Ludvík Krejčí

Ludvík Krejčí
Datum narození	17. srpna 1890
Místo narození	Tuřany, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	9. února 1972
Místo úmrtí	Ústí nad Orlicí, Československo
Státní příslušnost
Povolání	voják z povolání, armádní generál
Aktivní od	1910
Aktivní do	1947

Ludvík Krejčí byl československý voják z povolání, armádní generál, příslušník československých legií v Rusku a od prosince roku 1933 do března 1939 náčelník Hlavního štábu československé branné moci. Během podzimních událostí v roce 1938 zastával funkci hlavního velitele mobilizované československé armády. Jde o klíčového stratéga zodpovědného za výstavbu linií pohraničního opevnění a komplexní reorganizaci vojenských sil v období takzvané první republiky.

Během první světové války prošel bojovým nasazením na srbské, černohorské, albánské, italské a rumunské frontě, než v květnu 1917 padl do ruského zajetí a následně vstoupil do dobrovolnických formací československých legií. Jako velitel 2. střelecké divize se podílel na ochraně rozsáhlých úseků železniční sítě zvané Transsibiřská magistrála. V období po druhé světové válce mu byl komunistickým režimem odepřen návrat do aktivní služby a v roce 1950 byl politickým rozhodnutím degradován do hodnosti vojína. K plné rehabilitaci a posmrtnému navrácení generálské hodnosti došlo až v květnu 1990 po rozpadu totalitního státního zřízení.

👤 Životopis a rané období

Ludvík Krejčí se narodil 17. srpna 1890 v obci Tuřany nedaleko města Brno (dnes městská část Brna) na území státního celku Rakousko-Uhersko. Pocházel z rolnické rodiny jako nejmladší z osmi sourozenců. Absolvoval základní vzdělání a následně úspěšně dokončil studium na reálném gymnáziu ve městě Vyškov.

Po maturitě se rozhodl pro lesnickou dráhu a v roce 1908 nastoupil na Vyšší lesnickou školu ve městě Písek, kterou úspěšně absolvoval v roce 1910. V říjnu téhož roku podstoupil odvod do rakousko-uherské armády a nastoupil jako jednoroční dobrovolník ke službě u 8. pěšího pluku dislokovaného v posádce Brno. Po odchodu do civilní zálohy v roce 1911 pracoval jako lesní asistent u správy státních lesů v obci Nuštar ležící v oblasti Slavonie (na území dnešního státu Chorvatsko). Zde profesně působil až do všeobecné mobilizace vyhlášené koncem července 1914.

⚔️ První světová válka a ruské legie

Po vstupu habsburské monarchie do války narukoval jako velitel čety ke 4. bosensko-hercegovskému pěšímu pluku dislokovanému v balkánském prostoru. S touto jednotkou absolvoval tvrdé frontové boje na území států Srbsko, Černá Hora a Albánie. V květnu 1916 byl se svým praporem převelen na italskou frontu a následně na frontu rumunskou. Právě na území státu Rumunsko padl dne 17. května 1917 při pozičních bojích u města Odobești do zajetí ruskou carskou armádou v hodnosti záložního nadporučíka.

V červenci 1917 podal formální přihlášku do formujících se československých legií a dne 20. července zahájil důstojnický kurz ve městě Boryspil. Po jeho absolvování byl přidělen k 6. střeleckému pluku „Hanáckému“, kde v říjnu 1917 převzal velení pěší roty. Jeho kariérní postup v rámci legionářského vojska urychlily strategické bojové operace. V březnu 1918 se jako velitel praporu aktivně zúčastnil těžkých bojů o klíčový železniční uzel v bitvě u města Bachmač. Úspěšná obrana stanice umožnila kompletní ústup 1. střelecké divize legií před postupujícími německými vojsky. Taktické úspěchy zaznamenal rovněž v následujících střetech u obce Marjanovka.

V srpnu 1918 dosáhl povýšení do hodnosti podplukovníka a o dva měsíce později se ujal přímého velení 6. střeleckého pluku. V prosinci 1918 byl jmenován plukovníkem a převzal operační velení nad 2. střeleckou divizí. Během roku 1919 operovaly jeho jednotky na obrovských rozlohách Ruska s primárním úkolem střežit trasu železnice Transsibiřská magistrála a zajistit evakuaci legionářského sboru k Tichému oceánu. Od ledna 1920 osobně zajišťoval odsun vojsk do přístavu Vladivostok a v dubnu téhož roku území bývalého ruského impéria definitivně opustil. Do nově vzniklého státu Československo se vrátil v červnu 1920.

