Vláda Petra Nečase
Vláda Petra Nečase byla v letech 2010 až 2013 vládou České republiky, kterou vedl předseda Občanské demokratické strany (ODS) Petr Nečas. Jednalo se o koaliční kabinet pravicového středu, složený ze zástupců ODS, strany TOP 09 a hnutí Věci veřejné (VV). Po rozpadu Věcí veřejných v roce 2012 ve vládě pokračovala strana LIDEM, kterou založila vicepremiérka Karolína Peake.
Tato vláda nastupovala s nejsilnějším mandátem v historii samostatné České republiky – v Poslanecké sněmovně se opírala o bezprecedentní většinu 118 hlasů. Sama se definovala jako „vláda rozpočtové odpovědnosti“ a „vláda boje proti korupci“.
Její funkční období bylo charakteristické snahou o hluboké strukturální reformy (důchodová, sociální, zdravotní) a fiskální konsolidaci v reakci na dozvuky světové hospodářské krize. Zároveň však byla vláda od počátku zmítána vnitřními spory, skandály koaličních partnerů (zejména Věcí veřejných) a častými personálními výměnami.
Konec vlády byl dramatický a v demokratickém světě ojedinělý. Kabinet padl v červnu 2013 po bezprecedentním zásahu policie (ÚOOZ) přímo na Úřadu vlády. Kauza, která se týkala šéfky premiérova kabinetu a jeho milenky Jany Nagyové (později Nečasové), vedla k demisi premiéra a pádu celé vlády.
🗳️ Vznik vlády a "koalice rozpočtové odpovědnosti"
Vláda vznikla po volbách do Poslanecké sněmovny v květnu 2010. Ačkoliv volby formálně vyhrála ČSSD pod vedením Jiřího Paroubka (22,08 %), nedokázala sestavit většinovou koalici. Naopak, výrazně posílily středopravicové strany.
Formování 118
Prezident Václav Klaus pověřil sestavením vlády lídra druhé nejsilnější strany Petra Nečase (ODS). Ten se rychle dohodl na koalici se dvěma novými subjekty:
- TOP 09: Konzervativní strana vedená Karlem Schwarzenbergem a Miroslavem Kalouskem, která skončila třetí (16,70 %).
- Věci veřejné: Protestní populistické hnutí vedené Radkem Johnem a fakticky řízené podnikatelem Vítem Bártou, které slibovalo vymýcení „politických dinosaurů“ (10,88 %).
Společně tyto tři subjekty disponovaly 118 mandáty, což slibovalo mimořádnou stabilitu a sílu pro prosazování reforem. Prezident Klaus vládu jmenoval 13. července 2010.
📉 Reformy a úsporná opatření
Hlavním motorem vládní agendy byl ministr financí Miroslav Kalousek. Vláda reagovala na rostoucí zadlužení státu a hrozbu řeckého scénáře.
Daňové a rozpočtové změny
Vláda prosadila politiku škrtů (austerity).
- Zvýšení DPH: Došlo k postupnému zvyšování snížené sazby DPH (z 10 % na 14 % a později na 15 %) a základní sazby (z 20 % na 21 %).
- Škrty v sociální oblasti: Zpřísnění výplaty dávek v nezaměstnanosti, snížení porodného, zavedení karenční doby (první 3 dny nemoci bez náhrady mzdy).
- Superhrubá mzda: Vláda ponechala koncept superhrubé mzdy se sazbou daně 15 %, ale zavedla tzv. povodňovou daň (později solidární přirážku).
Důchodová reforma
Jedním z největších projektů bylo zavedení tzv. druhého pilíře důchodového systému. Občané mohli dobrovolně vyvést 3 % ze sociálního pojištění do soukromých fondů, pokud přidali 2 % ze svého. Reforma se setkala s nezájmem veřejnosti a odporem opozice (ČSSD), která slíbila její zrušení (což se po pádu vlády stalo).
Církevní restituce
Historickým úspěchem vlády bylo prosazení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Zákon schválený v roce 2012 (o jediný hlas) vrátil církvím majetek v hodnotě 75 miliard Kč a stanovil finanční náhradu 59 miliard Kč vyplácenou po dobu 30 let, čímž došlo k odluce financování církví od státu.
🌪️ Skandály a rozpad Věcí veřejných
Vláda se od počátku potýkala s nestabilitou, kterou způsoboval nejmenší koaliční partner – Věci veřejné.
