První pomoc

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox koncept První pomoc je soubor jednoduchých a účelných opatření, která slouží k záchraně života nebo zamezení zhoršení zdravotního stavu u člověka postiženého náhlým onemocněním, úrazem nebo otravou, a to před příchodem odborné zdravotnické pomoci. Cílem první pomoci je minimalizovat následky poškození zdraví a vytvořit co nejlepší podmínky pro následnou profesionální léčbu. Poskytnout první pomoc je v mnoha zemích, včetně Česka, zákonnou povinností každého občana, pokud tím neohrozí vlastní život nebo zdraví.

První pomoc poskytují laici, kteří byli svědky události, nebo proškolení záchranáři-dobrovolníci (např. členové Červeného kříže). Je klíčovou součástí tzv. "řetězce přežití", který zahrnuje včasné rozpoznání stavu, přivolání pomoci, včasnou kardiopulmonální resuscitaci a včasnou defibrilaci.

📜 Historie

Myšlenka poskytování základní péče zraněným je stará jako lidstvo samo, ale systematická první pomoc se začala formovat až v novověku.

🏛️ Rané počátky

První organizované snahy o péči o zraněné lze vysledovat u vojenských řádů, jako byli Rytíři hospitaliéři sv. Jana v Jeruzalémě (později Maltézský řád), kteří již ve 11. století poskytovali péči poutníkům a zraněným vojákům. V armádách starověkého Říma existovali specializovaní vojáci (capsarii), kteří měli za úkol ošetřovat zraněné přímo na bojišti.

🇨🇭 Vznik moderní první pomoci

Za zlomový okamžik v historii moderní první pomoci je považována Bitva u Solferina v roce 1859. Švýcarský obchodník Jean-Henri Dunant byl otřesen pohledem na tisíce umírajících a zraněných vojáků, kterým se nedostávalo žádné pomoci. Jeho zkušenosti ho vedly k napsání knihy Vzpomínka na Solferino a k iniciativě, která vyústila v roce 1863 v založení Mezinárodního výboru pro pomoc raněným, z něhož se později stal Mezinárodní výbor Červeného kříže. Následné přijetí první Ženevské úmluvy v roce 1864 položilo základy mezinárodního humanitárního práva a ochrany zraněných.

V roce 1877 byla v Británii založena organizace St John Ambulance, která jako jedna z prvních začala systematicky školit laickou veřejnost v poskytování první pomoci. Podobné národní společnosti Červeného kříže a Červeného půlměsíce vznikaly po celém světě a šířily osvětu a vzdělávání.

🎯 Cíle a principy první pomoci

Základní cíle první pomoci lze shrnout do tří bodů, často označovaných jako "3 P":

Zachovat život (Preserve life): Nejdůležitější cíl, který zahrnuje postupy jako kardiopulmonální resuscitace nebo zástava masivního krvácení.
Zabránit dalšímu poškození (Prevent further harm): Zahrnuje opatření, která stabilizují stav pacienta a brání zhoršení jeho zranění, například imobilizace zlomenin nebo ochrana před chladem.
Podpořit zotavení (Promote recovery): Zahrnuje kroky, které usnadňují následnou léčbu, jako je správné ošetření menších ran nebo uklidnění pacienta.

⛓️ Řetězec přežití

U náhlé zástavy oběhu je klíčový koncept tzv. řetězce přežití, který popisuje ideální sled kroků pro maximalizaci šance na přežití:

Včasné rozpoznání a přivolání pomoci: Okamžité zjištění, že je někdo v ohrožení života, a volání na tísňovou linku (v Evropě 112, v Česku také 155).
Včasná kardiopulmonální resuscitace (KPR): Neprodlené zahájení stlačování hrudníku k udržení krevního oběhu.
Včasná defibrilace: Co nejrychlejší použití automatizovaného externího defibrilátoru (AED) k obnovení normálního srdečního rytmu.
Včasná odborná péče: Návaznost na péči poskytovanou záchrannou službou a následně v nemocnici.

