Pražská konzervatoř

Šablona:Infobox Škola Pražská konzervatoř je veřejná vzdělávací instituce poskytující bezplatné středoškolské a vyšší odborné vzdělání v oborech hudby, klasického i populárního zpěvu a hudebně-dramatického umění. Z historického hlediska se jedná o vůbec nejstarší konzervatoř na území střední Evropy a po pařížské a milánské konzervatoři o třetí nejstarší instituci tohoto typu na evropském kontinentu. Její existence a kontinuální činnost od počátku devatenáctého století zásadním způsobem formovala vývoj české i světové vážné hudby.

Škola sídlí ve třech objektech v historickém centru Prahy, přičemž hlavní provozní a výuková budova se nachází v ulici Na Rejdišti na území Starého Města. Instituce je plně zřizována a financována Magistrátem hlavního města Prahy. Studium je tradičně koncipováno jako šestileté a je primárně určeno pro absolventy základních škol. K absolutoriu na této škole vede složitý proces začínající přísnými talentovými zkouškami, jež prověřují umělecké předpoklady uchazečů z celého území České republiky i ze zahraničí.

🗓 Současnost a strukturální reorganizace

V současné době (k akademickému roku 2025/2026) na škole studuje přibližně 545 žáků pod vedením více než 250 kvalifikovaných pedagogických pracovníků, mezi něž patří přední aktivní instrumentalisté, operní pěvci a činoherní herci. V květnu 2025 proběhlo rozsáhlé výběrové řízení na pozici ředitele instituce, do kterého se přihlásilo čtrnáct kandidátů. Na základě doporučení odborné komise složené ze zástupců České školní inspekce a magistrátu jmenovala Rada hlavního města Prahy novým ředitelem klavírního virtuóze a vysokoškolského pedagoga docenta Iva Kahánka, který funkce oficiálně nabyl 23. června 2025 a nahradil tak dlouholetého ředitele Petra Čecha.

Nové vedení iniciovalo v červnu roku 2026 komplexní reorganizaci vnitřní struktury školy. Nejvýraznější inovací se stalo vybudování samostatného školního poradenského pracoviště s přímým zaměřením na duševní zdraví studentů. Tato agenda, jež přesahuje standardní legislativní povinnosti středních škol, reaguje na extrémní psychickou a výkonnostní zátěž, které jsou dospívající umělci během náročného uměleckého výcviku vystaveni. Instituce vytvořila pro toto centrum zcela novou pozici vedoucího poradenského pracoviště.

Z hlediska strategického řízení došlo v roce 2026 rovněž ke zrušení dosavadní dramaturgické rady, jež byla plně nahrazena nově ustaveným orgánem s názvem Rada Pražské konzervatoře pro umění a rozvoj. Úkolem této rady je propojovat středoškolské hudební vzdělávání s požadavky akademického prostředí na Akademie múzických umění v Praze a zajišťovat plynulý transfer absolventů do profesionálních orchestrů a divadelních souborů.

⏳ Historie a vývoj instituce

Dějiny instituce odrážejí více než dvě staletí společenských a politických proměn v českých zemích, během nichž se škola transformovala ze soukromého šlechtického projektu ve státní vzdělávací kolos.

Šlechtické založení a počátky (1808–1884)

Přímým impulzem k založení školy byla veřejná listina a provolání pražské hudbymilovné aristokracie ze dne 25. dubna 1808. Tuto listinu signovalo osm významných zemských šlechticů, mezi nimiž figurovali například František Josef hrabě z Wrtby, František hrabě ze Šternberka, Jan hrabě z Nostitzů či Kristian hrabě Clam-Gallas. Důvodem k tomuto kroku byl markantní úpadek hudební produkce v českých zemích způsobený vleklými napoleonskými válkami, jež vedly k nedostatku profesionálních orchestrálních hráčů.

V březnu 1810 založili tito aristokraté německo-český spolek nazvaný Jednota pro zvelebení hudby v Čechách (Verein zur Beförderung der Musik in Böhmen). Tento spolek následně konzervatoř po dobu více než sta let plně financoval a personálně řídil. Samotná výuka byla slavnostně zahájena 24. dubna 1811. Zpočátku probíhala pouze v soukromých bytech najatých profesorů podle studijních osnov, které vypracoval první ředitel a hudební skladatel Bedřich Diviš Weber. Ještě na podzim téhož roku získal ústav trvalé zázemí v prostorách dominikánského kláštera u kostela svatého Jiljí na Starém Městě, kde sídlil po několik dalších desetiletí. Zpočátku se vyučovala výhradně hra na orchestrální nástroje, výuka zpěvu byla do osnov oficiálně zařazena až v roce 1817.

