Jeruzalémské království

Rozbalit box

Obsah boxu

Jeruzalémské království (latinsky Regnum Hierosolymitanum, starofrancouzsky Roiaume de Jherusalem) byl křižácký stát založený evropskými šlechtici ve Svaté zemi po úspěšném završení první křížové výpravy v roce 1099. Království existovalo téměř dvě stě let, od dobytí Jeruzaléma v roce 1099 až do pádu jeho poslední pevnosti, města Akkon, v roce 1291. Jeho historie je neoddělitelně spjata s bojem mezi křesťanskou Evropou a muslimským Blízkým východem o kontrolu nad svatými místy křesťanství.

Království se rozkládalo na území dnešního Izraele, Palestiny, Libanonu a Jordánska. Bylo centrem křižáckých aktivit v Levantě a hlavním cílem dalších křížových výprav. Jeho společnost byla unikátní směsicí evropských feudálních zvyků a blízkovýchodních reálií, kde malá katolická vládnoucí vrstva, známá jako Frankové, vládla nad většinovým obyvatelstvem tvořeným východními křesťany, muslimy a Židy.

📜 Vznik a historie

Historie Jeruzalémského království je dramatickým příběhem vzestupu, prosperity, vnitřních sporů a postupného úpadku, který byl ovlivňován jak vnitřní politikou, tak vnějšími tlaky ze strany sousedních muslimských mocností.

⚔️ První křížová výprava a založení (1099)

V roce 1095 vyzval papež Urban II. na koncilu v Clermontu křesťanské rytíře, aby se vydali na východ osvobodit Svatou zemi z rukou seldžuckých Turků. Tato výzva odstartovala první křížovou výpravu. Po dlouhé a strastiplné cestě dorazila křižácká vojska v červnu 1099 k hradbám Jeruzaléma. Dne 15. července 1099 město po brutálním obléhání padlo.

Vůdci výpravy se následně museli rozhodnout, jak naložit s dobytým územím. Po odmítnutí koruny Raymondem z Toulouse byl zvolen vládcem Godefroy z Bouillonu, který však přijal pouze titul Advocatus Sancti Sepulchri (Ochránce Svatého hrobu), neboť nechtěl nosit královskou korunu ve městě, kde Ježíš Kristus nosil korunu trnovou. Po Godefroyově smrti v roce 1100 přijal jeho bratr Balduin I. Jeruzalémský již plnohodnotný titul krále a byl korunován v Betlémě, čímž bylo Jeruzalémské království formálně založeno.

👑 Zlatý věk a expanze (12. století)

Za vlády prvních králů, zejména Balduina I. (1100–1118) a Balduina II. (1118–1131), království expandovalo a upevňovalo svou moc. Křižáci dobyli klíčové přístavy jako Akkon, Tyros a Bejrút, což zajistilo spojení s Evropou a přísun poutníků a nových osadníků. V tomto období byly také založeny rytířské řády – Templáři (cca 1119) a Johanité (uznáni papežem 1113) – které se staly páteří obrany království.

Království bylo organizováno na principu feudálního systému a bylo rozděleno na několik významných panství, jako bylo Galilejské knížectví, Hrabství Jaffa a Askalon a panství Zajordánsko. Vrcholu své moci a územního rozsahu dosáhlo kolem roku 1135, kdy ovládalo pobřežní pás od Bejrútu na severu až po Rudé moře na jihu.

📉 Krize a pád Jeruzaléma (1174–1187)

Druhá polovina 12. století byla poznamenána rostoucím tlakem ze strany sjednocujících se muslimských států. Klíčovou postavou se stal kurdský vojevůdce Saladin, který sjednotil Egypt a Sýrii pod svou vládou a vyhlásil džihád proti křižáckým státům. Vnitřní situaci v království komplikovaly spory o následnictví a fakt, že král Balduin IV. Jeruzalémský (1174–1185) trpěl leprou. Přestože byl Balduin IV. schopným a statečným vládcem, jeho nemoc a předčasná smrt vedly k destabilizaci.

Po jeho smrti se moci chopila frakce vedená Guyem z Lusignanu. Jeho katastrofální vojenské rozhodnutí vedlo 4. července 1187 k drtivé porážce křižáckého vojska v bitvě u Hattínu. Saladin zajal krále Guye a většinu rytířů. Království zůstalo prakticky bez obránců a 2. října 1187 Saladin bez většího odporu vstoupil do Jeruzaléma.

🌇 Třetí křížová výprava a "Království Akkonu"

Pád Jeruzaléma šokoval Evropu a vedl k vyhlášení třetí křížové výpravy (1189–1192), které se zúčastnili nejmocnější evropští panovníci: anglický král Richard I. Lví srdce, francouzský král Filip II. August a císař Svaté říše římské Fridrich I. Barbarossa.

Přestože se křižákům podařilo dobýt zpět Akkon (1191) a porazit Saladina v několika bitvách, samotný Jeruzalém se jim získat nepodařilo. Výsledkem výpravy byla dohoda se Saladinem, která křesťanským poutníkům zaručovala přístup do svatého města. Zbytky Jeruzalémského království se omezily na úzký pobřežní pás a hlavním městem se stal Akkon. Od této doby je stát často označován jako "Království Akkonu".

⏳ Poslední desetiletí a zánik (13. století)

Ve 13. století království spíše přežívalo, závislé na pomoci z Evropy a vnitřně oslabené spory mezi šlechtou, rytířskými řády a italskými obchodními republikami (Benátky, Janov). Krátkého úspěchu dosáhl císař Fridrich II. Štaufský, který během šesté křížové výpravy získal v roce 1229 Jeruzalém zpět diplomatickou cestou. Křesťanská vláda nad městem však trvala jen do roku 1244, kdy jej definitivně dobyli chórezemští žoldnéři ve službách Egypta.