ABL v politice
Brzy po volbách vyšlo najevo, že neformální lídr VV Vít Bárta (ministr dopravy) vstoupil do politiky s cílem posílit ekonomické zájmy své bezpečnostní agentury ABL. V dubnu 2011 vypukla krize, když poslanci VV Jaroslav Škárka a Kristýna Kočí obvinili Bártu z uplácení za loajalitu. Bárta rezignoval na post ministra, ale vláda pokračovala po rekonstrukci.
Vznik LIDEM (2012)
V dubnu 2012, po odsouzení Víta Bárty (později zrušeno), vyvrcholily spory uvnitř VV. Vicepremiérka Karolína Peake se rozhodla stranu opustit a založila novou stranu LIDEM. Část poslanců VV přešla k ní a vláda se udržela u moci na půdorysu ODS + TOP 09 + LIDEM. Hnutí Věci veřejné odešlo do opozice. Vláda však ztratila svou pohodlnou většinu a musela se spoléhat na „přeběhlíky“.
🚓 Pád vlády a razie 2013 (Kauza Nagyová)
Konec vlády přišel nečekaně v červnu 2013 a neměl souvislost s ekonomickými reformami, ale s kriminální kauzou v bezprostředním okolí premiéra.
Zásah na Úřadu vlády
V noci ze 12. na 13. června 2013 provedl Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) pod vedením Roberta Šlachty a dozorem vrchního státního zástupce Ivo Ištvana rozsáhlou razii. Policisté zasahovali na Úřadu vlády, ministerstvu obrany i v sídlech lobbistů („kmotrů“) Romana Janouška a Ivo Rittiga.
Tři větve kauzy
Vyšetřování se týkalo tří okruhů:
- Zneužití vojenského zpravodajství: Ředitelka kabinetu premiéra Jana Nagyová (která byla v té době tajnou milenkou Petra Nečase) úkolovala vojenskou tajnou službu ke sledování premiérovy manželky Radky Nečasové.
- Trafiky pro poslance: Tři rebelující poslanci ODS (Petr Tluchoř, Ivan Fuksa, Marek Šnajdr) se vzdali mandátů výměnou za posty ve státních firmách (Český Aeroholding, ČEPRO). Policie to kvalifikovala jako korupci.
- Kmotři: Podezření na vliv lobbistů na státní zakázky.
Demise
Petr Nečas nejprve odmítal odstoupit, ale pod tíhou důkazů o zapojení své nejbližší spolupracovnice a tlaku koaličních partnerů (zejména Karla Schwarzenberga) oznámil 16. června 2013 demisi. Prohlásil: *„Jsem si plně vědom toho, jak peripetie mého osobního života zatěžují českou politickou scénu i ODS. (...) Přebírám plnou politickou odpovědnost.“* Vláda skončila 10. července 2013, kdy byla jmenována úřednická vláda Jiřího Rusnoka.
👥 Seznam členů vlády
Vláda prošla mnoha změnami. Celkem se v ní vystřídalo 25 ministrů.
| Úřad | Člen vlády | Strana | Nástup do úřadu | Odchod z úřadu |
|---|---|---|---|---|
| Předseda vlády | Petr Nečas | ODS | 13. července 2010 | 10. července 2013 |
| 1. místopředseda vlády Ministr zahraničních věcí |
Karel Schwarzenberg | TOP 09 | 13. července 2010 | 10. července 2013 |
| \multirow{2}{*}{Místopředseda vlády} | Radek John | VV | 13. července 2010 | 20. května 2011 |
| Karolína Peake | VV / LIDEM | 1. července 2011 | 10. července 2013 | |
| Ministr financí | Miroslav Kalousek | TOP 09 | 13. července 2010 | 10. července 2013 |
| \multirow{2}{*}{Ministr vnitra} | Radek John | VV | 13. července 2010 | 21. dubna 2011 |
| Jan Kubice | nestr. (nom. LIDEM) | 21. dubna 2011 | 10. července 2013 | |
| \multirow{2}{*}{Ministr spravedlnosti} | Jiří Pospíšil | ODS | 13. července 2010 | 27. června 2012 |
| Pavel Blažek | ODS | 3. července 2012 | 10. července 2013 | |
| \multirow{4}{*}{Ministr obrany} | Alexandr Vondra | ODS | 13. července 2010 | 7. prosince 2012 |