Zlatá éra v Rudolfinu a fúze (1884–1918)

Zásadní zlom nastal na přelomu let 1884 a 1885, kdy se instituce přestěhovala do nově vystavěné neorenesanční budovy Rudolfina na břehu řeky Vltavy. Pod vedením vynikajícího houslového pedagoga Antonína Bennewitze, který stál v čele školy od roku 1882 do roku 1901, vstoupila konzervatoř do své takzvané zlaté éry. V roce 1890 došlo ke klíčovému sloučení Pražské konzervatoře s do té doby nezávislou Varhanickou školou v Praze. Díky tomuto spojení se do učitelského sboru integroval Antonín Dvořák, jenž na škole vyučoval skladbu a posléze v roce 1901 převzal post ředitele, který vykonával až do své smrti v roce 1904. Během tohoto období získal ústav světové renomé, mimo jiné díky vzniku proslulé houslové školy Otakara Ševčíka.

Zestátnění a rozdělení školství (1918–1945)

Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 ukončila Jednota pro zvelebení hudby v Čechách svou činnost a škola byla oficiálně převzata státem pod názvem Státní konservatoř hudby v Praze. V roce 1919 došlo k administrativnímu rozdělení studia na nižší stupeň a takzvanou Mistrovskou školu, jež poskytovala de facto vysokoškolskou úroveň vzdělání. V období první republiky se ve vedení instituce na pozici rektorů střídali nejvýznamnější čeští skladatelé a interpreti té doby, mezi něž patřili Vítězslav Novák, Josef Suk, Josef Bohuslav Foerster či klavírista Vilém Kurz. V roce 1920 bylo k hudebním oborům přidruženo také oddělení dramatické (herecké) a oddělení pedagogické.

Poválečný vývoj a normalizace (1945–1989)

Po skončení druhé světové války došlo k radikální reorganizaci celého hudebního školství. V roce 1945 byla vyčleněna Mistrovská škola, jež se stala základem pro nově vzniklou vysokou školu – Akademie múzických umění v Praze (HAMU). Pražská konzervatoř tak byla legislativně zařazena na úroveň středního odborného školství. Během období komunistické totality podléhala instituce ideologické kontrole, což se projevovalo prověřováním kádrových profilů vyučujících i uchazečů o studium. Přesto si škola dokázala udržet vysoký profesionální standard výuky nástrojové hry a vychovala desítky mezinárodně uznávaných interpretů.

Transformace po roce 1989

Pád komunistického režimu přinesl ústavu návrat k autonomii a odideologizování osnov. Došlo k obnovení výuky církevní hudby a zavedení zcela nových progresivních oborů, jako byla například tvorba populární hudby či hra na moderní nástroje (elektrická kytara, saxofon). V roce 2010 byla u příležitosti blížícího se dvoustého výročí zahájení výuky činnost historické Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách symbolicky obnovena a v současnosti funguje jako podpůrný spolek školy organizující výroční koncerty.

🏛 Infrastruktura a budovy

Vzhledem k rostoucímu počtu studentů a oborů musela škola v průběhu dvacátého století několikrát řešit nedostatek prostor, což vyústilo v současný stav, kdy instituce operuje ve třech oddělených lokalitách v centru Prahy.

Hlavní budova (Na Rejdišti 1): Funkcionalisticky a klasicistně laděná budova postavená přímo pro potřeby hudebního školství v ulici Na Rejdišti. V objektu sídlí ústřední ředitelství, studijní i personální oddělení a probíhá zde převážná část výuky teoretických předmětů. Budova prošla v roce 2011 u příležitosti dvousetletého jubilea zásadní dostavbou, během níž byl ve dvoře vybudován nový moderní Koncertní sál Pražské konzervatoře s vynikající akustikou a kapacitou pro 333 diváků. V přízemí objektu se rovněž nachází Divadlo Na Rejdišti, komorní divadelní scéna sloužící k absolventským představením studentů hudebně-dramatického oddělení.
Pálffyovský palác (Valdštejnská 14): Barokní palácový komplex nacházející se na Malé Straně přímo pod Pražským hradem. Konzervatoř tyto reprezentativní prostory využívá pro individuální výuku nástrojové hry. Nachází se zde také Koncertní sál Pálffyovského paláce, proslulý svou historickou štukovou výzdobou, který je využíván pro komorní recitály a klavírní soutěže. V prostorách paláce je umístěna hlavní školní knihovna a drahocenný hudební archiv.
Budova v Trojanově ulici: Menší dislokované pracoviště poblíž Karlova náměstí, sloužící primárně pro potřeby oboru populárního zpěvu a oddělení bicích nástrojů, jež vyžadují specifické akustické odhlučnění, které by v historických budovách rušilo ostatní výuku.

