Pelíšky

Šablona:Infobox Film

Pelíšky je kultovní česká filmová komedie s výraznými dramatickými a historickými prvky z roku 1999. Snímek režíroval Jan Hřebejk podle scénáře Petra Jarchovského, který vycházel z literární předlohy spisovatele Petra Šabacha, konkrétně z jeho sbírky povídek Hovno hoří. Děj filmu je zasazen do pražské vilové čtvrti na sklonku šedesátých let 20. století a mapuje období od Vánoc roku 1967 až po tragickou okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968.

Film mistrně kombinuje jemnou generační poetiku, absurdní situační humor a mrazivou politickou realitu nastupující normalizace. Vyprávění se soustředí na paralelní životní osudy dvou sousedících rodin s naprosto odlišným politickým a světonázorovým přesvědčením – zarytě komunistické rodiny majora Šebka a ostře protirežimní rodiny válečného veterána Krause. Snímek se po svém uvedení do kin stal absolutním diváckým hitem (přilákal přes milion platících diváků) a s postupem času získal status nedotknutelné národní klasiky, jejíž vysílání se stalo pevnou součástí štědrovečerního televizního programu v České republice. Množství dialogů z filmu natrvalo zlidovělo a snímek se stal jedním z nejdůležitějších artefaktů moderní české kinematografie.

🎬 Geneze a vznik scénáře

Zrod filmu se datuje hluboko do devadesátých let, kdy začala vznikat pevná tvůrčí spolupráce mezi režisérem Janem Hřebejkem, scenáristou Petrem Jarchovským a spisovatelem Petrem Šabachem. Po úspěchu jejich předchozího muzikálového filmu Šakalí léta (1993) hledali tvůrci komornější a produkčně méně nákladnou látku.

Základním stavebním kamenem nového scénáře se stala Šabachova sbírka povídek Hovno hoří (1994), konkrétně povídka Voda se šťávou, z níž byly převzaty základní charakterové profily otců a dynamika sousedských vztahů. Výraznou měrou však do scénáře promluvily i osobní autobiografické vzpomínky samotného scenáristy Jarchovského na své prarodiče a dětství (skutečným předobrazem postavy Jindřišky byla Jarchovského teta).

Podle původní vize měl být film soustředěn primárně na příběh dospívajících dětí a jejich generační vzpouru. Výrazný zlom v dramaturgii však nastal po konzultaci s oscarovým režisérem Jiřím Menzelem. Ten tvůrcům doporučil, aby těžiště vyprávění přesunuli z adolescentů na jejich rodiče, neboť generační střet stárnoucích otců, neschopných komunikovat se svými dětmi i sami se sebou navzájem, skýtal mnohem větší komediální i dramatický potenciál. Tento přesun pozornosti umožnil film produkčně zlevnit (odpadly rozsáhlé exteriérové scény s mládeží), ale dodal mu především nezapomenutelnou hloubku. Pracovní název filmu, který původně zrcadlil název literární knihy, musel být z důvodu distribuční přijatelnosti a televizní slušnosti změněn na finální a smířlivější Pelíšky.

🎭 Obsazení, postavy a improvizace

Casting filmu představuje jednu z nejlépe hodnocených složek snímku. Většina dospělých rolí byla obsazena hereckou elitou, přičemž některé postavy byly hercům psány přímo „na tělo“.

Zásadní byla volba představitelů obou otců. Roli fanatického, leč v jádru komicky bezradného armádního důstojníka Šebka získal Miroslav Donutil. Roli jeho ideologického protipólu, cholerického, noblesního a protikomunistického odbojáře Krause, excelentně ztvárnil Jiří Kodet. Kodetův výkon, balancující na hraně kruté tyranie vůči dceři a zlomené lidské hrdosti, je filmovými teoretiky dodnes považován za jeden z vrcholů českého filmového herectví. Pro roli paní Krausové (Vilmy) byla produkcí původně zvažována Iva Janžurová, nakonec se však tvůrci rozhodli pro slovenskou hereckou legendu Emílii Vášáryovou. Ta dodala postavě umírající matky obrovskou eleganci a stoický klid. Šebkovu manželku, rezignovanou, ale praktickou ženu, ztvárnila Simona Stašová. Šebkova bratra, uvolněného bohéma a opozičníka Václava, si zahrál Bolek Polívka. Dětské a dospívající role obsadili tehdejší nováčci: Michael Beran (Michal Šebek) a Kristýna Nováková (Jindřiška Krausová).

