Přeskočit na obsah

Španělská inkvizice

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox historická událost Španělská inkvizice, formálně Tribunál svatého oficia inkvizice (španělsky: Tribunal del Santo Oficio de la Inquisición), byla instituce založená v roce 1478 katolickými monarchy, Isabelou I. Kastilskou a Ferdinandem II. Aragonským, se souhlasem papeže Sixta IV. Jejím hlavním úkolem bylo udržovat katolickou ortodoxii ve španělských královstvích a bojovat proti herezi. Na rozdíl od jiných inkvizic (např. papežská inkvizice) byla pod přímou kontrolou španělské koruny, nikoliv Svatého stolce.

Španělská inkvizice je nechvalně proslulá svou brutalitou, používáním mučení k vynucení doznání a veřejnými popravami odsouzených, známými jako auto-da-fé. Původně se zaměřovala především na tzv. conversos, tedy Židy, kteří konvertovali ke křesťanství, ale byli podezřelí z tajného praktikování judaismu. Později se její působnost rozšířila na morisky (konvertité z islámu), protestanty, bigamisty a další skupiny považované za hrozbu pro náboženskou a společenskou jednotu.

Inkvizice byla formálně zrušena až v roce 1834. Její činnost a pověst se staly klíčovou součástí tzv. Černé legendy, antišpanělské propagandy šířené především protestantskými zeměmi. Moderní historický výzkum se snaží oddělit mýty od reality, přičemž potvrzuje její represivní charakter, ale zároveň koriguje dříve přehnané odhady počtu obětí.

📜 Historie

👑 Založení a rané období (15. století)

Kontextem pro vznik španělské inkvizice byla Reconquista, staletí trvající proces znovudobývání Pyrenejského poloostrova křesťanskými královstvími na úkor muslimských Maurů. Po sjednocení Kastilie a Aragonu sňatkem Isabely a Ferdinanda v roce 1469 se noví monarchové snažili o politické, náboženské a společenské sjednocení svých říší.

Velkým problémem pro ně byla existence početné komunity conversos. Mnoho Židů bylo donuceno ke konverzi během pogromů v roce 1391 a později. Tito "noví křesťané" často dosahovali významného společenského a ekonomického postavení, což vyvolávalo závist a podezření u "starých křesťanů". Panovalo rozšířené přesvědčení, že mnozí z nich tajně dál praktikují judaismus (tzv. krypto-judaismus).

Na žádost monarchů vydal papež Sixtus IV. dne 1. listopadu 1478 bulu Exigit sincerae devotionis affectus, která jim povolovala jmenovat inkvizitory. První tribunál začal působit v Seville v roce 1480. V roce 1483 byl jmenován první velký inkvizitor, Tomás de Torquemada, dominikánský mnich, jehož jméno se stalo synonymem pro krutost a náboženský fanatismus. Pod jeho vedením inkvizice zavedla přísná pravidla a rozšířila svou činnost po celém Španělsku. Vrcholem tohoto raného období bylo vydání dekretu z Alhambry v roce 1492, který nařizoval vyhnání všech Židů, kteří odmítli konvertovat ke křesťanství.

🔥 Vrcholné období (16. století)

V 16. století, za vlády Karla V. a Filipa II., dosáhla inkvizice vrcholu své moci. Její pozornost se od conversos postupně přesunula k novým hrozbám. Po vypuknutí reformace se hlavním nepřítelem stal protestantismus. Inkvizice tvrdě pronásledovala jakékoliv projevy luteránství či kalvinismu a podařilo se jí v zárodku zlikvidovat malé protestantské komunity ve městech jako Sevilla a Valladolid.

Další cílovou skupinou byli moriskové, potomci muslimů, kteří byli po pádu Granady v roce 1492 donuceni ke konverzi. Byli podezříváni z tajného vyznávání islámu. Po povstání v Alpujarras se represe proti nim zintenzivnily a nakonec vyvrcholily jejich masovým vyhnáním v letech 1609–1614.

