Johanka z Arku
| Johanka z Arku | |
|---|---|
| Celé jméno | Jeanne d'Arc |
| Datum narození | kolem 6. ledna 1412 |
| Místo narození | Domrémy, Francouzské království |
| Datum úmrtí | 30. května 1431 |
| Místo úmrtí | Rouen, Francouzské království |
| Příčina úmrtí | upálení na hranici |
| Státní příslušnost |  |
| Rodiče | Jacques d'Arc, Isabelle Rommée |
| Povolání | vojenská velitelka |
Johanka z Arku (francouzsky Jeanne d'Arc), známá také pod historickým přízviskem Panna orleánská, byla francouzská vojenská velitelka a posléze mučednice, která sehrála klíčovou roli v závěrečné fázi stoleté války. Ve věku sedmnácti let přesvědčila francouzského následníka trůnu, budoucího krále Karla VII., aby jí svěřil velení nad armádními oddíly, se kterými následně dosáhla série strategických vítězství proti anglickým silám.
Její vojenské tažení v roce 1429 ukončilo anglické obléhání Orléansu a umožnilo formální korunovaci Karla VII. v Remeši, čímž byla obnovena legitimita panovnického rodu Valois. V květnu 1430 byla zajata vojáky burgundského vévodství, vydána anglické straně a v Rouenu postavena před církevní soud. Po zmanipulovaném inkvizičním procesu byla odsouzena za kacířství a 30. května 1431 upálena na hranici. O dvacet pět let později inicioval papež Kalixtus III. rehabilitační proces, který původní rozsudek prohlásil za právně neplatný. V roce 1909 byla katolickou církví blahořečena a roku 1920 svatořečena.
🗓 Historický kontext
Na počátku patnáctého století se Francouzské království nacházelo v hluboké politické a vojenské krizi způsobené probíhající stoletou válkou. Země byla rozdělena občanským konfliktem mezi dvěma mocenskými frakcemi: Armagnaky, kteří podporovali legitimní větev rodu Valois, a Burgunďany, kteří se spojili s Anglickým královstvím. V roce 1420 podepsal duševně nemocný francouzský král Karel VI. smlouvu z Troyes, v níž vydědil svého vlastního syna, dauphina Karla, a označil anglického krále Jindřicha V. za svého legitimního nástupce a dědice francouzské koruny.
V roce 1422 oba panovníci s odstupem několika měsíců zemřeli. Angličané následně vyhlásili tehdy ani ne ročního Jindřicha VI. za krále obou zemí. O správu anglických území ve Francii se staral jeho regent, Jan, vévoda z Bedfordu. Do konce roku 1428 kontrolovala anglo-burgundská aliance celou severní Francii včetně Paříže a rozsáhlá území na jihozápadě v Akvitánii. Poslední přirozenou geografickou bariérou, která bránila postupu anglických vojsk do jižní Francie kontrolované Karlem VII., byla řeka Loira. Na ní leželo strategické město Orléans, jehož obléhání Angličané zahájili v říjnu 1428. Pád tohoto města by s vysokou pravděpodobností znamenal definitivní porážku Karla VII. a zánik nezávislého francouzského státu.
👤 Původ a mládí
Johanka se narodila kolem roku 1412 ve vesnici Domrémy v údolí řeky Másy, ležící na pomezí Lotrinska a Champagne. Její rodiče, Jacques d'Arc a Isabelle Rommée, vlastnili přibližně dvacet hektarů půdy a otec zastával pozici voleného představitele vesnice zodpovědného za výběr daní a lokální obranu. Přestože se jednalo o izolovanou exklávu obklopenou burgundským územím, vesnice zůstala loajální francouzské koruně, kvůli čemuž čelila opakovaným nájezdům vojenských drancířů.