Zrod improvizací

Několik ikonických scén a dialogů nevzniklo u psacího stolu, ale přímo na place díky spontánní improvizaci. Například slavná scéna s údarem holí, kdy slizký učitel Saša Mašlaň (Jaroslav Dušek) hledá Krausovu dceru slovy: „Hledáš někoho, soudruhu?“, načež ho Kraus bez varování přetáhne špacírkou, nebyla ve scénáři v tomto znění. V textu stálo, že Kraus pouze odpoví: „Nic, děkuji vám.“ Režisér Hřebejk se však za kamerou s Duškem domluvil, ať Kodeta provokuje oslovením „soudruhu“, a Kodetovi nařídil, aby ho prostě udeřil. Kodet zasáhl Duška velmi silně přímo do vycpávky saka a zanechal mu modřinu, scéna však díky autentickému šoku fungovala naprosto dokonale. Stejně tak slavná scéna v zákopu, kde Miroslav Donutil ukazuje, jak se správně pije vodka, a volá „Maršál Malinovskij!“, přičemž Bolek Polívka spontánně reaguje zvoláním „Brašule!“, vznikla jako čirá improvizace obou zkušených herců.

🎥 Lokace a průběh natáčení

Natáčení Pelíšků odstartovalo 22. července 1998 v ateliéru číslo 4 v barrandovských filmových studiích, kde byly vybudovány přesné repliky bytových interiérů z 60. let. Po několika týdnech v ateliérech se štáb přesunul do skutečných pražských exteriérů, aby zachytil dobovou atmosféru konce léta.

Klíčovou lokací celého filmu se stala dvoupatrová vila, v níž obě rodiny žily. Tvůrci si po dlouhém lokačním skautingu vybrali vilu se žlutou fasádou v pražské čtvrti Košíře, konkrétně na adrese Schodová 4. Tento dům se svými charakteristickými kamennými schody, brankou a zeleným zábradlím se stal ikonickým poutním místem pro filmové fanoušky. Samotná budova však s postupem desetiletí spíše chátrala a její fasáda je v současnosti omšelá. Altán, ve kterém otec Kraus trávil čas a z nějž pouštěl státní hymnu, byl pro potřeby natáčení filmaři na zahradu přidán zcela uměle a dnes na místě již nestojí.

Ostatní klíčové scény se točily v těchto pražských lokacích:

Modřanská sokolovna: Zde probíhalo natáčení masového maturitního plesu, kde zazněla hudba kapely The Matadors.
Prokopské údolí: Natáčela se zde exteriérová scéna s rybníkem, do kterého najede na svém mopedu Jaroslav Dušek coby diverzant s koženou brašnou (Gagarinův bratr).
Fakulta tělesné výchovy a sportu UK (ulice José Martího, Veleslavín): Exteriéry a interiéry školních chodeb, po nichž bloudil otec Kraus.
Domov mládeže na Smíchově: Budova na rohu ulic U Sanopzu a U Malvazinky posloužila pro venkovní školní záběry (dnes v ní sídlí klinika plastické chirurgie).

Trik se zapáleným panákem vodky, kdy Miroslav Donutil vyfoukne mohutný plamen, byl realizován praktickým efektem. Jelikož pít a plivat skutečný hořící alkohol bylo pro herce nebezpečné, přímo za Donutilem se skrýval rekvizitář s hořlavým sprejem na vlasy a zapalovačem. Kamera Jana Malíře byla postavená tak, aby tento zákryt vytvořil iluzi, že oheň chrlí přímo z úst Šebka.

🎬 Kompletní herecké obsazení

Snímek Pelíšky poskytl prostor jak obrovským hvězdám českého a slovenského divadla, tak mladým nehercům a skvělým epizodním rolím. Následující tabulka zahrnuje kompletní a nezredukovaný seznam hlavních i vedlejších rolí, které formovaly děj filmu.

