstruoval staré, hnijící železniční vagóny, z nichž vybudoval proslulou a oceňovanou výletní hospodu nazvanou Zastávka Nižbor. Tomáš Hanák je příkladem umělce, který dokázal ustát zničující tlak slávy a najít skutečnou vnitřní svobodu v manuální práci, cestování a občanské angažovanosti.
🗓 Současnost
Při pohledu na kalendář let 2025 a 2026 je naprosto fascinující sledovat neutuchající energii a obrovský životní elán Tomáše Hanáka, který se v březnu 2026 dožil 69 let. Místo zaslouženého klidného důchodu se tento muž naopak vydal na jedny z nejnáročnějších fyzických a psychických zkoušek svého života, přičemž těžištěm jeho současné činnosti se stalo sólové cestování a osobní vyprávění příběhů.
Zcela zásadním projektem tohoto období je jeho návrat k vlastním životním kořenům na Kubu, kde v dětství strávil dva nesmírně šťastné roky. Na přelomu let 2024 a 2025 se Hanák rozhodl tento ostrovní stát prozkoumat tak, jak to dělá málokdo – zcela sám, pouze s batohem a na obyčejném jízdním kole. Během své dvouměsíční a extrémně dobrodružné cesty najezdil v tropickém podnebí přes 2 000 kilometrů. Nevyhledával turistická letoviska, nýbrž se cíleně setkával s obyčejnými Kubánci, hovořil s nimi o jejich drtivé chudobě, každodenním boji o přežití pod zkostnatělým režimem a vše pečlivě dokumentoval svými fotografiemi.
Z tohoto obrovského množství nasbíraného materiálu a syrových zážitků vytvořil na divadelní sezónu 2025/2026 autorskou cestovatelskou show, kterou on sám odmítá označovat zprofanovaným anglickým termínem stand-up, a namísto toho ji hrdě a s nadsázkou nazývá „un espectáculo unipersonal“ (představení jedné osoby). Tento večer nese název Kuba snů a skutečnosti aneb Jak potopit ostrov. S tímto mimořádně úspěšným projektem objíždí ty největší české knihovny a kulturní sály, přičemž na podzim roku 2025 vyprodal sály například ve Zlíně a v březnu 2026 plnil kapacity Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje. V tomto představení naplno úročí své letité kořeny z Divadla Sklep – přednáška není jen suchým promítáním diapozitivů, Hanák setkání s Kubánci přímo fyzicky přehrává, zpívá, používá různé rekvizity a kombinuje krutou realitu s hluboce lidským a absurdním humorem.
Mimo tuto individuální show zůstává nadále velmi platným hercem. V roce 2025 se stal průvodcem v oblíbeném dokumentárním seriálu České televize Technické památky českých zemí, kde propůjčil svůj hluboký hlas a osobní šarm objevování zapomenutých industriálních skvostů. Z herecké filmografie nedávných let lze jmenovat také role v populárních seriálech, jako je komediální Osada či detektivní Strážmistr Topinka. Ani v roce 2026 neopouští jeviště své domovské Dobešky, kde společně se starými přáteli Milanem Šteindlerem a Davidem Vávrou pravidelně exceluje v tradičních Besídkách Divadla Sklep.
⏳ Mládí, sport a cesta k divadlu
Tomáš Hanák se narodil 27. března 1957 v historickém slovenském městě Kremnica, avšak rodina se kvůli pracovnímu zařazení otce velmi často stěhovala. Otec působil jako zástupce v oblasti technického strojírenství a zahraničního obchodu. Právě díky jeho profesi strávil malý Tomáš naprosto stěžejní a formativní dva roky svého dětství (mezi lety 1966 a 1968) v Havaně na Kubě. Byla to doba krátce po kubánské revoluci a před okupací Československa, doba, která do mladého chlapce natrvalo vštípila lásku k hispánské kultuře, rytmu, moři, ale také obrovský smysl pro pozorování společenských paradoxů.
