Aleksander Kwaśniewski

Aleksander Kwaśniewski
	Aleksander Kwaśniewski
Osobní údaje
Narození	15. listopadu 1954
Místo narození	Białogard, Polsko
Národnost
Politická strana	PZPR (do 1990); SdRP (1990–1995); SLD (nestraník během prezidentského mandátu)
Manžel/ka	Jolanta Kwaśniewska (roz. Konty)
Děti	Aleksandra Kwaśniewska
Veřejné působení
Úřad / Funkce	3. prezident Polské republiky; Předchůdce: Lech Wałęsa
Vzdělání a profese

Aleksander Kwaśniewski (* 15. listopadu 1954 Białogard) je polský politik, novinář a státník, který v letech 1995 až 2005 zastával úřad prezidenta Polské republiky. Je klíčovou postavou polské postkomunistické levice a jedním z nejvýraznějších architektů moderního Polska.

Jeho politická dráha je příběhem úspěšné transformace z funkcionáře komunistického režimu na respektovaného evropského demokrata. Jako bývalý ministr vlád PLR a spoluzakladatel strany SdRP (později SLD) dokázal v 90. letech překonat historické rozdělení polské společnosti a dvakrát zvítězit v prezidentských volbách – v roce 2000 dokonce jako první a dosud jediný prezident v historii třetí polské republiky zvítězil již v prvním kole.

Jeho desetileté prezidentské období je spojeno s dvěma historickými milníky: vstupem Polska do NATO (1999) a do Evropské unie (2004). Byl rovněž aktivním mediátorem mezinárodních konfliktů, zejména během Oranžové revoluce na Ukrajině. Jeho odkaz je však poznamenán i kontroverzemi, jako byly nejasnosti kolem jeho vysokoškolského vzdělání, aféry spojené s nadměrnou konzumací alkoholu na veřejnosti či otázka tajných věznic CIA v Polsku.

👶 Mládí a vzdělání

Aleksander Kwaśniewski se narodil v malém městě Białogard v Západopomořanském vojvodství. Jeho otec Zdzisław Kwaśniewski (1921–1990) byl chirurgem a vedoucím místního zdravotního střediska, matka Aleksandra se starala o domácnost.

Studia a aktivismus

V letech 1973 až 1977 studoval zahraniční obchod na Fakultě ekonomiky dopravy Gdaňské univerzity. Ačkoliv studia absolvoval, nikdy nesložil magisterskou zkoušku a neobhájil diplomovou práci, tudíž formálně nedosáhl vysokoškolského titulu. Tato skutečnost se v budoucnu stala zdrojem jednoho z největších skandálů jeho kariéry (viz sekce Kontroverze).

Během studií byl mimořádně aktivní v oficiálních mládežnických strukturách režimu. Působil v Socialistickém svazu polských studentů (SZSP), kde zastával vedoucí funkce. V roce 1977, v době, kdy v Polsku sílila demokratická opozice, vstoupil do Polské sjednocené dělnické strany (PZPR), jejímž členem zůstal až do jejího rozpuštění v roce 1990.

🏛 Kariéra v PLR a transformace

V 80. letech se přesunul do Varšavy, kde kombinoval kariéru novináře s politickým vzestupem. Byl šéfredaktorem studentského týdeníku „Itd“ (1981–1984) a později deníku „Sztandar Młodych“ (1984–1985).

Ministr komunistických vlád

Jeho pragmatismus, mediální obratnost a schopnost komunikace s mladou generací zaujaly stranické špičky. V letech 1985–1987 působil jako ministr pro mládež ve vládě Zbigniewa Messnera. Následně, v letech 1988–1989, zastával post předsedy Výboru pro mládež a tělesnou kulturu ve vládě Mieczysława Rakowského. Patřil k tzv. reformnímu křídlu strany a byl jedním z nejmladších ministrů skomírajícího režimu.

