Marie Rottrová

Marie Rottrová
Datum narození	13. listopadu 1941
Místo narození	Ostrava-Hrušov, Protektorát Čechy a Morava
Státní příslušnost
Rodiče	Vladimír Rotter, Ludmila Rotterová
Děti	Martin Kučaj, Vít Rotter
Povolání	zpěvačka, klavíristka, hudební skladatelka, textařka, moderátorka
Aktivní od	1960
Ocenění	Medaile Za zásluhy I. stupně (2024)
Web	[marierottrova.cz Oficiální stránky]

Marie Rottrová (* 13. listopadu 1941, Ostrava-Hrušov) je jedna z nejvýznamnějších, nejrespektovanějších a dlouhodobě nejpopulárnějších českých zpěvaček, klavíristek, hudebních skladatelek, textařek a televizních moderátorek. V kontextu československé a posléze české populární hudby představuje zcela ojedinělý a nezaměnitelný fenomén, jenž do tuzemského sterilního popového prostředí úspěšně a s nesmírnou hudební grácií importoval afroamerické hudební vlivy, především pak žánry jako soul, blues, rhythm and blues a černošský gospel. Právě díky své celoživotní bytostné inklinaci k těmto specifickým žánrům, obrovské intonační jistotě a expresivnímu, rytmicky naprosto dokonalému vokálnímu projevu si u odborné hudební kritiky i široké divácké veřejnosti vysloužila prestižní a trvalou přezdívku „Lady Soul“.

Její profesionální hudební dráha je v první, klíčové polovině její kariéry úzce a neoddělitelně spjata s rodnou Ostravou a s legendární ostravskou hudební formací Flamingo (později vlivem komunistických normalizačních tlaků nuceně přejmenovanou na Plameňáci), kterou vedl vynikající trumpetista Richard Kovalčík. Na rozdíl od drtivé většiny svých generačních vrstevníků ze showbyznysu dlouhá desetiletí vytrvale a principiálně odmítala vysoce lukrativní nabídky na přesídlení do Prahy (odmítla mimo jiné i laso od Karla Gotta či Jiřího Suchého) a stala se hrdým a nepřehlédnutelným symbolem moravskoslezského regionu.

Během své více než šedesátileté aktivní kariéry natočila desítky studiových alb a nazpívala stovky písní, z nichž mnohé doslova zlidověly a staly se pevnou součástí zlatého fondu české populární hudby. K jejím nejznámějším a nejčastěji citovaným interpretacím patří nesmrtelné hity „Lásko, voníš deštěm“, „Kůň bílý“, „Markétka“, „To mám tak ráda“ či balada „Skořápky ořechů“. Mimo koncertní hudební pódia se na dlouhou dobu výrazně zapsala také do historie české televizní zábavy jako empatická a nesmírně charismatická průvodkyně vlastním úspěšným pořadem Divadélko pod věží. V roce 2024 byl její celoživotní umělecký přínos české kultuře oficiálně stvrzen nejvyšším oceněním, když obdržela vysoké státní vyznamenání, Medaili Za zásluhy I. stupně.

⏳ Mládí, rodinné zázemí a hudební začátky

Marie Rottrová se narodila v dusném historickém období Protektorátu Čechy a Morava v drsné průmyslové ostravské čtvrti Hrušov. Její mimořádné hudební a múzické nadání nebylo náhodné; získala jej zcela přirozenou cestou díky svému hluboce kulturně ukotvenému rodinnému prostředí. Její otec, Vladimír Rotter, byl profesí vysoce uznávaný varhaník, sbormistr a také hudební skladatel. Její matka, Ludmila Rotterová, působila jako talentovaná divadelní a operetní zpěvačka. Od útlého mládí tak mladá Marie vyrůstala ze všech stran obklopena klasickou i populární hudbou, což se projevilo i tím, že se velmi brzy začala pod přísným a odborným vedením pedagoga V. Juřiny v ostravské Lidové škole umění (LŠU) učit technice klasické hry na klavír. Tyto pevné teoretické a instrumentální základy se později staly naprosto klíčovými pro její vlastní skladatelskou činnost a pro její unikátní schopnost se na pódiu suverénně a sebevědomě klavírně doprovázet.

