Vláda Jana Fischera

Šablona:Infobox Vláda

Vláda Jana Fischera byla v letech 2009 až 2010 v pořadí desátou vládou České republiky. Jednalo se o tzv. úřednickou vládu (vládu odborníků), která vznikla po vyslovení nedůvěry kabinetu Mirka Topolánka během českého předsednictví v Radě Evropské unie. Premiérem se stal dosavadní předseda Českého statistického úřadu Jan Fischer.

Tento kabinet zaujímá v moderních českých dějinách specifické místo. Původně byl koncipován jako „letní překlenovací vláda“, která měla zemi dovést k předčasným volbám v říjnu 2009. V důsledku zásahu Ústavního soudu a zrušení termínu voleb se však její mandát neplánovaně protáhl na více než rok (14 měsíců).

Vláda Jana Fischera se musela potýkat s dopady hluboké globální ekonomické krize, která v té době naplno zasáhla českou ekonomiku. Klíčovou postavou kabinetu se stal ministr financí Eduard Janota, který připravil úsporný balíček (tzv. Janotův balíček) k záchraně státního rozpočtu před rekordním deficitem. Navzdory nepopulárním škrtům si vláda a osobně premiér Fischer udržovali mimořádně vysokou popularitu u veřejnosti, která oceňovala jejich klidný, nekonfliktní a odborný styl v kontrastu s hádkami politických stran.

🗳️ Pád Topolánka a vznik „vlády odborníků“

Vzniku Fischerovy vlády předcházela dramatická politická situace na jaře 2009. Česká republika poprvé v historii předsedala Evropské unii. Uprostřed tohoto prestižního období, dne 24. března 2009, vyslovila Poslanecká sněmovna nedůvěru koaliční vládě Mirka Topolánka (ODS). Opozici vedené Jiřím Paroubkem (ČSSD) se to podařilo díky hlasům čtyř „rebelů“ z vládního tábora (Vlastimil Tlustý, Jan Schwippel, Věra Jakubková, Olga Zubová).

Velikonoční dohoda

Pád vlády uprostřed předsednictví byl mezinárodní ostudou. Politické strany (ODS, ČSSD a Strana zelených, zatímco KDU-ČSL se odmítla účastnit) se proto rychle dohodly na kompromisním řešení: vytvoření vlády nestranických odborníků, která dokončí předsednictví a dovede zemi k předčasným volbám. Jako premiér byl vybrán tehdejší šéf statistiků Jan Fischer, vnímaný jako nevýrazný a politicky nezávadný technokrat.

Nominace ministrů

Ministři byli do vlády nominováni na základě politického klíče dohodnutého stranami (tzv. parita):

ODS nominovala ministra financí, obrany, dopravy, spravedlnosti, průmyslu, školství, zdravotnictví a životního prostředí.
ČSSD nominovala ministra zahraničí, vnitra, práce a sociálních věcí, zemědělství, pro místní rozvoj, kultury a pro lidská práva.
Strana zelených se podílela na nominaci ministra životního prostředí a pro lidská práva (spolu s ČSSD).

Vláda byla jmenována prezidentem Václavem Klausem 8. května 2009. Důvěru získala 7. června 2009, kdy pro ni hlasovalo 156 poslanců napříč spektrem (proti nebyl nikdo).

📉 Ekonomická krize a Janotův balíček

Hlavním úkolem vlády se nečekaně stalo řešení dopadů světové finanční krize. Česká ekonomika v roce 2009 propadla o více než 4 %, což způsobilo dramatický výpadek příjmů státního rozpočtu.

Hrozba řeckého scénáře

Ministr financí Eduard Janota, celoživotní rozpočtový úředník a respektovaný expert, varoval, že bez zásahu hrozí deficit rozpočtu přes 230 miliard korun a rychlé zadlužování státu. Hrozilo snížení ratingu České republiky.