Kulatý stůl a zrod levice

V roce 1989 se Kwaśniewski účastnil historických jednání u Kulatého stolu. Reprezentoval vládní stranu a spolupředsedal pracovní skupině pro odborový pluralismus, kde jednal s opozičními lídry, včetně Tadeusze Mazowieckého.

Po drtivé porážce komunistů ve volbách v červnu 1989 a následném rozpadu PZPR v lednu 1990 se Kwaśniewski stal klíčovou postavou transformace polské levice. Spolu s Leszkem Millerem a Józefem Oleksym založil Sociální demokracii Polské republiky (SdRP) a stal se jejím prvním předsedou. Podařilo se mu sjednotit postkomunistické síly do koalice Svaz demokratické levice (SLD), která v roce 1993 vyhrála parlamentní volby a vrátila se k moci.

🇵🇱 Prezidentství (1995–2005)

Dekáda Kwaśniewského prezidentství je považována za období, kdy se Polsko definitivně ukotvilo v západních strukturách.

I. funkční období (1995–2000)

Do prezidentských voleb v roce 1995 vstoupil s heslem „Zvolme budoucnost“ („Wybierzmy przyszłość“). Jeho hlavním soupeřem byl úřadující prezident a legenda Solidarity Lech Wałęsa.

Kampaň: Kwaśniewski vedl moderní kampaň v západním stylu. Prezentoval se jako mladý, dynamický politik hledící vpřed, zatímco Wałęsa se utápěl v historických sporech a agresivní rétorice.
Debata: Symbolickým momentem byla televizní debata, po jejímž skončení Wałęsa odmítl podat Kwaśniewskému ruku se slovy, že mu může podat leda nohu. Tato arogance odradila mnoho voličů.
Vítězství: Ve druhém kole Kwaśniewski zvítězil se ziskem 51,7 % hlasů.
Nová ústava: Aktivně se podílel na tvorbě nové Ústavy Polské republiky, kterou podepsal 16. července 1997.
Vstup do NATO: 12. března 1999 Polsko oficiálně vstoupilo do NATO. Kwaśniewski to považoval za splnění svého nejdůležitějšího slibu.

II. funkční období (2000–2005)

V roce 2000 byla Kwaśniewského popularita tak vysoká, že ve volbách zvítězil drtivým způsobem hned v prvním kole se ziskem 53,9 % hlasů. Je to dosud jediný případ v historii třetí polské republiky, kdy nebylo nutné druhé kolo. Kampaň vedl pod heslem „Dům všech – Polsko“.

Vstup do EU: Vrcholem jeho kariéry byl 1. květen 2004, kdy Polsko vstoupilo do Evropské unie. Kwaśniewski byl tváří úspěšného referenda o vstupu.
Válka v Iráku (2003): Rozhodl o vyslání polských vojáků do Iráku a připojení se k koalici vedené USA. Tento krok upevnil vztahy s Washingtonem (blízké přátelství s Georgem W. Bushem), ale vyvolal kritiku v Evropě a mezi polskou veřejností.
Oranžová revoluce (2004): Sehrál zásadní roli mezinárodního prostředníka během krize na Ukrajině. Jeho osobní angažmá a znalost regionu pomohly zabránit krveprolití a vedly k opakování zfalšovaných voleb, ve kterých nakonec zvítězil prozápadní Viktor Juščenko.

⚖️ Kontrowersje a skandály

Přestože je Kwaśniewski hodnocen jako jeden z nejlepších polských prezidentů, jeho kariéra nebyla bez poskvrny.

Aféra se vzděláním

Během kampaně v roce 1995 bylo v oficiálních materiálech uvedeno, že má vysokoškolské vzdělání (magisterský titul). Novináři však odhalili, že studia sice absolvoval, ale titul nezískal. Věc se dostala až k Nejvyššímu soudu, který rozhodl, že informace byla sice nepravdivá, ale neměla rozhodující vliv na výsledek voleb. Kwaśniewski se za tuto mystifikaci později omluvil, ale nálepka „lháře o vzdělání“ s ním zůstala dlouho.

