Přeskočit na obsah

Jiří Suchý

Z Infopedia
Jiří Suchý
Soubor:Jiri Suchy 2019.jpg
Jiří Suchý při vystoupení v roce 2019
Datum narození1. října 1931
Místo narozeníPlzeň, Československo
ManželkaBěla Suchá (zemřela 1986)
Markéta Suchá (2006–2013)
DětiJakub Suchý (fotograf), Tamara Suchá
PovoláníDivadelník, Textař, Básník, Skladatel, Grafik, Hudebník
OceněníMedaile Za zásluhy (1995), Cena Thálie (2001), Řád Tomáše Garrigua Masaryka (2006)

Jiří Suchý (* 1. října 1931 Plzeň) je český divadelník, hudebník, textař, básník, spisovatel, skladatel, grafik, výtvarník a zakladatel Divadla Semafor. Je považován za jednu z nejvlivnějších osobností české kultury 20. a 21. století. Spolu s Jiřím Šlitrem vytvořil v 60. letech legendární autorskou dvojici, která zásadním způsobem ovlivnila vývoj české populární hudby a tzv. divadel malých forem.

Jeho texty písní, vyznačující se hravou prací s jazykem, inteligentním humorem a poetikou všedního dne, zlidověly a staly se součástí národního kulturního dědictví (např. „Pramínek vlasů“, „Klokočí“, „Marnivá sestřenice“ či „Jó, to jsem ještě žil“).

I ve svém vysokém věku (v roce 2025 oslavil 94. narozeniny) je Jiří Suchý stále aktivní jako ředitel, autor i herec v Divadle Semafor, což z něj činí světový unikát v oblasti autorského divadla.

⏳ Mládí a začátky (1931–1959)

Jiří Suchý se narodil v Plzni, ale většinu života spojil s Prahou.

Dětství a profese grafika

Do Prahy se rodina přestěhovala v roce 1936. Suchého dětství a dospívání bylo ovlivněno válkou, ale také skautingem a literaturou. Původně se neplánoval živit divadlem.

  • Vyučil se propagačním grafikem. Tuto profesi vykonával v 50. letech v reklamních podnicích (např. Propag).
  • Jeho výtvarné cítění se později promítlo do vizuálního stylu Divadla Semafor (plakáty, kostýmy, scéna), který je pro něj typický dodnes (čisté linie, inspirace secesí a 20. léty).

První kroky k hudbě a Reduta

V 50. letech začal Suchý hrát na kontrabas (basa byla jeho osudovým nástrojem, ačkoliv později hrál i na banjo).

  • Působil v kapele Akord Club, kde se potkal s Viktorem Sodomou starším.
  • Vystupoval v legendárním klubu Reduta. Zde začal psát své první texty na známé americké melodie (rokenrol, jazz), protože původní anglické texty mu nevyhovovaly nebo je neznal. Tím nevědomky položil základy moderní české textařiny, která se oprostila od budovatelského patosu té doby.

Divadlo Na zábradlí

V roce 1958 stál Jiří Suchý u zrodu další významné scény – Divadlo Na zábradlí.

  • Spolu s Ivanem Vyskočilem napsal a uvedl hru „Kdyby tisíc klarinetů“ (později slavně zfilmovanou).
  • Přestože byl zakládajícím členem, po první sezóně musel odejít. Jeho pojetí divadla (více písničkové, méně intelektuální a absurdní než Vyskočilovo) se s dramaturgií Zábradlí rozcházelo. Tento "vyhazov" se ukázal být pro českou kulturu požehnáním, protože přiměl Suchého založit vlastní divadlo.

🎹 Éra Suchý & Šlitr (1959–1969)

Osudové setkání s Jiřím Šlitrem (právníkem, pianistou a kreslířem) se odehrálo již dříve, ale naplno se jejich spolupráce rozvinula až na konci 50. let. Vytvořili dvojici, která se doplňovala na principu kontrastu:

  • Suchý: Básník, snílek, extrovertnější "bavič", autor textů.
  • Šlitr: Hudební skladatel, geniální melodik, na pódiu "kamenná tvář" (buster-keatonovský typ), který se "nerad" nechává strhnout k humoru.

Založení Semaforu (1959)

Dne 30. října 1959 otevřeli divadlo Semafor.

  • Název: Akronym pro SEdm MAlých FORem (film, poezie, jazz, loutky, tanec, výtvarné umění a hudební komedie). Ačkoliv se divadlo nakonec soustředilo primárně na hudební komedii, název zůstal.
  • První hra: „Člověk z půdy“. Hlavní roli spisovatele Somra hrál Miroslav Horníček (později i Miloš Kopecký a František Filipovský). Hra obsahovala megahit „Pramínek vlasů“. Úspěch byl okamžitý a fenomenální.

