Oči

Rozbalit box

Obsah boxu

Oko (latinsky oculus) je párový smyslový orgán, který reaguje na světlo a umožňuje zrak – schopnost vnímat světlo, barvy, tvary a pohyb. U většiny obratlovců a některých měkkýšů se jedná o složitý orgán, který funguje na principu komorového oka, promítajícího obraz na světločivnou vrstvu buněk, sítnici. Je klíčovou součástí smyslové soustavy a je přímo napojeno na centrální nervovou soustavu prostřednictvím zrakového nervu.

Lidské oko je schopno rozlišit přibližně 10 milionů barevných odstínů a vnímat i jediný foton. Spolu s mozkem tvoří komplexní systém, kde oko slouží jako senzor a mozek jako procesor, který přijaté signály interpretuje do podoby, kterou vnímáme jako obraz.

🧬 Anatomie lidského oka

Lidské oko je téměř dokonalá koule o průměru přibližně 24 mm, uložená v kostěné schránce zvané očnice (orbita). Skládá se z oční koule (bulbus oculi) a přídatných očních orgánů.

🌐 Oční koule (bulbus oculi)

Oční koule je tvořena třemi základními vrstvami (obaly) a vnitřními strukturami, které vyplňují její prostor.

Vnější vrstva (tunica fibrosa)

Tato pevná vazivová vrstva dává oku tvar a ochranu.

• Bělima (sclera): Tvoří přibližně 5/6 zadní části obalu. Je to bílá, neprůhledná a velmi odolná vrstva, na kterou se upínají okohybné svaly.
• Rohovka (cornea): Přední, průhledná a vyklenutá část. Nemá vlastní cévy, výživu získává z komorové vody a slz. Má největší lomivou sílu v optickém systému oka (cca 43 dioptrií).

Střední vrstva (tunica vasculosa, uvea)

Tato vrstva je bohatě prokrvená a zajišťuje výživu vnitřních částí oka.

• Cévnatka (choroidea): Nachází se mezi bělimou a sítnicí. Obsahuje velké množství krevních cév a pigmentových buněk, které pohlcují rozptýlené světlo a zabraňují tak odrazům uvnitř oka.
• Řasnaté tělísko (corpus ciliare): Paprsčitě uspořádaný val, který navazuje na cévnatku. Jeho hlavní součástí je hladký sval (musculus ciliaris), který pomocí závěsných vláken mění zakřivení čočky a tím umožňuje akomodaci (zaostřování na různé vzdálenosti). Produkuje také komorovou vodu.
• Duhovka (iris): Přední, viditelná barevná část oka. Uprostřed duhovky je otvor zvaný zornice (pupilla). Duhovka obsahuje dva svaly, které reflexivně regulují velikost zornice a tím i množství světla dopadajícího na sítnici. Barva duhovky je dána množstvím a typem pigmentu melanin.

Vnitřní vrstva (tunica nervosa)

• Sítnice (retina): Nejdůležitější a nejsložitější vrstva oka. Je to tenká, průhledná membrána tvořená několika vrstvami neuronů a fotoreceptorových buněk. Tyto buňky přeměňují světelné podněty na elektrické signály.
  • Fotoreceptory:**
  • Tyčinky**: Je jich asi 120 milionů. Jsou citlivé na nízkou intenzitu světla a umožňují černobílé vidění za šera (skotopické vidění).
  • Čípky**: Je jich asi 6–7 milionů. Jsou soustředěny hlavně v centru sítnice v tzv. žluté skvrně (macula lutea). Umožňují barevné a ostré vidění za dobrých světelných podmínek (fotopické vidění). Existují tři typy čípků, citlivé na červenou, zelenou a modrou barvu.
  • Slepá skvrna** (papila nervi optici): Místo, kde ze sítnice vystupuje zrakový nerv. Neobsahuje žádné fotoreceptory, a je proto necitlivé na světlo.

렌 Vnitřní struktury

• Čočka (lens crystallina): Průhledné, bikonvexní (dvojvypuklé) těleso zavěšené na vláknech řasnatého tělíska. Její hlavní funkcí je lámat světelné paprsky tak, aby se sbíhaly přesně na sítnici. Změnou jejího zakřivení dochází k akomodaci.
• Sklivec (corpus vitreum): Rosolovitá, průhledná hmota, která vyplňuje většinu vnitřního prostoru oční koule za čočkou. Udržuje tvar oka a přitlačuje sítnici k cévnatce.
• Komorová voda (humor aquosus): Čirá tekutina, která vyplňuje přední a zadní oční komoru (prostor před a za duhovkou). Vyživuje rohovku a čočku a udržuje nitrooční tlak.

💪 Přídatné oční orgány

• Okohybné svaly: Šest příčně pruhovaných svalů, které se upínají na bělimu a umožňují precizní a koordinovaný pohyb oční koule všemi směry.
• Oční víčka (palpebrae): Chrání oko před poškozením, nečistotami a osycháním. Mrkáním roztírají slzy po povrchu rohovky.
• Řasy (cilia): Chrání oko před vniknutím drobných částic.
• Spojivka (conjunctiva): Tenká sliznice pokrývající vnitřní stranu víček a přední část bělimy.
• Slzný aparát: Tvořen slznou žlázou, která produkuje slzy, a odvodnými slznými cestami. Slzy zvlhčují povrch oka, odplavují nečistoty a obsahují lysozym, který má antibakteriální účinky.

⚙️ Fyziologie vidění

Proces vidění je komplexní děj, který začíná v oku a končí v zrakové kůře mozku.

