Veřejná bezpečnost
Obsah boxu
Šablona:Infobox ozbrojené složky (historické)
Veřejná bezpečnost (zkratka VB, slovensky Verejná bezpečnosť, VB) byla uniformovaná složka Sboru národní bezpečnosti (SNB), která v letech 1945 až 1991 plnila na území Československa funkci policie. Ačkoliv její primární náplní byla standardní policejní činnost, jako je boj s kriminalitou a dohled nad dopravou, byla zároveň klíčovým nástrojem Komunistické strany Československa (KSČ) pro udržení moci, kontrolu obyvatelstva a potlačování politického odporu. Jejím protějškem v rámci SNB byla neuniformovaná politická policie, Státní bezpečnost (StB).
Heslem Veřejné bezpečnosti bylo „Pomáhat a chránit“, které bylo v dobovém kontextu často vnímáno ironicky, zejména v souvislosti s její represivní rolí. Po Sametové revoluci v roce 1989 byla Veřejná bezpečnost transformována a v roce 1991 zanikla. Její pravomoci a příslušníci přešli do nově vzniklé Policie České republiky v Česku a Policejního sboru na Slovensku.
📜 Historie
postwar Vznik a sjednocení (1945–1948)
Veřejná bezpečnost vznikla bezprostředně po skončení druhé světové války v roce 1945 jako součást nově budovaného Sboru národní bezpečnosti. SNB byl koncipován jako centralizovaný a jednotný bezpečnostní sbor, který nahradil dřívější dualistický systém prvorepublikového četnictva (působícího na venkově) a státní policie (působící ve velkých městech).
Do řad nově formované VB vstupovali bývalí četníci, policisté, ale také partyzáni, odbojáři a politicky motivovaní jedinci. Klíčový vliv na formování sboru měla od počátku Komunistická strana Československa, která systematicky obsazovala vedoucí pozice na Ministerstvu vnitra i v samotném SNB. Ministrem vnitra se stal komunista Václav Nosek, což KSČ umožnilo bezpečnostní aparát postupně ovládnout.
👑 Nástroj moci po Únoru 1948
Během politické krize v únoru 1948 sehrála Veřejná bezpečnost klíčovou roli při komunistickém převratu. Příslušníci VB se podíleli na obsazování strategických budov, rozhánění protikomunistických demonstrací a zatýkání politických oponentů. Po převzetí moci komunisty proběhla v řadách VB rozsáhlá čistka, při které byli propuštěni nebo perzekvováni všichni nespolehliví a nekomunističtí příslušníci.
VB se tak definitivně stala ozbrojenou pěstí dělnické třídy a poslušným nástrojem komunistického režimu. Její úkoly se rozšířily z běžné policejní práce na aktivní dohled nad společností, potlačování jakýchkoliv projevů nesouhlasu a úzkou spolupráci s tajnou policií StB.
📅 Období normalizace (1969–1989)
Po potlačení Pražského jara vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 nastalo období tzv. normalizace. V této éře se role VB jako represivního orgánu ještě posílila. Příslušníci VB, zejména z řad speciálních Pohotovostních pluků (tzv. „bílé helmy“), byli masivně nasazováni k rozhánění demonstrací, například při prvním výročí okupace v srpnu 1969.
Během 70. a 80. let se VB podílela na šikaně a sledování disidentů a signatářů Charty 77. Běžní příslušníci na obvodních odděleních prováděli domovní prohlídky, předváděli nepohodlné osoby k výslechům a sbírali informace pro StB. Přestože se VB navenek prezentovala jako sbor chránící občany před běžnou kriminalitou, její politická funkce byla všudypřítomná.
📉 Pád režimu a zánik (1989–1991)
Veřejná bezpečnost se nesmazatelně zapsala do historie svým brutálním zásahem proti studentské demonstraci na Národní třídě v Praze dne 17. listopadu 1989. Zásah Pohotovostního pluku VB se stal rozbuškou Sametové revoluce, která vedla k pádu komunistického režimu.
Po revoluci prošel celý bezpečnostní aparát zásadní transformací. Sbor národní bezpečnosti byl zrušen zákonem č. 169/1991 Sb. K 15. červenci 1991 byla Veřejná bezpečnost oficiálně zrušena a nahrazena novými policejními sbory – Policie České republiky a Policajný zbor Slovenské republiky. Mnoho bývalých příslušníků VB po prověrkách pokračovalo ve službě v těchto nových sborech.
🏛️ Organizační struktura
Veřejná bezpečnost byla jednou ze dvou hlavních složek Sboru národní bezpečnosti (SNB). Tou druhou byla Státní bezpečnost (StB). Zatímco VB byla uniformovaná a působila na veřejnosti, StB byla tajná politická policie.
Hierarchie VB kopírovala správní členění státu:
- **Federální ministerstvo vnitra (FMV)**: Nejvyšší řídící orgán.
- **Správa pro Veřejnou bezpečnost (na úrovni ministerstev vnitra ČSR a SSR)**: Přímé řízení složky.
- **Krajské správy SNB (KS SNB)**: Řízení činnosti na úrovni krajů.