Zlatá šedesátá

Semafor se v 60. letech stal kulturním centrem Prahy a "líhní" talentů. Kdo chtěl být v popmusic slavný, musel projít Semaforem.

Fenomén Jonáš

Hra Jonáš a tingltangl (1962) byla přelomová. Zde se poprvé Jiří Šlitr objevil na scéně nejen jako pianista, ale jako herecký partner v buřince a kšandách.

  • Vznikla dvojice Jonáš (Suchý) a Melicharová (později se proměnilo v abstraktního partnera).
  • Hra byla minimalistickým kabaretem plným písní jako „Vyvěste fangle“, „Tulipán“ nebo „Honky tonky blues“. Humor byl inteligentní, nonsensový a apolitický (což bylo v té době politické gesto).

Filmová tvorba

Dvojice S+Š zářila i ve filmu.

💔 Rok 1968 a smrt Jiřího Šlitra

Konec 60. let přinesl do života Jiřího Suchého dramatické zvraty.

2000 slov

Během Pražského jara se Suchý aktivně zapojil do společenského dění. Podepsal manifest Dva tisíce slov (autor Ludvík Vaculík). Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 svůj podpis odmítl odvolat, což mu později vyneslo zákaz činnosti v televizi, rozhlase a vydavatelstvích.

Tragédie Vánoc 1969

Dne 26. prosince 1969 náhle zemřel Jiří Šlitr (otrava svítiplynem ve svém ateliéru).

  • Pro Suchého to byla devastující rána. Ztratil nejen nejbližšího přítele, ale i výhradního autora hudby.
  • Mnozí předpovídali konec Semaforu. Panoval názor, že "Suchý bez Šlitra je poloviční". Suchý se však rozhodl pokračovat a dokázat, že divadlo přežije.

🧱 Normalizace a hledání nové cesty (70. a 80. léta)

Období normalizace bylo pro Suchého bojem o přežití. Byl "trpěn", ale ne propagován.

  • Ferdinand Havlík: Novým dvorním skladatelem se stal Ferdinand Havlík, dosavadní kapelník Orchestru divadla Semafor. Spolu vytvořili muzikálnější, swingovější styl.
  • Kytice (1972): Nejslavnější hra této éry. Parodické zpracování Erbenovy sbírky. Hra měla téměř 600 repríz a stala se kultem (hláška "Poledne, a to je všechno?" zlidověla). V této hře poprvé zazářil Josef Dvořák, který se však později od Semaforu odtrhl (za kontroverzních okolností spojených s tlakem StB).

Nové partnerství: Jitka Molavcová

Hledání nového partnera na jeviště trvalo několik let. Nakonec se jím stala Jitka Molavcová.

  • Původně přišla do divadla jako šansonová zpěvačka.
  • Postupně se vyprofilovala v komičku, která dokázala Suchému sekundovat, aniž by kopírovala Šlitra.
  • Vznikla postava Žofie Melicharové – věrné, mírně natvrdlé, ale oddané hospodyně pana Jonáše. Dvojice Jonáš & Melicharová se stala páteří repertoáru na dalších 50 let.

Perzekuce

Ačkoliv divadlo hrálo (bylo stále vyprodané), Suchý nesměl do televize, jeho desky vycházely omezeně a texty byly cenzurovány. Vedení divadla mu bylo odebráno a byl degradován na "uměleckého vedoucího" a později jen na člena souboru. Přesto se mu podařilo udržet vysokou uměleckou úroveň a morální integritu.

🕊️ Návrat svobody a nové výzvy (po roce 1989)

Sametová revoluce v roce 1989 znamenala pro Jiřího Suchého návrat na výsluní, ale zároveň přinesla nové, nečekané problémy.

Rehabilitace a podnikání

Suchý se mohl vrátit do vedení divadla jako ředitel. Zrušily se všechny zákazy, jeho knihy a desky mohly opět vycházet.

  • Založil vlastní nakladatelství Klokočí, kde vydával své texty a hry.
  • Založil filmovou společnost Perplex, aby mohl natáčet nezávislé filmy (např. „Kajinéry“).
  • Narazil však na tvrdou realitu tržního kapitalismu. Zatímco za socialismu byl Semafor "ostrovem svobody", který lidé navštěvovali i z protestu, v 90. letech musel bojovat o diváka s novou konkurencí, záplavou západní kultury a komerčními muzikály.

Návrat Dobře placené procházky (2007)

Velkým uměleckým triumfem byl návrat jazzové opery Dobře placená procházka na scénu Národního divadla v roce 2007.

  • Režie se ujal Suchého dlouholetý přítel, oscarový režisér Miloš Forman (spolu se svými syny Petrem a Matějem).
  • Představení bylo vysoce ceněno kritikou a zaznamenáno na DVD, což potvrdilo, že Suchého tvorba obstojí i na "zlaté kapličce".

