Přeskočit na obsah

Oranžová revoluce

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Historická událost

Oranžová revoluce (ukrajinsky Помаранчева революція) byla série protestů, mítinků, stávek a projevů občanské neposlušnosti na Ukrajině, které probíhaly od konce listopadu 2004 do ledna 2005. Bezprostředním spouštěčem bylo masivní a systematické falšování výsledků druhého kola prezidentských voleb ve prospěch vládního kandidáta Viktora Janukovyče.

Centrem protestů se stalo Náměstí Nezávislosti (Majdan Nezaležnosti) v Kyjevě, kde po dobu několika týdnů tábořily stovky tisíc lidí oblečených v oranžové barvě – barvě volební kampaně opozičního lídra Viktora Juščenka. Revoluce proběhla nenásilně a vedla k bezprecedentnímu rozhodnutí Nejvyššího soudu Ukrajiny, který nařídil opakování druhého kola voleb ("třetí kolo"). V něm zvítězil Viktor Juščenko.

Z geopolitického hlediska šlo o jeden z klíčových momentů postsovětských dějin, který definoval rozkol mezi prozápadním směřováním Ukrajiny (EU, NATO) a snahou Ruska udržet ji ve své sféře vlivu. Události roku 2004 jsou považovány za přímý předstupeň Euromajdanu (2013–2014).

🕰️ Pozadí a příčiny

Éra Leonida Kučmy

Na počátku 21. století byla Ukrajina pod vládou prezidenta Leonida Kučmy (v úřadu 1994–2005). Jeho režim byl charakteristický rovnováhou mezi vlivem mocných oligarchů, korupcí a balancováním mezi Východem a Západem ("multivektorová politika").

  • Kazetový skandál (2000): Zveřejnění nahrávek, na kterých Kučma údajně objednává únos a vraždu opozičního novináře Georgije Gongadzeho, otřáslo důvěrou veřejnosti. Vzniklo hnutí "Ukrajina bez Kučmy", které položilo organizační základy pro budoucí revoluci.
  • Nástupnictví: Kučma, jehož popularita byla mizivá, si jako svého nástupce vybral tehdejšího premiéra Viktora Janukovyče, zástupce mocného "Doněckého klanu" (průmyslové elity z východu země).

Dva Viktorech: Střet civilizací

Volby roku 2004 byly vnímány jako volba mezi dvěma civilizačními modely, symbolizovanými dvěma kandidáty se stejným křestním jménem:

  • Viktor Juščenko (Oranžoví): Bývalý guvernér Národní banky a expremiér. Byl vnímán jako prozápadní liberál, reformátor a naděje na demokratizaci. Jeho elektorát tvořila střední třída, inteligence a obyvatelé západní a střední Ukrajiny. Jeho kampaň používala oranžovou barvu.
  • Viktor Janukovyč (Modří): Představitel starých pořádků, "tvrdé ruky" a průmyslového východu (Donbas). Měl silnou podporu Moskvy a rusky mluvícího obyvatelstva. Jeho kampaň používala modrou a bílou barvu. Měl kriminální minulost (v mládí byl dvakrát vězněn za loupeže a ublížení na zdraví), což opozice silně akcentovala.

☠️ Atentát na Juščenka

Klíčovým a dramatickým momentem kampaně se stalo záhadné onemocnění Viktora Juščenka v září 2004.

  • Otrava: Po večeři s vedením ukrajinské tajné služby SBU Juščenko náhle onemocněl. Byl převezen na kliniku do Vídně, kde lékaři bojovali o jeho život.
  • Dioxin: Toxikologické testy později potvrdily otravu extrémní dávkou dioxinu (TCDD). Jed, který se běžně v takové koncentraci nevyskytuje, mu znetvořil obličej (chlorakné), který se stal šedým a zjizveným.
  • Symbolika: Znetvořená tvář Juščenka se stala živým důkazem brutality režimu. Juščenko sám obvinil z otravy "vládní kruhy" s napojením na Rusko. Tento moment mobilizoval jeho voliče, kteří to vnímali jako pokus o politickou vraždu.

