Braniborsko-Prusko

Rozbalit box

Obsah boxu

Braniborsko-Prusko (německy Brandenburg-Preußen) je historiografický název pro raně novověký státní útvar Hohenzollernů, který existoval v letech 1618 až 1701. Vznikl personální unií mezi Braniborským markrabstvím, jež bylo součástí Svaté říše římské, a Pruským vévodstvím, které leželo mimo Říši a bylo do roku 1657/1660 v lenní závislosti na Polsko-litevské unii.

Tento státní celek, původně roztříštěný a oslabený Třicetiletou válkou, se pod vládou Fridricha Viléma, známého jako „Velký kurfiřt“, proměnil v centralizovanou a militarizovanou mocnost s efektivní byrokracií a stálou armádou. Jeho politika položila základy pro vznik Pruského království v roce 1701, kdy se jeho syn Fridrich III. korunoval v Královci králem v Prusku. Braniborsko-Prusko je tak považováno za přímého předchůdce Pruska a potažmo moderního Německa.

📜 Historie

🔗 Vznik personální unie (1618)

Základy pro spojení obou území byly položeny již v 16. století dynastickými sňatky. V roce 1603 uzavřeli Hohenzollernové Geraerskou smlouvu, která zajišťovala vzájemné dědictví mezi jednotlivými větvemi rodu. Když v roce 1618 zemřel poslední mužský potomek pruské větve, vévoda Albrecht Fridrich, bez dědiců, přešlo Pruské vévodství na jeho zetě, braniborského kurfiřta Jana Zikmunda.

Tím vznikla personální unie – dvě oddělená území s odlišnými zákony, správou a politickým postavením, spojená pouze osobou společného panovníka. Braniborsko bylo kurfiřtstvím ve Svaté říši římské, zatímco Prusko bylo vévodstvím v lenní závislosti na polském králi. Jan Zikmund musel složit lenní přísahu polskému králi Zikmundu III. Vasovi, aby si zajistil nástupnictví v Prusku.

🔥 Třicetiletá válka (1618–1648)

Počátky unie byly poznamenány katastrofálními dopady Třicetileté války. Nástupce Jana Zikmunda, Jiří Vilém (1619–1640), se snažil vést nerozhodnou a neutrální politiku, což se ukázalo jako fatální. Roztříštěná a vojensky slabá území Braniborska-Pruska se stala průchozím územím a bojištěm pro císařské i švédské armády. Země byla drancována, města vypalována a počet obyvatel se v některých oblastech snížil až o 50 %. Tato traumatická zkušenost hluboce ovlivnila budoucí politiku státu, která se zaměřila na budování silné armády schopné zemi ochránit.

👑 Vláda "Velkého kurfiřta" Fridricha Viléma (1640–1688)

Zásadní obrat nastal s nástupem dvacetiletého Fridricha Viléma, který vešel do dějin jako „Velký kurfiřt“. Byl to energický, pragmatický a bezohledný vládce, který si dal za cíl konsolidovat a posílit svůj stát.

• Konsolidace moci a armáda: Fridrich Vilém si uvědomil, že klíčem k moci je stálá armáda. Proti odporu zemských stavů (šlechty a měst) prosadil zavedení stálých daní, které mu umožnily financovat stálé vojsko. Do konce jeho vlády čítala braniborsko-pruská armáda přibližně 30 000 mužů a patřila k nejdisciplinovanějším v Evropě. Armáda se stala nejen nástrojem zahraniční politiky, ale i vnitřní unifikace a prosazování panovníkovy vůle.

• Územní zisky a suverenita: Vestfálský mír v roce 1648 přinesl Braniborsku-Prusku významné územní zisky: Východní (Zadní) Pomořany, biskupství Halberstadt a Minden a právo nástupnictví v Magdeburském arcibiskupství (připadlo mu v roce 1680). Během Druhé severní války (1655–1660) Fridrich Vilém obratně manévroval mezi Švédskem a Polskem. V bitvě u Varšavy bojoval po boku Švédů, ale následně přešel na stranu Polska. Za to si smlouvou z Wehlau (1657) a Olivským mírem (1660) zajistil plnou suverenitu nad Pruským vévodstvím, čímž ho vymanil z polské lenní závislosti.

• Ekonomické a sociální reformy: Fridrich Vilém podporoval merkantilismus, zval do země zahraniční odborníky a řemeslníky. Po zrušení Ediktu nantského ve Francii v roce 1685 vydal Postupimský edikt, kterým pozval do své země pronásledované francouzské hugenoty. Přibližně 20 000 uprchlíků přineslo nové technologie (zejména v textilním průmyslu) a významně přispělo k oživení ekonomiky, zejména v Berlíně.

📈 Cesta ke království (1688–1701)

Syn a nástupce Fridricha Viléma, Fridrich III., neměl vojenské a politické nadání svého otce. Byl milovníkem umění, přepychu a ceremonií. Založil univerzitu v Halle (1694) a Akademii umění v Berlíně (1696). Jeho největší ambicí bylo získat královský titul, který by zvýšil prestiž jeho rodu a státu mezi evropskými panovníky.

Příležitost se naskytla na počátku Války o španělské dědictví. Císař Leopold I. zoufale potřeboval vojenskou podporu a Fridrich mu ji nabídl výměnou za souhlas s povýšením na krále. Protože Pruské vévodství leželo mimo hranice Svaté říše římské, mohl se Fridrich stát králem, aniž by narušil hierarchii uvnitř Říše. Dne 18. ledna 1701 se v Královci sám korunoval a přijal jméno Fridrich I., král v Prusku (König in Preußen). Tento akt formálně ukončil existenci Braniborska-Pruska a dal vzniknout Pruskému království.

