Simona Stašová
| Simona Stašová | |
|---|---|
| Celé jméno | MgA. Simona Stašová |
| Datum narození | 19. března 1955 |
| Místo narození | Praha |
| Státní příslušnost |  |
| Rodiče | Jiřina Bohdalová, Břetislav Staš |
| Děti | Marek Ciccotti, Vojtěch Staš |
| Povolání | divadelní, filmová a televizní herečka |
| Aktivní od | 1973 |
Simona Stašová je významná a vysoce oceňovaná česká divadelní, filmová a televizní herečka. Patří mezi nejvytíženější a nejoblíbenější umělkyně své generace v České republice. Její herecký projev se vyznačuje mimořádným temperamentem, hlubokým psychologickým ponorem do postav a schopností plynule přecházet od ryze komediálních rolí k náročným dramatickým charakterům.
Jako dcera legendární české herečky Jiřiny Bohdalové musela ve svých začátcích bojovat se stínem své slavné matky, avšak díky svému nespornému talentu a obrovské pracovitosti si dokázala vybudovat zcela svébytnou a nezávislou kariéru. Širokému publiku je známá především díky svým ikonickým rolím ve filmech jako Pelíšky, Román pro ženy, Musíme si pomáhat či v televizním dramatu Sebemilenec.
Na divadelních prknech exceluje již několik dekád, přičemž její doménou se staly zejména náročné tragikomické role v inscenacích Městských divadel pražských a v Divadle Ungelt. Za své mistrovství získala řadu prestižních ocenění, včetně divadelní Ceny Thálie, ocenění TýTý a několika mezinárodních cen za nejlepší ženský herecký výkon.
👤 Životopis a dětství
Simona Stašová se narodila 19. března 1955 v Praze do intelektuálně a umělecky založené rodiny. Její matkou je jedna z nejslavnějších českých hereček Jiřina Bohdalová, otcem byl doktor přírodních věd, uznávaný seismolog a geofyzik Břetislav Staš (pocházející z Ostravy). Manželství jejích rodičů však nemělo dlouhého trvání a brzy po jejím narození skončilo rozvodem.
Vzhledem k obrovskému pracovnímu vytížení její matky, která musela rodinu finančně zabezpečit, prožila Simona velkou část svého raného dětství v péči své milující babičky. Toto období ji silně formovalo a vštípilo jí smysl pro rodinnou soudržnost. Zlom v jejím dospívání nastal v roce 1970, kdy se její matka Jiřina Bohdalová provdala za slavného českého herce Radka Brzobohatého. V té době si patnáctiletou Simonu vzali natrvalo k sobě domů. S otčímem si vybudovala velmi vřelý a přátelský vztah, který harmonicky doplňoval její dospívání v rodině plné umělců.
Ačkoliv vyrůstala v divadelním a filmovém prostředí, její matka ji od herecké dráhy zpočátku zrazovala. Varovala ji, že herectví je jako nelítostná džungle, kde přežijí jen ti nejsilnější a nejvytrvalejší, a pokud se pro tuto cestu rozhodne, bude muset profesi obětovat veškerý svůj čas i energii. Simona si tato slova vzala k srdci a její pozdější kariéra se vyznačovala právě obrovskou pracovitostí a perfekcionismem.
🎓 Studium a divadelní začátky
Svůj nezpochybnitelný talent se rozhodla rozvíjet studiem. Její touha po dokonalém zvládnutí hereckého řemesla byla natolik silná, že paralelně studovala hned dvě umělecké školy naráz – pražskou konzervatoř a následně prestižní Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU). Studium úspěšně zakončila v roce 1978.
Už během svých vysokoškolských studií, v roce 1976, získala své první profesionální angažmá. Nastoupila do Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde strávila jednu sezónu plnou intenzivního získávání praktických jevištních zkušeností. Po tomto regionálním křtu ohněm se vrátila do Prahy, kde přijala nabídku na stálé angažmá v Divadle E. F. Buriana Na Poříčí.
Na této scéně strávila dlouhých čtrnáct let a vypracovala se ve vyzrálou charakterní herečku. Její repertoár zde zahrnoval široké spektrum rolí od klasiky po modernu. Ztvárnila zde například postavu Agáty v Gogolově klasické komedii Ženitba nebo složitou psychologickou roli Varji v Čechovově dramatu Višňový sad. Působení v Divadle E. F. Buriana jí poskytlo pevný základ pro její další umělecký růst.