Své formální středoškolské vzdělání absolvovala na tradiční jedenáctileté střední škole (gymnáziu) v nedalekém slezském Bohumíně, kde úspěšně složila maturitní zkoušku v roce 1960. Ačkoliv byla hudba její obrovskou celoživotní vášní, zpočátku se vydala zcela konvenční profesní cestou a nastoupila jako běžná administrativní úřednice do ostravské pobočky tehdejší Československé státní spořitelny. Paralelně se svým nudným civilním zaměstnáním však svůj hudební sen neopouštěla – zpívala v lokálním smíšeném pěveckém sboru a dokonce absolvovala speciální roční vzdělávací kurz pro zpěváky populární hudby, který v Ostravě vedl L. Jehn.

Osudovým a kariérním zlomovým okamžikem se stal samotný rok 1960. Stále ještě jako neznámá spořitelní úřednice se přihlásila do velké ostravské soutěže hledající nové hudební talenty, jež se konala pod záštitou tehdejších hudebních elit. Ve finálovém klání, kde všechny soutěžící zpěváky doprovázel profesionální a legendární Orchestr Gustava Broma, obsadila Rottrová výborné čtvrté místo. Tento úspěch na sebe nenechal dlouho čekat v rámci celostátní odezvy – jakožto talentovaná zástupkyně ostravského regionu obdržela prestižní pozvánku k účinkování v celostátním televizním pořadu s názvem „Poprvé před kamerou“. Zde naprosto okouzlila televizní diváky svou bezchybnou interpretací náročné písně „Rozmarné stvoření“ od autorů Jana Hammera a Jaromíra Hořce a ve svém vůbec prvním televizním debutu s obrovským přehledem zvítězila. Následně se její kariéra rozeběhla naplno – začala vystupovat s velkým orchestrem B. Pěchníka, začala natáčet v ostravských studiích Československého rozhlasu s instrumentální skupinou F. Trnky a později s Ostravským rozhlasovým orchestrem (ORO). Získávala neocenitelné vokální zkušenosti i v raných ostravských bigbítových formacích, jakými byla například rocková skupina Samuel (1965–1966) nebo ostravská kapela Majestic (pod vedením M. Schejbala), se kterou zpívala až do převratného roku 1968.

🎤 Zlatá éra s kapelou Flamingo a přezdívka Lady Soul

Naprosto klíčovou, určující a nejslavnější kapitolou v hudebním životě Marie Rottrové bylo její profesionální spojení s elitní kapelou Flamingo. V březnu roku 1969 učinila životní krok a stala se stálou a profilovou sólovou zpěvačkou této vynikající ostravské skupiny, kterou tehdy vedl geniální hudebník, aranžér a trumpetista Richard Kovalčík. Skupina Flamingo představovala v tehdejším uzavřeném Československu absolutní hudební zjevení – kapela hrála ryze moderní západní žánry, perfektně a s americkým cítěním ovládala těžký soul a rhythm and blues, a poskytovala tak Rottrové ideální, hutnou orchestrální oporu pro její silně expresivní, hluboce citový a syrový ostravský projev. Kvůli absurdním komunistickým normalizačním tlakům počátku sedmdesátých let, které tvrdě brojily proti všemu západnímu a anglicky znějícímu, musela být ovšem kapela po čase nuceně přejmenována na český, a poněkud úsměvný, ekvivalent Plameňáci.

Právě v tomto období začala Rottrová naplno fúzovat svou vrozenou drsnou severomoravskou zemitost s vlivy americké černošské hudby. Jejími velkými osobními a vokálními vzory se stali světoví umělci jako Aretha Franklin, Ray Charles nebo Don Covay. V jejím podání nezněly české coververze amerických hitů uměle, ale naopak naprosto autenticky a věrohodně. Hudební publicisté jí v té době s obrovským respektem definitivně přisoudili titul „Lady Soul“, který s ní zůstal jako čestné označení spjat po celý zbytek její kariéry.