Herec	Postava ve filmu	Charakteristika postavy
Miroslav Donutil	major Šebek	Fanatický a striktní důstojník Československé lidové armády, obdivovatel všeho sovětského, otec Michala a Uzlinky.
Jiří Kodet	otec Kraus	Válečný veterán, bývalý odbojář, cholerický antikomunista, pedant milující vážnou hudbu, manžel Vilmy a otec Jindřišky.
Simona Stašová	paní Šebková	Manželka majora Šebka, rezignovaná matka pečující o chod domácnosti, toužící po klidu a rodinné idyle.
Emília Vášáryová	Vilma Krausová	Vážně nemocná manželka otce Krause, smířlivá a laskavá matka Jindřišky, tlumící vyhrocené konflikty v rodině.
Bolek Polívka	strýc Václav	Bratr majora Šebka, uvolněný fotograf, bohémský povaleč a pacifista ignorující režim.
Eva Holubová	učitelka Eva	Svobodná matka malého Péti, zoufale hledající partnera, vyučující na místní základní škole.
Jaroslav Dušek	učitel Saša Mašlaň	Slizký a úlisný kolega učitelky Evy, snažící se o sblížení s ní i nesmyslnou výchovu dětí.
Stella Zázvorková	babička	Laskavá matka strýce Václava a majora Šebka, pamětnice první republiky a milovnice předválečné kultury.
Michael Beran	Michal Šebek	Dospívající syn Šebkových, beznadějně zamilovaný do sousedky Jindřišky, fanoušek západní rockové hudby a kapely Blue Effect.
Kristýna Nováková	Jindřiška Krausová	Dospívající a vzdorovitá dcera Krausových, předmět obdivu Michala, sama však miluje světáckého "máničku" Eliena.
Sylvie Koblížková	Uzlinka Šebková	Nejmladší dcera Šebkových, trpící neustálým vojenským drilem svého otce.
Marek Morvai-Javorský	Péťa	Zavalitý syn učitelky Evy, dětský pozorovatel absurdních snah dospělých o jeho výchovu.
Ondřej Brousek	Elien	Skaut a starší student disponující západním oblečením, milenec Jindřišky pocházející paradoxně z rodiny vysoce postavených komunistů.
Boris Hybner	kouzelník	Profesionální eskamotér a estrádní umělec, jeden z mnoha nápadníků učitelky Evy z inzerátu.
Jiří Krejčík	profesor Stárek	Lékař z nemocnice, který v závěru filmu diagnostikuje a ošetřuje smrtelně nemocnou paní Krausovou.
Miroslav Kaman	příslušník SNB	Epizodní komická role zasahujícího policisty zjišťujícího "dvě dávky".
Richard Tesařík	zpěvák	Frontman kapely na maturitním plese, zpívající hity The Soulmen a The Matadors.

📈 Návštěvnost a ekonomické výsledky

Výroba filmu Pelíšky, realizovaná produkční společností Total HelpArt T.H.A. pod vedením producentů Ondřeje Trojana a Pavla Borovana, si vyžádala rozpočet ve výši 20 milionů českých korun, což byl v kontextu české porevoluční tvorby standardní až lehce úsporný rozpočet. Komerční premiéra proběhla 8. dubna 1999.

Film navštívilo v českých kinech úctyhodných 1 060 375 diváků, čímž se s naprostou suverenitou stal jedním z komerčně nejúspěšnějších tuzemských filmů devadesátých let. Hrubé tržby z distribuce v kinech přesáhly částku 62 milionů Kč, což znamenalo okamžitou návratnost produkčních nákladů a vygenerovalo zásadní zisk pro další tvorbu režiséra Hřebejka. Snímek byl posléze v rámci exkluzivních televizních práv odkoupen Českou televizí a od přelomu milénia se jeho každoroční uvádění stalo zárukou extrémní sledovanosti. Během vánočních svátků a konce roku film pravidelně překonává hranici 1,5 milionu televizních diváků u obrazovek.

🎼 Hudba a kompletní soundtrack

Extrémně důležitou a zcela nenahraditelnou roli ve filmu Pelíšky hraje hudební složka. Vzhledem k faktu, že děj graduje v opojné atmosféře uvolnění šedesátých let, rozhodli se tvůrci vytvořit kompilaci dobových hitů od tuzemských interpretů (jako Karel Gott, Waldemar Matuška, Hana Hegerová či Václav Neckář) a kombinovat je s progresivním zvukem vlivných beatových kapel československé scény (The Matadors, The Soulmen, Blue Effect). Hudební dramaturgii a finální mix vytvořili muzikanti Ivan Hlas a Ivan Král.