Podle historických záznamů neobdržela Johanka žádné formální vzdělání a po celý život zůstala negramotnou. Byla vychována v přísně katolickém prostředí. Kolem roku 1424, ve věku dvanácti nebo třinácti let, začala podle vlastních výpovědí z pozdějšího soudního procesu prožívat zrakové a sluchové vize. Identifikovala v nich postavy archanděla Michaela, svaté Markéty Antiochijské a svaté Kateřiny Alexandrijské. Tyto vize jí sdělovaly instrukce, aby zachovala náboženskou čistotu a připravila se na úkol vyhnání anglických vojsk z francouzského území. Koncem roku 1428 příkazy z vizí konkretizovaly cíl: měla opustit domov, odcestovat za dauphinem Karlem, ukončit obléhání Orléansu a doprovodit Karla ke korunovaci do Remeše.
⚔️ Vojenská kampaň a zvrat ve válce
V květnu 1428 odcestovala Johanka do nedalekého města Vaucouleurs, kde se nacházela posádka loajální králi Karlovi, a požádala tamního velitele Roberta de Baudricourt o vojenský doprovod do Chinonu. Velitel ji nejprve dvakrát odmítl. Při třetím pokusu v únoru 1429 přesně předpověděla francouzskou porážku v bitvě u Rouvray (známé též jako bitva slanečků) několik dní předtím, než dorazily oficiální depeše. Na základě tohoto faktu jí velitel přidělil eskortu šesti mužů. Pro jedenáctidenní cestu nepřátelským burgundským územím si Johanka poprvé oblékla mužský oděv, který z praktických a bezpečnostních důvodů nepřestala nosit až do svého uvěznění.
Po příjezdu na královský dvůr v Chinonu na začátku března 1429 byla přijata dauphinem Karlem. Při soukromé audienci ho přesvědčila o svém poslání předáním utajených informací známých pouze jemu samotnému. Aby vyloučil podezření z čarodějnictví nebo kacířství, nechal ji Karel podrobit třítýdennímu důkladnému teologickému zkoumání komisí prelátů ve městě Poitiers. Teologové nenašli na jejím učení nic závadného a konstatovali pouze čistotu, zbožnost a upřímnost. Po tomto dobrozdání získala od Karla VII. vojenskou výzbroj, vlastní zástavu a formální pozici ve velení armády určené pro záchranu Orléansu.
K obléhanému městu dorazila 29. dubna 1429. Změnila dosavadní defenzivní vojenskou doktrínu francouzského velení, vedeného Jeanem d'Orléans, a prosadila sérii agresivních frontálních útoků na anglické opevněné pozice. Během několika dní padla anglická opevnění Saint-Loup, des Augustins a Les Tourelles. Přestože byla během posledního útoku těžce zraněna šípem mezi krk a rameno, odmítla se stáhnout a pokračovala v povzbuzování vojska k finálnímu průlomu. Anglická armáda obléhání vzdala 8. května, což znamenalo první významné francouzské vítězství po téměř čtrnácti letech.
🗺️ Tažení na Remeš
Zisk Orléansu otevřel možnost ofenzivy do nitra území kontrolovaného nepřítelem. Johanka přesvědčila váhavou královskou radu k okamžitému tažení údolím řeky Loira s cílem vyčistit cestu k tradičnímu korunovačnímu městu francouzských králů, Remeši. Spolu s vévodou z Alençonu zahájila kampaň obsazením města Jargeau (12. června), kde byla při zlézání hradeb zasažena kamennou koulí do přilby. Následně francouzské síly osvobodily Meung-sur-Loire a Beaugency.
Rozhodující střetnutí celého tažení se odehrálo 18. června 1429 v bitvě u Patay. Francouzský předvoj zde využil taktické chyby stahující se anglické armády a drtivě porazil jednotky pod velením Johna Talbota a Johna Fastolfa. Anglické síly ztratily přes dva tisíce mužů, včetně převážné většiny svých elitních lučištníků, zatímco francouzské ztráty činily méně než sto vojáků. Toto vítězství zlomilo mýtus o neporazitelnosti anglických polních armád. O necelý měsíc později, 17. července 1429, byl dauphin formálně pomazán a korunován králem jako Karel VII. v remešské katedrále za Johančiny přítomnosti, čímž Anglie definitivně prohrála politický a propagandistický boj o francouzskou korunu.