Po návratu do normalizačního Československa se jeho život začal ubírat překvapivě ryze sportovním směrem. Vynikal obrovskou fyzickou silou a vytrvalostí, což ho přivedlo k závodnímu veslování. V tomto nesmírně tvrdém sportu dosáhl vynikajících výsledků a dotáhl to dokonce až do tehdejší státní sportovní reprezentace Československé republiky. Ačkoliv měl nakročeno k dráze profesionálního vrcholového sportovce, jeho vnitřní umělecký neklid a touha po svobodnějším a intelektuálnějším prostředí jej od profesionálního sportu nakonec odvedly.
Studia na vysoké škole nedokončil, konkrétně zanechal studia zahraničního obchodu na VŠE v Praze. Následující léta představovala klasickou ukázku snahy vyhnout se komunistickému státnímu aparátu a žít si život po svém. Aby nebyl stíhán za takzvané příživnictví, vystřídal neuvěřitelnou řadu na první pohled podřadných dělnických profesí. Pracoval jako skladník v obřím skladu dek, živil se jako číšník a hostinský v zapadlých lesních hospodách, odklízel sníh a dokonce pracoval jako dělník na vodní hrázi a profesionální státní rybář lovící ryby v pohraničních vodách na jihu Čech. V těchto profesích nasával onen nezaměnitelný lidový slang a setkával se s rázovitými postavičkami, které později s takovou bravurou přenášel na divadelní prkna.
🎭 Divadlo Sklep a Pražská 5
Zlomový okamžik jeho osobního i uměleckého života nastal v roce 1977, kdy se osudově protnul se studenty Davidem Vávrou a Milanem Šteindlerem. Ti v té době již několik let formovali malý undergroundový divadelní spolek zvaný Divadlo Sklep. Hanákův příchod znamenal pro Sklep obrovskou injekci zcela nového typu komiky. Zatímco Šteindler sršel hyperaktivní energií a Vávra byl spíše poetickým vizionářem, Hanák přinesl na jeviště ledový, stoický klid. Objevil naprosto geniální princip: čím větší nesmysl, hloupost nebo vulgaritu říkáte, tím vážněji a procítěněji se u toho musíte tvářit a tím hlubším hlasem to musíte pronést.
Jeho schopnost naprosto zkoprnět, hledět mrtvolně do publika a deklamovat verše o absurditách normalizačního života se stala pevnou součástí takzvaných sklepáckých Besídek. Velmi rychle se vypracoval na jednoho z hlavních textařů a autorů divadla. Společně s celým ansámblem pak v osmdesátých letech vytvořili hybnou sílu takzvané Pražské 5 – volného sdružení nezávislých divadelních spolků, které se v dusné atmosféře socialismu stalo oázou svobodného, nespoutaného a velmi černého humoru.
V roce 1988 byl tento generační fenomén zachycen filmovým objektivem režiséra Tomáše Vorla ve filmu Pražská 5. Snímek tvořilo pět povídek a hned ta první, zastupující Divadlo Sklep a pojmenovaná Výlet na Karlštejn, udělala z Hanáka doslova přes noc celostátní hvězdu. Zahrál si zde dobráckého, leč poněkud zmateného trampa a záchrance, přičemž jeho chlapecký a uhrančivý vzhled v kombinaci s dokonalou parodií na patos starých budovatelských filmů vyvolal v kinech naprostou senzaci. Mládež masově citovala jeho repliky a Tomáš Hanák se stal nekorunovaným králem nezávislé kultury tehdejší doby.