🗺️ Geografie a územní vývoj

Braniborsko-Prusko bylo typickým příkladem nesouvislého státu (composite state). Jeho jednotlivé části byly geograficky oddělené a měly odlišnou historii a tradice.

• Jádrová území:
  • Braniborské markrabství: Tvořilo centrum státu s hlavním městem Berlínem. Bylo součástí Svaté říše římské a jeho vládce držel titul kurfiřta, jednoho ze sedmi volitelů císaře.
  • Pruské vévodství: Leželo mimo Říši na pobřeží Baltského moře s hlavním městem Královcem (Königsberg). Do roku 1660 bylo polským lénem. Zisk plné suverenity nad tímto územím byl klíčový pro pozdější povýšení na království.

• Další državy:
  • Západní území: Vévodství Klévské, Hrabství Mark a Hrabství Ravensberg v Porýní a Vestfálsku. Tato území byla ekonomicky rozvinutá, ale geograficky vzdálená od jádra státu.
  • Východní území: Po roce 1648 získané Zadní Pomořansko, Minden, Halberstadt a později Magdeburg. Tato území propojovala Braniborsko s pobřežím Baltu a posilovala jeho vliv v severním Německu.

🏛️ Státní zřízení a správa

Vláda Fridricha Viléma znamenala přechod od stavovského státu k absolutistické monarchii. Kurfiřt postupně omezoval moc zemských stavů (Landstände), které reprezentovaly šlechtu, duchovenstvo a města a měly tradičně právo schvalovat daně.

Klíčovým nástrojem centralizace se stal Generální válečný komisariát (Generalkriegskommissariat). Původně byl založen pro správu a zásobování armády, ale postupně převzal i výběr daní a policejní a hospodářskou správu. Stal se tak jádrem budoucí pruské byrokracie, která byla přímo podřízena panovníkovi a obcházela tradiční stavovské instituce. V jednotlivých provinciích vznikaly podřízené válečné a doménní komory, které sjednocovaly správu a zajišťovaly efektivní výběr daní pro financování armády a dvora.

⚔️ Armáda

Vytvoření stálé armády bylo nejvýznamnějším úspěchem Velkého kurfiřta a definujícím prvkem braniborsko-pruského státu. Před jeho vládou byla země závislá na nespolehlivých žoldnéřských jednotkách. Fridrich Vilém zavedl stálé daně (Kontribution na venkově a Akzise ve městech), které mu poskytly stabilní příjem pro financování profesionálního vojska.

Armáda byla budována podle nejmodernějších standardů, s důrazem na disciplínu, výcvik a kvalitní velení. Stala se symbolem moci státu a nástrojem k prosazování jeho zájmů. Svou sílu prokázala v bitvě u Fehrbellinu (1675), kde malá braniborská armáda drtivě porazila početně silnější švédské invazní síly. Toto vítězství založilo vojenskou reputaci Pruska a posílilo sebevědomí mladého státu.

💰 Ekonomika a společnost

Ekonomika Braniborska-Pruska byla převážně agrární. Půda byla z velké části v rukou šlechty (junkeři), která hospodařila na velkostatcích s využitím nevolnické práce. Třicetiletá válka zemi hospodářsky zdevastovala.

Fridrich Vilém se snažil ekonomiku oživit v duchu merkantilismu. Podporoval zakládání manufaktur, stavbu kanálů (např. kanál Fridricha Viléma spojující Odru a Sprévu) a snažil se o aktivní obchodní bilanci. Nejvýznamnějším impulsem pro hospodářství byl příchod francouzských hugenotů. Tito náboženští uprchlíci byli často vzdělaní a zruční řemeslníci, kteří v zemi zavedli nové výrobní postupy, zejména v textilním a luxusním průmyslu. Jejich příchod výrazně přispěl k hospodářskému a kulturnímu rozvoji, především Berlína.

💡 Pro laiky

Představte si, že máte dvě farmy, které jsou od sebe docela daleko. Jedna se jmenuje "Braniborsko" a leží ve velkém spolku farem (Svatá říše římská), kde má hlavní slovo císař. Druhá se jmenuje "Prusko" a je samostatnější, ale musí poslouchat sousedního velkostatkáře z Polska. V roce 1618 se stane, že obě farmy zdědí jeden majitel z rodu Hohenzollernů.

Zpočátku je to katastrofa. Přijde obrovská bouře (Třicetiletá válka), která obě farmy zpustoší. Pak ale přijde nový, mladý a velmi chytrý hospodář, Fridrich Vilém. Ten si řekne: "Tohle se už nesmí stát." Místo aby spoléhal na sousedy, najme si vlastní, stálou a velmi drsnou ochranku (armádu). Aby na ni měl peníze, zavede na farmách pevný systém poplatků (daně) a začne všechno řídit sám, bez ohledu na to, co si myslí ostatní (absolutismus). Navíc pozve šikovné řemeslníky z ciziny (hugenoty), aby mu pomohli farmy znovu postavit a vyrábět nové věci.

Díky tomu se z jeho dvou oddělených a zničených farem stane jeden silný a respektovaný podnik. Jeho synovi se pak podaří přesvědčit císaře, aby ho povýšil na "krále". Tím se z celého podniku stává "Pruské království" – základ budoucího Německa. Braniborsko-Prusko bylo tedy klíčovým mezikrokem, kdy se z chudého a roztříštěného území stala vojenská a politická velmoc.

Šablona:Aktualizováno