Východní katolické církve
Obsah boxu
Šablona:Infobox Křesťanská církev Východní katolické církve jsou autonomní (sui iuris) partikulární církve, které jsou v plném společenství s římským biskupem (papežem) a tvoří tak neoddělitelnou součást celosvětové Katolické církve. Tyto církve si zachovávají svébytné liturgické, teologické, duchovní a právní tradice, které se odlišují od tradice latinské církve, jež je v západním světě dominantní.
Ačkoliv se svým vnějším projevem (obřady, ikonografie, kněžská roucha, chrámová architektura) často podobají pravoslavným nebo orientálním pravoslavným církvím, z nichž historicky vzešly, plně uznávají autoritu a primát papeže. K roku 2025 existuje 23 takových církví, které dohromady čítají více než 18 milionů věřících po celém světě. V Česku je nejznámějším představitelem těchto církví Apoštolský exarchát v České republice, který spadá pod rusínskou řeckokatolickou církev.
📜 Historie
Kořeny východních katolických církví sahají až k počátkům křesťanství na Blízkém východě, v severní Africe a východní Evropě. Jejich oddělený vývoj od západního křesťanství byl formován teologickými spory prvních staletí a kulturními rozdíly mezi řecky mluvícím Východem a latinsky mluvícím Západem.
Klíčovými momenty, které vedly k oddělení, byly:
- Efezský koncil (431) a Chalkedonský koncil (451), které vedly k oddělení tzv. nestoriánských (Asyrská církev Východu) a miafyzitských (orientálních pravoslavných) církví.
- Velké schizma (1054), které formálně rozdělilo křesťanství na západní (katolickou) a východní (pravoslavnou) větev.
Od pozdního středověku docházelo k pokusům o obnovení jednoty mezi Východem a Západem. Některé komunity východních křesťanů se rozhodly vstoupit do plného společenství s Římem, přičemž si směly ponechat své tradiční obřady a zvyklosti.
🏛️ Významné unie
Proces formování východních katolických církví probíhal skrze jednotlivé unie:
- Florentský koncil (1439): Ambiciózní pokus o sjednocení, který však z dlouhodobého hlediska selhal kvůli politickému odporu na Východě. Přesto položil teologické základy pro budoucí unie.
- Maronitská církev: Jako jediná východní církev zůstala téměř nepřetržitě ve společenství s Římem, které formálně potvrdila ve 12. století během křížových výprav.
- Brestská unie (1595–1596): Metropolie kyjevská v Polsko-litevské unii se sjednotila s Římem, čímž vznikla dnešní Ukrajinská řeckokatolická církev a Běloruská řeckokatolická církev.
- Užhorodská unie (1646): Pravoslavní kněží a věřící v Uhorsku (na území dnešního Slovenska, Ukrajiny a Maďarska) se připojili ke katolické církvi. Z této unie vzešla Rusínská řeckokatolická církev, ze které se později vyčlenila Slovenská řeckokatolická církev.
- Další unie: V 17. a 18. století následovaly další unie na Blízkém východě (vznik melchitské, chaldejské, syrské a arménské katolické církve) a v Rumunsku.
⛓️ Perzekuce a obnova
Mnoho východních katolických církví čelilo v novodobé historii tvrdému pronásledování. V Osmanské říši byly často vnímány jako cizí element. V Sovětském svazu a jeho satelitních státech byly po druhé světové válce násilně zlikvidovány a jejich majetek a věřící byli přinuceni k přestupu do pravoslavné církve (např. Lvovský "sobor" v roce 1946). Církve však přežívaly v ilegalitě a v diaspoře. Po pádu komunismu v roce 1989 zažily tyto církve, zejména v Ukrajině a Rumunsku, bouřlivou obnovu a staly se důležitým symbolem národní identity.
⛪ Struktura a organizace
Východní katolické církve jsou plnohodnotnými církvemi s vlastní hierarchií a právním systémem. Jejich vztah k papeži a zbytku katolické církve je upraven v Kodex kánonů východních církví (CCEO), který byl promulgován v roce 1990 papežem Janem Pavlem II. a je protějškem Kodexu kanonického práva (CIC) latinské církve.
Podle stupně autonomie se dělí na:
- Patriarchální církve: Nejvyšší stupeň autonomie. V jejich čele stojí patriarcha, který je volen synodem biskupů dané církve a následně žádá papeže o církevní společenství. Patří sem například Koptská katolická církev, Maronitská církev, Melchitská řeckokatolická církev nebo Chaldejská katolická církev.
- Větší arcibiskupské církve: Mají téměř stejná práva jako patriarchální církve, ale jejich hlava, větší arcibiskup, je po svém zvolení synodem potvrzen papežem. Příkladem je Ukrajinská řeckokatolická církev a Syrsko-malabarská katolická církev.