🗳️ Průběh voleb a podvod

První kolo (31. října 2004)

První kolo skončilo těsným výsledkem. Juščenko získal 39,90 % hlasů, Janukovyč 39,26 %. Vzhledem k tomu, že nikdo nezískal nadpoloviční většinu, postoupili oba do druhého kola. Již zde se objevily zprávy o nesrovnalostech, ale napětí se teprve stupňovalo.

Druhé kolo (21. listopadu 2004)

Den, který změnil Ukrajinu. Hlasování probíhalo v atmosféře zastrašování a masivních manipulací.

  • Karuselové hlasování: Autobusy svážely voliče (často státní zaměstnance) z volební místnosti do volební místnosti, kde hlasovali opakovaně na tzv. "odvolací lístky".
  • Mrtvé duše: Na seznamech voličů se objevovala jména zemřelých osob, jejichž hlasy byly započítány pro Janukovyče.
  • Volební účast v Doněcku: V některých okrscích v Doněcké oblasti byla nahlášena volební účast přesahující 100 % (např. 102 %), což bylo statisticky nemožné.
  • Kybernetický útok: Server Ústřední volební komise (CVK) vykazoval anomálie, kdy se výsledky zpožďovaly nebo skokově měnily ve prospěch Janukovyče.

Vyhlášení výsledků

Navzdory exit pollům (průzkumům u volebních místností), které favorizovaly Juščenka s náskokem cca 11 %, Ústřední volební komise 22. listopadu předběžně oznámila vítězství Viktora Janukovyče (49,46 % ku 46,61 %). Ruský prezident Vladimir Putin okamžitě Janukovyčovi pogratuloval k vítězství, ještě před oficiálním potvrzením, čímž jasně signalizoval postoj Kremlu.

⛺ Majdan: Srdce odporu

Bezprostředně po uzavření volebních místností a zveřejnění zmanipulovaných výsledků vyzval Viktor Juščenko své příznivce, aby vyšli do ulic a bránili svůj hlas. Centrem odporu se stalo Náměstí Nezávislosti (Majdan Nezaležnosti) a přilehlá třída Chreščatyk v centru Kyjeva.

Stanové městečko

To, co začalo jako spontánní demonstrace, se během 24 hodin proměnilo v perfektně organizované stanové městečko.

  • Logistika: Organizátoři (především hnutí PORA) zajistili stovky vojenských stanů, polní kuchyně, teplé oblečení a zdravotnickou pomoc. Bylo to nezbytné, protože teploty v Kyjevě klesaly pod -5 °C a padal sníh.
  • Počet účastníků: V nejkritičtějších dnech se na náměstí shromáždilo odhadem 500 000 až 1 000 000 lidí. Skandování hesla „Juščenko – Tak!“ (Juščenko – Ano!) se stalo zvukovou kulisou revoluce.
  • Atmosféra: Navzdory mrazu a napětí panovala na náměstí sváteční, solidární atmosféra. Obyvatelé Kyjeva nosili demonstrantům (z nichž mnozí přijeli ze západní Ukrajiny) jídlo, čaj a nabízeli jim ubytování ve svých bytech.

Taktika nenásilí

Oranžová revoluce byla učebnicovým příkladem nenásilného odporu (inspirovaného teoriemi Gena Sharpa a srbským hnutím Otpor!).

  • Blokáda budov: Demonstranti vytvořili lidské řetězy kolem klíčových vládních budov – sídla vlády, Administrativy prezidenta a parlamentu. Cílem bylo paralyzovat státní aparát a zabránit Janukovyčovi v převzetí moci, aniž by došlo k fyzickému útoku.
  • Květiny proti štítům: Když policie a jednotky Berkut postavily kordony, demonstranti (často mladé dívky) vkládali do jejich štítů oranžové karafiáty a růže. Toto psychologické působení mělo za cíl zlomit loajalitu bezpečnostních složek.

🧣 Symbolika a kultura revoluce

Oranžová barva

Volba oranžové barvy jako symbolu kampaně Viktora Juščenka byla marketingovým mistrovským tahem. Byla výrazná, viditelná v zimní šedi a neměla historické konotace (jako rudá komunistů nebo modro-žlutá státní).