🎖️ Meziválečná vojenská služba

Krátce po repatriaci do vlasti přijal v červenci 1920 funkci velitele 6. divize v posádce Brno. Armádní velení rozhodlo o doplnění jeho teoretického strategického vzdělání. V roce 1921 proto absolvoval speciální kurz pro generály konaný v Praze a následně v roce 1922 prošel obdobným zácvikem ve francouzském městě Versailles. V červnu 1923 byl oficiálně povýšen na brigádního generála. V srpnu téhož roku byl odeslán ke stálému studiu na Vysokou válečnou školu (École Supérieure de Guerre) ve městě Paříž, jež představovala nejprestižnější vzdělávací armádní instituci meziválečné Evropy.

Po absolvování ročního studijního pobytu ve státě Francie se vrátil zpět do služebního zařazení a v září 1925 mu bylo svěřeno velení nad 4. pěší divizí v posádkovém městě Hradec Králové. U tohoto útvaru setrval osm let, přičemž v květnu 1928 dosáhl povýšení do hodnosti divizního generála.

Zlomovým bodem v jeho kariérním postupu se stal 1. leden 1933, kdy byl jmenován velitelem Zemského vojenského velitelství (ZVV) v obvodu Košice. Jeho analytické metody a organizační přesnost neunikly pozornosti státního aparátu. Prezident Tomáš Garrigue Masaryk podepsal koncem téhož roku dekret, na jehož základě se Ludvík Krejčí s platností od 31. prosince 1933 stal náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci. Na armádního generála byl povýšen v březnu 1934.

🛡️ Mnichovská krize a reorganizace obrany

V pozici náčelníka štábu inicioval Ludvík Krejčí masivní program modernizace vojenských kapacit tváří v tvář agresivní expanzivní politice vedoucího aparátu ve státě Německo. Mezi jeho první realizované kroky patřilo prosazení prodloužení základní vojenské služby na dobu dvou let. Pro systematickou výstavbu obraných postavení inicioval na jaře 1935 vznik instituce Rada pro opevnění státu, jejímž se stal předsedou. Tato organizace a jí podřízené Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) naprojektovaly a realizovaly výstavbu linií lehkého i těžkého železobetonového pohraničního opevnění podle modifikovaného francouzského vzoru.

Během mezinárodního napětí na podzim roku 1938, způsobeného provokacemi struktur zastupujících sdružení Sudetoněmecká strana (SdP), prosazoval Krejčí aktivní ozbrojenou rezistenci. Po vyhlášení všeobecné mobilizace v září 1938 jej prezident Edvard Beneš jmenoval hlavním velitelem mobilizované československé branné moci. Generál Krejčí dokázal v rekordním čase soustředit potřebné vojenské divize na krizových úsecích státní hranice. K válečnému střetu ovšem nedošlo, neboť politická reprezentace státu po nátlaku západních spojenců přistoupila na podmínky diktátu známého jako Mnichovská dohoda.

Po kapitulaci a nařízené demobilizaci se vrátil zpět do administrativní funkce náčelníka Hlavního štábu. Výkon funkce pro něj ale znamenal setrvalý nátlak ze strany německých orgánů usilujících o likvidaci armády. V důsledku těchto okolností a politických tlaků druhé republiky požádal o odchod ze služební pozice a dne 1. března 1939 funkci definitivně opustil, přičemž nastoupil na takzvanou zdravotní dovolenou. Krátce před německou okupací byl administrativně převeden k úřadu ministerstva financí, kam však fakticky nikdy do zaměstnání nenastoupil.

⛓️ Perzekuce v období totalitních režimů

Po vyhlášení útvaru Protektorát Čechy a Morava se stal Ludvík Krejčí objektem systematického sledování ze strany tajné policie Gestapo. Kvůli trvalému tlaku se v roce 1941 rozhodl přesunout svou rodinu z hlavního města do ústraní obce Jablonné nad Orlicí. V říjnu 1941 jej příslušníci gestapa zatkli v souvislosti s odhalením sítě důstojníků hnutí Obrana národa. Následovaly brutální výslechy a věznění v objektech úřadoven ve městech Hradec Králové a Praha (věznice Pankrác). Závěrečnou fázi vazby strávil za zdmi zařízení Terezín. Dne 22. června 1942 byl pro formální nedostatek usvědčujících důkazů z vazebního zařízení propuštěn. Nadále však setrval v domácí internaci pod dozorem úřadů.