⛓️ Změna situace a zajetí
Po korunovaci nabádala Johanka k okamžitému tažení na Paříž. Karel VII. však preferoval diplomatické jednání s vévodou burgundským a podepsal s ním příměří, které Burgundští využili k posílení obrany hlavního města. Francouzský útok na Paříž, provedený 8. září 1429, narazil na silný odpor a Johanka utrpěla střelné zranění stehna způsobené kuší. Karel VII. nařídil den po útoku stažení vojsk a kampaň zrušil.
Na jaře roku 1430 porušili Burgunďané příměří a zahájili obléhání strategického města Compiègne. Johanka z Arku vyrazila městu na pomoc bez králova formálního souhlasu s oddílem čítajícím několik stovek žoldnéřů. Dne 23. května 1430 vedla výpad z městských bran proti burgundským pozicím. Během ústupu byla její jednotka odříznuta a padací most uzavřen dříve, než se stačila vrátit za hradby. Byla stržena z koně a zajata vojsky loajálními Janovi Lucemburskému.
Navzdory soudobým zvyklostem se Karel VII. nepokusil o Johančino vykoupení ze zajetí. Jan Lucemburský následně vyjednával se zástupci Anglického království, kterým zajatkyni po několika měsících prodal za výkupné ve výši deseti tisíc livrů (přibližně ekvivalent ročního příjmu vévody). Johanka byla převezena na hrad v Rouenu, který sloužil jako hlavní anglické sídlo na francouzském území.
⚖️ Inkviziční proces
Soudní proces, formálně vedený pro obvinění z kacířství, začal v Rouenu 9. ledna 1431. Předsedal mu biskup z Beauvais Pierre Cauchon, prominentní příznivec anglicko-burgundské strany, jehož kariéra byla finančně i mocensky závislá na anglické vládě. Proces byl politicky motivován; Angličané potřebovali Johanku zdiskreditovat, aby tím zpětně zpochybnili legitimitu korunovace Karla VII., která se uskutečnila díky její podpoře. Soudní dvůr tvořilo přes 130 duchovních a teologů, většinově spjatých s proanglickou pařížskou univerzitou.
Během šesti veřejných a devíti soukromých vyšetřování čelila Johanka obviněním z rouhání, uctívání démonů (v podobě vizí) a porušování biblických zákonů skrze nošení mužského oblečení. Navzdory absenci právního zástupce, dlouhé izolaci a neustálému tlaku odpovídala na teologické otázky s přesností, která překvapovala inkvizitory. Na nebezpečnou otázku, zda se nachází ve stavu Boží milosti (pokud by odpověděla ano, dopustila by se hříchu pýchy; pokud ne, přiznala by vinu), odpověděla objektivně zdokumentovanou větou: „Pokud v něm nejsem, nechť mě tam Bůh uvede; a pokud v něm jsem, nechť mě tam Bůh zachová.“
Hlavním formálním bodem obžaloby se stal její odpor k podřízení se takzvané „Církvi bojující“ (pozemské církevní hierarchii), neboť trvala na tom, že podléhá výhradně přímým pokynům od Boha, a fakt, že vytrvale odmítala odložit mužský šat. Podle historických zjištění nosila ve vězení mužské nohavice pevně přivázané ke košili desítkami šňůr, což mělo primárně sloužit jako ochrana před sexuálním napadením ze strany anglických strážců, se kterými sdílela celu (což odporovalo tehdejším církevním normám vyžadujícím věznění žen v ženských klášterech). Dne 24. května 1431, při veřejném čtení rozsudku a hrozbě okamžitého upálení, Johanka podlehla panice a podepsala odvolání svých tvrzení, čímž si zachránila život výměnou za doživotní vězení a závazek nosit ženské šaty. O čtyři dny později však soudní komise zjistila, že znovu oblékla mužský oděv (k čemuž byla podle svědků buď donucena dozorci, nebo k tomu sáhla po pokusu o znásilnění). To ji kvalifikovalo jako zatvrzelou a nenapravitelnou kacířku, pro kterou kanonické právo znalo jediný trest.
