Vláda Jiřího Rusnoka
Vláda Jiřího Rusnoka byla v letech 2013 až 2014 v pořadí dvanáctou vládou České republiky. Jednalo se o úřednický kabinet, který jmenoval prezident Miloš Zeman proti vůli tehdejší parlamentní většiny po pádu vlády Petra Nečase. Premiérem se stal ekonom a bývalý ministr financí Jiří Rusnok.
Tato vláda je v české politické historii a ústavním právu vnímána jako kontroverzní precedent. Ačkoliv byla formálně označována za „vládu odborníků“, kritici a političtí komentátoři ji často nazývali „vládou přátel Miloše Zemana“ nebo „prezidentskou vládou“. Její vznik byl přímým projevem snahy prezidenta Zemana posílit svůj vliv na exekutivu a obejít Poslaneckou sněmovnu.
Vláda nezískala důvěru poslanců (v srpnu 2013), podala demisi, ale prezident ji nechal vládnout v demisi dalších pět měsíců až do ledna 2014. Během tohoto období kabinet provedl řadu zásadních personálních změn ve státních podnicích a institucích, což vyvolalo kritiku, že k takovým krokům nemá bez důvěry mandát.
🗳️ Politický kontext a vznik vlády
Vzniku vlády předcházel dramatický pád kabinetu Petra Nečase v červnu 2013, který způsobila razie na Úřadu vlády (kauza Nagyová).
Ústavní spor
Po demisi Petra Nečase deklarovala dosavadní vládní koalice (ODS, TOP 09, LIDEM), že disponuje ve Sněmovně většinou 101 hlasů ("stojednička") a navrhla jako premiérku Miroslavu Němcovou. Prezident Miloš Zeman však tuto většinu ignoroval. S odkazem na ústavní pravomoc, že prezident jmenuje premiéra dle svého uvážení, pověřil sestavením vlády Jiřího Rusnoka, svého dlouholetého spojence a ekonomického poradce.
Tento krok byl vnímán jako porušení ústavních zvyklostí. Prezident argumentoval, že úřednická vláda je jediným řešením politické krize a že dává čas na vyšetření korupčních skandálů. Opozice (zejména TOP 09 a ODS) mluvila o „putinizaci“ české politiky a posunu k poloprezidentskému systému.
"Vláda přátel Miloše Zemana"
Personální složení vlády silně odráželo okruh blízkých spolupracovníků Miloše Zemana.
- Jan Fischer: Bývalý premiér a neúspěšný prezidentský kandidát, který se stal ministrem financí. Jeho jmenování provázely spekulace o tom, že mu Zeman pomohl vyřešit dluhy z prezidentské kampaně výměnou za loajalitu.
- Marie Benešová: Bývalá nejvyšší státní zástupkyně a Zemanova spojenkyně v boji proti „justiční mafii“, která se stala ministryní spravedlnosti.
- Martin Pecina: Bývalý ministr vnitra v úřednické vládě Jana Fischera, který měl blízko k Zemanově straně SPOZ.
👥 Seznam členů vlády
Vláda měla 15 členů. Jediným ministrem, který „přežil“ z předchozí Nečasovy vlády, byl ministr obrany Vlastimil Picek.
| Úřad | Člen vlády | Politická příslušnost | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Předseda vlády | Jiří Rusnok | nestraník | Bývalý ministr ve vládě M. Zemana |
| Místopředseda vlády Ministr financí |
Jan Fischer | nestraník | Bývalý premiér úřednické vlády |
| Místopředseda vlády Ministr vnitra |
Martin Pecina | nestraník | Kandidoval za SPOZ ve volbách 2013 |
| Ministr zahraničních věcí | Jan Kohout | nestraník | Bývalý člen ČSSD |
| Ministr obrany | Vlastimil Picek | nestraník | Pokračoval z vlády P. Nečase |
| Ministryně spravedlnosti | Marie Benešová | nestraník | Bývalá členka ČSSD (přerušila členství) |
| Ministr práce a sociálních věcí | František Koníček | nestraník | Člen SPOZ |
| Ministr průmyslu a obchodu | Jiří Cienciala | nestraník | |
| Ministr zdravotnictví | Martin Holcát | nestraník | |
| Ministr školství, mládeže a tělovýchovy | Dalibor Štys | nestraník | |
| Ministr dopravy | Zdeněk Žák | nestraník | Člen SPOZ |
| Ministr zemědělství | Miroslav Toman | nestraník | Podporován Zemanem, kandidoval za SPOZ |
| Ministr životního prostředí | Tomáš Podivínský | nestraník | Původně KDU-ČSL (vystoupil) |
| Ministr pro místní rozvoj | František Lukl | nestraník | |
| Ministr kultury | Jiří Balvín | nestraník | Bývalý ředitel České televize |
| Ministr bez portfeje | Jiří Balvín | nestraník | Předseda Legislativní rady vlády (pouze do srpna) |
🚫 Hlasování o důvěře a pád
Vláda předstoupila před Poslaneckou sněmovnu s žádostí o vyslovení důvěry dne 7. srpna 2013. Atmosféra byla extrémně napjatá. Miloš Zeman osobně přijel do Sněmovny podpořit svůj kabinet a pronesl projev, ve kterém kritizoval dosavadní koalici.