Po ukončení války v květnu 1945 odeslal Ludvík Krejčí okamžitou žádost o reaktivaci do ozbrojených sil. Nové velení, plně infiltrované osobnostmi podřízenými organizaci KSČ a ovládané strukturou OBZ, však bývalé demokratické velitele záměrně paralyzovalo. Jeho žádost ležela bez formálního vyřízení po osmnáct měsíců. V prosinci 1946 obdržel oficiální vyjádření o zamítnutí reaktivace a v lednu 1947 byl formálně a trvale přeložen do výslužby se starobní penzí.

Únorový puč z roku 1948 zahájil další sérii represí. V červenci 1950 vydalo komunistické ministerstvo obrany příkaz, kterým byl Ludvík Krejčí s definitivní platností degradován z hodnosti armádního generála na prostého vojína. Souběžně došlo ke zrušení výplaty jeho státní vojenské penze, což jej uvrhlo do těžké existenční krize. Pro zajištění obživy sebe a své rodiny musel šedesátiletý vojevůdce nastoupit jako pomocný manuální dělník do výrobního podniku na knoflíky v obci Jablonné nad Orlicí. V tomto dělnickém zařazení setrval až do formálního odchodu do důchodu. Zemřel zcela v izolaci od veřejného dění a institucí dne 9. února 1972 v nemocnici ve městě Ústí nad Orlicí. Navrácení odejmuté vojenské hodnosti bylo realizováno in memoriam až výnosem vydaným v květnu roku 1990.

📈 Chronologický přehled kariéry a života

Níže uvedená statistická tabulka poskytuje ucelený a nevynechaný každoroční přehled vojenské kariéry a životního zařazení armádního generála Ludvíka Krejčího. Zahrnuje absolutní souvislou řadu od počátku jeho vojenské činnosti až do konce lidského života, rozdělenou do 63 přesných sezonních celků.