🎓 Vzdělávací programy a přijímací řízení

Pražská konzervatoř je ukotvena v rejstříku škol Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jako instituce poskytující vyšší odborné vzdělání. Standardní délka studia činí šest let. Po úspěšném absolvování čtvrtého ročníku vykonávají studenti státní maturitní zkoušku (obsahující český jazyk, cizí jazyk a odborné předměty). Po dokončení šestého ročníku je studium završeno absolutoriem, které zahrnuje obhajobu absolventské práce, zkoušku z dějin hudby (či divadla) a veřejný absolventský koncert nebo představení. Úspěšní absolventi získávají akademický titul DiS. (diplomovaný specialista).

Přijímací řízení na školu se výrazně odlišuje od běžných středních škol, jelikož nevyužívá standardních státních testů (Cermat), ale je založeno na bodovaných talentových a praktických zkouškách, které probíhají obvykle ve druhé polovině března.

Příklad struktury přijímacího řízení pro obor Hudebně dramatické umění (Herectví):

První kolo: Vyřazovací kolo, ve kterém uchazeč přednáší připravený monolog a báseň. Body z tohoto kola se do další fáze nepřenášejí.
Druhé kolo: Komplexní zkouška rozdělená na hudební, pohybovou a hereckou část. Za každou disciplínu může uchazeč získat maximálně 5 bodů (celkem 15 bodů). Pro postup do třetího kola je nezbytný zisk alespoň 8 bodů bez propadnutí v jediné kategorii. Součástí tohoto kola je i předložení lékařského posudku od odborného foniatra.
Třetí kolo: Finální a rozhodující zkouška zaměřená na hlubokou analýzu hereckého talentu, improvizace a psychologické odolnosti (maximální zisk 10 bodů). Pouze bodový součet z tohoto kola určuje konečné pořadí pro přijetí, jež je z kapacitních důvodů limitováno na 12 uchazečů v jednom ročníku. U zahraničních uchazečů se navíc prověřuje bezchybná znalost českého jazyka.

🎻 Hudební tělesa a institucionální archiv

Na půdě instituce působí řada stálých hudebních souborů, jež netvoří pouhý pedagogický nástroj pro nácvik orchestrální souhry, ale fungují jako plnohodnotná umělecká tělesa reprezentující školu i na zahraničních festivalech.

Symfonický orchestr Pražské konzervatoře: Největší školní těleso sdružující studenty vyšších ročníků. Pravidelně vystupuje ve Dvořákově síni Rudolfina nebo ve Smetanově síni Obecního domu, přičemž těleso často dirigují přední hostující světoví dirigenti.
Smyčcový orchestr a Barokní orchestr: Tělesa specializovaná na konkrétní historická období. Barokní orchestr se profiluje v oblasti poučené interpretace staré hudby za použití historických nástrojů.
Big Band Pražské konzervatoře: Soubor zastřešující studenty populárních oddělení zaměřený na jazz, swing a moderní instrumentaci.

Mimořádnou vědeckou hodnotu má Knihovna a archiv Pražské konzervatoře, jež sídlí v Pálffyovském paláci. Obsahuje více než 100 000 položek. K nejcennějším artefaktům patří originální rukopisy a autografy bývalých ředitelů Antonína Dvořáka, Josefa Suka a dobové opisy partitur Wolfganga Amadea Mozarta z doby jeho pobytu v Praze. Knihovna zajišťuje prezenční i absenční výpůjčky nejen pro studenty, ale badatelsky slouží hudebním historikům z celého světa.

📊 Statistiky a data

Následující tabulky prezentují zcela kompletní a datově nekrácené přehledy zachycující chronologii nejvyšších představitelů instituce i plný výčet všech aktuálně schválených studijních programů.

Kompletní seznam ředitelů Pražské konzervatoře (1811–současnost)

Tato tabulka exaktně mapuje všech 32 ucelených funkčních období nejvyšších představitelů a ředitelů instituce od jejího fyzického otevření až do aktuálního roku 2026. V období první republiky (1919–1939) rotovala funkce takzvaného rektora mezi předními profesory Mistrovské školy v jednoletých nebo dvouletých cyklech.