Výsledek hlasování
- PRO: 93 poslanců (ČSSD, KSČM, Věci veřejné a někteří nezařazení).
- PROTI: 100 poslanců (ODS, TOP 09, LIDEM).
Vláda důvěru nezískala. Výsledek vedl k patové situaci, kterou strany vyřešily dohodou na rozpuštění Poslanecké sněmovny a vypsání předčasných voleb. Rusnokova vláda podala demisi 13. srpna 2013.
⏳ Vládnutí v demisi a „čistky“
Ačkoliv byla vláda v demisi, vládla velmi aktivně až do konce ledna 2014. Toto období bylo charakteristické vlnou personálních změn, které opozice označovala za čistky a dosazování Zemanových lidí.
České dráhy a doprava
Ministr dopravy Zdeněk Žák (blízký Zemanovi) provedl bleskovou výměnu vedení Českých drah. Odvolal generálního ředitele Petra Žaludu a dozorčí radu. Kritici upozorňovali, že Žák se snaží ovládnout klíčový státní podnik a připravit půdu pro privatizaci Carga, což Žák odmítal.
Národní divadlo
Velký skandál vyvolal ministr kultury Jiří Balvín. Krátce po nástupu do funkce odvolal ředitele Národního divadla Jana Buriana, který byl do funkce jmenován řádným výběrovým řízením téhož dne. Tento krok vyvolal bouři nevole v kulturní obci. Herci hrozili stávkou a vedení divadla rezignací. Premiér Rusnok musel zasáhnout a nařídil Balvínovi, aby Buriana vrátil do funkce. Burian se ředitelem skutečně stal a Balvín byl politicky znemožněn.
Zvyšování minimální mzdy
Jedním z mála populárních kroků vlády bylo zvýšení minimální mzdy o 500 Kč na 8 500 Kč od srpna 2013 (poprvé od roku 2007). Vláda tím chtěla ukázat sociální citlivost v kontrastu s předchozí pravicovou vládou.
🏛️ Odkaz a dopady
Vláda Jiřího Rusnoka byla krátkou, ale intenzivní epizodou, která změnila českou politiku.
Posílení Miloše Zemana
Kabinet ukázal, kam až sahají nepsané pravomoci prezidenta. Miloš Zeman dokázal udržet "svou" vládu u moci půl roku bez souhlasu parlamentu. To vytvořilo precedent pro budoucí situace (např. první vládu Andreje Babiše).
Konec pravice a nástup ANO
Nestabilita a pád Nečasovy vlády, následovaný "prezidentským provizoriem" Rusnokovy vlády, vedly k totální deziluzi voličů z tradičních stran. To v předčasných volbách na podzim 2013 otevřelo dveře protestním hnutím, především hnutí ANO Andreje Babiše, který sice v Rusnokově vládě nebyl, ale z chaosu té doby politicky těžil.
Lánský puč a ČSSD
Během vládnutí Rusnokova kabinetu proběhly volby 2013, po nichž se Zeman pokusil využít svého vlivu k odstranění předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky (Lánský puč). Rusnokova vláda byla vnímána jako "záložní plán" Hradu pro případ, že by se Sobotku nepodařilo odstavit, nebo jako partner pro "zemanovské křídlo" v ČSSD.
Vládu 29. ledna 2014 vystřídala vláda Bohuslava Sobotky, čímž skončilo období "prezidentské vlády".
💡 Pro laiky
Představte si, že učitel (vláda Petra Nečase) musel odejít ze třídy kvůli skandálu. Třída (poslanci) si chtěla zvolit nového zástupce, ale ředitel školy (prezident Miloš Zeman) řekl: "Ne, já vám tam pošlu svého kamaráda." Tak vznikla vláda Jiřího Rusnoka. Byla to vláda lidí, které vybral prezident, ne které si zvolili lidé ve volbách. Poslanci ji nechtěli, ale ona tam přesto zůstala půl roku. Během té doby stihla vyhodit spoustu lidí z úřadů a dosadit tam "své" lidi. Byla to doba, kdy prezident zkoušel, co všechno si může dovolit, a politici se jen bezmocně dívali.