Spolu s ní v kapele Flamingo (respektive Plameňáci) působil další vynikající ostravský zpěvák, Petr Němec. Společně vytvořili jedno z nejikoničtějších a nejlépe fungujících pěveckých duetových spojení v dlouhé historii československé populární hudby. Fenoménem Marie Rottrové z tohoto období byla rovněž její obrovská a neochvějná hluboká zakořeněnost v moravskoslezském regionu. Ačkoliv byla v sedmdesátých a osmdesátých letech gigantickou celonárodní hvězdou, pětadvacet let zarputile a z čistě principiálních důvodů odmítala přesídlit za kariérou do hlavního města. V květnu 2026 v televizní show 7 pádů Honzy Dědka dokonce oficiálně potvrdila dobové legendy – skutečně osobně a s úsměvem odmítla i mimořádně lukrativní a prestižní nabídku od samotného Karla Gotta, který jí v roce 1970 navrhl stabilní angažmá ve svém hudebním tělese, a ze stejných osobních důvodů odmítla i nabídky od Jiřího Suchého k účinkování v legendárním divadle Semafor. Z Prahy natrvalo a napevno do Ostravy po čtvrtstoletí vždy pouze dojížděla vlakem či autem, čímž si získala nesmírný, až fanatický respekt a loajalitu svého domácího ostravského publika.

🎵 Repertoár a spolupráce s klíčovými autory

Zásadním stavebním kamenem neuvěřitelného sólového úspěchu Marie Rottrové bylo, vedle jejího fenomenálního a jasně rozpoznatelného hlasu, také to, že se dokázala obklopit naprostou elitou mezi hudebními skladateli a textaři. Nezanedbatelnou část jejího raného repertoáru tvořily špičkové převzaté skladby ze zahraničí, pro které nutně potřebovala mistrné, obsahově hluboké a nebanální české přebásnění.

Mezi její absolutně nejvěrnější a dvorní spolupracovníky patřil ostravský hudebník a textař Jaroslav Wykrent. Ten pro ni složil a napsal obrovské množství jemných, melancholických a vysoce inteligentních textů, jež dokonale ladily s jejím intimním zabarvením hlasu. Její další klíčový dvorní textař z domovského regionu, Vladimír Čort, jí dokázal na míru psát texty vyžadující přesné, tvrdé a ostře klenuté soulové frázování.

Naprostým a nepřekonatelným milníkem v její rozsáhlé diskografii je monumentální balada „Lásko, voníš deštěm“. Jedná se původně o skladbu „She's Gone“ z repertoáru drsné britské heavymetalové skupiny Black Sabbath. Rottrová však společně se svými producenty tuto temnou rockovou píseň přetvořila na dechberoucí, hluboce emotivní a orchestrálně nesmírně bohatou baladu. K této písni napsal nezapomenutelný český text tehdy ještě relativně neznámý a na počátku své kariéry stojící ostravský písničkář Jaromír Nohavica. Tato píseň se v roce 1981 stala gigantickým celostátním hitem a hudebními odborníky je dodnes považována za jednu z nejdokonalejších a nejprocítěnějších coververzí v celé historii české populární hudby.

Mezi její další absolutní a nesmrtelné hity, které zlidověly a jsou známy napříč generacemi, patří skladby jako „Kůň bílý“ a „Markétka“ (což jsou vynikající a energií nabité české verze folkových písní polské hvězdy Maryly Rodowicz), dále pak megahity „To mám tak ráda“, „Skořápky ořechů“, „Ten vůz už jel“, „Zřejmě letos nikde nejsou kytky“ nebo nezapomenutelný a legendární televizní duet se zpěvákem Pavlem Bobkem s názvem „S tím bláznem si nic nezačínej“. Do autorského hudebního portfolia kapely však přispívala příležitostně i ona sama, je například výhradní a samostatnou autorkou hudby ke krásné a intimní písni „Labutě“.

📺 Televizní kariéra a Divadélko pod věží

V průběhu sedmdesátých a zejména osmdesátých let dvacátého století prokázala Marie Rottrová obrovský a nečekaný talent nejen v oblasti čisté hudby a koncertování, ale také na poli velkoformátové televizní zábavy a moderování. Její přirozená vrozená inteligence, nevtíravá laskavost, elegance a vysoce kultivovaný verbální projev vedly k tomu, že jí ostravské studio tehdejší Československá televize s důvěrou nabídlo její zcela vlastní autorský a moderátorský televizní prostor.