„Filipínská nemoc“ a alkohol

Aleksander Kwaśniewski se stal terčem mnoha vtipů a kritiky kvůli několika incidentům, kdy se na veřejnosti objevil pod vlivem alkoholu.

Charkov (1999): Během návštěvy hřbitova polských důstojníků zavražděných NKVD se prezident viditelně potácel nad hroby. Jeho kancelář to tehdy vysvětlovala „poúrazovým syndromem přetížení holeně“. Později Kwaśniewski přiznal, že pil alkohol, což na tak pietním místě vyvolalo skandál.
Kyjev/Filipíny (2007): Během přednášky v Kyjevě (již po skončení mandátu) mluvil nesouvisle. Jeho okolí to vysvětlovalo „neznámým virem z Filipín“, což dalo vzniknout polskému eufemismu „filipínská nemoc“ pro opilost. Později přiznal, že „neabstinuje“.

Věznice CIA

V roce 2005 se objevily zprávy, že v Polsku (v obci Stare Kiejkuty) existovaly tajné věznice CIA, kde byli vyslýcháni a mučeni podezřelí z terorismu. Kwaśniewski existenci věznic léta popíral. Až v roce 2014, po tlaku důkazů a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, přiznal, že Polsko souhlasilo se zpravodajskou spoluprací s USA, ačkoliv tvrdil, že o mučení nevěděl.

🌍 Život po prezidentském úřadu

Po odchodu z funkce v roce 2005 zůstal aktivní veřejnou osobou, ačkoliv se do přímé stranické politiky nevrátil.

Mezinárodní mise: Spolu s bývalým předsedou Evropského parlamentu Patem Coxem vedl monitorovací misi EU na Ukrajině, která se zabývala případy politicky motivované justice (kauza Julija Tymošenková).
Burisma Holdings: Stal se členem správní rady ukrajinské plynařské společnosti Burisma Holdings, kde působil ve stejné době jako Hunter Biden, syn amerického prezidenta Joea Bidena. To ho dostalo do centra pozornosti amerických médií v souvislosti s politickými útoky Donalda Trumpa na rodinu Bidenových.
Politický patronát: V Polsku se snažil patronovat nad sjednocováním levice (projekt Levice a demokraté, později Europa Plus), ale bez většího úspěchu.

👨‍👩‍👧 Osobní život

Od roku 1979 je ženatý s Jolantou Kwaśniewskou (roz. Konty). Jolanta byla v Polsku nesmírně populární první dámou, považovanou za ikonu stylu a elegance. Její charitativní nadace „Porozumění bez bariér“ („Porozumienie bez barier“) patří k nejznámějším v zemi. Mají jedinou dceru Aleksandru (nar. 1981), která je známou televizní novinářkou a celebritou.

Kwaśniewski se deklaruje jako agnostik. Přesto udržoval korektní vztahy s Janem Pavlem II.. Po papežově smrti v roce 2005 vyhlásil státní smutek a účastnil se pohřbu, což bylo v katolickém Polsku vnímáno jako gesto respektu a smíření.

💡 Pro laiky

Aleksandra Kwaśniewského si představte jako „polského Billa Clintona“. Byl to politik, který vzešel z komunismu, ale dokázal se „přebarvit“ na moderního, usměvavého a západního lídra, který uměl perfektně anglicky a nosil skvěle padnoucí obleky. Byl to prezident, který Poláky zavedl „na Západ“ – podepsal vstup do NATO i do EU. Měl neuvěřitelnou schopnost mluvit s každým, ať to byl papež, americký prezident nebo bývalý komunista. Poláci ho milovali (vyhrál volby hned v prvním kole, což se nikomu jinému nepovedlo), ale taky se mu smáli za jeho občasné opilecké etudy, kterým se v Polsku říká „filipínská nemoc“. Je symbolem úspěšných 90. let v Polsku.

Zdroje