Úsporná opatření (Janotův balíček)

Vláda připravila soubor legislativních změn, známý jako Janotův balíček, který měl za cíl snížit deficit na únosnější míru (cca 163 miliard Kč). Opatření zahrnovala:

Zvýšení DPH: Základní sazba vzrostla z 19 % na 20 %, snížená z 9 % na 10 %.
Spotřební daně: Zvýšení daně z benzínu, nafty, lihu a tabáku.
Zmrazení platů: Zmrazení platů ve státní sféře a snížení platů ústavních činitelů o 4 %.
Nemocenská: Snížení nemocenské a změny v podpoře v nezaměstnanosti.

Tato opatření byla politicky velmi citlivá, ale Fischerově vládě se podařilo přesvědčit rozhádanou Sněmovnu k jejich schválení (s určitými úpravami) na podzim 2009.

⚖️ Ústavní krize a odložené volby

Vláda měla původně vládnout jen do října 2009. Politické strany se dohodly na přijetí ústavního zákona o zkrácení volebního období. Do procesu však zasáhl poslanec Miloš Melčák.

Kauza Melčák

Poslanec Melčák podal stížnost k Ústavnímu soudu s tím, že jednorázové zkrácení volebního období porušuje jeho právo na nerušený výkon mandátu (čl. 21 Listiny základních práv a svobod). Ústavní soud v přelomovém nálezu ze dne 10. září 2009 (sp. zn. Pl. ÚS 27/09) stížnosti vyhověl a ústavní zákon zrušil jako protiústavní (porušení materiálního jádra ústavy).

Prodloužení mandátu

Tento verdikt šokoval politickou scénu a znamenal zrušení říjnového termínu voleb. Protože se strany nedokázaly rychle dohodnout na trvalé změně Ústavy, volby se posunuly až na řádný termín v květnu 2010. Vláda Jana Fischera tak musela vládnout o osm měsíců déle, než se plánovalo. Z „udržovacího“ kabinetu se stala plnohodnotná vláda, která musela sestavit státní rozpočet na rok 2010, řešit krizi a nominovat nového eurokomisaře.

🌍 Zahraniční politika a dokončení předsednictví

Vláda nastoupila v polovině českého předsednictví v Radě EU. Ačkoliv panovaly obavy, zda úředníci zvládnou vést evropská jednání, kabinet si vedl překvapivě zdatně.

Obama v Praze

Jedním z vrcholů zahraniční politiky byl duben 2010, kdy do Prahy přiletěl americký prezident Barack Obama a ruský prezident Dmitrij Medveděv.

Smlouva New START: Dne 8. dubna 2010 podepsali oba prezidenti na Pražském hradě novou smlouvu o omezení strategických jaderných zbraní. Jan Fischer byl hostitelem tohoto historického summitu.

Eurokomisař Štefan Füle

Vláda musela vyřešit nominaci českého zástupce do nové Evropské komise. Po politických tahanicích (ČSSD chtěla Vladimíra Špidlu, ODS Alexandra Vondru) vláda nominovala diplomata a ministra pro evropské záležitosti Štefana Füleho, který následně získal portfolio pro rozšiřování EU.

👥 Seznam členů vlády

Vláda byla složena z nestraníků, z nichž většina byli kariérní úředníci (náměstci) na daných ministerstvech.

Úřad	Člen vlády	Politická příslušnost	Poznámka
Předseda vlády	Jiří Rusnok	nestraník	Bývalý ministr financí ve vládě M. Zemana
Místopředseda vlády Ministr financí	Jan Fischer	nestraník	Bývalý premiér úřednické vlády
Místopředseda vlády Ministr vnitra	Martin Pecina	nestraník	Kandidoval za SPOZ ve volbách 2013
Ministr zahraničních věcí	Jan Kohout	nestraník	Bývalý člen ČSSD
Ministr obrany	Vlastimil Picek	nestraník	Pokračoval z vlády P. Nečase
Ministryně spravedlnosti	Marie Benešová	nestraník	Bývalá členka ČSSD (přerušila členství)
Ministr práce a sociálních věcí	František Koníček	nestraník	Člen SPOZ
Ministr průmyslu a obchodu	Jiří Cienciala	nestraník
Ministr zdravotnictví	Martin Holcát	nestraník
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy	Dalibor Štys	nestraník
Ministr dopravy	Zdeněk Žák	nestraník	Člen SPOZ
Ministr zemědělství	Miroslav Toman	nestraník	Podporován Zemanem, kandidoval za SPOZ
Ministr životního prostředí	Tomáš Podivínský	nestraník	Původně KDU-ČSL (vystoupil)
Ministr pro místní rozvoj	František Lukl	nestraník
Ministr kultury	Jiří Balvín	nestraník	Bývalý ředitel České televize
Ministr bez portfeje (Předseda Legislativní rady vlády)	Jiří Balvín	nestraník	Pouze do 20. srpna 2013

