Marta Kos

Marta Kos
Osobní údaje
Narození	28. června 1965
Místo narození	Slovenj Gradec, Jugoslávie
Občanství
Politická strana	nezávislá (dříve Hnutí Svoboda)
Veřejné působení
Vzdělání a profese
Povolání	politička, diplomatka, novinářka
Alma mater	Univerzita v Lublani

Marta Kos (v českém mediálním prostoru občas přechylována jako Marta Kosová, narozena 28. června 1965 v obci Slovenj Gradec) je slovinská diplomatka, politička, bývalá novinářka a od 1. prosince 2024 úřadující evropská komisařka pro rozšíření v rámci druhé komise Ursuly von der Leyenové. V této nadnárodní exekutivní funkci odpovídá za vedení přístupových jednání s kandidátskými státy a formulaci politiky východního sousedství. Z institucionálního i politického hlediska je historicky vůbec první osobou pocházející ze státu tvořícího někdejší státní útvar Jugoslávie, které bylo toto strategické portfolio v Bruselu svěřeno.

Před svým příchodem do struktur Evropské unie působila Kos v nejvyšších patrech státní správy a diplomacie. V letech 2013 až 2017 zastávala post velvyslankyně Slovinska ve Spolkové republice Německo a následně mezi lety 2017 a 2020 vedla diplomatickou misi ve Švýcarsku. V roce 2022 krátce figurovala jako místopředsedkyně vládní strany Hnutí Svoboda (Gibanje Svoboda) premiéra Roberta Goloba. Během svého unijního mandátu, konkrétně v první polovině roku 2026, musí Kos čelit masivnímu politickému tlaku na své okamžité odvolání z komise. Tento tlak je iniciován novým slovinským premiérem Janezem Janšou a je přímým důsledkem knižní publikace archivních svazků, které ji dávají do souvislosti s působením někdejší jugoslávské tajné policie.

👤 Mládí, akademická dráha a novinářské počátky

Marta Kos se narodila 28. června 1965 ve městě Slovenj Gradec na severu tehdejší Socialistické republiky Slovinsko. Její rané roky byly úzce spjaty s vrcholovým sportem. Působila jako závodní plavkyně a stala se držitelkou několika národních mistrovských titulů v plavání, kde reprezentovala národní struktury jak Jugoslávie, tak následně nově formovaného nezávislého slovinského státu.

Vysokoškolské vzdělání získala na Fakultě sociálních věd na Univerzitě v Lublani. V roce 1989 zde úspěšně obhájila studium v oboru žurnalistiky. Na stejnou fakultu se posléze vrátila k magisterskému studiu politologie, které ukončila udělením titulu v roce 2001.

Svoji profesní dráhu zahájila formálně v roce 1989 jako novinářka ve sportovní redakci slovinské veřejnoprávní vysílací společnosti Radiotelevizija Slovenija (RTV). V roce 1990 přesídlila do Německa, kde získala redaktorský post v prestižní rozhlasové a televizní stanici Deutsche Welle, v jejíchž strukturách pracovala do roku 1993. Následující čtyři roky, od roku 1993 do roku 1997, působila v tehdejším německém hlavním městě Bonnu jako stálá zahraniční korespondentka pro svou domovskou televizi RTV.

💼 Kariéra ve státní správě a diplomacii (1997–2020)

Trvalý návrat do vlasti v roce 1997 provázel odchod z aktivní mediální praxe do výkonných státních struktur. Vláda ji jmenovala ředitelkou státního úřadu pro styk s veřejností a informace (Urad Vlade RS za komuniciranje), přičemž paralelně převzala i pozici oficiální mluvčí slovinské vlády (Tiskovna predstavnica vlade), ve které setrvala do roku 1999. Mezi lety 2000 a 2003 zasedala ve vedení Slovinské obchodní a průmyslové komory, konkrétně v roli viceprezidentky zodpovědné za mezinárodní vztahy. Od roku 2003 přesunula své aktivity do soukromého sektoru, kde po dobu jedné dekády pracovala jako spolumajitelka a korporátní koučka švýcarské poradenské firmy Gustav Käser Training International.