🎭 Vrcholná divadelní kariéra
V roce 1991, po společenských a kulturních změnách v tehdejším Československu, se Simona Stašová stala stálou členkou Městských divadel pražských. Zpočátku působila v Divadle K a současně pravidelně hostovala v Divadle za branou II. pod vedením legendárního režiséra Otomara Krejči, a také v prestižním Činoherním klubu.
Od roku 1993 se její stálou domovskou scénou stalo Divadlo ABC. Zde ztvárnila desítky nezapomenutelných rolí. K těm nejvýraznějším patří intrikánská paní Chevelyová ve hře Oscara Wilda Ideální manžel, vášnivá Lady Torrancová ve Williamsově dramatu Sestup Orfeův nebo temperamentní Anna Magnani ve hře Římské noci.
Zcela samostatnou kapitolu její profesní dráhy tvoří dlouholetá a mimořádně úspěšná spolupráce s komorním Divadlem Ungelt a divadelními agenturami. Simona Stašová se stala královnou žánru takzvaných "one-woman show" (monodramat) a komorních konverzačních komedií. K jejím nejslavnějším divadelním počinům patří:
- Shirley Valentine: Komediální monodrama Willyho Russella o ženě středního věku, která se rozhodne vymanit ze stereotypu manželství. Tuto roli hraje Stašová již desítky let před neustále vyprodanými sály.
- Drobečky z perníku: Tragikomedie amerického dramatika Neila Simona, kde Stašová ztvárnila stárnoucí zpěvačku Evu Mearovou vracející se z protialkoholní léčebny. Za tento strhující výkon obdržela prestižní Cenu Thálie.
- Poslední ze žhavých milenců: Úspěšná komedie, ve které po boku Petra Nárožného bravurně ztvárňuje hned tři naprosto odlišné ženské charaktery.
Její herecký styl na jevišti je často přirovnáván k nevyčerpatelné energii rozjeté lokomotivy. Je známá tím, že do svých divadelních postav vkládá maximum emocí, naprostou fyzickou odevzdanost a nakažlivý temperament.
🎬 Filmová a televizní kariéra
Přestože na stříbrném plátně debutovala již v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let v menších rolích (například ve filmech Kdo je kdo nebo v seriálech Arabela, Létající Čestmír a Sanitka), na svůj skutečný filmový průlom si musela počkat až do zralého věku. Výrazně na sebe upozornila v devadesátých letech v ceněném seriálu režiséra Hynka Bočana Přítelkyně z domu smutku podle literární předlohy Evy Kantůrkové.
Absolutní zlom a celonárodní popularitu jí však přinesl až rok 1999 a kultovní retro komedie režiséra Jana Hřebejka Pelíšky. Její ztvárnění ustarané a milující maminky Šebkové, která se s obrovskou dávkou tolerance snaží mírnit výbuchy vzteku svého zkostnatělého manžela (kterého hrál Miroslav Donutil), se navždy zapsalo do zlatého fondu české kinematografie. Za tuto roli získala svou první nominaci na ocenění Český lev. S Janem Hřebejkem spolupracovala hned vzápětí i na na Oscara nominovaném dramatu Musíme si pomáhat (2000).
V následujících letech se stala jednou z nejobsazovanějších filmových hereček. Režisér Filip Renč jí svěřil roli matky Jany v diváckém hitu Román pro ženy (2005) podle knihy Michala Viewegha. Její postava tlumočnice, která organicky nesnáší "čecháčkovství" a vyhledává pouze cizince, jí vynesla další nominaci na Českého lva.
Zcela odlišnou polohu svého talentu prokázala v roce 2013 v televizním dramatu Sebemilenec, kde pod vedením Filipa Renče ztvárnila stárnoucí ženu chycenou v síti psychického týrání a domácího násilí ze strany charismatického manipulátora. Její mrazivě autentický výkon ocenily i mezinárodní poroty na filmových festivalech v Soulu a v San Franciscu. Pozornost diváků i kritiků upoutala také v komedii Jiřího Vejdělka Muži v naději (2011) či v historickém velkofilmu Lída Baarová (2016).