🎬 Filmová a televizní kariéra
Obrovský divácký ohlas Pražské 5 mu otevřel dveře k velkým dramatickým rolím. Režisérka Věra Chytilová, známá svým nekompromisním přístupem k hercům, si ho v roce 1988 vybrala do jedné z hlavních rolí pro svůj nesmírně provokativní, stylizovaný a syrový film Kopytem sem, kopytem tam. Hanák zde ztvárnil postavu jménem Pepe v příběhu, který jako jeden z vůbec prvních v Československu reflektoval přicházející smrtící epidemii viru HIV a nemoci AIDS. O několik let později spolupráci s Chytilovou zopakoval ve feministicky laděném a kontroverzním podobenství Pasti, pasti, pastičky (1998), kde si s gustem zahrál roli arogantního machistického politika, který je za pokus o znásilnění drasticky potrestán kastrací.
Počátek devadesátých let jej zastihl v divácky nesmrtelném, bizarním rytmikálu Tomáše Vorla Kouř (1991), kde se mihnul v menších rolích (například jako unavený číšník), nicméně plné herecké břemeno na něj Vorel přenesl v roce 1996. V temném, magickém a hluboce melancholickém dramatu Kamenný most hrál Hanák postavu Tomáše, zkrachovalého, talentovaného absolventa FAMU, který se potácí Prahou, bojuje s tvůrčí impotencí, rozpadajícím se vztahem a silnou krizí středního věku. Odborná kritika dodnes považuje tento výkon za jeden z Hanákových nejhlubších a nejosobnějších dramatických ponorů, ve kterém se zrcadlily i jeho tehdejší reálné osobní problémy s alkoholem a pocity marnosti.
Nové tisíciletí mu přineslo další obrovský komerční i kritický triumf ve filmu Cesta z města (2000), opět pod taktovkou Tomáše Vorla. Zde ztvárnil programátora Honzu, který v záchvatu vyhoření opouští kariéru v korporátu a utíká se synem do pošumavských lesů. Film dokonale rezonoval s dobovou únavou z raného kapitalismu. O tři roky později mu Václav Marhoul svěřil roli, pro kterou byl snad Hanák už od narození fyzicky předurčen – postavu legendárního cynického amerického detektiva Phila Marlowa ve výpravné žánrové parodii Mazaný Filip (2003). Hanák s kloboukem naraženým do čela, neustále kouřící a cedící suché hlášky z koutku úst, zde naprosto opanoval plátno.
V dalších letech se Hanák objevoval jak v hravých teenagerovských hitech (tělocvikář v úspěšném Gymplu a jeho volném pokračování Vejška), tak v historických televizních produkcích. Velkou a nosnou roli přijal v ceněném historickém seriálu Zdivočelá země, dále v dramatech Místo nahoře či Dobrá čtvrť. Nezanedbatelnou část své energie rovněž věnoval podpoře formátu stand-up comedy, když v raných dobách populárního pořadu Na stojáka stanice HBO patřil k jeho největším hvězdám a moderátorům.
🚂 Boj s démony a Zastávka Nižbor
Osobní život Tomáše Hanáka je příběhem velkého pádu a naprosto fascinujícího zmrtvýchvstání. Během osmdesátých a počátku devadesátých let se bohémský styl života spojený s působením v Divadle Sklep a neustálé večírky tvrdě podepsaly na jeho psychice i zdraví. Hanák upadl do těžké a zničující závislosti na alkoholu. Jak sám později s bolestnou upřímností opakovaně v médiích přiznal, propil se až do stavu naprostého fyzického a morálního kolapsu, kdy schovával lahve s tvrdým alkoholem před vlastní rodinou, lhal svému okolí a vážně ohrožoval svou uměleckou kariéru i samotný život. Zlom nastal v roce 1994, kdy se rozhodl pro radikální řez a nastoupil ústavní odvykací léčbu u proslulého doktora Nešpora v pražském zařízení U Apolináře. Léčba byla úspěšná a Hanák od tohoto letopočtu dodržuje naprostou a přísnou celoživotní abstinenci. Přežití vlastního "alkoholového pekla" mu radikálně změnilo žebříček hodnot.