⚠️ Univerzální postup (DRSABCD)

Pro systematický přístup k záchraně se často používá mnemotechnická pomůcka, například DRSABCD (v anglosaských zemích):

D (Danger) – Nebezpečí: Zhodnoť bezpečnost situace pro sebe, postiženého i okolí.
R (Response) – Reakce: Zjisti, zda je postižený při vědomí (oslovení, jemné zatřesení).
S (Send for help) – Zavolej pomoc: Přivolej záchrannou službu.
A (Airway) – Dýchací cesty: Zprůchodni dýchací cesty záklonem hlavy a zvednutím brady.
B (Breathing) – Dýchání: Zkontroluj, zda postižený normálně dýchá (pohledem, poslechem, pocitem).
C (CPR) – Resuscitace: Pokud nedýchá normálně, zahaj stlačování hrudníku.
D (Defibrillation) – Defibrilace: Co nejdříve použij AED.

⚙️ Základní postupy

Následující postupy tvoří základ laické první pomoci u život ohrožujících stavů.

❤️ Kardiopulmonální resuscitace (KPR)

KPR je soubor úkonů, jejichž cílem je dočasně nahradit funkci srdce a plic. Provádí se u osoby, která je v bezvědomí a nedýchá normálně.

Stlačování hrudníku: Zachránce klečí vedle postiženého, umístí spojené ruce doprostřed jeho hrudníku a stlačuje hrudní kost do hloubky 5–6 cm frekvencí 100–120 stlačení za minutu.
Umělé dýchání: Po 30 stlačeních hrudníku následují 2 záchranné vdechy. Důraz je však kladen především na nepřerušované a kvalitní stlačování hrudníku. U laické resuscitace se doporučuje provádět pouze stlačování hrudníku (tzv. "hands-only CPR"), pokud zachránce není vyškolen nebo ochoten provádět umělé dýchání.
U dětí je poměr 30:2 (pro jednoho zachránce) nebo 15:2 (pro dva zdravotnické zachránce) a resuscitace se zahajuje 5 úvodními vdechy.

⚡ Použití AED (Automatizovaný externí defibrilátor)

AED je přenosný přístroj, který dokáže analyzovat srdeční rytmus a v případě potřeby podat elektrický výboj (defibrilace), který může obnovit normální činnost srdce. Přístroje jsou navrženy pro laické použití a hlasovými pokyny navádějí zachránce krok za krokem. Jsou stále častěji umisťovány na veřejných místech, jako jsou letiště, nádraží, nákupní centra nebo sportoviště.

🩸 Zástava masivního krvácení

Masivní vnější krvácení je život ohrožující a vyžaduje okamžitý zásah.

Přímý tlak na ránu: Použij ruce (ideálně v rukavicích), kus oděvu nebo obvaz a silně tlač přímo na krvácející místo.
Tlakový obvaz: Pokud je k dispozici, přilož na ránu krycí vrstvu a pevně ji převaž obinadlem.
Zaškrcovadlo (turniket): Používá se POUZE v případě masivního, život ohrožujícího krvácení z končetiny, které nelze zastavit přímým tlakem. Přikládá se co nejvýše na končetinu a pevně se utáhne. Je nutné zaznamenat čas přiložení.

choking Heimlichův manévr

Používá se při dušení v důsledku vdechnutí cizího tělesa.

Údery mezi lopatky: Postiženého předkloň a proveď až 5 rázných úderů dlaní mezi jeho lopatky.
Stlačení břicha (Heimlichův manévr): Pokud údery nepomohou, postav se za postiženého, obejmi ho rukama kolem pasu, jednu ruku sevři v pěst a umísti ji mezi pupek a hrudní kost, druhou rukou pěst uchop a prudce stlač směrem k sobě a nahoru. Opakuj až 5krát.
Postupy se střídají, dokud se dýchací cesty neuvolní nebo dokud postižený neupadne do bezvědomí (v takovém případě se zahajuje KPR).