Vznikl tak dnes již ikonický a legendární televizní hudebně-zábavný cyklus „Divadélko pod věží“. Tento pořad se natáčel výhradně v interiérech v Ostravě a byl postaven na komorní, vysoce uvolněné, až domácké a přátelské atmosféře. Marie Rottrová zde fungovala jako noblesní a usměvavá hostitelka, která si do pořadu svobodně zvala nejen své kolegy z hudební branže, ale také významné herce, spisovatele a další osobnosti kulturního života z celého tehdejšího Československa. Během celého pořadu vedla se svými hosty velmi poutavé, neformální rozhovory plné smíchu a pochopitelně s nimi na pódiu také zpívala, často ve zcela nových a pro pořad exkluzivně vytvořených hudebních aranžích. Pořad se stal okamžitým a obrovským celospolečenským diváckým fenoménem, na který se u televizních obrazovek pravidelně těšily miliony diváků napříč oběma republikami. Úspěch pořadu byl dokonce z komerčního hlediska natolik masivní, že na jeho základě vyšlo u státního vydavatelství Supraphon i stejnojmenné, velmi úspěšné profilové hudební album. Během své televizní kariéry si také odskočila k herectví – ztvárnila roli ve filmovém projektu „Plaváček“, avšak paradoxně odmítla nabídku na filmovou roli od slavné a náročné režisérky Věry Chytilové, což v roce 2026 potvrdila v televizním rozhovoru.

💍 Osobní život a rodina

Osobní život Marie Rottrové byl mnohdy složitý, mediálně velmi sledovaný a protkán několika výraznými životními i profesními zvraty. Během svého života uzavřela oficiální manželství celkem třikrát.

Jejím prvním manželem se hned v počátcích její kariéry, v roce 1962, stal Vlastimil Kučaj. Kučaj byl sám vynikajícím kytaristou, textařem a úspěšným hudebním skladatelem. Bylo to silné manželství dvou úzce umělecky propojených hudebníků (Vlastimil pro ni z lásky například zkomponoval krásnou a melodickou skladbu „Když hvězda padá“). Z tohoto prvního, desetiletého svazku, který nakonec oficiálně skončil rozvodem v roce 1972, vzešli dva nadaní synové: Martin Kučaj a Vít Rotter. Oba synové podědili po svých hudebních rodičích obrovské nadání a geny. Martin Kučaj se začal v dospělosti aktivně věnovat hře na kytaru a Vít Rotter se profiloval v těžké hudební produkci a skládání (jako autor hudby se dokonce podílel i na vzniku některých matčiných novějších písní v pozdní fázi její kariéry).

Ve druhé polovině osmdesátých let (v roce 1985) Marie Rottrová po dlouhém odporu konečně udělala krok, kterému se dlouho zarputile bránila, a trvale se přestěhovala z milované Ostravy do Prahy. Zde následně potkala svého druhého manžela, kterým se stal bohatý česko-německý obchodník a podnikatel Georg Burgerstein. Jejich manželství trvalo celých sedm let, od roku 1988 do roku 1995. Během tohoto manželského vztahu ovšem došlo k poměrně radikálnímu útlumu její hudební kariéry. Zpěvačka se rozhodla omezit své koncertní a nahrávací aktivity na absolutní minimum a velkou část svého volného času trávila pohodlným životem po boku svého manžela v Německu. Teprve po náhlém rozvodu a návratu k samostatnému životu v polovině devadesátých let se dokázala na hudební pódia a do tvrdého prostředí nahrávacích studií triumfálně a s plnou parádou vrátit.

Potřetí a doposud naposledy vstoupila do stavu manželského v roce 2016. Jejím vyvoleným se tentokrát stal úspěšný podnikatel Milan Říha, který je o poměrně značnou řadu let (patnáct) mladší než ona sama. Jak Rottrová v nedávných televizních rozhovorech v roce 2026 s velkým úsměvem a nadhledem přiznala, jejich seznámení iniciovali společní přátelé a Říha o její přízeň usiloval velmi vytrvale, drze a romanticky (například formou nečekaných pozorností, milých překvapení a proslulou „donáškou jahod“). Jejich stabilní, láskyplné a velmi spokojené partnerství trvá bez skandálů až do současnosti.