Poslední ránu křižáckým státům zasadili egyptští mamlúci. Sultán Bajbars a jeho nástupci postupně dobývali jednu pevnost za druhou. V roce 1291 sultán Al-Ašraf Chalíl oblehl Akkon. Po šesti týdnech obléhání město 18. května 1291 padlo. Pád Akkonu znamenal definitivní konec Jeruzalémského království a přítomnosti křižáků ve Svaté zemi.

🏛️ Společnost a správa

Společnost Jeruzalémského království byla unikátním příkladem koloniálního státu, kde se prolínaly evropské a blízkovýchodní vlivy.

⚜️ Feudalismus a Frankové

Vládnoucí vrstvu tvořili katoličtí šlechtici a rytíři z Francie, Normandie, Flander, Itálie a dalších částí Evropy. Byli označováni souhrnným názvem Frankové (arabsky al-Faranj). Zavedli zde feudalismus podobný evropskému modelu, kde král uděloval půdu (léna) svým vazalům výměnou za vojenskou službu. Nejvyšší šlechtici zasedali v královské radě (Haute Cour), která měla významné pravomoci, včetně volby krále v případě absence přímého dědice.

✝️ Náboženská a etnická rozmanitost

Ačkoliv bylo království katolickým státem, Frankové tvořili jen malou menšinu populace. Většinu obyvatel tvořili:

• Východní křesťané: Pravoslavní (Řekové, Syřané), Arméni, jakobité a maronité.
• Muslimové: Převážně sunnité, kteří žili na venkově jako rolníci nebo ve městech jako řemeslníci.
• Židé: Žili v malých komunitách v několika městech, například v Jeruzalémě nebo Tyru.

Vztahy mezi Franky a místním obyvatelstvem byly komplexní. Ačkoliv existovalo napětí, po většinu času panovala relativní tolerance a pragmatická spolupráce, zejména v oblasti obchodu a zemědělství.

⚖️ Právní systém (Assizes de Jérusalem)

Království si vytvořilo vlastní propracovaný právní kodex, známý jako Assizes de Jérusalem. Jednalo se o jednu z nejkomplexnějších sbírek feudálního práva středověku. Zákony se zabývaly právy a povinnostmi krále, šlechty i měšťanů a řešily otázky majetku, dědictví a trestních činů.

🛡️ Armáda a obrana

Vojenská síla byla pro přežití království klíčová. Bylo neustále ohroženo ze strany svých muslimských sousedů.

🏰 Hrady a opevnění

Obrana království se opírala o rozsáhlou síť hradů a opevněných měst. Křižáci byli mistry ve stavbě opevnění a jejich hrady kombinovaly evropské, byzantské a arabské architektonické prvky. Mezi nejvýznamnější pevnosti patřily Kerak, Montreal v Zajordánsku nebo Chastellet u Jákobova brodu. Tyto hrady sloužily jako administrativní centra, útočiště pro místní obyvatelstvo a vojenské základny pro kontrolu území.

✠ Rytířské řády

Nepostradatelnou součástí obrany byly rytířské řády, především Rytíři templáři a Johanité (později známí jako Maltézští rytíři). Tyto řády fungovaly jako profesionální stálá armáda. Byly dobře organizované, disciplinované a finančně nezávislé díky svým majetkům v Evropě. Často jim byly svěřovány do správy nejdůležitější hrady na hranicích království.

💰 Ekonomika a kultura

Navzdory neustálým válkám království ekonomicky prosperovalo, a to především díky obchodu a zemědělství.

⛵ Obchod a zemědělství

Přístavní města jako Akkon, Tyros a Bejrút se stala klíčovými obchodními centry mezi Evropou a Asií. Italské městské státy, zejména Benátky, Janov a Pisa, zde měly své obchodní kolonie a kontrolovaly vývoz luxusního zboží (koření, hedvábí) do Evropy a dovoz evropských produktů (dřevo, zbraně, textil) na Východ. Zemědělství se zaměřovalo na pěstování obilovin, oliv, vinné révy a zejména cukrové třtiny, jejíž produkce a vývoz cukru byly velmi výnosné.

🎨 Umění a architektura

V království vznikl unikátní umělecký styl, který mísil prvky evropského románského slohu s byzantskými a islámskými vlivy. Tento styl je patrný v architektuře (např. přestavba Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě), v knižních iluminacích (např. Melisendin žaltář) i v sochařství.

🧑‍🏫 Pro laiky: Zjednodušené vysvětlení

Představte si, že se skupina evropských rytířů a šlechticů na konci 11. století rozhodla, že osvobodí svaté město Jeruzalém od muslimské nadvlády. Podařilo se jim to a na dobytém území založili vlastní stát, který fungoval podobně jako království v tehdejší Evropě – s králem, šlechtou a hrady. Tomuto státu se říkalo Jeruzalémské království.

Tito evropští osadníci (Frankové) byli v menšině a vládli nad místními obyvateli, kteří byli většinou muslimové nebo křesťané jiných církví. Království bylo neustále ve válce se svými muslimskými sousedy. Aby se ubránilo, stavělo mohutné hrady a spoléhalo na elitní bojovníky, jako byli templáři. Království existovalo zhruba 200 let, ale nakonec bylo poraženo a poslední křižáci byli ze Svaté země vyhnáni. Dnes je připomínkou této doby mnoho zřícenin hradů a kostelů v oblasti Izraele a okolních států.

Šablona:Aktualizováno