- **Okresní správy SNB (OS SNB)**: Řízení činnosti na úrovni okresů.
- **Obvodní oddělení VB (OO VB)**: Základní výkonné útvary, tzv. „policejní stanice“.
Specializované útvary
Kromě základních útvarů pořádkové a dopravní policie existovaly v rámci VB i specializované složky:
- **Kriminální služba (Služba kriminální policie)**: Vyšetřovala závažnou trestnou činnost.
- **Dopravní inspektoráty**: Dohlížely na bezpečnost a plynulost silničního provozu.
- **Pohotovostní pluk VB**: Speciální jednotka určená k potlačování demonstrací a hromadných nepokojů. Příslušníci byli známí bílými přilbami a obušky.
- **Oddělení pasů a víz**: Kontrolovala cestování do zahraničí.
- **Pohraniční stráž (PS)**: Ačkoliv byla samostatnou složkou ozbrojených sil, úzce spolupracovala s VB a SNB při ochraně státních hranic, zejména tzv. Železné opony.
⚙️ Činnost a pravomoci
Příslušníci VB měli široké pravomoci, které zahrnovaly:
- Vyžadování prokázání totožnosti (občanský průkaz).
- Zadržení a předvedení osob.
- Provádění domovních prohlídek.
- Použití donucovacích prostředků (hmaty, chvaty, obušek, slzotvorný plyn, služební pes, zbraň).
- Vyšetřování trestných činů a přestupků.
Kromě těchto standardních policejních úkonů se VB podílela na politickém dohledu. Běžní pochůzkáři a příslušníci na obvodních odděleních měli za úkol sledovat dění ve svém rajonu, všímat si „protistátních“ nálad, shromažďování „závadových osob“ a tyto poznatky předávat nadřízeným nebo přímo StB.
Vybavení a uniformy
V prvních letech po válce byly uniformy nejednotné. Později byla zavedena typická zelená uniforma, která byla v 70. letech nahrazena modrošedou uniformou s novým střihem (tzv. „švestky“). Služební vozidla byla převážně sovětské a československé výroby. Mezi nejznámější patřily žlutobílé vozy VAZ (Žiguli), Volha, Škoda 120 nebo reprezentační Tatra 613. Standardní výzbroj tvořily pistole (např. Pistole vz. 50, později ČZ 82) a samopaly Škorpion vz. 61.
🎭 Vnímání ve společnosti a v kultuře
Veřejná bezpečnost měla ve společnosti rozporuplné postavení. Na jedné straně byla vnímána jako orgán bojující proti běžné kriminalitě, což část společnosti oceňovala. Na druhé straně byla symbolem útlaku, nesvobody a arogance moci. Zkratka VB byla lidově posměšně vykládána jako „Vraťte Bibli“ nebo „Vola Bít“.
Tento rozpor se odrážel i v kultuře. Komunistický režim produkoval řadu propagandistických děl, která měla činnost VB glorifikovat. Nejznámějším příkladem je televizní seriál Třicet případů majora Zemana, který idealizovaně a politicky zkresleně zobrazoval historii SNB. Dalšími populárními seriály byly Malý pitaval z velkého města nebo Panoptikum města pražského.
Po roce 1989 se naopak VB stala terčem kritiky a satiry a objevila se v mnoha filmech a knihách, které reflektovaly její represivní úlohu v totalitním státě.
🎓 Pro laiky: Jaký byl rozdíl mezi VB a StB?
Představit si fungování bezpečnostních složek v komunistickém Československu může být složité. Zde je jednoduché vysvětlení rozdílu mezi Veřejnou bezpečností (VB) a Státní bezpečností (StB), které obě patřily pod Sbor národní bezpečnosti (SNB).
- Veřejná bezpečnost (VB) byla v podstatě uniformovaná policie. Byli to policisté, které jste potkávali na ulici, v autech s nápisem VB, a kteří řešili běžné věci: dopravní nehody, krádeže v obchodech, rušení nočního klidu nebo rvačky v hospodě. Měli uniformy (nejprve zelené, později modrošedé) a jejich úkolem bylo udržovat veřejný pořádek a bojovat s obecnou kriminalitou. Byli viditelnou a veřejnou složkou moci.
- Státní bezpečnost (StB) byla naproti tomu tajná politická policie. Její příslušníci nenosili uniformy, pohybovali se v civilu a jejich hlavním úkolem nebylo chytat zloděje, ale hlídat, aby nikdo neohrožoval moc komunistické strany. Sledovali lidi s „nesprávnými“ názory, odposlouchávali telefony, četli cizí dopisy, nutili lidi ke spolupráci (dělali z nich informátory) a vyslýchali a šikanovali disidenty. Byli to špioni ve vlastní zemi, jejichž cílem bylo potlačit jakýkoliv odpor proti režimu. Byli neviditelnou a obávanou složkou moci.
Zjednodušeně řečeno: Když vám někdo ukradl peněženku, řešila to VB. Když jste ale v hospodě řekli politický vtip a někdo to donesl, začala se o vás zajímat StB. Obě složky si však často pomáhaly – VB mohla někoho zatknout na ulici a následně ho předat k „politickému“ výslechu StB.