  • Kyjev se během několika dní "přebarvil". Oranžové stuhy visely na autech, stromech, kabelkách, psích obojcích i na uniformách některých policistů.
  • Lidé nosili oranžové šály, čepice a bundy. Oranžová se stala identifikačním znakem prozápadního směřování.

Hudba revoluce

Revoluce měla svůj soundtrack. Hymnou se stala píseň hip-hopové skupiny GreenJolly s názvem „Razom nas bahato“ (Je nás mnoho, nás neporazíte).

  • Píseň, původně skandovaný pokřik, byla nahrána narychlo, ale okamžitě ovládla rádia. Později byla (v upravené verzi) vybrána, aby reprezentovala Ukrajinu na soutěži Eurovize 2005, která se konala v Kyjevě.
  • Na pódiu na Majdanu vystupovaly každý večer rockové hvězdy, např. Svjatoslav Vakarčuk a jeho kapela Okean Elzy nebo vítězka Eurovize Ruslana, která dokonce vyhlásila hladovku na podporu opozice.

🗣️ Klíčoví aktéři a hnutí

"Bohyně revoluce": Julija Tymošenko

Zatímco Viktor Juščenko byl vnímán jako morální autorita a klidná síla, motorem a radikálním hlasem ulice byla Julija Tymošenková.

  • Její charizma a rétorické schopnosti elektrizovaly dav. Byla to ona, kdo vyzýval k blokádě budov a "útoku" na prezidentský palác (který Juščenko později odvolal).
  • Její ikonický účes (tradiční ukrajinský cop obtočený kolem hlavy) a značkové oblečení se staly globálně rozpoznatelným symbolem. Spojenectví s Juščenkem bylo pragmatické, ale křehké (což se ukázalo v pozdějších letech).

Hnutí PORA!

Rozhodující roli hrálo mládežnické hnutí PORA (Čas nastal). Šlo o síť studentských aktivistů, kteří byli trénováni v metodách nenásilného boje.

  • PORA organizovala logistiku stanového městečka, tiskla letáky, samolepky a koordinovala akce občanské neposlušnosti.
  • Byli inspirováni gruzínským hnutím Kmara (Růžová revoluce) a srbským Otporem. Ruská propaganda je označovala za "agenty CIA" placené Georgem Sorosem.

📺 Mediální vzpoura a "Temnyky"

Revoluce by nebyla možná bez změny v informačním prostoru. Do roku 2004 byla ukrajinská média pod přísnou kontrolou státu.

Fenomén Temnyky

Prezidentská administrativa Leonida Kučmy rozesílala šéfredaktorům televizí tajné instrukce zvané „temnyky“ (od slova téma).

  • Tyto dokumenty přesně diktovaly, o čem se má informovat, jak se to má interpretovat (např. "Juščenka ignorovat" nebo "označit demonstranty za fašisty") a o čem se musí mlčet.

Vzpoura novinářů

Klíčový zlom nastal 25. listopadu 2004.

  • Natalija Dmytruk: Tlumočnice do znakového jazyka ve státní televizi UT-1 udělala bezprecedentní gesto. Zatímco moderátor zpráv četl oficiální text o vítězství Janukovyče, ona ve znakovém jazyce sdělila neslyšícím divákům: „Obracím se na všechny neslyšící. Náš prezident je Viktor Juščenko. Nevěřte jim, lžou.“
  • Kanál 5 (5 kanal): Televizní stanice vlastněná oligarchou Petrem Porošenkem (pozdějším prezidentem) jako jediná vysílala nepřetržitě a objektivně z Majdanu. Stala se hlavním informačním zdrojem pro celou zemi.
  • Následně začali redaktoři státních televizí odmítat číst zmanipulované zprávy a připojovali se ke stávce. Informační blokáda režimu se zhroutila.

🛡️ Reakce režimu a hrozba násilí

Vláda Leonida Kučmy a tábor Viktora Janukovyče byli rozsahem protestů zaskočeni.