Rok	Služební stav / Hodnost	Detailní zařazení a hlavní vykonávaná činnost v daném období
1910	Jednoroční dobrovolník	Vojenský odvod v době míru, nástup k rakousko-uherskému 8. pěšímu pluku dislokovanému v posádce Brno.
1911	Vojín v záloze	Působení v civilním sektoru na pozici lesního asistenta státních lesů v obci Nuštar v chorvatské oblasti Slavonie.
1912	Vojín v záloze	Pokračování výkonu funkce lesního asistenta, údržba a správa zalesněných ploch (civilní služba).
1913	Vojín v záloze	Administrativní a lesnická práce na panství (trvalé pobývání v zahraničním domovském obvodu).
1914	Nadporučík	Zrušení záložního stavu následkem všeobecné mobilizace, velení četě u 4. bosensko-hercegovského pěšího pluku.
1915	Nadporučík	Aktivní vojenské střelby a hloubkové ofenzivy proti spojeneckým vojskům na území bojujícího státu Srbsko.
1916	Nadporučík	Průběžné převelení jednotky na italskou horskou frontu a do bojových oblastí u karpatských údolí.
1917	Štábní kapitán legií	Zajat dne 17. května u města Odobești, přechod do legií v červenci, zařazen do 6. střeleckého pluku „Hanáckého“.
1918	Plukovník legií	Obrana uzlu Bachmač, boj o nádraží Marjanovka, velení praporu a na konci roku povýšen do velení 2. střelecké divize.
1919	Plukovník legií	Výkonný štábní i frontový dozor divize pověřené ochranou spojení podél tratě Transsibiřská magistrála.
1920	Plukovník	Odsun divizí podřízených jednotek do ruského přístavu Vladivostok, návrat lodí do vlasti, pověření vedením 6. divize.
1921	Plukovník	Působení v Brně s dočasným odloučením ke studiu vzdělávacího generálského kurzu organizovaného v Praze.
1922	Plukovník	Odeslání ministerstvem obrany na expertní zdokonalovací kurz pořádaný spojenci v posádce Versailles.
1923	Brigádní generál	Červnové povýšení do první generálské pozice a odeslání k nástupu na školu École Supérieure de Guerre ve městě Paříž.
1924	Brigádní generál	Účast na taktických přednáškách a manévrech v druhém studijním ročníku Vysoké válečné školy ve státě Francie.
1925	Brigádní generál	Závěr elitního studia a zářijové pověření velením nad velkým celkem 4. pěší divize u města Hradec Králové.
1926	Brigádní generál	Řízení vojenských útvarů spadajících pod lokalitu 4. divize (pokračování souvislého výkonu velitelské funkce).
1927	Brigádní generál	Výkon funkce divizního velitele se specializací na logistiku v působnosti garnizony Hradec Králové.
1928	Divizní generál	Povýšení do hodnosti divizního generála s platností od května pro vynikající výsledky velení vojsku.
1929	Divizní generál	Průběžná vojenská příprava a organizační dohled nad svěřenými kasárenskými jednotkami příslušné divize.
1930	Divizní generál	Výcvik podřízených pěších a dělostřeleckých praporů formovaných v rámci určeného obranného obvodu.
1931	Divizní generál	Provádění kontrol vojenské připravenosti branců na území strategicky spadajícím pod pravomoc 4. divize.
1932	Divizní generál	Závěrečný celý kalendářní rok plynulého velení úseku před chystaným politickým povýšením do struktur štábu.
1933	Divizní generál	Od ledna velitel zemského velitelství Košice, na závěr prosince pověřen funkcí náčelníka Hlavního štábu.
1934	Armádní generál	Přijetí nejvyšší dosažitelné hodnosti a vyhlášení programů na rozsáhlou celonárodní zbrojní modernizaci.
1935	Armádní generál	Ustavení do role prvního předsedy tělesa Rada pro opevnění státu, řízení betonáže těžkých srubů.
1936	Armádní generál	Pokračování ve funkci náčelníka Hlavního štábu (koordinace zbrojovek a výstavby strategické silniční sítě).
1937	Armádní generál	Plánování obraných směrnic pro krytí hraničních přechodů proti potenciální invazi říšských armád.
1938	Armádní generál	Vyhlášení zářijové mobilizace armády a jmenování hlavním velitelem, v říjnu kapitulace bez zahájení palby.
1939	Armádní generál (na dovolené)	Rezignace na velící funkci z důvodu vnějších tlaků, převedení na ministerstvo financí bez nástupu z důvodu okupace.
1940	Armádní generál v záloze	Odeslání do nuceného formálního důchodového schématu vnuceného orgány entity Protektorát Čechy a Morava.
1941	Internovaný vězeň	Přestěhování rodiny do obce Jablonné nad Orlicí, říjnové zatčení, výslechy agenturou Gestapo, přesun do pevnosti.
1942	Civilista pod dohledem	Uzavření věznění v táboře Terezín s propuštěním dne 22. června bez vynesení formálního protektorátního trestu.
1943	Civilista pod dohledem	Nucený domácí pobyt na sledované ubytovací adrese v oblasti Jablonné nad Orlicí s povinností evidence.
1944	Civilista pod dohledem	Setrvání v odloučení bez možnosti aktivně zapojit své velící zkušenosti do fungování odbojových strukturních sítí.
1945	Armádní generál (čekatel)	Podání formálních vojenských žádostí o návrat do formujících se struktur novodobé republikové armády.
1946	Armádní generál (čekatel)	Rok ignorace a systematického prodlužování jednání o reaktivaci ze strany zpravodajců ovládaných aparátem KSČ.
1947	Armádní generál ve výslužbě	Oficiální zamítnutí personálního spisu velením vojska a následné formální propuštění do výslužby s nárokem na rentu.
1948	Armádní generál ve výslužbě	Státní komunistický převrat z 25. února, zahájení společenské cenzury informací o prvorepublikových důstojnících.
1949	Armádní generál ve výslužbě	Pokračující ústraní penzisty na adrese venkovského domu (izolace dřívějších hrdinů před veřejným prostorem).
1950	Vojín (degradován)	Červencové politické rozhodnutí o snížení hodnosti a zbavení nároku na penzi, nástup jako manuální pracovník.
1951	Vojín (degradován)	Pomocný tovární dělník v provozu organizovaném na výrobu knoflíků v obci Jablonné nad Orlicí.
1952	Vojín (degradován)	Výkon manuální průmyslové profese z důvodu trvalého omezení příjmů totalitními represivními složkami státu.
1953	Vojín (degradován)	Dělnická činnost v tovární hale prováděná za účelem zajištění prostředků pro zabezpečení zbývající rodiny.
1954	Vojín (degradován)	Pokračující obsluha lisovacích přístrojů v podniku na umělou hmotu a produkci oděvních konfekčních doplňků.
1955	Vojín (degradován)	Setrvání u fyzické nádenické práce pro splnění vnucených pracovních norem v domovském regionu.
1956	Vojín (degradován)	Status příslušníka pracující dělnické třídy vynucený orgány státní perzekuce (pokračování stejné činnosti).
1957	Vojín (degradován)	Práce v provozu na knoflíky (odpracování plné roční lhůty dělníka).
1958	Vojín (degradován)	Každodenní manuální tovární činnost na ranních směnách bez možnosti obhajoby předešlých životních zásluh.
1959	Vojín (degradován)	Závěrečné ucelené období v továrním průmyslu před přiznáním nároku na minimální celonárodní starobní dávku.
1960	Vojín (degradován)	Zastavení povinné pracovní docházky a přechod do formálního dělnického důchodu o minimální finanční hodnotě.
1961	Vojín (degradován)	Status nuzného starobního důchodce ve městě Jablonné nad Orlicí, stálý pobyt pod neustálým dohledem.
1962	Vojín (degradován)	Život v absolutním ústraní, bez publikačních možností a se zákazem přístupu ke spolkům vojáků z první války.
1963	Vojín (degradován)	Důchodový stav v ústraní, historická cenzura zamezující jakékoliv literární ohlasy o jeho minulé existenci v armádě.
1964	Vojín (degradován)	Třetí rok formálního společenského vymazání, přežívání z penze určené úředníky totalitního národního výboru.
1965	Vojín (degradován)	Osobní sepisování necenzurovaných soukromých memoárů, ukrývaných z bezpečnostních důvodů pro budoucí vydání.
1966	Vojín (degradován)	Kompletace listinného archivu s texty reflektujícími mobilizační opatření a korespondenci ze září roku 1938.
1967	Vojín (degradován)	Důchodce plně omezovaný na prostor vlastního pozemku, prokazatelně izolován od celospolečenského provozu.
1968	Vojín (degradován)	Společenské pražské uvolňování poměrů k němu do izolace neproniklo, nedočkal se formální plné rehabilitace u soudů.
1969	Vojín (degradován)	Období zahájení sovětské normalizace, opětovné zpřísnění dohledové aparatury státu.
1970	Vojín (degradován)	Oslava dosažení osmdesátého roku věku výhradně v kruhu rodiny bez jakýchkoliv oficiálních poct armádních institucí.
1971	Vojín (degradován)	Předposlední rok života provázený zhoršením celkové fyzické kondice důsledkem trvalé perzekuce a věku.
1972	Vojín (degradován)	Úmrtí pacienta v lůžkovém oddělení po interní příhodě dne 9. února v zemské nemocnici ve městě Ústí nad Orlicí.