- Metropolitní církve: Jsou vedeny metropolitou, který je jmenován papežem. Příkladem je Rusínská řeckokatolická církev nebo Etiopská katolická církev.
- Ostatní církve: Menší církve, které jsou organizovány jako eparchie nebo apoštolský exarchát a jsou přímo podřízeny papeži nebo místnímu latinskému biskupovi. Příkladem je Apoštolský exarchát v České republice.
V Římě existuje zvláštní úřad Římské kurie, Dikasterium pro východní církve, který se zabývá záležitostmi těchto církví.
☦️ Liturgické tradice a rity
Rozmanitost východních katolických církví se nejvíce projevuje v jejich liturgii. Existuje pět hlavních liturgických rodin (ritů):
1. Alexandrijská tradice
Vznikla ve starověkém patriarchátu Alexandrie v Egyptě.
- Koptský ritus: Používá Koptská katolická církev.
- Etiopský ritus (Ge'ez): Používá Etiopská katolická církev a Eritrejská katolická církev.
2. Antiochijská (Západosyrská) tradice
Pochází z patriarchátu Antiochie a používá syrštinu jako liturgický jazyk.
- Západosyrský ritus: Používá Syrská katolická církev, Syrsko-malankarská katolická církev a Maronitská církev (která má vlastní specifickou variantu ritu).
3. Arménská tradice
Jedinečný ritus používaný výhradně Arménskou katolickou církví. Je známý svou velkou starobylostí a ovlivněním jak syrskou, tak byzantskou tradicí.
4. Chaldejská (Východosyrská) tradice
Vyvinula se v oblasti Mezopotámie a Persie.
- Východosyrský ritus: Používá Chaldejská katolická církev a Syrsko-malabarská katolická církev v Indii.
5. Byzantská (Konstantinopolská) tradice
Nejrozšířenější východní ritus, který vzešel z liturgie hlavního města Byzantské říše, Konstantinopole. Církve tohoto ritu se často označují jako řeckokatolické.
- Charakteristické prvky: Ikonostas oddělující svatyni od lodi chrámu, Božská liturgie svatého Jana Zlatoústého, uctívání ikon, specifická forma zpěvu.
- Patří sem největší východní katolické církve, jako je Ukrajinská řeckokatolická církev, Rumunská řeckokatolická církev, Melchitská řeckokatolická církev, Rusínská řeckokatolická církev, Slovenská řeckokatolická církev a další.
⚖️ Klíčové rozdíly oproti latinské církvi
Ačkoliv sdílejí stejnou víru, existuje několik významných rozdílů v praxi a disciplíně oproti latinské (římskokatolické) církvi:
- Ženatí kněží: Na rozdíl od latinské církve, kde je celibát pro kněze povinný, většina východních katolických církví světí na kněze i ženaté muže. Biskupové však musí být vždy svobodní nebo vdovci. Kněz se po svěcení již ženit nemůže.
- Iniciační svátosti: Křest, biřmování (nazývané myropomazání nebo křesma) a první svaté přijímání se obvykle udělují společně, a to i malým dětem.
- Eucharistie: V byzantské tradici se používá kvašený chléb (prosfora) a věřícím se podává pod obojí způsobou (Tělo i Krev) pomocí lžičky.
- Liturgický kalendář: Některé církve stále používají juliánský kalendář pro výpočet svátků, což vede k odlišným datům Vánoc a Velikonoc.
- Duchovnost a teologie: Východní teologie klade větší důraz na témata jako apofatická teologie (poznání Boha skrze to, co není), theosis (zbožštění člověka) a roli Ducha Svatého.
- Církevní umění a architektura: Dominují ikony namísto soch a v byzantských chrámech je typický ikonostas.
💡 Pro laiky
Představit si Katolickou církev lze jako velkou rodinu s jedním společným rodičem – papežem.
- Latinská církev (to, co většina lidí v Evropě a Americe zná jako "katolickou církev") je nejstarší a největší sourozenec v této rodině. Má své vlastní zvyky, pravidla a způsob modlitby (např. mše v latině nebo národních jazycích, sochy v kostelích, povinný celibát kněží).
- Východní katolické církve je zbylých 23 sourozenců. Jsou plně součástí stejné rodiny a uznávají autoritu papeže, ale mají své vlastní, odlišné tradice, které si přinesly ze svých domovů na Východě. Jejich bohoslužby vypadají jinak (často se podobají pravoslavným), mají jiné modlitby, jiné umění (ikony) a některá jiná pravidla (např. mohou mít ženaté kněze).
Je důležité si pamatovat, že východní katolík je 100% katolík, stejně jako římský katolík. Rozdíl není ve víře, ale v ritu – tedy ve způsobu, jakým se tato víra slaví a prožívá. Pojem řeckokatolík se často používá pro členy církví byzantského ritu, ale ne pro všechny východní katolíky.