Inkvizice se také zaměřila na kontrolu myšlenek a kultury. Zavedla Index zakázaných knih, cenzurovala literaturu a pronásledovala humanistické myslitele ovlivněné Erasmem Rotterdamským a mystická hnutí jako Alumbrados. Její působnost se rozšířila i do španělských kolonií v Americe, kde byly zřízeny tribunály v Mexiku, Limě a Cartageně.

📉 Úpadek a zánik (17.–19. století)

Od 17. století začal vliv inkvizice postupně slábnout. Počet procesů a poprav se výrazně snížil. Instituce se více zaměřovala na menší prohřešky jako bigamie, rouhání nebo pověry. S nástupem osvícenství v 18. století se inkvizice stala symbolem zaostalosti a tmářství a čelila stále větší kritice.

Během napoleonských válek byla inkvizice zrušena Josefem Bonapartem v roce 1808. Po porážce Francouzů ji Ferdinand VII. v roce 1814 obnovil. Definitivně byla zrušena až 15. července 1834 za regentství Marie Kristýny během nezletilosti královny Isabely II.

⚙️ Organizace a fungování

🏛️ Struktura

Nejvyšším orgánem byl Rada nejvyšší a všeobecné inkvizice (Consejo de la Suprema y General Inquisición), zkráceně Suprema. V jejím čele stál velký inkvizitor (Inquisidor General), jmenovaný králem a potvrzený papežem. Suprema dohlížela na činnost místních tribunálů, které byly zřízeny ve všech důležitých městech Španělska a jeho kolonií. Každý tribunál se skládal z inkvizitorů (obvykle právně a teologicky vzdělaných kleriků), prokurátora, notářů a dalších úředníků.

⚖️ Proces

Inkviziční proces začínal obvykle udáním (denuncia), které mohlo být i anonymní. Po shromáždění důkazů byl podezřelý zatčen a jeho majetek zkonfiskován na pokrytí nákladů procesu. Obviněný byl držen v tajném vězení a často po dlouhou dobu nevěděl, z čeho je přesně obviněn, ani kdo jsou jeho žalobci.

Během výslechů byl nucen k doznání. Právo na obhajobu bylo velmi omezené; obhájce jmenovaný tribunálem měl spíše za úkol přimět obviněného k přiznání než ho skutečně hájit. Klíčovým cílem procesu bylo získat doznání a pokání obviněného, což bylo považováno za záchranu jeho duše.

拷 Mučení

Mučení (tormento) bylo legální součástí procesu, ale jeho použití se řídilo určitými pravidly. Teoreticky mělo být použito pouze k vynucení doznání, nikoliv jako trest, a nemělo způsobit trvalé zmrzačení nebo smrt. Používalo se jen v případech, kdy existovaly silné důkazy o vině, ale obviněný se odmítal přiznat. Nejčastějšími metodami byly:

  • Garrucha (kladka): Oběť byla zavěšena za zápěstí svázaná za zády a následně prudce spuštěna dolů, což způsobovalo vykloubení ramen.
  • Toca (trychtýř s vodou): Oběti byl do úst vložen kus látky a přes něj se lila voda, což vyvolávalo pocit dušení (obdoba moderního waterboardingu).
  • Potro (skřipec): Tělo oběti bylo nataženo na dřevěném rámu pomocí provazů, které se postupně utahovaly a zařezávaly do končetin.

✝️ Auto-da-fé

Vyvrcholením inkvizičního procesu bylo auto-da-fé (z portugalštiny, "akt víry"), veřejný ceremoniál, kde byly vyhlašovány rozsudky. Nejednalo se o samotnou popravu. Odsouzení byli vedeni v procesí na veřejné prostranství, oblečeni do kajícnického roucha zvaného sanbenito. Po kázání byly přečteny rozsudky. Tresty sahaly od pokání, pokut a bičování až po doživotní vězení nebo službu na galérach.

Nejtěžší trest, upálení na hranici, byl vyhrazen pro zatvrzelé kacíře a ty, kteří se po odsouzení znovu provinili. Samotnou popravu (relaxatio) nevykonávala církev, ale světské úřady, protože církvi bylo zakázáno prolévat krev.