Pořadí období	Jméno a příjmení ředitele	Začátek funkce	Konec funkce
1.	Bedřich Diviš Weber	1811	1842
2.	Jan Bedřich Kittl	1843	1865
3.	Josef Krejčí	1866	1881
4.	Antonín Bennewitz	1882	1901
5.	Antonín Dvořák	1901	1904
6.	Karel Knittl	1904	1907
7.	Jindřich Káan z Albestů	1907	1918
8.	Vítězslav Novák	1919	1922
9.	Josef Bohuslav Foerster	1922	1923
10.	Karel Hoffmeister	1923	1924
11.	Josef Suk	1924	1926
12.	Karel Hoffmann	1926	1927
13.	Vítězslav Novák	1927	1928
14.	Josef Bohuslav Foerster	1928	1930
15.	Karel Hoffmeister	1930	1933
16.	Josef Suk	1933	1935
17.	Karel Hoffmeister	1935	1936
18.	Vilém Kurz	1936	1937
19.	Karel Hoffmeister	1937	1938
20.	Vilém Kurz	1938	1939
21.	Jaroslav Kocian	1939	1940
22.	Ladislav Zelenka	1940	1942
23.	Jaroslav Křička	1942	1945
24.	Ladislav Zelenka	1945	1946
25.	Václav Holzknecht	1946	1970
26.	Jan Tausinger	1971	1975
27.	František Martiník	1975	1989
28.	František Kovaříček	1990	1991
29.	Věroslav Neumann	1991	2004
30.	Pavel Trojan	2004	2018
31.	Petr Čech	2018	2024
32.	Ivo Kahánek	2025	dosud (k roku 2026)

Kompletní seznam vyučovaných oborů (Akademický rok 2026/2027)

Následující tabulka specifikuje všechny státem akreditované kódy oborů vyučované na Pražské konzervatoři, společně se všemi dílčími nástrojovými a uměleckými specializacemi, do kterých se studenti mohou v daném roce přihlásit.

Kód oboru	Název oboru	Standardní délka	Možnosti absolutoria	Dílčí zaměření a vyučované specializace
82-44-P/01	Hudba	6 let	Maturita (4. ročník) / Absolutorium (6. ročník)	Dirigování, Skladba, Hra na klavír, varhany, cembalo. Smyčce: housle, viola, violoncello, kontrabas, harfa. Dřeva: flétna, zobcová flétna, hoboj, klarinet, saxofon, fagot. Žestě: lesní roh, trubka, pozoun, tuba. Bicí nástroje. Strunné: klasická kytara. Akordeon.
82-45-P/01	Zpěv	6 let	Maturita (4. ročník) / Absolutorium (6. ročník)	Klasický zpěv (operní a koncertní interpretace), Populární zpěv (jazz, šanson, muzikál a moderní interpretace).
82-47-P/01	Hudebně dramatické umění	6 let	Maturita (4. ročník) / Absolutorium (6. ročník)	Herectví (komplexní příprava pro divadelní, filmovou, televizní a rozhlasovou tvorbu včetně základu stepu a akrobacie).

💡 Pro laiky

Systém uměleckého vzdělávání v České republice může být pro laika mírně matoucí kvůli podobným názvům různých institucí. Pražskou konzervatoř si nelze plést s běžnou „liduškou“ neboli Základní uměleckou školou (ZUŠ). Zatímco do ZUŠ docházejí děti odpoledne po vyučování jako na zájmový kroužek, konzervatoř funguje jako plnohodnotná střední škola, která zcela nahrazuje gymnázium nebo průmyslovou školu.

Když patnáctiletý student nastoupí na Pražskou konzervatoř, nestráví celý den jen hraním na klavír nebo zpěvem. V rozvrhu má i běžné předměty jako český jazyk, angličtinu, dějepis nebo základy psychologie. Po čtyřech letech skládá úplně stejnou státní maturitu jako studenti jiných středních škol. Rozdíl spočívá v tom, že zatímco na běžné střední škole studium maturitou končí, na konzervatoři studenti automaticky pokračují ještě pátým a šestým ročníkem. Teprve po jejich dokončení složí takzvané absolutorium a stanou se diplomovanými specialisty, což je kvalifikuje pro vstup do profesionálního divadla nebo filharmonie.

Pražskou konzervatoř si také nelze plést s institucí nazvanou Akademie múzických umění v Praze (HAMU / DAMU / FAMU). Akademie je totiž klasická vysoká škola (univerzita). Velká část nejnadanějších absolventů Pražské konzervatoře po svých šesti letech studia plynule přechází právě na Akademii múzických umění, kde pokračují v magisterském nebo doktorském uměleckém výzkumu.

Zdroje