Poznámka: Po rezignaci Jana Dusíka (kvůli sporu o modernizaci elektrárny Prunéřov) řídil MŽP ministr zemědělství Jakub Šebesta a krátce Rut Bízková.*

🏆 Popularita a fenomén „Fischer“

Vláda Jana Fischera se stala fenoménem. Ačkoliv dělala škrty a zvyšovala daně, její popularita rostla.

Kontrast: Veřejnost byla unavena agresivním stylem Mirka Topolánka a Jiřího Paroubka. Fischerovo klidné, slušné a věcné vystupování působilo jako balzám.
Odbornost: Ministři jako Eduard Janota nebo Dana Jurásková byli vnímáni jako odborníci, kteří rozumí svému řemeslu a „nedělají politiku“.
Statistiky: Podle průzkumů CVVM důvěřovalo vládě v době jejího odchodu přes 70 % občanů, což je číslo u politických vlád v ČR nevídané. Jan Fischer byl nejoblíbenějším politikem v zemi.

Tato popularita později vedla Jana Fischera ke kandidatuře na prezidenta v roce 2013, kde však v prvním kole neuspěl (skončil třetí) a jeho podpora Miloše Zemana ve druhém kole mu u části veřejnosti poškodila pověst.

🌩️ Mimořádné události

Kromě ekonomické krize a pádu volebního zákona musela vláda řešit i další krize:

Prasečí chřipka (H1N1): V roce 2009/2010 svět čelil pandemii prasečí chřipky. Vláda rozhodla o nákupu vakcín, který byl později kritizován jako předražený a zbytečně velký (velká část vakcín se nepoužila).
Povodně 2009 a 2010: Česko zasáhly v červnu 2009 (bleskové povodně na Novojičínsku) a v květnu 2010 (Morava) ničivé povodně. Vláda musela uvolnit miliardy korun na pomoc a nasadit armádu.

📊 Bilance a odkaz

Vláda Jana Fischera zanechala v české politice hlubokou stopu.

Precedens: Ukázala, že úřednická vláda může být funkční a populární alternativou k politickým vládám. Toho později využil Miloš Zeman při jmenování vlády Jiřího Rusnoka.
Rozpočet: Podařilo se jí (díky Janotovi) zabránit rozvratu veřejných financí v nejkritičtějším roce krize, ačkoliv za cenu zvýšení daní.
Styl: Zavedla do politiky styl „nepolitické politiky“, po kterém část veřejnosti volala.

Vládu vystřídala 13. července 2010 vláda Petra Nečase, která vzešla z řádných voleb. Mnoho ministrů Fischerovy vlády (Janota, Pecina, Kohout) se později znovu objevilo ve veřejných funkcích nebo v byznysu. Jan Fischer se později stal ministrem financí ve vládě Jiřího Rusnoka.

💡 Pro laiky

Vláda Jana Fischera byla jako „náhradní učitel“, kterého si třída zamilovala víc než toho třídního. Když se politici (ODS a ČSSD) v roce 2009 tak pohádali, že shodili vládu v době, kdy jsme řídili celou Evropu, museli rychle najít někoho, kdo to „doklepe“ do voleb. Vybrali nenápadného statistika Jana Fischera. Původně tam měl být jen pár měsíců přes léto. Jenže Ústavní soud zrušil volby, a tak tam Fischer musel zůstat přes rok. Byla to doba velké krize, peníze docházely, takže ministr financí Janota musel zvednout daně a zmrazit platy. Přesto lidi tuhle vládu milovali, protože se nehádala, pracovala a chovala se slušně. Byla to jedna z nejoblíbenějších vlád v naší historii.

Zdroje