Přeskočit na obsah

První křížová výprava

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Válečný konflikt

První křížová výprava (1096–1099) byla první z řady vojenských tažení známých jako křížové výpravy, které byly vyhlášeny, podporovány a někdy i řízeny latinskou církví ve středověku. Cílem bylo znovuzískání Svaté země z islámské nadvlády. Výprava byla iniciována výzvou papeže Urbana II. na koncilu v Clermontu v roce 1095. Papež reagoval na žádost byzantského císaře Alexia I. Komnena o pomoc proti seldžuckým Turkům. Ačkoliv původní záměr byl spíše vojenská pomoc Byzantské říši, výprava se rychle změnila v masové hnutí s hlavním cílem osvobodit Jeruzalém.

Výprava vyústila v dobytí Jeruzaléma v červenci 1099 a založení několika křižáckých států, včetně Jeruzalémského království. Byla to jediná křížová výprava, která plně dosáhla svých stanovených cílů.

📜 Příčiny a pozadí

Kořeny první křížové výpravy sahají hluboko do politické a náboženské situace 11. století.

🌍 Politická situace na Východě

V polovině 11. století se na Blízkém východě objevila nová mocnost – seldžučtí Turci. Tito nomádští válečníci původem ze Střední Asie přijali sunnitský islám a rychle ovládli Persii a Irák. V roce 1071 uštědřili drtivou porážku byzantské armádě v bitvě u Mantzikertu. Tato porážka byla pro Byzantskou říši katastrofou; císař Roman IV. Diogenes byl zajat a říše ztratila kontrolu nad většinou Anatolie, která byla klíčová pro její hospodářství a rekrutování vojáků.

Byzantský císař Alexios I. Komnenos, který nastoupil na trůn v roce 1081, se snažil stabilizovat říši a získat zpět ztracená území. Uvědomoval si však, že jeho vlastní síly na to nestačí. Proto se obrátil na Západ s žádostí o vojenskou pomoc, doufaje v příchod žoldnéřských oddílů.

Současně byla Svatá země, zejména Jeruzalém, pod kontrolou muslimů již od 7. století. Původně tolerantní vláda Fátimovců byla nahrazena tvrdší nadvládou Seldžuků, což ztěžovalo cestu křesťanským poutníkům. Zprávy o jejich pronásledování a znesvěcování svatých míst se šířily po Evropě a vyvolávaly pobouření.

🙏 Náboženská atmosféra v Evropě

Západní Evropa v 11. století procházela obdobím hluboké náboženské horlivosti. Papežství, posílené gregoriánskými reformami, se snažilo upevnit svou autoritu nad světskými panovníky i východní církví. Velké schizma z roku 1054 formálně rozdělilo křesťanství na západní (katolickou) a východní (pravoslavnou) větev. Papež Urban II. viděl v pomoci Byzanci příležitost k překonání tohoto rozkolu a posílení vlivu Říma.

Myšlenka "svaté války" nebyla nová. Vycházela z konceptu reconquisty na Pyrenejském poloostrově, kde křesťanská království bojovala proti muslimským Maurům. Papežové nabízeli duchovní odměny, jako například odpuštění hříchů, těm, kteří se těchto bojů účastnili.

📣 Koncil v Clermontu

V listopadu 1095 svolal papež Urban II. církevní koncil do francouzského města Clermont. Na závěr koncilu, 27. listopadu, pronesl před obrovským davem šlechticů a duchovních plamennou řeč. Vyzval křesťanské rytíře, aby přestali s vnitřními boji a obrátili své meče proti "nevěřícím" na Východě. Popsal utrpení východních křesťanů a poutníků a slíbil všem účastníkům výpravy odpuštění všech hříchů (plnomocné odpustky).

Jeho výzva padla na úrodnou půdu. Dav reagoval spontánním voláním „Deus vult!“ (Bůh to chce!), které se stalo heslem celé výpravy. Myšlenka se rychle šířila po celé Francii i dalších zemích západní Evropy.