Modrý tábor (Anti-Majdan)

Na podporu Janukovyče byly organizovány protidemonstrace, především v Doněcku a Charkově. Účastníci nosili modré barvy. Často šlo o horníky a dělníky, které zaměstnavatelé (oligarchové jako Rinat Achmetov) přivezli do Kyjeva vlaky.

  • Mezi oběma tábory (oranžovými a modrými) docházelo k verbálním střetům, ale k masovému násilí nedošlo, částečně proto, že "modří" demonstranti byli v Kyjevě v menšině a často demotivovaní (byli tam nuceně).

Hrozba zásahu armády

Nejkritičtější moment nastal 28. listopadu. Viktor Janukovyč tlačil na prezidenta Kučmu, aby vyhlásil výjimečný stav a poslal proti demonstrantům vojsko a tanky (vnitřní vojska ministerstva vnitra byla uvedena do pohotovosti).

  • Kučma, který nechtěl odejít do historie s rukama od krve, váhal.
  • Klíčovou roli sehrály tajné služby (SBU) a armáda, které signalizovaly, že rozkaz ke střelbě do vlastních lidí neuposlechnou. Americký ministr zahraničí Colin Powell a evropští diplomaté (např. Javier Solana) vyvíjeli na Kučmu extrémní tlak, aby násilí nepoužil.

⚖️ Právní bitva a rozsudek století

Zatímco ulice Kyjeva byly plné demonstrantů, rozhodující bitva se přesunula do soudní síně. Opozice v čele s právním týmem Viktora Juščenka podala stížnost k Nejvyššímu soudu Ukrajiny, ve které žádala zrušení výsledků voleb pro jejich zfalšování.

Proces před kamerami

Soudní proces byl bezprecedentní tím, že byl vysílán v přímém přenosu televizí. Miliony Ukrajinců sledovaly, jak právníci opozice předkládají důkazy o "mrtvých duších", vhazování stohů lístků do uren a manipulaci se serverem Ústřední volební komise (CVK).

  • Předseda soudu, Anatolij Jarema, a sbor soudců čelili enormnímu tlaku ze strany prezidenta Kučmy, ale pod vlivem masových protestů venku (soudní budova byla obklíčena demonstranty) si zachovali nezávislost.

Rozsudek z 3. prosince 2004

Po několika dnech jednání vynesl Nejvyšší soud historický verdikt:

  1. Výsledky druhého kola voleb byly prohlášeny za neplatné kvůli "systémovému a masivnímu porušení volebního zákona".
  2. Soud nařídil opakování druhého kola hlasování (tzv. "třetí kolo") na 26. prosinec 2004.
  3. Byla vyměněna složení Ústřední volební komise.

Tento rozsudek byl v postsovětském prostoru revoluční – poprvé soudní moc otevřeně vystoupila proti výkonné moci a postavila se na stranu občanů.

🕊️ Mezinárodní mediace a "Kulaté stoly"

Aby se zabránilo silovému scénáři (zásahu armády nebo rozpadu země), zapojili se do řešení krize mezinárodní zprostředkovatelé. Proběhla série jednání známá jako "Kulaté stoly" v Mariinském paláci.

Aktéři mediace

Klíčovou roli sehráli politici ze sousedních zemí a EU, kteří měli důvěru obou stran nebo alespoň jedné z nich:

Velký kompromis (Paketová dohoda)

Výsledkem jednání byl politický obchod schválený parlamentem (Nejvyšší rada Ukrajiny) 8. prosince 2004:

  1. Opakování voleb: Opozice dosáhla svého cíle – nové volby.
  2. Ústavní reforma: Výměnou za to musel Juščenko souhlasit s omezením prezidentských pravomocí ve prospěch parlamentu a vlády. Ukrajina se změnila z prezidentsko-parlamentní na parlamentně-prezidentskou republiku.
  • Tato reforma (často nazývaná "politická bomba") byla podmínkou odstupujícího prezidenta Kučmy. Cílem bylo oslabit budoucího prezidenta Juščenka tak, aby neměl absolutní moc. Tato změna ústavy se v budoucnu stala zdrojem permanentních konfliktů mezi Juščenkem a jeho premiéry (Tymošenkovou a Janukovyčem).

