Populismus

Rozbalit box

Obsah boxu

Populismus (z latinského populus, česky lid) je politický přístup, který staví do středu svého zájmu "obyčejný lid", jehož zájmy údajně hájí proti "zkorumpovaným a odtrženým elitám". Nejedná se o ucelenou ideologii jako liberalismus nebo socialismus, ale spíše o politickou strategii a styl komunikace, který může být doplněn různými ideologiemi napříč politickým spektrem. Klíčovým rysem populismu je vytváření antagonistického vztahu mezi dvěma homogenními skupinami: spravedlivým a morálně čistým lidem a zkaženou, sobeckou elitou.

V běžné mluvě je termín "populista" často používán pejorativně pro politika, který slibuje snadná a líbivá řešení složitých problémů, ačkoliv jsou nerealizovatelná. Odborná definice se však soustředí na specifickou metodu politické mobilizace založenou na apelu na "lid" a jeho údajném konfliktu s "elitou".

📜 Historie

Ačkoliv prvky populismu lze vysledovat až do starověkého Říma k hnutí populárů, kteří se stavěli na stranu plebejců proti patriciům (např. bratři Gracchové nebo Julius Caesar), moderní populismus se zformoval na konci 19. století. Za první skutečná populistická hnutí jsou považováni američtí farmáři a dělníci sdružení v People's Party v USA a Boulangismus ve Francii.

Ve 20. století se populistická hnutí objevovala v různých podobách, například perónismus v Argentině pod vedením Juana Peróna. V Evropě po druhé světové válce byl populismus spíše okrajovým jevem, ale jeho role začala výrazně sílit od 80. a 90. let 20. století, zejména v podobě pravicového populismu. Nárůst popularity populistických stran a lídrů v 21. století je spojován s ekonomickou krizí v roce 2008, migrační krizí, rostoucí sociální nerovností a nespokojeností s dopady globalizace.

🎯 Hlavní charakteristiky

Populismus, bez ohledu na své ideologické zabarvení, sdílí několik klíčových znaků:

Apel na "lid" proti "elitě": Základní stavební kámen populismu. "Lid" je prezentován jako homogenní, ctnostná a pracovitá většina, zatímco "elita" (politická, ekonomická, kulturní, mediální) je zobrazována jako zkorumpovaná, arogantní a jednající proti zájmům lidu.
Morální dimenze politiky: Populisté často rámují politický boj ne jako souboj různých legitimních zájmů, ale jako morální zápas mezi "dobrým lidem" a "zlými elitami".
Tvrzení o výhradním zastoupení: Populističtí lídři tvrdí, že pouze oni skutečně rozumí a reprezentují vůli lidu. Odmítají pluralismus názorů a politické oponenty často označují za nepřátele lidu.
Charismatický vůdce: Mnoho populistických hnutí je silně spjato s osobou charismatického vůdce, který se prezentuje jako hlas "obyčejných lidí".
Nabízení jednoduchých řešení: Populisté mají tendenci nabízet jednoduchá a přímočará řešení na složité společenské a ekonomické problémy.
Kritika institucí: Častá je nedůvěra a kritika nezávislých institucí, jako jsou soudy, veřejnoprávní média nebo centrální banka, které jsou vnímány jako součást elitářského systému omezujícího "vůli lidu".

↔️ Levicový a pravicový populismus

Populismus se může pojit s různými ideologiemi, nejčastěji se dělí na levicový a pravicový.

Pravicový populismus

Pravicový populismus typicky kombinuje anti-elitářskou rétoriku s tématy jako nacionalismus, nativismus a sociální konzervatismus. "Lid" je zde definován především v etnickém nebo národním smyslu. "Elity" jsou kritizovány za to, že údajně zrazují národní zájmy, podporují multikulturalismus a jsou příliš liberální.

Nepřátelé: Kromě domácích elit jsou za hrozbu označováni také vnější nepřátelé, především imigranti (zejména z odlišných kulturních okruhů), Evropská unie (euroskepticismus) nebo nadnárodní organizace.
Ekonomika: V ekonomických otázkách mohou pravicoví populisté podporovat sociální stát, ale často pouze pro "zasloužilé" členy národa, což se nazývá "sociální šovinismus". Zároveň mohou prosazovat protekcionismus.
Příklady: Marine Le Penová (Národní sdružení), Viktor Orbán (Fidesz), Donald Trump.