Návrat do služeb státu, tentokrát na diplomatickém poli, nastal v září roku 2013, kdy ji ministerstvo zahraničních věcí pověřilo vedením velvyslanectví v Německu (s nerezidentní akreditací pro Lotyšsko). K tomuto jmenování došlo díky systému tzv. politické kvóty, která umožňuje vládám nominovat na ambasadorské posty určité procento osobností bez statutu kariérního diplomata. V Berlíně dosáhla Kos značného profesního úspěchu. V roce 2016 obdržela od odborného titulu Diplomatisches Magazin prestižní ocenění Velvyslanec roku a tehdejší prezident spolkové republiky Frank-Walter Steinmeier ji vyznamenal Velkokřížem Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo, což představuje nejvyšší civilní státní vyznamenání.

Dne 12. září 2017 plynule přešla do funkce velvyslankyně ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku se sídlem v Bernu. Její druhá diplomatická mise byla však zatížena kontroverzemi a skončila předčasným stažením. Dne 30. června 2020 Kos formálně podala rezignaci. Ve svém oficiálním prohlášení uvedla jako primární důvod odchodu nepřekonatelný nesouhlas s kurzem zahraniční politiky formující se třetí vlády, kterou v té době sestavoval navrátivší se konzervativní premiér Janez Janša. Zjištění slovinského tisku nicméně doložila, že se velvyslanectví pod jejím vedením potýkalo se stížnostmi personálu na tvrdý bossing a mobbing (systémovou šikanu na pracovišti). V důsledku těchto stížností zahájilo na velvyslanectví inspekční oddělení domovského ministerstva zahraničních věcí hloubkovou kontrolu, jejíž detaily byly podrobeny utajení.

🏛 Vstup do politiky a kandidatura na prezidentku

V letech bezprostředně následujících po demisi z ambasády rozvíjela Kos privátní aktivity pod hlavičkou firmy Kos Consulting & Coaching. V roce 2021 spoluzaložila občanskou asociaci ONA VE (Ona ví), která si klade za cíl zviditelňovat a propojovat ženské odbornice ve slovinském veřejném prostoru. Na zrodu organizace se podílela se současnou prezidentkou země Natašou Pircovou Musarovou a bývalou ministryní pro digitalizaci Emilijí Stojmenovou.

Během příprav na klíčové parlamentní volby v roce 2022 se stala součástí úzkého personálního okruhu kolem nově formovaného středolevého Hnutí Svoboda (Gibanje Svoboda), které založil bývalý energetický manažer Robert Golob. Po dubnovém volebním triumfu, jež Goloba vyneslo do premiérského křesla, byla Kos na celostátním sjezdu dne 21. dubna 2022 zvolena do funkce místopředsedkyně vládní strany. Hnutí ji obratem nominovalo jako svou oficiální kandidátku pro nadcházející slovinské prezidentské volby.

Tato politická dráha však měla velmi jepičí život. Na konci srpna roku 2022 Kos zcela nečekaně svou prezidentskou kampaň ukončila, přičemž jako odůvodnění uvedla osobní pohnutky. (Křeslo prezidentky následně obsadila její kolegyně z neziskového sektoru Nataša Pircová Musarová). Ve sledu několika dnů rezignovala, konkrétně k 13. září 2022, na post místopředsedkyně Hnutí Svoboda a na konci roku 2023 stranu trvale a formálně opustila, čímž získala status osoby bez politické příslušnosti.

🇪🇺 Evropská komisařka pro rozšíření (od 2024)

Cesta Marty Kos do bruselského ústředí a Evropské komise byla definována ostrým diplomatickým vyjednáváním a snahou naplnit kvótové požadavky. Vláda premiéra Roberta Goloba původně během léta 2024 vyslala do komise jako slovinského nominanta někdejšího předsedu účetního dvora Tomaže Vesela. Předsedkyně komise Ursula von der Leyenová ovšem vyvíjela na jednotlivé členské státy enormní nátlak, aby obdržela z hlediska pohlaví vyvážený sbor komisařů. Vesel se po soukromém rozhovoru s von der Leyenovou své kandidatury oficiálně vzdal. Slovinská vláda reagovala bleskově a nominovala Martu Kos.