💍 Osobní život a vztahy
Osobní život Simony Stašové je velmi pestrý, hluboce emotivní a úzce spjatý s její otevřenou a vášnivou povahou. Jak sama v rozhovorech několikrát sebereflexivně přiznala, její vztahy často končily proto, že své partnery "umilovala k smrti" a svou velkou láskou a temperamentem je v podstatě zadusila. Za svůj život byla celkem třikrát vdaná, a ačkoliv ani jedno manželství nevydrželo do konce života, se všemi svými bývalými partnery si udržuje velmi přátelské a láskyplné vztahy.
Jejím prvním manželem se stal známý český herec a "pohádkový princ" Pavel Trávníček. Seznámili se již během studií a vzali se, když bylo herečce pětadvacet let. Manželství trvalo zhruba pět let. Soužití dvou výrazných hereckých osobností připomínalo "italskou domácnost" a nedočkalo se pohádkového konce, částečně i kvůli Trávníčkově složité povaze a sklonům k nestřídmosti. Přesto se rozešli bez mediálních skandálů.
Osudovou láskou se pro ni stal její druhý manžel, italský profesor italštiny, literární kritik a odborník na dějiny umění Eusebio Ciccotti. Potkali se v roce 1985 na studentském filmovém festivalu v Karlových Varech. Stašová, která odjakživa milovala italskou kulturu a zemi jako takovou (často žertovala, že v minulém životě musela být toulavou římskou kočkou), se do charismatického intelektuála bezhlavě zamilovala. Udržovali vztah na dálku a posléze se vzali. Z tohoto hlubokého vztahu se narodil její první syn Marek Ciccotti. Manželství po osmi letech skončilo rozvodem, důvodem však nebyla ztráta lásky, nýbrž neřešitelná geografická a profesní vzdálenost – herečka nemohla naplno hrát v Itálii a profesor nemohl přednášet v Česku. S Eusebiem si dodnes zůstali extrémně blízcí a pravidelně se navštěvují.
Potřetí řekla své "ano" dalšímu hereckému kolegovi, Pavlu Skřípalovi. Z tohoto deset let trvajícího manželství vzešel její druhý syn, Vojtěch Staš. I tento vztah sice skončil rozchodem, ale herečka opakovaně zdůrazňuje, že rodina a její dva synové pro ni představují absolutní středobod jejího vesmíru.
🗓 Současnost
V posledních letech, a zejména v období let 2025 a 2026, došlo v profesním životě Simony Stašové k zásadnímu obratu. Herečka se na vrcholu své kariéry zcela dobrovolně a vědomě rozhodla ukončit svou filmovou a televizní činnost. V sérii velmi otevřených rozhovorů na jaře roku 2026 vysvětlila, že filmové herectví pro ni ztratilo své někdejší kouzlo a že se cítí naplněna výhradně prací na divadelním jevišti. Živé umění a přímý kontakt s publikem považuje v dnešní odosobněné době za nenahraditelné a nesmrtelné, obzvláště v kontextu rychlého rozvoje umělé inteligence, který podle ní komerční kinematografii ohrožuje.
Své úsilí tak nyní plně koncentruje do divadelních turné po celé České republice i na Slovensku. Její představení, jako například Cena za něžnost, Třináct u stolu či legendární Shirley Valentine, hlásí měsíce dopředu vyprodané sály. Kromě pracovních povinností si naplno užívá svou novou životní roli babičky. S radostí tráví čas se svým vnoučkem Toníčkem a s velkým vděkem se stará o svou matku Jiřinu Bohdalovou, která v neuvěřitelné vitalitě oslavila 95. narozeniny.
V květnu roku 2025 (s přesahem do reflexe roku 2026) se jí dostalo mimořádné pocty, když jí byl na prestižním mezinárodním Zlín Film Festivalu udělen Zlatý střevíček prezidenta festivalu za její celoživotní a mimořádný přínos kinematografii. Ve své děkovné řeči emotivně vzpomínala na své herecké vzory a zdůraznila, jak hluboce si tohoto ocenění, pocházejícího z otcova rodného moravského kraje, váží.