🗳️ "Třetí kolo" (26. prosince 2004)

Opakované hlasování proběhlo pod bezprecedentním dohledem. Na Ukrajinu přijelo více než 12 000 zahraničních pozorovatelů (největší mise v historii OBSE), aby garantovali férovost voleb.

Výsledky

Rozdíl činil téměř 8 procentních bodů (přes 2 miliony hlasů). Volební účast byla vysoká (77,19 %), ačkoliv mírně nižší než ve zfalšovaném kole.

Rozdělená země (Volební mapa)

Výsledky potvrdily hluboké regionální rozdělení Ukrajiny, které se stalo trvalým rysem tamní politiky:

  • Juščenko drtivě zvítězil na západě (v některých oblastech jako Lvov nebo Ternopil získal přes 90 %) a ve středu země (včetně Kyjeva).
  • Janukovyč dominoval na východě (Doněck, Luhansk) a jihu (Krym, Oděsa). V Doněcké oblasti získal přes 93 % hlasů.

Tato volební mapa ve tvaru podkovy ("The Horseshoe") jasně ukazovala kulturní a jazykovou hranici mezi proevropskou a proruskou částí země.

Reakce poražených: Pokus o separatismus

Po prohře ve volbách se část elit z východu Ukrajiny pokusila o separaci.

  • Sjezd v Severodoněcku: 28. listopadu (ještě před 3. kolem) se konal sjezd poslanců všech úrovní z východu a jihu, kde zazněly výzvy k vytvoření "Jihovýchodní ukrajinské autonomní republiky" (PISUAR).
  • Gubernátor Charkovské oblasti Jevhen Kušnarjov vyzýval k odporu proti Kyjevu. Tento pokus však neměl podporu armády ani masového obyvatelstva a po vítězství Juščenka vyšuměl. Tajná služba SBU zahájila vyšetřování pro ohrožení územní celistvosti.

💀 Konec staré éry: Smrt Kirpy

Symbolickou tečkou za režimem Leonida Kučmy byla smrt ministra dopravy Heorhije Kirpy.

  • Kirpa byl klíčovou postavou starého systému a "pokladníkem" volební kampaně. Právě jeho ministerstvo organizovalo vlaky ("vlaky přátelství"), které svážely Janukovyčovy příznivce a podvodné voliče.
  • Den po "třetím kole" voleb, 27. prosince 2004, byl nalezen mrtvý ve svém sídle se střelným zraněním. Oficiálně šlo o sebevraždu, ale spekulace o odstranění nepohodlného svědka finančních machinací nikdy neutichly.

👑 Inaugurace (23. ledna 2005)

Oranžová revoluce formálně skončila inaugurací Viktora Juščenka.

  • Akt proběhl na dvou místech: oficiálně v budově parlamentu (Verchovna Rada) a neoficiálně, ale symbolicky, na pódiu na Majdanu před statisíci lidmi.
  • Juščenko složil přísahu s rukou na Bibli a Ústavě. Po jeho boku stála jeho rodina a politická partnerka Julija Tymošenková, která byla jmenována premiérkou.
  • Dav skandoval "Juščenko - Tak!" a "Sláva Ukrajině!". V té chvíli se zdálo, že cesta Ukrajiny do Evropy je otevřená a nevratná.

💔 Rozpad oranžové koalice (2005–2006)

Euforie z vítězství na Majdanu netrvala dlouho. Hned v prvním roce vládnutí se projevily hluboké ideologické a osobní rozpory uvnitř vítězného týmu.