🚶 Lidová křížová výprava

Ještě předtím, než se zformovala hlavní armáda šlechticů, strhla papežova výzva masy prostých lidí. Vznikla takzvaná Lidová křížová výprava, vedená charismatickými kazateli jako byl Petr Poustevník a rytíř Walter Sans Avoir.

Tato armáda, tvořená převážně rolníky, chudinou a drobnými rytíři, byla špatně vyzbrojená a nedisciplinovaná. Během své cesty Evropou, zejména v Porýní, se její účastníci dopouštěli brutálních pogromů na židovských komunitách.

Když dorazili do Konstantinopole, císař Alexios je rychle přepravil přes Bospor do Anatolie, aby se vyhnul problémům. Zde byla tato neorganizovaná masa v říjnu 1096 téměř kompletně zničena seldžuckými vojsky v bitvě u Kserigordonu a následném střetu u Civetotu. Přežila jen malá část.

👑 Výprava šlechticů (Knížecí výprava)

Hlavní vojenská síla, známá jako Knížecí výprava, se začala formovat na podzim 1096. Skládala se z několika samostatných kontingentů vedených nejmocnějšími šlechtici té doby:

Tyto armády se postupně shromáždily u Konstantinopole. Císař Alexios I. od nich požadoval přísahu věrnosti a slib, že všechna dobytá území, která dříve patřila Byzanci, vrátí pod jeho správu. Ačkoliv mnozí vůdci, zejména Bohemund, přísahali jen neochotně, nakonec souhlasili výměnou za zásoby a podporu.

⚔️ Průběh výpravy

Na jaře 1097 překročila spojená křižácká armáda Bospor a vstoupila na asijskou půdu.

🛡️ Dobytí Nikaie (1097)

Prvním velkým cílem bylo město Nikaia (dnešní İznik), hlavní město Rúmského sultanátu vedeného Kilidžem Arslanem I. Křižáci město oblehli v květnu 1097. Po několika týdnech obléhání, když už se schylovalo k finálnímu útoku, se obránci tajně dohodli s byzantskými agenty a vzdali se přímo císaři Alexiovi. Křižáci byli rozhořčeni, že jim bylo odepřeno město vyplenit, což způsobilo první vážné trhliny v jejich vztazích s Byzancí.

🏜️ Bitva u Dorylaea (1097)

Po pádu Nikaie se křižácká armáda rozdělila na dvě skupiny, aby si usnadnila zásobování. 1. července 1097 byla přední skupina pod velením Bohemunda a Roberta Curthose napadena hlavní armádou Kilidže Arslana u Dorylaea. Normané se ocitli v obklíčení a čelili jisté porážce. V kritickém okamžiku však dorazila druhá křižácká armáda vedená Godefroyem a Raimondem a Turky napadla z boku. Seldžukové byli drtivě poraženi. Toto vítězství otevřelo křižákům cestu přes vyprahlou anatolskou pláň.

🏰 Obléhání Antiochie (1097–1098)

V říjnu 1097 dorazila vyčerpaná křižácká armáda k mohutným hradbám Antiochie, jednoho z největších a nejlépe opevněných měst na světě. Následovalo dlouhé a strastiplné obléhání, které trvalo téměř osm měsíců. Armádu sužoval hlad, nemoci a dezerce (mezi dezertéry byl i Štěpán z Blois).

Zlom nastal v červnu 1098, když Bohemund z Tarentu zkontaktoval arménského velitele jedné z věží jménem Firuz, který mu za úplatu slíbil vpustit křižáky do města. 3. června 1098 křižáci vtrhli do Antiochie a zmasakrovali většinu muslimských obyvatel.