🎯 Cíle a oběti

  • Conversos (Židovští konvertité): Hlavní cíl v prvních desetiletích. Byli podezříváni z tajného praktikování judaismu.
  • Moriscos (Muslimští konvertité): Terčem represí se stali zejména v 16. století po potlačení jejich povstání.
  • Protestanti: Inkvizice účinně zabránila šíření reformace ve Španělsku.
  • Ostatní zločiny: Inkvizice stíhala i bigamii, sodomii, rouhání, čarodějnictví (ačkoliv v menší míře a s větší skepsí než světské soudy v jiných částech Evropy) a šíření zakázaných myšlenek.

🌍 Působení mimo Pyrenejský poloostrov

Španělská inkvizice nepůsobila pouze na Pyrenejském poloostrově. Její tribunály byly zřízeny i v dalších částech Španělského impéria:

V koloniích se inkvizice zaměřovala především na evropské osadníky a jejich potomky, původní obyvatelstvo bylo z její jurisdikce většinou vyňato.

📊 Počet obětí a Černá legenda

Otázka počtu obětí je předmětem dlouhodobých debat. Starší odhady, často ovlivněné antišpanělskou propagandou známou jako Černá legenda (Leyenda Negra), hovořily o statisících popravených. Moderní historici, na základě studia archivů inkvizice, uvádějí podstatně nižší čísla.

Během celé své 350leté existence odsoudila španělská inkvizice k smrti a nechala světskou mocí popravit odhadem 3 000 až 5 000 lidí. Celkový počet osob, které prošly jejími procesy, se odhaduje na přibližně 150 000. Ačkoliv i tato čísla jsou tragická, ukazují, že hlavním cílem inkvizice nebylo masové vyhlazování, ale spíše vynucení pokání a sociální kontrola. Černá legenda záměrně zveličovala krutost a počet obětí, aby vykreslila Španělsko jako barbarskou a fanatickou zemi.

🧠 Dědictví a dopad

Španělská inkvizice měla hluboký a dlouhodobý dopad na španělskou společnost, kulturu a vědu.

  • Náboženská uniformita: Úspěšně potlačila náboženskou rozmanitost a zajistila dominanci katolicismu.
  • Sociální kontrola: Sloužila jako mocný nástroj sociální a politické kontroly v rukou monarchie.
  • Intelektuální stagnace: Cenzura a strach z obvinění z hereze potlačovaly svobodné myšlení a vědecký pokrok, což mohlo přispět k pozdějšímu zaostávání Španělska za zbytkem Evropy.
  • Národní identita: Přispěla k vytvoření španělské národní identity, která byla po staletí úzce spjata s katolickou vírou.
  • Kulturní odkaz: Stala se námětem mnoha literárních děl (např. Bratři Karamazovi od Dostojevského), maleb (Francisco Goya) a filmů, často upevňujících stereotypy Černé legendy.

🧑‍🏫 Pro laiky

Španělská inkvizice byla něco jako speciální církevní policie a soud ve Španělsku, který existoval přes 300 let (od roku 1478 do 1834). Založili ji král a královna, aby dohlédli na to, že všichni v zemi jsou "správní" katolíci.

Jejím hlavním úkolem bylo pronásledovat lidi, kteří od katolické víry odpadli nebo ji jen předstírali. Ze začátku šlo hlavně o bývalé Židy a muslimy, u kterých bylo podezření, že se své staré víry tajně drží. Později se zaměřila i na protestanty a lidi s "nevhodnými" názory.

Proces probíhal tajně. Když vás někdo udal, mohli vás zatknout, aniž byste věděli proč a kdo vás obvinil. Aby vás donutili k přiznání, mohli použít i mučení. Tresty byly různé – od modliteb a pokut až po vězení nebo upálení na hranici. I když byla inkvizice velmi krutá, příběhy o ní byly často zveličovány nepřáteli Španělska, aby zemi poškodili.


⏰ Tento článek je aktuální k datu 27.12.2025

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Španělská_inkvizice&oldid=18838“