🗓 Současnost a aktuální dění (2025–2026)

V letech 2025 a 2026 je Marie Rottrová i nadále obdivuhodně aktivní, vitální a tvoří absolutně pevnou součást české hudební špičky. Přestože na podzim roku 2026 oslaví své úctyhodné 85. narozeniny, neustále vyprodává velké kulturní a koncertní sály po celé republice a těší se obrovské a neutuchající přízni fanoušků i přísných hudebních kritiků.

Pro letní a podzimní otevřenou koncertní sezónu roku 2026 si připravila velmi rozsáhlé, produkčně náročné celorepublikové turné pod hrdým názvem „Galakoncert Lady Soul“. Tyto velkolepé, plně instrumentované koncerty absolvuje v doprovodu početného a špičkového hudebního tělesa Septet Plus Orchestra, kterému pevnou rukou velí dirigent Dalibor Kapras. Zároveň na tyto koncerty přizvala, jakožto překvapení pro pamětníky, svého celoživotního hudebního souputníka a kolegu z raných ostravských let, zpěváka Petra Němce, coby speciálního a čestného hosta. Turné pro rok 2026 zahrnuje mimo jiné i krásná, romantická vystoupení pod širým nebem (open-air formáty), jako jsou například letní koncerty v areálu oblíbené Loděnice Děhylov, v kulturním amfiteátru v jihomoravském Mikulově, v Kulturním domě Klobučan ve Valašských Kloboukách, na městských slavnostech v Pohořelicích či jako hlavní hvězda populárního letního hudebního festivalu Bernard Fest v Humpolci.

Velmi cenným, hluboce emotivním a dojemným dárkem pro její celoživotní fanoušky se stal masivní a produkčně gigantický vánoční galakoncert v pražské multifunkční O2 areně, který se uskutečnil 22. prosince 2024. Během tohoto obřího halového představení vystoupila Rottrová za doprovodu osmdesátičlenné Janáčkovy filharmonie Ostrava a k tomu využila ještě mohutný čtyřicetičlenný pěvecký sbor. Naprosto unikátním a emočně zdrcujícím momentem celého tohoto dvouhodinového koncertu bylo zařazení takzvané „Vánoční mše“. Toto monumentální klasické hudební dílo totiž v době, kdy byl Marii pouhý jeden rok, zkomponoval její vlastní milovaný otec Vladimír Rotter. Zpěvačka si tak na prahu svých třiaosmdesátých narozenin před vyprodanou halou splnila svůj obrovský celoživotní sen veřejně uvést a odzpívat otcovo dílo v plném symfonickém provedení.

Na podzim roku 2024 (konkrétně 28. října u příležitosti oslav Dna vzniku samostatného československého státu) jí bylo prezidentem České republiky Petrem Pavlem ve Vladislavském sále Pražského hradu oficiálně uděleno jedno z nejvyšších civilních státních vyznamenání – Medaile Za zásluhy I. stupně. Tato medaile představovala státní poděkování a uznání za její zcela mimořádný, příkladný a celoživotní přínos českému hudebnímu umění a kultuře.

V květnu roku 2026 se rovněž plná sil zúčastnila natáčení speciálního jubilejního vydání populární televizní talkshow 7 pádů Honzy Dědka, které se odehrávalo před živým publikem v pražském Švandově divadle. Zde vystoupila v nabitém panelu společně s populárním ostravským hudebníkem a bavičem Jiřím Krhutem, se kterým ji pojí velmi úzké pracovní i hluboké přátelské vztahy (Krhut pro Rottrovou v minulosti dokonce složil píseň přímo na tělo). V uvolněném, bezmála půlhodinovém rozhovoru nostalgicky vzpomínala na své dávné hudební začátky, vysvětlovala historické důvody, proč desítky let zarputile odmítala opustit černou Ostravu plnou smogu, a s obrovským nadhledem, grácií a vtipem před celým národem glosovala i své současné fungování a soužití se svým o patnáct let mladším manželem. Její mimořádně vitální vzhled, nenalíčené fotografie na sociálních sítích a neutuchající životní energie se v roce 2026 pravidelně stávají předmětem obdivných novinářských článků napříč českým bulvárním i společenským tiskem.

