Čočka (oko)
Obsah boxu
Oční čočka (latinsky lens cristallina) je průhledná, bikonvexní (dvojvypuklá) struktura uvnitř lidského oka, jejíž hlavní funkcí je lámání a zaostřování světla na sítnici. Je klíčovou součástí zrakového ústrojí a hraje zásadní roli v procesu akomodace, tedy schopnosti oka zaostřit na objekty v různých vzdálenostech.
---
Anatomie a struktura
Oční čočka je umístěna za duhovkou a zornicí a před sklivcem. Je zcela bezcévná a bez nervů a je vyživována komorovou vodou, která ji obklopuje.
Hlavní části a charakteristiky čočky:
- Tvar: Bikonevexní, tzn. vypouklá z obou stran. Její zakřivení se mění při akomodaci.
- Složení: Čočka se skládá z velkého množství průhledných proteinů zvaných krystaliny, které jsou uspořádány do koncentrických vrstev, podobně jako cibule. Tyto proteiny jsou velmi stabilní a zajišťují vysokou průhlednost čočky.
- Čočkové pouzdro (kapsula): Tenká, ale pevná elastická membrána, která obaluje celou čočku.
- Závěsný aparát (Zonula Zinnii): Jemná vlákna, která spojují okraje čočky s řasnatým tělesem. Tyto vlákna přenášejí změny napětí z řasnatého tělíska na čočku.
---
Funkce a akomodace
Hlavní funkcí čočky je lámat a zaostřovat světlo tak, aby dopadalo přesně na sítnici a vytvářelo ostrý obraz. Toho je dosaženo díky procesu zvanému akomodace.
Akomodace
Akomodace je schopnost oka měnit optickou mohutnost čočky, aby bylo možné zaostřit na objekty v různých vzdálenostech. Tento proces probíhá následovně: 1. Pohled do dálky (více než 6 metrů): Řasnaté těleso je uvolněné, závěsný aparát je napnutý a čočka je tažena do zploštělého stavu. Její optická mohutnost je nižší. 2. Pohled do blízka: Řasnaté těleso se kontrahuje (stahuje), což uvolní napětí závěsného aparátu. Díky své přirozené elasticitě se čočka zaoblí, čímž se zvýší její optická mohutnost a umožní se zaostření na blízké předměty.
Tento proces je zcela automatický a nevědomý, a je řízen autonomním nervovým systémem.
---
Onemocnění a problémy s čočkou
- Šedý zákal (Katarakta): Jedná se o nejčastější onemocnění čočky. Vzniká zakalení čočky, které vede k postupnému zhoršení zraku. Může být způsoben stárnutím (senilní katarakta), úrazem, dědičností, nebo některými nemocemi (např. cukrovka). Léčba spočívá v chirurgickém odstranění zkalené čočky a její náhradě umělou nitrooční čočkou.
- Presbyopie (Vetchozrakost): Jedná se o přirozenou ztrátu akomodační schopnosti čočky s věkem. Čočka postupně ztrácí elasticitu a schopnost se zaoblit, což ztěžuje vidění na blízko. Obvykle se projevuje kolem 40. roku života a koriguje se brýlemi na čtení.
- Vykulená čočka (Luxace/subluxace čočky): Posunutí čočky z její normální polohy, způsobené úrazem, genetickou poruchou nebo jiným onemocněním.
---
Pro laiky
Představte si **oční čočku** jako malou, průhlednou želatinovou kuličku, která je uvnitř vašeho oka, hned za tou barevnou částí (duhovkou). Je to takový maličký objektiv ve vaší "oční kameře".
Když se podíváte na něco **daleko**, čočka se trochu zploští, aby světlo zaostřila přesně na zadní stěnu oka (sítnici) a vy to viděli ostře.
Když se podíváte na něco **blízko** (třeba na mobil nebo knížku), čočka se sama "nafoukne" a zaoblí, aby světlo zaostřila zase přesně na sítnici, a vy to viděli pořád ostře. Tomu "nafukování" a zplošťování se říká akomodace. Je to jako když si na fotoaparátu nastavujete zaostření.
S věkem ale čočka trochu ztuhne a už se jí nechce tolik "nafukovat". Proto lidé po 40. roce života často potřebují brýle na čtení, protože už nemohou zaostřit na blízké předměty – tomu se říká vetchozrakost.
A někdy se čočka může zakalit, jako byste měli v kameře zašpiněný objektiv. To je šedý zákal. Pak se musí stará čočka vyndat a dát nová, umělá.
---
Odkazy
---