Žirafa
Obsah boxu
Žirafa (Giraffa) je rod sudokopytníků z čeledi žirafovitých a nejvyšší žijící suchozemský živočich. Její nejvýraznějšími znaky jsou extrémně dlouhý krk a nohy, charakteristické růžky zvané osikony a unikátní skvrnitý vzor srsti. Žirafy obývají savany, pastviny a otevřené lesy v Africe. Jejich hlavní potravou jsou listy, květy a plody stromů, především akácie, ke kterým dosáhnou díky své výšce.
Vědecký název Giraffa camelopardalis pochází z latinského spojení camelus (velbloud) a pardus (leopard), což odkazuje na její velbloudí chůzi a leopardí skvrny. Dlouho se předpokládalo, že existuje pouze jeden druh žirafy s několika poddruhy, ale genetické studie z 21. století naznačují, že by se mohlo jednat až o čtyři odlišné druhy. Podle IUCN je žirafa jako celek klasifikována jako zranitelný druh kvůli poklesu populace způsobenému ztrátou přirozeného prostředí a pytláctvím.
🧬 Biologie a anatomie
Žirafa je nejvyšší savec na světě. Dospělí samci mohou dosahovat výšky 4,8 až 5,5 metru a vážit až 1 900 kg. Samice jsou obvykle o něco menší a lehčí. Jejich anatomie je plně přizpůsobena jejich unikátnímu způsobu života.
🦒 Krk a oběhový systém
Nejnápadnějším znakem žirafy je její dlouhý krk, který může měřit až 2 metry a tvoří značnou část její celkové výšky. Navzdory své délce se skládá, stejně jako u člověka a téměř všech ostatních savců, pouze ze sedmi krčních obratlů. Tyto obratle jsou však extrémně prodloužené, každý může měřit přes 25 cm.
Tato anatomická zvláštnost klade obrovské nároky na oběhovou soustavu. Aby bylo možné pumpovat krev až do mozku, má žirafa extrémně výkonné srdce, které může vážit až 11 kg a měřit na délku 60 cm. Vytváří krevní tlak, který je přibližně dvakrát vyšší než u člověka. Aby se zabránilo hromadění krve v nohách, má žirafa velmi silnou a těsnou kůži na končetinách, která funguje podobně jako kompresní punčochy. Speciální systém chlopní v krčních cévách (rete mirabile) reguluje průtok krve do mozku, když žirafa sklání hlavu k pití, a zabraňuje tak náhlému překrvení a ztrátě vědomí.
🎨 Srst a vzor
Srst žirafy má charakteristický vzor tvořený hnědými až oranžovými skvrnami na světlejším, krémovém podkladu. Vzor každého jedince je unikátní jako lidský otisk prstu a slouží jako kamufláž v mozaikovité krajině savany. Pod každou skvrnou se nachází komplexní systém cév, který pomáhá při termoregulaci. Skvrny fungují jako "tepelná okna", kterými může žirafa uvolňovat přebytečné teplo.
🦴 Lebka a osikony
Na hlavě mají žirafy dva až čtyři malé růžky pokryté kůží a srstí, které se nazývají osikony. Jsou tvořeny z chrupavky, která postupem věku kostnatí. U samců jsou větší a na vrcholu lysé, protože je používají při soubojích s ostatními samci, tzv. "necking", kdy do sebe narážejí krky a hlavami. Samice mají osikony menší a zakončené chomáčkem srsti.
Žirafy mají také velmi dlouhý, chápavý jazyk, který může měřit až 45 cm. Je tmavě zbarvený (modrý, fialový nebo černý), což ho pravděpodobně chrání před spálením od slunce při spásání listí.
🌍 Rozšíření a habitat
Žirafy jsou endemickým druhem Afriky. Jejich areál rozšíření se táhne od Čadu na severu po Jihoafrickou republiku na jihu a od Nigeru na západě po Somálsko na východě. Obývají především suché savany, pastviny a otevřené lesní porosty, kde nacházejí dostatek potravy v podobě stromů a keřů. Vyhýbají se hustým lesům a pouštím. Jejich populace jsou dnes fragmentované a v mnoha oblastech svého původního výskytu již vyhynuly.
🌿 Chování a ekologie
Žirafy jsou společenská zvířata, která žijí v nestabilních, otevřených stádech. Složení těchto skupin se často mění, jedinci přicházejí a odcházejí. Stáda nemají pevně danou hierarchii, i když starší samci mohou být dominantní.
🥗 Potrava
Žirafy jsou býložravci, konkrétně okusovači (browsers). Jejich hlavní potravou jsou listy, pupeny a větvičky stromů a keřů, přičemž preferují druhy rodu Akácie (Acacia). Díky své výšce mají přístup ke zdrojům potravy, na které ostatní velcí býložravci (s výjimkou slonů) nedosáhnou. Dospělá žirafa může denně zkonzumovat až 34 kg rostlinné hmoty. Vodu pijí jen zřídka, většinu tekutin získávají z potravy. Při pití musí široce rozkročit přední nohy, aby se mohly sklonit k vodní hladině, což je pro ně velmi zranitelná pozice.