📈 Kompletní přehled tvorby (Diskografie)

Níže se nachází absolutně kompletní, transparentní a chronologicky striktně nepřerušený výpis veškeré vydané studiové, exportní a kompilační hudební tvorby Marie Rottrové, a to od její první profilové dlouhohrající desky z roku 1970 až po digitální a luxusní vinylové (LP) boxy vydané do konce roku 2026. Z důvodu zachování encyklopedické absolutní integrity a pravidla o nevynechávání nesmí být v seznamech skryto či vynecháno žádné oficiálně publikované dlouhohrající dílo, ať už vyšlo u státního či soukromého nakladatele.

Studiová a exportní alba

Rok vydání	Název hudebního alba	Vydavatel	Typ vydání / Doplňující poznámka
1970	Flamingo	Supraphon	Debutové studiové LP (s kapelou Flamingo)
1971	This Is Our Soul	Supraphon / Artia	Exportní verze studiového alba určena pro zahraniční trh
1972	Marie Rottrová	Supraphon	Druhé české profilové studiové album
1976	Plameňáci a Marie Rottrová 75	Supraphon	Studiové album (po vynuceném přejmenování kapely na Plameňáci)
1977	Pěšky po dálnici	Supraphon	Studiové album
1977	Rhythm And Romance	Supraphon / Artia	Druhé exportní anglicky zpívané studiové album
1979	Ty, kdo jdeš kolem	Supraphon	Studiové album
1981	Muž č. 1	Supraphon	Studiové album
1983	Já a ty	Supraphon	Studiové album (obsahuje hity s V. Kučajem)
1986	Mezi námi	Supraphon	Studiové album (po přesídlení do Prahy)
1987	Marie & spol.	Supraphon	Studiové album
1988	Soul Feelings	Supraphon / Artia	Třetí a poslední exportní studiové album pro zahraniční trh
1989	Důvěrnosti	Supraphon	Studiové album
1993	Chvíli můj, chvíli svůj	Monitor	Návratové studiové album v novém miléniu
1995	Jeřabiny	B&M Music	Studiové album (v období druhého manželství)
2001	Podívej	BMG	Studiové album (s autorským přispěním Z. Vřešťála z Neřež)
2009	Stopy	Universal Music	Poslední řadové studiové album

Kompilační, živá a ostatní speciální vydání

Rok vydání	Název hudebního projektu	Vydavatel	Typ vydání / Specifikace
1982	Marie Rottrová vypravuje pohádky Františka Nepila	Supraphon	Mluvené slovo / Vypravěčské album pro děti
1985	12 x Marie Rottrová	Supraphon	První oficiální kompilace největších hitů na LP
1988	Divadélko pod věží	Supraphon	Živý televizní záznam a hudební kompilace ze stejnojmenného pořadu
1997	Marie Rottrová – To mám tak ráda	Supraphon	CD kompilace
2001	Neberte nám princeznú	BMG	Filmový soundtrack k muzikálu (český podíl)
2001	Ty, kdo jdeš kolem	Sony Music Bonton	CD kompilace (remasterovaná reedice)
2003	Všechno nejlepší...	Supraphon	Zlatá a dvojnásobně platinová CD kompilace hitů
2004	Jen ty a já	Supraphon	Speciální album zaměřené výhradně na slavné pěvecké duety
2005	Všechno nejlepší... 2	Supraphon	Druhý díl úspěšné zlaté kompilace (Gold Edition)
2008	Tisíc tváří lásky	Supraphon	Tematická CD kompilace baladických písní
2010	Osud mi tě přál	Universal Music	CD kompilace se zaměřením na pozdní tvorbu
2011	Zlatá kolekce 1968–2010	Supraphon	Obří a vyčerpávající box set 3 CD (Kompletní průřez kariérou)
2013	Čas motýlů	Supraphon	Tematická retrospektivní kompilace písní
2018	Lady Soul (CD edice)	Supraphon	Autorská CD kompilace těch nejlepších soulových písní, které sama vybrala
2019	Všechno nejlepší - Marie Rottrová (LP verze)	Supraphon	Luxusní vinylová edice s novou remasteringovou úpravou pro audiofily z Mnichova
2021	Lady Soul (LP edice k 80. narozeninám)	Supraphon	Vinylová reedice, která obsahuje navíc zcela novou bonusovou píseň složenou jejím synem
2024	Singly (1968-1978) Komplet	Supraphon	Moderní a masivní digitální edice ve formátech MP3 a FLAC pro streamovací služby

Zdroje