Levicový populismus

Levicový populismus se zaměřuje na socioekonomická témata a definuje "lid" jako utlačovanou třídu (pracující, chudí) v protikladu k ekonomickým elitám.

Nepřátelé: Hlavním nepřítelem jsou velké korporace, bankéři, oligarchie a neoliberalismus, které jsou obviňovány z vykořisťování a způsobování sociální nerovnosti.
Ekonomika: Prosazuje rozsáhlejší státní zásahy do ekonomiky, zestátnění, posílení sociálního státu, vyšší zdanění bohatých a ochranu práv zaměstnanců.
Příklady: Podemos (Španělsko), Syriza (Řecko), Bernie Sanders (v některých aspektech své politiky).

🏛️ Populismus a demokracie

Vztah mezi populismem a demokracií je komplexní a kontroverzní.

Korektiv demokracie: Zastánci vidí v populismu pozitivní sílu, která může upozornit na problémy, jež zavedené politické strany ignorují, a mobilizovat občany, kteří se cítí být opomíjeni. Může tak posílit politickou participaci a přimět elity k větší odpovědnosti.
Hrozba pro liberální demokracii: Kritici naopak varují, že populismus ohrožuje základní pilíře liberální demokracie. Jeho tendence odmítat pluralismus, útočit na nezávislé instituce (soudy, média) a nerespektovat práva menšin může vést k erozi demokratických kontrolních mechanismů a koncentraci moci v rukou vůdce. Populistické rozdělování společnosti na "nás" a "je" může vést k hluboké polarizaci a bránit konstruktivnímu politickému dialogu.

🇨🇿 Populismus v České republice

Česká politická scéna je populismem ovlivněna dlouhodobě. Za výrazné představitele populistické politiky jsou často označováni Andrej Babiš a jeho hnutí ANO 2011, a Tomio Okamura se svým hnutím Svoboda a přímá demokracie (SPD).

Andrej Babiš postavil svou politiku na image úspěšného manažera, který bude "řídit stát jako firmu", a na ostré kritice "tradičních zkorumpovaných stran". Jeho rétorika se soustředí na boj proti elitám a sliby plošných sociálních benefitů.
Tomio Okamura reprezentuje radikálnější, pravicovou formu populismu. Jeho politika je založena na nativismu, silné antiimigrační a protievropské rétorice a volání po přímé demokracii.

Podle analýz z roku 2025 jsou oba politici považováni za klíčové postavy, které využívají populistické strategie k oslovení voličů frustrovaných politickým a ekonomickým vývojem.

🤔 Pro laiky: Populismus jako sportovní zápas

Představte si politiku jako fotbalový šampionát. Většina týmů (tradiční politické strany) hraje podle pravidel, snaží se o co nejlepší strategii, někdy vyhrají, někdy prohrají a respektují rozhodčího.

Populistický lídr je jako trenér, který přijde a prohlásí: "Všechny ostatní týmy jsou podplacené, rozhodčí jsou zkorumpovaní a celé vedení ligy je proti vám, fanouškům! Jen já a můj tým hrajeme čistý, poctivý fotbal pro vás, pro lidi na tribunách. Všichni ostatní jsou 'elita', která si jen mastí kapsy a na vás kašle."

Tento trenér nemluví moc o složité taktice (řešení problémů), ale spíše o tom, jak je "náš" tým morálně lepší než všichni ostatní. Každý gól, který dostanou, je podle něj chyba zkorumpovaného rozhodčího. Každá prohra je důkazem spiknutí. Jeho cílem není jen vyhrát zápas, ale přesvědčit fanoušky, že celá soutěž je prohnilá a jen on ji může "očistit". Vytváří tak atmosféru "my (obyčejní fanoušci) proti nim (zkaženému systému)". A to je v kostce princip populismu.

Zdroje

Wikipedie: Populismus Wikipedie: Pravicový populismus JustIT.cz: Co je to populismus a jak se pozná? Radiožurnál: Populismus vítězí nalevo i napravo Portál UJEP: Populismus jako hrozba liberální demokracii Sociologická encyklopedie: Populismus Britannica: Populism Univerzita Karlova: Populism jako fenomén současné demokracie Zprávy ČR: Babiš a Okamura: Největší populisté české politiky Liberecké listy: Populismus v Česku EuroZprávy.cz: Politico: Pavel by mohl odmítnout jmenovat populistického politika Turka ministrem