| Karolína Peake | LIDEM | 12. prosince 2012 | 20. prosince 2012 | |
| Petr Nečas (pověřen) | ODS | 21. prosince 2012 | 18. března 2013 | |
| Vlastimil Picek | nestr. (nom. LIDEM) | 19. března 2013 | 10. července 2013 | |
| \multirow{2}{*}{Ministr průmyslu a obchodu} | Martin Kocourek | ODS | 13. července 2010 | 14. listopadu 2011 |
| Martin Kuba | ODS | 16. listopadu 2011 | 10. července 2013 | |
| \multirow{2}{*}{Ministr práce a sociálních věcí} | Jaromír Drábek | TOP 09 | 13. července 2010 | 31. října 2012 |
| Ludmila Müllerová | TOP 09 | 16. listopadu 2012 | 10. července 2013 | |
| Ministr zdravotnictví | Leoš Heger | TOP 09 | 13. července 2010 | 10. července 2013 |
| \multirow{2}{*}{Ministr školství, mládeže a tělovýchovy} | Josef Dobeš | VV | 13. července 2010 | 31. března 2012 |
| Petr Fiala | nestr. (nom. ODS) | 2. května 2012 | 10. července 2013 | |
| \multirow{4}{*}{Ministr dopravy} | Vít Bárta | VV | 13. července 2010 | 21. dubna 2011 |
| Radek Šmerda | nestr. (nom. VV) | 21. dubna 2011 | 1. července 2011 | |
| Pavel Dobeš | VV / LIDEM | 1. července 2011 | 3. prosince 2012 | |
| Zbyněk Stanjura | ODS | 12. prosince 2012 | 10. července 2013 | |
| \multirow{2}{*}{Ministr zemědělství} | Ivan Fuksa | ODS | 13. července 2010 | 4. října 2011 |
| Petr Bendl | ODS | 6. října 2011 | 10. července 2013 | |
| \multirow{2}{*}{Ministr životního prostředí} | Pavel Drobil | ODS | 13. července 2010 | 21. prosince 2010 |
| Tomáš Chalupa | ODS | 17. ledna 2011 | 10. července 2013 | |
| \multirow{2}{*}{Ministr kultury} | Jiří Besser | nestr. za TOP 09 | 13. července 2010 | 16. prosince 2011 |
| Alena Hanáková | TOP 09 | 20. prosince 2011 | 10. července 2013 | |
| Ministr pro místní rozvoj | Kamil Jankovský | VV / LIDEM | 13. července 2010 | 10. července 2013 |
| Předseda Legislativní rady vlády | Petr Mlsna | nestr. (nom. LIDEM) | 12. prosince 2012 | 10. července 2013 |
🏛️ Odkaz a hodnocení
Vláda Petra Nečase je hodnocena rozporuplně.
- Ekonomika: Podařilo se jí stabilizovat veřejné finance a udržet nízký deficit i v době krize, ale za cenu udušení ekonomického růstu a snížení životní úrovně (reálné mzdy klesaly).
- Protikorupční boj: Paradoxně, ačkoliv měla boj s korupcí v názvu, stala se symbolem propojení politiky a byznysu (kauzy ProMoPro, CASA, Opencard, ROP Severozápad). Na druhou stranu, uvolnila ruce policii a státnímu zastupitelství (Pavel Zeman, Lenka Bradáčová), což nakonec vedlo k jejímu vlastnímu pádu.
- Politická mapa: Její pád a následná deziluze voličů přímo vydláždily cestu k moci Andreji Babišovi a hnutí ANO, kteří ve volbách 2013 drtivě uspěli s rétorikou proti „tradičním stranám“.
💡 Pro laiky
Vláda Petra Nečase měla být „týmem snů“ s obrovskou silou (118 poslanců), který provede Česko krizí a zatočí s korupcí. Místo toho se utopila ve vlastních hádkách a skandálech. Jeden koaliční partner (Věci veřejné) se ukázal být spíš firmou než stranou. Ministři se střídali jako na běžícím páse. Vláda šetřila, kde se dalo, zvedala daně a brala lidem dávky, což naštvalo spoustu voličů. Konec byl jako z akčního filmu – policie vtrhla přímo k premiérovi do kanceláře, zatkla jeho pravou ruku (a milenku) Janu Nagyovou a zabavila kila zlata u „kmotrů“. Premiér musel odstoupit a pravice na dlouhé roky ztratila moc.