Soundtrack k filmu vydala společnost Sony Music / Bonton v roce 1999 a stal se okamžitě multiplatinovým bestsellerem. Kompilace je umělecky unikátní tím, že obsahuje 31 stop, v nichž se zremasterované dobové písně dynamicky střídají s originálními zvukovými stopami nezapomenutelných dialogů z filmu. Následující tabulka představuje naprosto kompletní seznam všech 31 zvukových stop tohoto legendárního alba.

Číslo stopy	Název skladby / Zvukové hlášky	Interpret / Herecké obsazení stopy	Délka (min)
1.	Slunečný hrob (Instrumental Theme)	Blue Effect	03:22
2.	Dvě dávky... (zvuková hláška)	Miroslav Kaman, Jaroslav Dušek	01:16
3.	Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě	Václav Neckář	03:29
4.	Nebe na zemi	Bolek Polívka	02:32
5.	Kozačky... (zvuková hláška)	Kristýna Nováková, Michael Beran, Ondřej Brousek	00:23
6.	Povídej	Petr Novák & Flamengo	02:03
7.	Něco jako příbuzný... (zvuková hláška)	Kristýna Nováková, Michael Beran	00:46
8.	Pojď se mnou, lásko má	Waldemar Matuška	03:23
9.	Dávám bolševikovi rok... (zvuková hláška)	Emília Vášáryová, Jiří Kodet	00:22
10.	Čerešně	Hana Hegerová	03:00
11.	Nerozbitná sklenička... (zvuková hláška)	Miroslav Donutil, Bolek Polívka, Silvie Koblížková	00:56
12.	Ajo mama	Kučerovci	02:17
13.	Gagarinův bratr... (zvuková hláška)	Miroslav Donutil, Michael Beran	00:26
14.	La mulher rendeira	Kučerovci	02:17
15.	Maršál Malinovskij... (zvuková hláška)	Stella Zázvorková, Simona Stašová, Miroslav Donutil, Bolek Polívka	01:39
16.	Je po dešti	Judita Čeřovská	03:17
17.	Vyděržaj, pijaněr... (zvuková hláška)	Eva Holubová, Jaroslav Dušek, Marek Morvai-Javorský	00:31
18.	Lékořice	Václav Neckář	02:53
19.	Noky... (zvuková hláška)	Emília Vášáryová, Kristýna Nováková, Jiří Kodet	00:33
20.	Santa lucia	Karel Gott	02:06
21.	Kde udělali soudruzi v NDR chybu? (zvuková hláška)	Miroslav Donutil, Bolek Polívka, Jiří Kodet	01:00
22.	Mrholí	Waldemar Matuška	03:25
23.	Hoří hovno? (zvuková hláška)	Eva Holubová, Jaroslav Dušek, Marek Morvai-Javorský	00:31
24.	Trezor	Karel Gott & Olympic	01:53
25.	Proletáři všech zemí... (zvuková hláška)	Jiří Kodet	00:16
26.	Get Down From The Tree	The Matadors	03:26
27.	Baby Do Not Cry	The Soulmen	04:01
28.	I Wish I Were	The Soulmen	02:01
29.	Snakes	Blue Effect	02:23
30.	Průměrná ženská... (zvuková hláška)	Bolek Polívka, Miroslav Donutil	00:30
31.	Slunečný hrob (Full Vocal Version)	Blue Effect	01:47

🏆 Ocenění a nominace (Český lev 1999)

Snímek Pelíšky naprosto opanoval slavnostní udílení 7. ročníku výročních cen České filmové a televizní akademie (Český lev) za rok 1999, které se odehrálo na jaře roku 2000. Ačkoliv v hlavní kategorii Nejlepší film podlehl nezávislému snímku Návrat idiota režiséra Saši Gedeona, odnesl si z ceremoniálu obrovské množství nominací a vyhrál klíčové divácké a herecké pocty. Následující tabulka přináší kompletní přehled všech nominací a cen Akademie.