🚑 Řešení specifických stavů

Bezvědomí se zachovaným dýcháním: Postiženého ulož do stabilizované polohy na boku. Tato poloha udržuje volné dýchací cesty a zabraňuje vdechnutí případných zvratků.
Infarkt myokardu: Příznaky zahrnují svíravou bolest na hrudi, která může vystřelovat do paže, krku nebo zad, dušnost, pocení. Postiženého posaď do polosedu, uvolni mu těsný oděv a volej ZZS.
Cévní mozková příhoda (mrtvice): Pro rychlé rozpoznání se používá test FAST:

   *   F (Face - obličej): Požádej osobu, aby se usmála. Je jeden koutek pokleslý?
   *   A (Arms - paže): Požádej osobu, aby předpažila obě ruce. Klesá jedna paže?
   *   S (Speech - řeč): Požádej osobu, aby řekla jednoduchou větu. Je řeč nesrozumitelná?
   *   T (Time - čas): Pokud je přítomen jakýkoli z příznaků, neotálej a volej ZZS. Čas je mozek.

Zlomeniny: Hlavním cílem je znehybnění (imobilizace) postižené končetiny, aby se předešlo dalšímu poškození tkání a snížila bolest. K imobilizaci lze použít dlahy, trojcípé šátky nebo improvizované prostředky.
Popáleniny: Postižené místo okamžitě chlaď proudem studené (ne ledové) vody po dobu alespoň 10–20 minut. Poté sterilně překryj. Nikdy neodstraňuj přiškvařený oděv a nepropichuj puchýře.
Epileptický záchvat: Odstraň z okolí postiženého nebezpečné předměty. Podlož mu hlavu něčím měkkým. Nikdy mu nic nevkládej do úst a nebraň křečím. Po skončení křečí zkontroluj dýchání a ulož ho do stabilizované polohy.

⚖️ Právní a etické aspekty

V České republice je poskytnutí první pomoci povinností danou trestním zákoníkem. Neposkytnutí pomoci osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví, je trestným činem, pokud tak lze učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného.

Ve většině právních systémů existuje ochrana "dobrého Samaritána" (Good Samaritan law), která chrání laické zachránce před právním postihem, pokud při snaze pomoci neúmyslně způsobí další zranění. Důležitý je také souhlas postiženého – pokud je při vědomí a svéprávný, má právo pomoc odmítnout. U osob v bezvědomí nebo u dětí se předpokládá tzv. implicitní souhlas.

💡 Pro laiky

Některé pojmy v první pomoci mohou znít složitě, ale jejich princip je jednoduchý.

KPR (Kardiopulmonální resuscitace): Představte si to jako ruční pumpování krve do mozku, když srdce přestalo pracovat. Stlačováním hrudníku nahrazujete funkci srdce a udržujete mozek naživu, dokud nepřijede pomoc.
AED (Automatizovaný externí defibrilátor): Je to "chytrá krabička", která sama pozná, jestli srdce potřebuje "restartovat" elektrickým šokem. Jen nalepíte elektrody a přístroj vám přesně řekne, co máte dělat. Nemůžete s ním ublížit.
Stabilizovaná poloha: Je to bezpečná poloha na boku pro člověka v bezvědomí, který dýchá. Zajišťuje, že mu nezapadne jazyk a že v případě zvracení nevdechne zvratky.
Heimlichův manévr: Je to technika, jak prudkým stlačením břicha vytvořit v plicích tlak, který "vystřelí" zaskočlé sousto z krku ven, podobně jako když vytahujete zátku z lahve.
Šokový stav: Nejde o psychický šok z leknutí. Je to život ohrožující selhávání krevního oběhu, kdy se orgánům nedostává kyslíku. Proto je klíčové udržet zraněného v teple, klidu a na zádech se zvednutýma nohama (pokud to zranění dovoluje), aby se krev dostala k životně důležitým orgánům.

Šablona:Aktualizováno