Krok vedl k zásadnímu institucionálnímu zisku pro malý stát. Zatímco Veselovi údajně hrozilo přidělení marginálního portfolia, výměna za ženskou kandidátku přinesla úspěch. Von der Leyenová dne 17. září 2024 oznámila, že Kos obdrží mocné portfolio Evropské komisařky pro rozšíření. Její agendou se stalo přímé řízení Generálního ředitelství pro politiku sousedství a jednání o rozšíření (DG ENEST). Oddělení zbytné agendy států Blízkého východu a severní Afriky pod jiného komisaře vyčlenilo Kos exkluzivní prostor soustředit se na prioritní vtažení západního Balkánu, Ukrajiny, Moldavska a Gruzie do unijních struktur. K plnému obsazení úřadu došlo 1. prosince 2024 poté, co Kos na začátku listopadu bez problémů prošla grilovacím systémem poslanců Evropského parlamentu.

🗓 Současnost a rozšiřovací balíček (2026)

Zásadním momentem mandátu Marty Kos se stalo představení nové evropské expanzivní strategie během prvního říjnového týdne roku 2026. Dne 6. října 2026 přicestovala komisařka na plénum Evropského parlamentu ve Štrasburku, kde oficiálně formou unijního dokumentu odprezentovala klíčový materiál s názvem „Preparing for a wider Union“ (Příprava na širší Unii).

Tento balíček redefinoval celou technologii přístupových jednání s jednoznačným důrazem na pragmatický, na zásluhách postavený (merit-based) model přijímání nových demokracií. Komise reagovala na dlouholetou obavu ze strany skeptických členských států, jež argumentovaly rizikem přijetí dalších neliberálních režimů narušujících vládu práva po vzoru Maďarska. Za účelem uklidnění těchto obav zakomponovala Kos do legislativního balíčku revoluční institut pevných, patnáctiletých pojistek (safeguards).

Mechanismus předpokládá, že nově přistoupivší stát se bude po dobu dlouhých 15 let od data plnohodnotného vstupu nacházet ve speciálním prověřovacím režimu. V případě, že by v takové zemi došlo k rozkladu demokratických mechanismů, ohrožení nezávislosti justice či podkopání tržního prostředí, získala by Evropská komise zrychlenou právní pravomoc k plošnému odebrání unijních dotací či drastickému pozastavení hlasovacích práv dotyčného státu v institucích Rady EU. Nástroj takzvané zkušební lhůty má obcházet existující a zcela paralyzovaný proces zakotvený v článku 7 základních smluv. Během tiskové konference konané 6. října Kos přímo označila tuto zavedenou novinku za „pojistnou smlouvu“ (insurance policy), jež zajistí nezvratnost budoucího rozšiřování, přičemž varovala, že Unie neustoupí z modelu dvou rychlostí pro kandidátské státy.

Dalším nosným pilířem strategie se stala politika postupné integrace (gradual integration). Kos osobně sestavila přísně fázované cestovní mapy pro čtyřlístek nejpokročilejších zemí, kterými jsou Ukrajina, Moldavsko, Albánie a Černá Hora. Dokument státům garantuje přednostní uvolnění bezcelních přístupů k vybraným sektorům jednotného vnitřního trhu Evropské unie bezprostředně poté, co prokážou přijetí technických a legislativních reforem. Právě s Černou Horou přitom komisařka plánuje plné uzavření přístupových procedur již na konec roku 2026.

⚔️ Archivní skandál s UDBA a politický tlak (2026)

Kariérní stabilita komisařky Kos dostala těžkou ránu během turbulentního jara roku 2026, kdy se na veřejnost dostaly detailní informace o její údajné hluboké minulosti spojované s represivním aparátem.