🔥 Poprava a rehabilitace
Ráno 30. května 1431 byla devatenáctiletá Johanka z Arku převezena na náměstí Vieux-Marché v Rouenu, kde byla přivázána ke sloupu na vyvýšené hranici. Před zapálením požádala duchovního Martina Ladvenu, aby před ní držel kříž. Podle dochovaných svědectví byla její poslední slova vzýváním jména „Ježíš“. Aby Angličané předešli jakýmkoli fámám o jejím údajném úniku a znemožnili uctívání relikvií, nařídil anglický velitel po uhoření šatů oheň rozhrnout, aby dav viděl její mrtvé ohořelé tělo. Poté byla hranice znovu zapálena a spalována tak dlouho, dokud z těla nezbyl pouze popel, který byl následně vysypán z nedalekého mostu do řeky Seiny.
Po skončení stoleté války a dobytí Rouenu francouzskými vojsky inicioval v roce 1450 král Karel VII. první vyšetřování původního soudu. Z formálního a mezinárodního hlediska se případu ujal až hlavní inkvizitor Jean Bréhal, který s povolením papeže Kalixta III. zahájil v roce 1455 rehabilitační proces na žádost Johančiny matky, Isabelle Rommée. Během procesu, který se konal v Paříži, Rouenu a Orléansu, bylo vyslechnuto 115 svědků z řad duchovních účastnících se procesu z roku 1431, vojáků i obyvatel její rodné vesnice. Konečný verdikt ze 7. července 1456 konstatoval, že původní proces byl založen na podvodech, porušení církevního práva a zastrašování. Johanka z Arku byla zcela očištěna a formálně označena za mučednici.
📈 Chronologie vojenských operací Johanky z Arku
Působení Johanky z Arku v přímém velení bylo velmi intenzivní a koncentrované do období mírně přesahujícího jeden rok. Následující tabulka obsahuje kompletní přehled vojenských angažmá, kterých se přímo zúčastnila.
| Datum | Vojenská operace | Lokace | Výsledek a strategický význam |
|---|---|---|---|
| Únor 1429 | Audienční mise | Vaucouleurs | Přesvědčení posádky a zisk ozbrojené eskorty. |
| 29. dubna – 8. května 1429 | Obléhání Orléansu | Orléans | Rozhodující francouzské vítězství; zničení opevnění Les Tourelles; první zlom ve stoleté válce. |
| 11.–12. června 1429 | Bitva u Jargeau | Jargeau | Francouzské vítězství; zajetí anglického velitele Williama de la Pole; zabezpečení mostu přes Loiru. |
| 15. června 1429 | Bitva u Meung-sur-Loire | Meung-sur-Loire | Francouzské vítězství; dobytí silně opevněného mostu. |
| 16.–17. června 1429 | Bitva u Beaugency | Beaugency | Francouzské vítězství; kapitulace anglické posádky. |
| 18. června 1429 | Bitva u Patay | Patay | Drtivé francouzské vítězství v otevřeném poli; destrukce elitních anglických lukostřelců; zajetí velitele Johna Talbota. |
| 17. července 1429 | Zajištění Remeše | Remeš | Politické vítězství; bezpečná cesta pro krále umožnila jeho legitimní korunovaci. |
| 8. září 1429 | Útok na Paříž | Paříž | Francouzská porážka a ústup z rozhodnutí krále; Johanka střelena kuší do nohy. |
| Říjen – listopad 1429 | Obléhání Saint-Pierre-le-Moûtier | Saint-Pierre-le-Moûtier | Francouzské vítězství; obsazení města po tvrdém útoku z iniciativy Johanky. |
| Listopad – prosinec 1429 | Obléhání La Charité | La Charité-sur-Loire | Francouzská porážka z důvodu kritického nedostatku dělostřelecké munice a zimního počasí. |
| Duben 1430 | Šarvátka u Lagny | Lagny-sur-Marne | Menší vítězství nad burgundskými oddíly. |
| 23. května 1430 | Výpad u Compiègne | Compiègne | Zajištění dočasné obrany města před oblehateli, avšak fatální osobní prohra: zajetí Johanky burgundskými vojsky. |
🔬 Forenzní analýza údajných ostatků
Po popravě Johanky z Arku v roce 1431 nařídil hrabě z Warwicku vhození veškerého popela a koster do řeky, aby předešel budoucí relikviářové úctě. Přesto se od roku 1867 v muzeu v pařížském Chinonu uchovávala nádoba nalezená údajně v domě lékárníka nedaleko Rouenu. Ta obsahovala zuhelnatělou kost, fragment dřeva, kus lnu a tmavou hmotu, které měly být tajně zachráněny z hranice pod dohledem inkvizitorů.