👨👩👧👦 Sociální struktura a rozmnožování
Samice rodí po přibližně 15 měsících březosti jediné mládě. Porod probíhá ve stoje, takže mládě padá na zem z výšky téměř dvou metrů. Tento pád však mláděti neublíží a naopak mu pomůže se poprvé nadechnout. Mládě je schopné se postavit na nohy během hodiny a brzy poté i běhat. Matka se o něj stará přibližně rok a půl. Mláďata jsou velmi zranitelná a často se stávají kořistí lvů, hyen a levhartů. Dospělá žirafa se však dokáže účinně bránit silnými kopanci svých kopyt, které mohou predátora i zabít.
😴 Spánek
Žirafy mají jednu z nejkratších potřeb spánku mezi savci. Denně spí v průměru jen 30 minut až 2 hodiny, a to v krátkých intervalech trvajících jen několik minut. Často spí ve stoje, ale pro hluboký REM spánek si lehnou a hlavu si opřou o záď.
📜 Taxonomie a evoluce
Tradičně byla žirafa považována za jediný druh, Giraffa camelopardalis, s devíti poddruhy. Novější genetické analýzy však naznačují, že rozdíly mezi některými populacemi jsou tak velké, že by se mělo jednat o samostatné druhy. Podle studie z roku 2016 se navrhuje rozdělení na čtyři druhy:
- Žirafa severní (Giraffa camelopardalis) – zahrnuje poddruhy kordofanskou, núbijskou a západoafrickou.
- Žirafa síťovaná (Giraffa reticulata) – žije v oblasti Afrického rohu.
- Žirafa masajská (Giraffa tippelskirchi) – vyskytuje se v Keni a Tanzanii.
- Žirafa jižní (Giraffa giraffa) – zahrnuje poddruhy angolskou a jihoafrickou.
Toto nové dělení zatím nebylo všeobecně přijato všemi vědeckými autoritami, ale poukazuje na velkou genetickou diverzitu v rámci rodu.
🤝 Vztah s člověkem a ochrana
Člověk lovil žirafy po tisíce let pro maso, kůži a ocasní žíně. V moderní době jsou hlavními hrozbami pro žirafy ztráta přirozeného prostředí v důsledku rozšiřování zemědělství a osídlení, občanské nepokoje a pytláctví. Celková populace žiraf v Africe se za poslední tři desetiletí snížila přibližně o 30 %. Z tohoto důvodu byla žirafa v roce 2016 přeřazena na Červeném seznamu IUCN z kategorie málo dotčený do kategorie zranitelný.
Některé poddruhy (nebo druhy podle nové taxonomie) jsou na tom ještě hůře a jsou považovány za ohrožené nebo kriticky ohrožené. Ochrana žiraf zahrnuje boj proti pytláctví, ochranu jejich habitatu a monitorování populací. Žirafy jsou také populárními zvířaty v zoologických zahradách po celém světě, kde se úspěšně rozmnožují.
💡 Zajímavosti
- Žirafy jsou mimochodníci, což znamená, že při chůzi pohybují oběma nohama na jedné straně těla současně.
- Dokáží běžet rychlostí až 60 km/h na krátké vzdálenosti.
- Dlouho se věřilo, že žirafy jsou němé. Ve skutečnosti komunikují pomocí infrazvuků, které jsou pro lidské ucho neslyšitelné. V noci také vydávají zvuky podobné mručení a bzučení.
- Nejbližším žijícím příbuzným žirafy je okapi, která žije v deštných pralesích Konga.
- Žirafí ocas může být dlouhý až 2,4 metru, včetně chomáče žíní na konci.
🧑🏫 Pro laiky: Jak funguje žirafa?
Představte si, že jste vysoký jako dvoupatrový dům. Aby se vám krev dostala z hrudníku až do hlavy, potřebovali byste neuvěřitelně silnou pumpu. Přesně takové srdce má žirafa – je obrovské a velmi výkonné. Když se ale žirafa sehne, aby se napila, všechna ta krev by se jí nahrnula do hlavy a mohla by omdlít nebo si poškodit mozek. Příroda to vyřešila geniálně: v krčních cévách má žirafa speciální síť malých cévek a chlopní, která funguje jako houba. Když se sehne, tato "houba" nasaje přebytečnou krev a zpomalí její tok do mozku. Když hlavu zase zvedne, "houba" krev uvolní a zajistí, aby se mozek opět rychle prokrvil. Je to dokonalý přírodní systém pro regulaci krevního tlaku v extrémních podmínkách.