Prvotní indikace podezření vyvstaly již při schvalovacím procesu v Evropském parlamentu na konci roku 2024, avšak celá situace eskalovala až v březnu 2026 po zásahu investigativní publicistiky. Slovinský historik Igor Omerza vydal faktografickou knihu „Komisařka: Marta Kos jako spolehlivá spolupracovnice komunistické tajné policie“ (The Commissioner: Marta Kos as a reliable collaborator of the communist secret police). Kniha, opřená o nově odtajněné dobové státní složky, vyvozuje přímé závěry, že Kos na konci 80. let 20. století během svého vysokoškolského působení a kariérních začátků v rozhlase fungovala jako aktivní referentka a informátorka obávané státní bezpečnosti tehdejší Jugoslávie, známé pod zkratkou UDBA. Sama komisařka tyto informace vytrvale popírá, označuje je za manipulaci se zbytkovými archivy a předkládá vlastní nezávislá vládní osvědčení, která ji od spolupráce právně očišťují.

Následkem těchto odhalení se kauza přenesla z historické roviny přímo do mocenského boje v důsledku pádu dosavadní slovinské vlády. Dne 4. června 2026 byl do úřadu slovinského premiéra počtvrté za svou kariéru zvolen vůdce konzervativně pravicové formace SDS Janez Janša. Někdejší vyhlášený disident, který strávil na konci osmdesátých let měsíce v jugoslávském vězení jako politický odpůrce režimu, převzal celou narativní linii knihy. Na začátku července 2026 odeslal premiér Janša oficiální nótu do bruselské centrály adresovanou předsedkyni von der Leyenové, ve které naprosto nekompromisně vyzval k okamžitému propuštění a odvolání Marty Kos ze všech evropských funkcí.

Krok, jímž národní premiér útočí na zástupkyni vlastního státu v Bruselu, reflektuje masivní klanovou zášť uvnitř slovinských elit. Osobní antagonismus premiéra Janši se opírá o aktivity komisařčina bratra. Drago Kos je uznávaným slovinským kriminalistou a bojovníkem proti korupci. Ze své úřední pozice sloužil jako jeden z hlavních aktérů, kteří obstarávali policejní důkazy ve slavné mezinárodní aféře Patria. Právě tento proces dovedl v roce 2013 premiéra Janšu na půl roku za mříže (až do zrušení rozsudku Ústavním soudem). Uvedení historických svazků o kolaboraci UDBA do veřejného prostoru posloužilo novému kabinetu na jaře 2026 k vytvoření tlaku na nejvyšší exponovanou osobu z opozičního názorového proudu, kterou se Marta Kos na bruselské scéně stala.

📈 Kariérní a statistické přehledy

Níže uvedené tabulky prezentují absolutně nezkrácený, kompletní chronologický rozbor pracovních úvazků, funkčních rolí a klíčových agend spojených s činností Marty Kos na poli slovinské státní správy, občanských iniciativ i mezinárodních diplomatických struktur v průběhu let 1989 až 2026.

Tabulka 1: Chronologický výčet profesních a politických pozic Marty Kos

Zastávaná pozice / Vykonávaná funkce	Působiště / Mateřská instituce	Začátek období	Konec období
Novinářka (sportovní oddělení)	Radiotelevizija Slovenija (RTV)	1989	1990
Redaktorka a novinářka v cizojazyčné sekci	Radio Deutsche Welle, Německo	1990	1993
Stálá zahraniční korespondentka v Německu	Radiotelevizija Slovenija (RTV)	1993	1997
Ředitelka Úřadu pro komunikaci a tisková mluvčí	Vláda Republiky Slovinsko	1997	1999
Vedoucí prezidentské kanceláře a oddělení PR	Obchodní a průmyslová komora Slovinska	1999	2000
Viceprezidentka pověřená mezinárodními vztahy	Obchodní a průmyslová komora Slovinska	2000	2003
Ředitelka a korporátní lektorka byznys dovedností	Gustav Käser Training International	2003	2013
Velvyslankyně pro Spolkovou republiku Německo	Velvyslanectví Slovinska v Berlíně	27. září 2013	12. září 2017
Velvyslankyně pro Švýcarsko a Lichtenštejnsko	Velvyslanectví Slovinska v Bernu	12. září 2017	30. června 2020
Nezávislá konzultantka, ředitelka a koučka	Kos Consulting & Coaching	2021	2024
Místopředsedkyně politického hnutí	Hnutí Svoboda (Gibanje Svoboda), Slovinsko	21. dubna 2022	13. září 2022
Evropská komisařka pro rozšíření	Evropská komise (Von der Leyenová II)	1. prosince 2024	úřadující (mandát do r. 2029)