Juščenko vs. Tymošenková

Prezident Viktor Juščenko a premiérka Julija Tymošenková představovali dva odlišné přístupy k vládnutí:

  • **Juščenko:** Preferoval pomalé, liberální tržní reformy a kompromis s byznysovými elitami, aby stabilizoval zemi. Jeho styl byl často kritizován jako pasivní a nerozhodný.
  • **Tymošenková:** Razila populistickou, sociálně orientovanou politiku s prvky státního dirigismu (např. snaha regulovat ceny benzínu a masa). Pustila se do "reprivatizace" (odebrání majetku oligarchům, kteří jej získali podezřele levně), což vyděsilo investory. Symbolem byl prodej oceláren Kryvorižstal (odebraných zeťovi exprezidenta Kučmy Pinčukovi a Achmetovovi) světovému gigantu Mittal Steel v otevřené aukci za rekordních 4,8 miliardy dolarů.

Korupční skandál a pád vlády (Září 2005)

V září 2005, méně než rok po revoluci, krize vyvrcholila.

  • Blízký spolupracovník Juščenka, státní tajemník **Oleksandr Zinčenko**, veřejně obvinil okolí prezidenta (zejména Petra Porošenka, tehdejšího tajemníka Rady národní bezpečnosti) z masivní korupce a snahy převzít toky peněz po starém režimu.
  • **Reakce:** Viktor Juščenko v šoku odvolal celou vládu Julije Tymošenkové i Petra Porošenka. Tím se "oranžový tým" definitivně rozpadl. Tymošenková přešla do tvrdé opozice vůči prezidentovi, kterého pomohla zvolit.
  • **Následek:** Rozhádanost demokratů vedla k deziluzi voličů. V parlamentních volbách 2006 zvítězila Strana regionů Viktora Janukovyče. Juščenko byl nucen jmenovat svého úhlavního nepřítele z revoluce, **Viktora Janukovyče**, premiérem. Nastalo období "kohabitace" (soužití), které paralyzovalo stát.

⛽ Plynové války s Ruskem

Rusko pod vedením Vladimira Putina nikdy nepřijalo prohru v Oranžové revoluci. Místo tanků však použilo ekonomickou zbraň – zemní plyn. Do roku 2005 platila Ukrajina za ruský plyn preferenční (politickou) cenu (cca 50 USD za 1000 m³). Po nástupu prozápadní vlády Rusko požadovalo okamžitý přechod na tržní ceny (cca 230 USD).

První plynová krize (2006)

  • **1. ledna 2006:** Poté, co Kyjev odmítl skokové zdražení, Gazprom zastavil dodávky plynu pro Ukrajinu. Protože přes Ukrajinu proudí tranzitní plynovody do Evropy, pokles tlaku pocítily i země EU (včetně Slovenska a Česka).
  • **Výsledek:** Krize skončila po několika dnech dohodou, která však zavedla do schématu neprůhledného prostředníka – firmu **RosUkrEnergo**. Tuto firmu vlastnil ukrajinský oligarcha **Dmytro Firtaš** (s vazbami na ruský organizovaný zločin) a Gazprom. RosUkrEnergo se stalo nástrojem korupce v nejvyšších patrech ukrajinské i ruské politiky.

Druhá plynová krize (2009)

Mnohem vážnější konflikt nastal v lednu 2009. Rusko úplně zastavilo veškerý tok plynu (i tranzit) na dva týdny uprostřed mrazivé zimy.

  • **Důsledky:** Části východní Evropy (např. Bulharsko) zůstaly bez tepla. Průmysl stál.
  • **Dohoda:** Krizi ukončila premiérka Julija Tymošenková podpisem kontroverzní smlouvy s Putinem v Moskvě. Smlouva stanovila pro Ukrajinu extrémně vysokou základní cenu (450 USD), která byla vyšší než cena pro Německo. Tato smlouva se později stala záminkou pro uvěznění Tymošenkové režimem Janukovyče.

🌍 Geopolitické selhání: NATO a Bukurešť 2008

Hlavním zahraničněpolitickým cílem Viktora Juščenka byla integrace do euroatlantických struktur. Zatímco vstup do EU byl vzdálenou perspektivou, členství v NATO se zdálo reálné.

Summit v Bukurešti (Duben 2008)

Ukrajina (spolu s Gruzií) žádala o udělení **Akčního plánu členství (MAP)**, což je předstupeň plného členství v Alianci.