🌊 Povodeň 2002 a stěhování

Jednou z nejtěžších zkoušek v historii divadla byla ničivá povodeň v srpnu 2002.

Zkáza v Karlíně

Divadlo Semafor tehdy sídlilo v suterénních prostorách v Karlíně (v budově Hudebního divadla Karlín).

  • Vltava zaplavila divadlo až do stropu.
  • Ztráty: Byla zničena veškerá technika, drahé kostýmy, hudební nástroje (včetně Šlitrova klavíru) a co bylo nejbolestivější – unikátní archiv textů, not a záznamů za 40 let existence divadla. Jiří Suchý tehdy v přímém přenosu sledoval zkázu svého celoživotního díla, ale s typickým stoickým klidem prohlásil, že "to jsou jen věci".

Kočovná léta a Dejvice

Následovaly tři roky, kdy byl soubor bez domova a hrál v provizoriích po celé Praze. Existence divadla visela na vlásku.

  • Záchrana přišla v roce 2005, kdy se Semafor přestěhoval do nových prostor v Dejvicích (bývalé působiště divadla Spejbla a Hurvínka).
  • Tato scéna se ukázala jako ideální – menší, kontaktní prostor, který svědčí poetice divadla malých forem. Zde Semafor úspěšně působí i v roce 2025.

🎨 Všestranný umělec a sběratel

Jiří Suchý není "jen" divadelník. Jeho umělecký záběr je renesanční.

  • Výtvarník: Celý život se věnuje grafice a litografii. Ilustruje své knihy, navrhuje plakáty (Semafor má díky tomu jednotný vizuální styl už přes 60 let) a tvoří "sluníčka" – jednoduché kresby, kterými se podepisuje.
  • Filmař: Je posedlý filmem. V 80. letech točil amatérské 8mm filmy, později profesionální snímky. Dokument o jeho životě „Jiříkovo vidění“ natočila jeho dcera Tamara Černá.
  • Sběratel: Je vášnivým sběratelem kuriozit. Jeho dům je muzeem přileb (od hasičských po vojenské), starých fotografií, pohlednic a memorabilií z 20. a 30. let.

👨‍👩‍👧 Osobní život

  • Manželka Běla: Jeho životní láskou a oporou byla Běla Suchá (rozená Novotná), výtvarnice a kostýmní návrhářka, která vtiskla vizuální podobu mnoha hrám Semaforu (např. ikonické slamáky a pruhovaná trička). Zemřela předčasně na rakovinu v roce 1986. Její smrt Suchého hluboce zasáhla a na dlouhou dobu se uzavřel do sebe.
  • Děti: Má syna Jakuba Suchého (fotograf) a dceru Tamaru Černou (fotografka, dokumentaristka).
  • Druhé manželství: V roce 2006 (ve věku 74 let) se překvapivě oženil s o 45 let mladší Markétou, která v divadle pracovala jako uvaděčka. Manželství po sedmi letech skončilo rozvodem, ale zůstali přáteli.

📜 Odkaz a význam

Jiří Suchý změnil český jazyk. Vnesl do populární hudby "zpívanou poezii". Před Suchým se v textařině často dbalo jen na rytmus (časté "lá-lá-lá"), Suchý ukázal, že text může být plnohodnotnou básní, která má vtip, pointu a intelektuální přesah.

  • Ocenění: Je držitelem nejvyšších státních vyznamenání, včetně Medaile Za zásluhy (1995) od Václava Havla a Řádu T. G. Masaryka (2006). Získal také Cenu Thálie za celoživotní mistrovství a byl uveden do Síně slávy Ceny Anděl.
  • Vitalita: I po devadesátce píše nové hry (např. „Nižnij Novgorod“), skládá hudbu a režíruje. Jeho paměť a tvůrčí energie jsou předmětem obdivu lékařů i veřejnosti.

Sekce "Pro laiky"

Kdo je Jiří Suchý? Je to člověk, který Čechy naučil, že písnička v rádiu nemusí být hloupá. Představte si ho jako českého Johna Lennona a Paula McCartneyho v jedné osobě, který se ale místo stadiónů rozhodl hrát v malém divadélku.

  • Spolu s Jiřím Šlitrem vymyslel "chytrý pop". Písničky jako „Marnivá sestřenice“ nebo „Babetta“ si zpívají děti u táboráku, ale zároveň jsou to jazykové hříčky, které ocení i profesor češtiny.
  • Je zakladatelem Semaforu – divadla, které bylo v šedivé době socialismu barevným ostrovem radosti a svobody.
  • Jeho styl poznáte okamžitě: slaměný klobouk (buřinka), vázanka, jemný humor, který nikoho neuráží, a neuvěřitelná hra se slovy (např. rým "opilá – o pila").

Je to žijící legenda, která propojuje éru první republiky (narodil se za Masaryka) se současností (stále hraje v době umělé inteligence).

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Jiří_Suchý&oldid=13055“