Tabulka 2: Stav agendy přidělených států v portfoliu DG ENEST k roku 2026

Následující přehled dokumentuje celkovou právní situaci ve všech klíčových zemích spadajících do přímé agendy komisařky Marty Kos v rámci přístupového procesu k Evropské unii. Informace vycházejí z dat rozšiřovacího balíčku představeného v říjnu 2026.

Stát (Kandidát/Potenciální kandidát)	Aktuální oficiální status vůči EU	Cíle stanovené "cestovními mapami" komisařky M. Kos
Černá Hora	Kandidátská země (otevřeny všechny kapitoly)	Formální uzavření veškerých přístupových jednání do konce roku 2026
Albánie	Kandidátská země (zrychlený posun klastrů)	Dokončení detailního negociačního procesu do konce roku 2027
Moldavsko	Kandidátská země	Striktní aplikace technických reforem pro potlačení hybridních hrozeb
Ukrajina	Kandidátská země	Postupná integrace do vybraných sektorů vnitřního trhu navzdory ozbrojenému konfliktu
Srbsko	Kandidátská země	Politický tlak na harmonizaci s celní a sankční politikou vůči Ruské federaci
Severní Makedonie	Kandidátská země	Zprostředkování řešení přetrvávajících ústavních sporů s Bulharskem
Bosna a Hercegovina	Kandidátská země	Prosazení zásadních antikorupčních záruk u lokálních etnických vlád
Gruzie	Kandidátská země	Obnova pozastavených procesů podmíněná stabilizací tamního vnitrostátního a ústavního uspořádání
Kosovo	Potenciální kandidát	Plnění základních politických rekvizit a dohod nutných pro udělení statutu plného kandidáta
Turecko	Zmrazený kandidát (proces pozastaven)	Odklon od přímé integrace a soustředění na posílení asymetrických obchodních vazeb v regionu

Tabulka 3: Historický přehled osobností v úřadu Evropského komisaře pro rozšíření

Níže strukturovaný seznam předkládá vyčerpávající chronologii všech politiků, kterým bylo od formálního vzniku tohoto samostatného rezortu do jejich portfolia vřazeno rozšiřování unie. Nástup Marty Kos znamená v této sekvenci první přímé zapojení bývalé jugoslávské oblasti.

Jméno evropského komisaře	Domovský stát	Začátek mandátu	Konec mandátu	Předseda komise (Příslušný kabinet)
Günter Verheugen	Německo	16. září 1999	21. listopadu 2004	Romano Prodi (Prodiho komise)
Janez Potočnik	Slovinsko	1. května 2004	21. listopadu 2004	Romano Prodi (Zastupující společný komisař)
Olli Rehn	Finsko	22. listopadu 2004	9. února 2010	José Manuel Barroso (Komise Barroso I)
Štefan Füle	Česko	10. února 2010	31. října 2014	José Manuel Barroso (Komise Barroso II)
Johannes Hahn	Rakousko	1. listopadu 2014	30. listopadu 2019	Jean-Claude Juncker (Junckerova komise)
Olivér Várhelyi	Maďarsko	1. prosince 2019	30. listopadu 2024	Ursula von der Leyenová (Komise Leyenová I)
Marta Kosová	Slovinsko	1. prosince 2024	Úřadující komisařka	Ursula von der Leyenová (Komise Leyenová II)

Zdroje