  • **Podpora:** USA (prezident George W. Bush) silně podporovaly udělení MAP.
  • **Odpour:** Německo (kancléřka Angela Merkelová) a Francie (prezident Nicolas Sarkozy) to zablokovaly. Důvodem byla neochota provokovat Rusko a nestabilní vnitropolitická situace na Ukrajině (nízká podpora NATO u veřejnosti).
  • **Výsledek:** Summit přijal vágní deklaraci, že "Ukrajina a Gruzie se jednou stanou členy", ale nedal jim žádný konkrétní plán ani záruky.
  • **Důsledky:** Mnozí politologové považují toto rozhodnutí za fatální chybu, která povzbudila Rusko k agresi. Pouhé čtyři měsíce po summitu Rusko napadlo Gruzii (Válka v Jižní Osetii). Ukrajina zůstala v "šedé zóně" bezpečnosti.

🗳️ Konec éry a návrat Janukovyče (2010)

Prezidentské volby v roce 2010 se staly pohřebištěm ideálů Oranžové revoluce.

Juščenkův pád

Prezident Viktor Juščenko, oslabený neustálými konflikty, ekonomickou krizí (2008–2009) a ztrátou podpory veřejnosti, získal v prvním kole voleb ponižujících **5,45 %** hlasů. To je historicky nejhorší výsledek úřadujícího prezidenta v dějinách. Z národního hrdiny se stal politickou mrtvolou.

Souboj Janukovyč vs. Tymošenková

Do druhého kola postoupili dva rivalové: lídr opozice Viktor Janukovyč a premiérka Julija Tymošenková.

  • **Kampaň:** Janukovyč se prezentoval jako pragmatik, který "opraví" ekonomiku a zlepší vztahy s Ruskem. Najal si americké politické stratégy (např. **Paul Manafort**), kteří vylepšili jeho image a naučili ho mluvit na veřejnosti.
  • **Výsledek:** Viktor Janukovyč zvítězil se ziskem **48,95 %** hlasů. Julija Tymošenková získala **45,47 %**.
  • **Ironie dějin:** Volby byly mezinárodními pozorovateli označeny za svobodné a férové. Viktor Janukovyč se vrátil k moci demokratickou cestou, pouhých 5 let poté, co ho revoluce svrhla pro pokus o podvod.

Konec demokracie

Nástup Janukovyče znamenal okamžitý obrat v politice země:

  • Prodloužil pronájem ruské základny na Krymu (Charkovské dohody).
  • Změnil ústavu zpět na prezidentskou (s pomocí Ústavního soudu), čímž si uzurpoval moc.
  • Zahájil trestní stíhání opozice. Julija Tymošenková byla v roce 2011 odsouzena k 7 letům vězení za podpis "nevýhodné" plynové smlouvy s Putinem.

Země začala směřovat k autoritářství, které vyvrcholilo o tři roky později novou revolucí – **Euromajdanem**.

🛡️ Dědictví a historický význam

S odstupem dvou desetiletí je Oranžová revoluce historiky hodnocena rozporuplně: jako politické selhání, ale zároveň jako klíčový moment pro formování ukrajinské národní identity.

Zrození občanské společnosti

Největším úspěchem revoluce nebyla změna prezidenta, ale změna myšlení lidí.

  • Konec strachu: Ukrajinci zjistili, že masový protest může fungovat a že moc se musí zodpovídat lidu. Tento psychologický zlom odlišil Ukrajinu od Ruska a Běloruska, kde byly podobné pokusy o protesty potlačeny.
  • Třetí sektor: Vznikla silná síť nevládních organizací (NGO), nezávislých novinářů a aktivistů, kteří začali kontrolovat vládu. Tato struktura se stala páteří odporu v roce 2014 i během invaze 2022 (dobrovolnické hnutí).

Svoboda slova

I když "oranžoví" politici selhali v ekonomice a boji s korupcí, podařilo se jim liberalizovat mediální prostor.

  • Cenzura ("temnyky") zmizela. Vznikla kultura živých politických talk-show (např. Svoboda slova Savika Šustera), kde politici museli čelit nepříjemným otázkám. I po návratu Janukovyče k moci v roce 2010 už nebylo možné tuto svobodu plně potlačit.

