Starořečtina

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Jazyk Starořečtina je indoevropský jazyk, jímž se hovořilo ve starověkém Řecku a v oblastech ovlivněných řeckou kolonizací (včetně Malé Asie, jižní Itálie, Sicílie a severní Afrika) přibližně od 1500 př. n. l. do 300 př. n. l.. Je považována za jeden z nejvýznamnějších jazyků v dějinách lidstva, neboť v ní vznikla rozsáhlá literatura, filozofie, dějepisectví a věda, které položily základy západní civilizace.

Vývoj a dialekty

Starořečtina se vyvíjela v průběhu tisíciletí a prošla několika fázemi a regionálními dialekty:

Mykénská řečtina (cca 1500–1200 př. n. l.): Nejstarší doložená forma řečtiny, zaznamenaná lineárním písmem B na hliněných tabulkách z Mykén, Knóssu a dalších center.
Homérská řečtina (cca 8. století př. n. l.): Umělý literární dialekt, který se vyvinul z různých dialektů a byl použit v epických básních Homéra (Ilias, Odysseia).
Klasická řečtina (cca 500–300 př. n. l.): Období největšího rozkvětu starořečtiny, především v Athénách. V této době se vytvořily hlavní dialekty:
- Attická řečtina: Dialekt Athén, který se stal základem pro klasickou řečtinu a většinu klasické literatury (díla Platón, Aristotelés, Sofoklés, Eurípidés, Thúkydidés, Xenofón). Je nejvíce studovaným dialektem.
- Iónská řečtina: Dialekt Iónie (západní pobřeží Malé Asie), ve kterém psal Hérodotos a raní filozofové.
- Dórská řečtina: Dialekt Peloponésu (včetně Sparty) a jižní Itálie, užívaný v lyrické poezii a sborových částech tragédií.
- Aioliština: Dialekt severního Řecka a některých ostrovů, spojený s lyrickými básníky jako Sapfó.

Koiné (řečtina Koiné) (cca 300 př. n. l. – 300 n. l.): Po výbojích Alexandra Velikého došlo k promíchání dialektů a vznikla tzv. koiné dialektos (obecný jazyk), která se stala celosvětovým dorozumívacím jazykem helénistického světa a později i Byzantské říše. V koiné byl sepsán Nový zákon a mnoho raně křesťanských textů.

Písmo

Starořečtina se zapisovala řeckou abecedou, která se vyvinula z fénického písma kolem 9. století př. n. l. Jednou z nejvýznamnějších inovací řecké abecedy bylo zavedení samostatných znaků pro samohlásky, což výrazně zvýšilo její přesnost a flexibilitu ve srovnání s předchozími systémy.

Gramatika

Starořečtina je vysoce flexivní jazyk s bohatým systémem skloňování a časování.

Podstatná jména a přídavná jména: Mají pět pádů (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ), tři čísla (jednotné, dvojné, množné) a tři rody (mužský, ženský, střední).
Slovesa: Jsou velmi komplexní, s mnoha časy (přítomný, imperfektum, aorist, perfektum, plusquamperfektum, futurum), způsoby (indikativ, imperativ, konjunktiv, optativ) a rody (činný, střední, trpný).
Syntax: Je poměrně volná díky bohaté flexi, ale typický pořádek slov je podmět-přísudek-předmět.

Dědictví a vliv

Vliv starořečtiny na západní kulturu a jazyky je nesmírný:

Slovní zásoba: Mnoho slov v vědě, lékařství, filozofii a technologiích má starořecký původ (např. biologie, demokracie, filozofie, telefon, anatomie).
Literatura a Filozofie: Díla starořeckých autorů jsou dodnes studována a tvořila základ pro pozdější literární a filozofické myšlení.
Písmo: Řecká abeceda je základem pro latinskou abecedu (a tím i pro většinu evropských jazyků) a cyrilici.
Novořečtina: Starořečtina je přímým předchůdcem novořečtiny, i když se oba jazyky liší ve výslovnosti, gramatice a slovní zásobě.

Starořečtina je i dnes předmětem akademického studia na univerzitách po celém světě a je považována za klíčovou pro pochopení historie, filozofie a literatury.

Starořečtina pro laiky

Představte si, že před více než dvěma tisíci lety, v době slavných řeckých hrdinů, filozofů a olympijských her, existoval jazyk, kterým se mluvilo a psalo. Tento jazyk se nazývá starořečtina.

Je to jazyk, ve kterém se poprvé zrodily úžasné příběhy o Odysseovi a trojské válce (od Homéra), hluboké myšlenky filozofů jako Platón a Aristotelés, nebo dojemné tragédie a komedie, které se hrají dodnes.

Proč je starořečtina tak důležitá?

Je to prababička mnoha slov: Spousta slov, která dnes používáme, hlavně ve vědě a lékařství, pochází právě ze starořečtiny. Třeba "biologie" (bios = život, logos = věda), "demokracie" (demos = lid, kratos = vláda) nebo "filozofie" (filo = láska, sofia = moudrost).
Ovlivnila naše písmo: Abeceda, kterou používali staří Řekové, se stala základem pro latinku, kterou používáme i my.
Základ naší kultury: To, jak dnes přemýšlíme o politice, umění, vědě nebo morálce, má často kořeny právě ve starověkém Řecku a v textech napsaných starořecky.

Je to sice dávno zaniklý jazyk (dnes se mluví novořečtinou, která je hodně jiná), ale jeho odkaz je vidět všude kolem nás!

Viz také

Odkazy

Britannica – Ancient Greek language (anglicky)
The Oxford Handbook of Ancient Greek and Latin (anglicky)
Wikiskripta – Starořečtina (česky)