🏅 Přehled vyznamenání

Během letitých služeb v ruském zahraničním odboji i velení na nejvyšších pozicích obrany státu obdržel Ludvík Krejčí nespočet dekorací. Data ohledně exactních let udělení některých stuh nejsou ve veřejných historických seznamech striktně dohledatelná.

Zastoupený stát	Název vyznamenání a propůjčeného řádu	Rok udělení
Rakousko-Uhersko	Vojenská záslužná medaile (takzvané Signum Laudis)	data pro vydání nejsou dostupná
Československo	Československý válečný kříž 1914–1918	data pro vydání nejsou dostupná
Československo	Československá revoluční medaile	data pro vydání nejsou dostupná
Československo	Československá medaile Vítězství	data pro vydání nejsou dostupná
Francie	Řád čestné legie (Légion d'honneur) ve stupni vysokého důstojníka	data pro vydání nejsou dostupná
Francie	Válečný kříž 1914–1918 (Croix de guerre) s palmou	data pro vydání nejsou dostupná
Spojené království	Řád za vynikající službu (Distinguished Service Order)	data pro vydání nejsou dostupná
Italské království	Řád italské koruny (Ordine della Corona d'Italia)	data pro vydání nejsou dostupná
Československo	Československý válečný kříž 1939	uděleno zpětně po ukončení druhé světové války

Zdroje