Ironií osudu se však sami ocitli v pasti. Jen o několik dní později dorazila k městu obrovská muslimská armáda z Mosulu pod velením atabega Kerbogy a oblehla křižáky uvnitř. Situace byla zoufalá. Morálku pozvedl až nález údajného Svatého kopí (kopí, kterým byl probodnut Ježíšův bok) mnichem Petrem Bartolomějem. Povzbuzeni tímto znamením, křižáci 28. června provedli zoufalý výpad a v bitvě před hradbami Kerbogovu armádu, oslabenou vnitřními spory, překvapivě porazili.

Po vítězství si Bohemund z Tarentu nárokoval město pro sebe, čímž porušil přísahu danou císaři Alexiovi. Založil tak první křižácký stát – Antiochijské knížectví.

✝️ Cesta na Jeruzalém a jeho dobytí (1099)

Po dlouhém zdržení v Antiochii se zbytek křižácké armády, nyní již pod faktickým velením Raimonda z Toulouse a Godefroye z Bouillonu, vydal na jih k Jeruzalému. Mnoho měst na pobřeží se jim poddalo bez boje. V červnu 1099 stanuli před hradbami Svatého města, které bylo v té době pod kontrolou egyptských Fátimovců.

Křižácká armáda byla v té době již jen zlomkem své původní síly, čítala asi 1 200 rytířů a 12 000 pěšáků. Obléhání začalo 7. června. Křižákům chyběla voda, jídlo i obléhací stroje. Situace se zlepšila až s příchodem janovských lodí do přístavu Jaffa, které přivezly zásoby a dřevo. Křižáci postavili dvě velké obléhací věže.

Po duchovní přípravě, která zahrnovala půst a procesí kolem hradeb, zahájili 14. července 1099 finální útok. Po urputných bojích se 15. července podařilo oddílu Godefroye z Bouillonu proniknout na hradby. Následovalo strašlivé dvoudenní krveprolití, při kterém křižáci povraždili téměř všechny muslimské a židovské obyvatele města.

🗺️ Důsledky a založení křižáckých států

Dobytí Jeruzaléma bylo triumfálním vyvrcholením první křížové výpravy. Vůdci výpravy nabídli korunu Godefroyovi z Bouillonu, který ji přijal, ale odmítl titul krále ve městě, kde Kristus nosil trnovou korunu. Místo toho přijal titul Advocatus Sancti Sepulchri (Ochránce Svatého hrobu). Po jeho smrti o rok později se jeho bratr Balduin z Boulogne již nechal korunovat králem a založil tak Jeruzalémské království.

Kromě Jeruzalémského království vznikly na dobytém území i další křižácké státy:

Tyto státy, často označované jako Outremer (Zámoří), existovaly téměř 200 let a zásadně ovlivnily politické, kulturní a obchodní vztahy mezi Evropou a Blízkým východem. První křížová výprava tak měla dalekosáhlé důsledky pro středověký svět.

🤔 Pro laiky

  • Křížová výprava: Představte si to jako obrovskou vojenskou výpravu organizovanou církví ve středověku. Rytíři a vojáci, kteří se jí účastnili, si na oděv našili kříž (odtud název "křižáci"). Věřili, že pokud budou bojovat za osvobození svatých míst (jako Jeruzalém), Bůh jim odpustí jejich hříchy.
  • Svatá země: Oblast na Blízkém východě (dnešní Izrael a Palestina), která je posvátná pro tři velká náboženství: křesťanství (kde žil a zemřel Ježíš), judaismus (země zaslíbená) a islám (místo významných událostí v životě proroka Mohameda).
  • Seldžukové: Byli to mocní turečtí válečníci, kteří v 11. století ovládli velkou část Blízkého východu. Jejich expanze ohrožovala křesťanskou Byzantskou říši a ztěžovala křesťanům poutě do Jeruzaléma.
  • Schizma: Znamená to rozkol nebo rozdělení. V roce 1054 se křesťanská církev rozdělila na dvě hlavní větve – západní (římskokatolickou) v čele s papežem a východní (pravoslavnou) v čele s patriarchou v Konstantinopoli. Toto rozdělení trvá dodnes.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=První_křížová_výprava&oldid=18224“