Uvědomil si, že pobyt v takzvaném pražském celebritním a mediálním akváriu mu nepřináší nic než stres. Rozhodl se k radikálnímu životnímu kroku. S manželkou a dětmi utekl z Prahy a usadil se v malé středočeské obci Nižbor na Berounsku, rozkládající se v malebném údolí řeky Berounky. Zde však nepostavil jen obyčejný dům.
V blízkosti místní železniční trati zakoupil vyřazené, chátrající a hnijící dřevěné železniční vagóny z první republiky. Po dobu několika let do nich investoval obrovské množství vlastních finančních úspor, ale především tisíce hodin těžké osobní manuální práce. S pedantskou přesností vagóny opravil, zrestauroval historické dřevěné obložení a vybudoval z nich naprosto unikátní hospodu s ubytováním nazvanou Zastávka Nižbor. Z tohoto podniku se stalo kultovní místo pro turisty, vodáky i cyklisty. Lze zde běžně zažít situaci, kdy jeden z nejslavnějších českých herců v zástěře osobně roznáší hostům na stůl pivo a limonádu, sbírá špinavé sklenice a v klidu debatuje s místními štamgasty.
Kromě podnikání a restaurování se v Nižboru také aktivně zapojil do občanského a politického života, kdy byl v komunálních volbách opakovaně zvolen do místního zastupitelstva, kde bojuje za ekologii a rozvoj regionu. Je také známým propagátorem cyklistiky, charity a společensky odpovědných projektů. Jeho manželkou je Barbora Hanáková, se kterou po všech životních peripetiích, včetně překonaného pokusu o únos syna a dalších dramatických událostí, tvoří stabilní a pevný pár. Mají spolu tři děti: syna Tomáše a dcery Barboru a Rozálii.
💡 Pro laiky
Když se lidé, kteří neznají specifika české kultury, podívají na starší fotografie Tomáše Hanáka, jsou často naprosto zmatení. Vidí vysokého, statného a velmi pohledného muže, s hranatou čelistí a hlubokým pronikavým zrakem, navíc obdařeného neuvěřitelně mužným a zvučným hlasem. V americkém Hollywoodu by člověk s těmito parametry dostával miliony dolarů za to, že hraje výhradně drsné vojáky, agenty Jamese Bonda nebo neodolatelné romantické svůdníky zachraňující planety.
Jak je tedy možné, že takový člověk v Čechách proslul tím, že si na jevišti nalepí křivý falešný knír, oblékne si oblek o tři čísla menší a s vážnou tváří půl hodiny na pódiu recituje dětské říkanky nebo předstírá, že je pomatený úředník z pošty?
V tom přesně spočívá kouzlo Hanáka a celého Divadla Sklep. V době tuhého komunismu nešlo svobodně natáčet velké akční hrdiny, a navíc hrát si na "machos" bylo intelektuální mládeži naprosto k smíchu. Hanák pochopil, že opravdová komedie vzniká z obrovského kontrastu. Když směšnou věc říká malý, zavalitý klaun, je to normální a trochu nudné. Ale když absolutní, trapný a nelogický nesmysl pronese dvoumetrový, krásný chlap hlasem filmového boha, mozek diváka to nedokáže zpracovat a vybuchne v katarzní a hysterický smích. Hanák tak ze svého zjevu udělal jen prázdnou kulisu, za kterou schoval tu nejsžíravější satiru.
Druhou velkou záhadou pro běžného čtenáře bulváru může být jeho život v Nižboru. Proč celebrita, která vydělává peníze v televizi, dobrovolně utírá špinavé stoly ve vagonu někde v Berouně? Hanák to často vysvětluje tím, že "celebritní život" plný červených koberců, rautů a falešných úsměvů VIP osobností je absolutně vyprázdněný a toxický (sám to pocítil na dně s alkoholem). Útěk k fyzické práci se dřevem, podávání piva unaveným cyklistům a povídání si se sousedy přes plot je pro něj lékem, který ho drží při zdravém rozumu a nohama pevně na zemi.