🏆 Ocenění
Za své strhující výkony na divadle, ve filmu i v televizi posbírala Simona Stašová velké množství cen a uznání. K těm nejvýznamnějším patří:
- 2006 – Cena Thálie za nejlepší ženský herecký výkon v činohře (za roli Evy Mearové v představení Drobečky z perníku)
- 2014 – Ceny za nejlepší herečku na festivalech v Soulu (Seoul International Drama Awards) a v San Franciscu (Tiburon International Film Festival) za televizní film Sebemilenec
- 2014 – Absolutní vítězství a 1. místo v divácké anketě TýTý
- 2024 – Cena Festivalu české filmové komedie v Novém Městě nad Metují za nezapomenutelné role v komediálních filmech
- 2025 – Zlatý střevíček prezidenta festivalu za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež (udělen na Zlín Film Festivalu)
- 3x Nominace na Českého lva: za filmy Pelíšky (1999), Román pro ženy (2005) a Lída Baarová (2016)
- 1. místo v prestižní rozhlasové soutěži Neviditelný herec za interpretaci role Mirandoliny
📈 Kompletní filmografie
Následující tabulka představuje kompletní a chronologický přehled účinkování Simony Stašové v celovečerních a televizních filmech i seriálech za celou dobu její kariéry od roku 1973 až po její ohlášené ukončení práce před kamerou v roce 2026. Během roků, kdy nenatáčela žádná audiovizuální díla, se věnovala výhradně své práci v divadle, kde účinkovala v desítkách náročných inscenací.
| Rok | Název díla | Formát | Poznámka / Role |
|---|---|---|---|
| 1973 | Kdo je kdo | televizní film | Libuše |
| 1974 | Královské řádění | televizní inscenace | panna Marta ze Zbýšova |
| 1975 | 30 případů majora Zemana | televizní seriál | účinkující v epizodní roli |
| 1976 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 1977 | Žena za pultem | televizní seriál | učednice Zuzana |
| 1978 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 1979 | Arabela | televizní seriál | epizodní role |
| 1980 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 1981 | Buldoci a třešně | celovečerní film | servírka |
| 1982 | Neúplné zatmění | celovečerní film | zdravotní sestra |
| 1983 | Jako kníže Rohan, Létající Čestmír | TV film, TV seriál | Pepi Krančilová, dospělá Barborka |
| 1984 | Sanitka | televizní seriál | dispečerka |
| 1985 | Pětka s hvězdičkou | celovečerní film | účinkující |
| 1986 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 1987 | Panoptikum Města pražského | televizní seriál | Lojzka, Lulu |
| 1988 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 1989 | Blázni a děvčátka, Nemocný bílý slon | celovečerní filmy | Kocmanová, účinkující |
| 1990 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 1991 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 1992 | Přítelkyně z domu smutku | televizní seriál | Anča |
| 1993 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 1994 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 1995 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 1996 | Kouzelný měšec, Ranč U Zelené sedmy | celovečerní film, seriál | účinkující, učitelka Peštová |
| 1997 | Četnické humoresky | televizní seriál | účinkující |
| 1998 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 1999 | Pelíšky | celovečerní film | paní Šebková (nominace na Českého lva) |
| 2000 | Musíme si pomáhat | celovečerní film | Libuše Šimáčková |
| 2001 | Babí léto | celovečerní film | účinkující |
| 2002 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 2003 | Místo nahoře | televizní seriál | účinkující |
| 2004 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 2005 | Román pro ženy | celovečerní film | matka Jana (nominace na Českého lva) |
| 2006 | Místo v životě | televizní seriál | účinkující |
| 2007 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 2008 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 2009 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 2010 | Dešťová víla | celovečerní pohádka | teta |
| 2011 | Muži v naději | celovečerní film | Marta |
| 2012 | Láska je láska, Tady hlídám já | celovečerní filmy | účinkující |
| 2013 | Sebemilenec, Špačkovi v síti času | televizní film, seriál | mezinárodní filmová ocenění za Sebemilence |
| 2014 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 2015 | Život je život, Vraždy v kruhu | celovečerní film, seriál | Jana, účinkující |
| 2016 | Lída Baarová, Tenkrát v ráji | celovečerní filmy | matka Lídy Baarové (nominace na Českého lva) |
| 2017 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 2018 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 2019 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 2020 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 2021 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 2022 | Princ Mamánek, Bezva zuby na zásnuby | celovečerní film, TV film | královna Ludmila, účinkující |
| 2023 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 2024 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 2025 | data nejsou dostupná / pouze divadelní činnost | — | — |
| 2026 | data nejsou dostupná / dobrovolné ukončení filmové kariéry | — | — |