V roce 2006 provedl tým pod vedením předního francouzského forenzního antropologa Philippa Charliera rozsáhlý vědecký rozbor těchto ostatků pomocí moderních technologií včetně uhlíkového datování, hmotnostní spektrometrie a DNA analýzy. Zjištěná data přinesla naprosto nezvratné závěry: fragment kosti patřil egyptské mumii datované do období 3. až 6. století před naším letopočtem, vzorek „dřeva“ z hranice byl ve skutečnosti borovicovou pryskyřicí, která se využívala při balzamování ve starověkém Egyptě, a další menší kost byla identifikována jako stehenní kost kočky. Analýza potvrdila, že ostatky jsou podvrhem, který byl vytvořen s využitím egyptských materiálů běžně prodávaných ve středověku lékárníky jako univerzální léčivo, a rovněž objektivně doložila, že anglický záměr zničit veškeré biologické stopy Panny orleánské byl realizován stoprocentně úspěšně.
🌍 Odkaz v kultuře a paměti
Historická data o procesu s Johankou z Arku i jejím rehabilitačním řízení, zachovaná v obsáhlých stenografických protokolech z 15. století, z ní činí jednu z nejlépe zdokumentovaných historických osobností středověku. V průběhu staletí byl její odkaz opakovaně adaptován pro různé politické, náboženské a kulturní účely. V novodobé historii Francie byla symbolem jak pro monarchisty a konzervativce kladoucí důraz na její katolicismus a oddanost koruně, tak po francouzské revoluci pro republikány zdůrazňující její původ v chudém venkovu a obranu státu před zahraniční invazí. V 19. a 20. století se její odkaz stal ikonou jak nacionalistických, tak feministických hnutí prolamujících tradiční patriarchální struktury.
Významnou reflexi zaznamenala osobnost Johanky z Arku ve všech oblastech umění. V oblasti literatury zpracoval její příběh mimo jiné Friedrich Schiller v dramatu Panna orleánská, George Bernard Shaw ve hře Svatá Jana a Jean Anouilh v díle Skřivánek. V kinematografii vzniklo několik historicky zásadních děl, od klasického němého filmu Utrpení Panny orleánské z roku 1928 režiséra Carla Theodora Dreyera až po moderní adaptaci Johanka z Arku (1999) režiséra Luca Bessona s Millou Jovovich v hlavní roli.
V českém kulturním prostředí zarezonovalo téma v roce 2000 uvedením původního českého muzikálu Johanka z Arku, jehož hudbu zkomponoval Ondřej Soukup s libretem, které vytvořila Gabriela Osvaldová a Jiří Hubač. Původní inscenace, jež měla premiéru v divadle Ta Fantastika, se udržela na repertoáru přes tři roky, odehrála 825 repríz a dosáhla statutu jednoho z komerčně nejúspěšnějších tuzemských hudebních děl desetiletí, načež se opakovaně vracela na pódia dalších pražských divadel v obnovených verzích.