💡 Cesta světla

Světelné paprsky odražené od pozorovaného objektu procházejí optickým systémem oka v tomto pořadí: rohovka → komorová voda → zornice → čočka → sklivec. Na každém z těchto rozhraní se světlo láme. Největší lomivost má rohovka. Čočka pak zajišťuje jemné doladění (akomodaci), aby se paprsky soustředily přesně na sítnici, kde vytvoří zmenšený a převrácený obraz.

🧠 Zpracování signálu

Když fotony dopadnou na fotoreceptory v sítnici, vyvolají v nich fotochemickou reakci (rozklad zrakových pigmentů, např. rodopsinu v tyčinkách). Tato reakce generuje elektrický signál. Tento signál je dále zpracován a částečně integrován dalšími neurony sítnice (bipolární, gangliové, amakrinní a horizontální buňky). Axony gangliových buněk se spojují a tvoří zrakový nerv, který vede signály z oka.

Oba zrakové nervy se kříží v místě zvaném chiasma opticum, kde se část vláken z každého oka překříží na opačnou stranu. Signály pak pokračují zrakovou dráhou do thalamu a odtud do zrakového centra v týlním laloku mozkové kůry. Zde dochází ke konečnému zpracování – mozek obraz "otočí", spojí obrazy z obou očí (což umožňuje prostorové vidění) a interpretuje je.

🩺 Oční vady a onemocnění

Oko, jako každý složitý orgán, může být postiženo řadou vad a chorob.

• Refrakční vady: Jsou způsobeny nesprávným poměrem mezi délkou oka a lomivostí jeho optického systému.
  • Krátkozrakost (myopie): Obraz se tvoří před sítnicí. Člověk vidí dobře na blízko, ale špatně do dálky. Koriguje se rozptylkami (minusové dioptrie).
  • Dalekozrakost (hypermetropie): Obraz se tvoří za sítnicí. Problémy s viděním na blízko, později i na dálku. Koriguje se spojkami (plusové dioptrie).
  • Astigmatismus: Nerovnoměrné zakřivení rohovky, které způsobuje neostré a deformované vidění. Koriguje se cylindrickými skly.
  • Presbyopie (vetchozrakost): Ztráta pružnosti čočky s věkem, což zhoršuje schopnost akomodace a zaostřování na blízko. Objevuje se typicky po 40. roce života.
• Šedý zákal (katarakta): Zákal oční čočky, který brání průchodu světla. Řeší se operativní výměnou čočky za umělou.
• Zelený zákal (glaukom): Onemocnění spojené se zvýšeným nitroočním tlakem, které poškozuje zrakový nerv a může vést až ke slepotě.
• Věkem podmíněná makulární degenerace: Poškození žluté skvrny, které vede ke ztrátě centrálního vidění.
• Zánět spojivek (konjunktivitida): Časté zánětlivé onemocnění spojivky, způsobené infekcí nebo alergií.

🌍 Oko v živočišné říši

Struktura a schopnosti oka se v živočišné říši dramaticky liší.

• Složené oko: Typické pro členovce (např. hmyz, korýši). Skládá se z mnoha malých samostatných jednotek (omatidií), které dohromady skládají mozaikový obraz. Umožňuje vynikající vnímání pohybu.
• Komorové oko: Kromě obratlovců se vyvinulo nezávisle také u hlavonožců (např. chobotnice, sépie). Oko chobotnice je anatomicky velmi podobné lidskému, ale nemá slepou skvrnu, protože nervová vlákna vystupují ze zadní strany sítnice.
• Miskovité oko: Nejjednodušší typ, který se nachází například u ploštěnek. Dokáže pouze rozlišit intenzitu a směr světla, ale nevytváří obraz.
• Extrémy:
  • Orel: Má extrémně vysokou hustotu fotoreceptorů, což mu umožňuje vidět kořist z obrovské vzdálenosti.
  • Strašek paví: Má nejsložitější zrak v živočišné říši, vnímá 12 až 16 typů barev (člověk 3) a také polarizované světlo.
  • Krakatice obrovská: Má největší oči ze všech živočichů, mohou mít v průměru až 27 cm.

🔬 Pro laiky

Představte si oko jako velmi pokročilou biologickou kameru.

• Rohovka a čočka fungují jako objektiv. Jejich úkolem je zaostřit světlo přicházející zvenčí.
• Duhovka je jako clona fotoaparátu. Podle množství světla se její otvor (zornice) zmenšuje nebo zvětšuje, aby dovnitř pustila tak akorát světla – ani moc, ani málo.
• Sítnice je obrazový snímač (jako film ve starém fotoaparátu nebo čip v digitálním). Zde se světlo přemění na elektrické signály.
• Zrakový nerv je jako datový kabel, který posílá informace ze snímače (sítnice) do počítače.
• Mozek je ten počítač, který data zpracuje, otočí obraz správnou stranou nahoru a řekne nám, co vlastně vidíme.

Celý tento proces probíhá neustále a neuvěřitelně rychle, aniž bychom si to uvědomovali.

🏛️ Kulturní a symbolický význam

Oko je odpradávna mocným symbolem v mnoha kulturách a náboženstvích.

• Okno do duše: Běžné rčení vyjadřující myšlenku, že oči odrážejí skutečné emoce a charakter člověka.
• Horovo oko: Ve starověkém Egyptě symbol ochrany, královské moci a zdraví.
• Boží oko (Oko Prozřetelnosti): V křesťanství a dalších tradicích symbolizuje Boží vševědoucnost a dohled nad lidstvem. Často je zobrazeno v trojúhelníku.
• Třetí oko: V hinduismu a buddhismu symbolizuje bránu k vyššímu vědomí a vnitřnímu zraku.
• Nazar (Zlé oko): V mnoha kulturách víra v uhrančivý pohled, který může přinést smůlu. Amulety ve tvaru oka (nazar boncuğu) se používají jako ochrana.

Šablona:Aktualizováno