⚖️ Srovnání: Oranžová revoluce vs. Euromajdan

Často dochází k záměně událostí z roku 2004 a 2014. Ačkoliv obě probíhaly na stejném náměstí (Majdan), jejich charakter byl odlišný.

Aspekt Oranžová revoluce (2004) Euromajdan / Revoluce důstojnosti (2014)
Hlavní cíl Férové volby (jeden konkrétní požadavek) Geopolitická změna (EU), svržení režimu, změna systému
Metody Striktně nenásilné (písně, tance, blokády) Násilné střety, hořící pneumatiky, Molotovovy koktejly
Oběti 0 (Revoluce bez krve) 100+ mrtvých (Nebeská setnina)
Role politiků Politici (Juščenko, Tymošenková) vedli dav Dav vedl politiky (politici často vypískáni)
Výsledek Kompromis u kulatého stolu Útěk prezidenta, anexe Krymu, válka na Donbasu

Historici se shodují, že Oranžová revoluce byla "karnevalem naděje", zatímco Euromajdan byl "zoufálou bitvou o přežití státu". Selhání Oranžové revoluce (neschopnost reformovat soudy a policii) přímo vedlo k nutnosti revoluce druhé.

💰 Ekonomika: Promarněná dekáda

Období 2005–2008 bylo ekonomicky úspěšné, ale nikoliv díky reformám, nýbrž díky příznivé globální konjunktuře.

Investiční boom a pád

Po vítězství Juščenka se Ukrajina stala miláčkem západních investorů.

  • Příliv kapitálu: Zahraniční banky (např. Raiffeisenbank, Erste Group) kupovaly ukrajinské banky za obrovské sumy. HDP rostlo tempem 7–12 % ročně.
  • Spotřebitelská horečka: Ukrajinci si poprvé masově brali hypotéky a úvěry na auta, často v cizích měnách (dolarech), protože věřili ve stabilitu hřivny.
  • Krize 2008: Když udeřila globální finanční krize, Ukrajina patřila k nejhůře postiženým zemím světa. Hřivna devalvovala o 60 %, HDP se propadl o 15 %. Protože vláda neprovedla strukturální reformy (diverzifikace ekonomiky, snížení energetické náročnosti), země zkolabovala. To definitivně pohřbilo popularitu Viktora Juščenka.

Korupce: "Lubi druzi"

Termín "Lubi druzi" (Drazí přátelé) se stal symbolem pokrytectví oranžové elity. Označoval úzký kruh podnikatelů kolem Juščenka, kteří sice nenosili uniformy starého režimu, ale pokračovali v "porcování medvěda" (státních zakázek) stejně jako jejich předchůdci. Ukrajina zůstala v žebříčcích Transparency International na dně Evropy.

🎨 Kulturní dopad

Revoluce vyvolala explozi v ukrajinské kultuře, literatuře a hudbě.

  • Literární generace: Spisovatelé jako Jurij Andruchovyč, Serhij Žadan nebo Oksana Zabužko se stali hlasem nové, proevropské Ukrajiny. Jejich díla reflektovala hledání identity mimo ruský/sovětský kontext.
  • Eurovize 2005: Pořádání soutěže v Kyjevě (po vítězství Ruslany) bylo první velkou šancí Ukrajiny prezentovat se světu jako moderní evropská země. Vláda zrušila víza pro občany EU (jednostranně), což nastartovalo turismus.

ℹ️ Závěr: Nedokončená revoluce

Oranžová revoluce byla prvním pokusem Ukrajiny vystoupit ze stínu impéria a stát se součástí Západu. Tento pokus politicky selhal kvůli nejednotnosti lídrů a podcenění setrvačnosti starého systému. Přesto je její význam klíčový. Bez roku 2004 by neexistovala generace, která se v roce 2014 postavila snajprům na Majdanu a v roce 2022 ruským tankům. Oranžová revoluce naučila Ukrajince, že svoboda není dar, ale proces.

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Oranžová_revoluce&oldid=18411“