Kategorie ocenění Český lev	Nominovaný tvůrce / Subjekt	Výsledek
Nejlepší hlavní mužský herecký výkon	Jiří Kodet (postava otce Krause)	Výhra
Divácky nejúspěšnější film	Pelíšky (producenti P. Borovan, O. Trojan)	Výhra
Cena čtenářů časopisu Cinema	Pelíšky	Výhra
Cena za nejlepší filmový plakát	Aleš Najbrt	Výhra
Nejlepší film	Ondřej Trojan, Pavel Borovan	Nominace
Nejlepší režie	Jan Hřebejk	Nominace
Nejlepší scénář	Petr Jarchovský	Nominace
Hlavní ženský herecký výkon	Eva Holubová (postava učitelky Evy)	Nominace
Vedlejší ženský herecký výkon	Simona Stašová (postava paní Šebkové)	Nominace
Cena filmových kritiků	Ondřej Trojan, Pavel Borovan, Jan Hřebejk	Nominace

Kromě těchto cen bodoval film i na festivalech. Získal Hlavní cenu diváků a Cenu poroty Zlatý prim na festivalu Novoměstský hrnec smíchu, Cenu diváků na festivalu Finále Plzeň 1999 a na mezinárodní úrovni obdržel prestižní Zlatý hrozen na filmovém festivalu v Polsku. Režisér Jan Hřebejk byl dokonce za tuto historickou komedii nominován na Velkou cenu poroty na mezinárodním filmovém trhu AFI Fest v Los Angeles.

✨ Kulturní přesah a odkaz (Zahradnictví)

Během let dosáhl snímek neuvěřitelného společenského dopadu, který zdaleka překonal rámec běžné komedie. Hlášky z filmu zlidověly a staly se součástí národního folklóru – v běžné komunikaci je používají i generace, jež se narodily dlouho po pádu komunistického režimu a události ze šedesátých let znají jen z učebnic dějepisu.

Nečekaným uměleckým dovětkem se stal rok 2017. Autorské duo Hřebejk–Jarchovský se po téměř dvou dekádách rozhodlo prozkoumat pozadí svých kultovních postav a realizovalo rozsáhlou, výpravnou filmovou trilogii s názvem Zahradnictví (skládající se z filmů Rodinný přítel, Dezertér a Nápadník). Tento mohutný projekt funguje jako oficiální prequel k Pelíškům. Mapuje drastické osudy rodiny Krausových a Šebkových od období německé okupace za druhé světové války až po poválečné komunistické represe a krádeže majetku. Detailně se věnuje například uvěznění otce Krause (kterého zde ztvárnil herec Martin Finger) a objasňuje, z čeho pramenila jeho zdánlivě přehnaná hysterie, fanatický odpor ke komunistům a hluboká vnitřní zahořklost, kterou diváci znali právě z Pelíšků.

💡 Pro laiky

Kdybyste měli vysvětlit někomu, kdo nezná české reálie, proč jsou Pelíšky nejmilovanějším a nejcitovanějším českým filmem, který o Vánocích paralyzuje televizní vysílání, můžete tento film přirovnat k naprosto dokonalému, ale zároveň krutě upřímnému rodinnému fotoalbu celého národa.

Příběh se odehrává v období od konce roku 1967 do léta 1968. Tehdejší komunistická společnost vřela, všichni toužili po dýchání svobody ze Západu, mládež chtěla poslouchat rockovou hudbu a nosit kozačky do špičky. Film na tohle obrovské mezinárodní napětí ale nekouká přes proslovy politiků nebo záběry z továren, nýbrž přes zdi obyčejné pražské vily. Nahoře bydlí komicky výbušný tyran, který dříve bojoval za svobodu a teď z duše nenávidí komunisty. Dole bydlí naprosto loajální komunistický lampasák (voják), jehož největším životním cílem je prokázat, že umělohmotné lžičky dovezené z východního Německa se v horkém kafi neroztečou (i když se mu následně přesně před celou rodinou roztečou).

Tato dvě patra jsou ve filmovém vyprávění spojena láskou jejich dětí a trapnými, geniálně zahranými rodinnými hádkami, při nichž se divák musí neustále smát. V tom však spočívá mistrovství Pelíšků. Film vás nechá hodinu a půl se bez přestání smát drobným malichernostem, abyste pak v samotném závěru zůstali naprosto konsternovaní. Ráno 21. srpna 1968 se z rádia ozve hlášení o obsazení Československa cizími sovětskými tanky. V tu chvíli komedie skončí. Smích hercům zmrzne na rtech, iluze se zbortí, rodiny se rozpadnou a mladí lidé natrvalo utečou do emigrace na Západ. Právě tento drastický náraz mezi hřejivou domácí komedií a neúprosnými tankovými pásy světových dějin je důvodem, proč Pelíšky dodnes rozpláčou diváky i po dvacátém zhlédnutí.

Zdroje