Jindřich Waldes

Rozbalit box

Obsah boxu

Jindřich Waldes (2. července 1876, Nemyšl – 1. července 1941, Lisabon, Portugalsko) byl významný český podnikatel, průmyslník, vynálezce, sběratel umění a mecenáš židovského původu. Je známý především jako zakladatel firmy Waldes a spol. (později Koh-i-noor Waldes), která se stala světovým gigantem ve výrobě kovové galanterie, zejména patentek (stiskacích knoflíků). Zároveň byl jedním z nejvýznamnějších sběratelů a podporovatelů českého moderního umění, přičemž vybudoval jednu z největších soukromých sbírek v tehdejším Československu.

Jindřich Waldes
Soubor:Jindřich Waldes by Max Švabinský.jpg
Portrét Jindřicha Waldese od Maxe Švabinského (1918)
Datum narození	2. července 1876
Místo narození	Nemyšl, Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	1. července 1941 (ve věku 64 let)
Místo úmrtí	Lisabon, Portugalsko
Národnost	česká, židovská
Manželka	Elly Waldesová (rozená Strossová)
Děti	Zikmund Waldes, Jiří Waldes
Povolání	průmyslník, vynálezce, sběratel umění, mecenáš

💼 Podnikatelská kariéra

উত্থ Počátky a vynález

Jindřich Waldes se narodil v Nemyšli u Tábora v rodině drobného obchodníka. Po absolvování obchodní školy a praxi v Praze a v Německu se v roce 1902 spojil se strojním mechanikem Hynkem Pucem. Puc zdokonalil tehdy existující, ale nespolehlivý vynález stiskacího knoflíku a Waldes okamžitě rozpoznal jeho obrovský komerční potenciál. Společně založili v Praha-Holešovicích malou dílnu. Klíčovým pro jejich úspěch byl Pucův vynález tzv. zakrytého pérového stiskadla, který eliminoval trhání nití a poškozování látky, což byl hlavní nedostatek tehdejší konkurence.

🏭 Založení a expanze firmy Waldes a spol.

V roce 1907 se k firmě přidal finančník František Kovařík a byla založena veřejná obchodní společnost Waldes a spol.. Waldes se ukázal jako geniální obchodník a marketér. Ve stejném roce byla postavena nová továrna ve Vršovicích, která se stala srdcem rychle rostoucího impéria. Waldes byl průkopníkem moderního marketingu a reklamy. Proslulý je příběh vzniku loga a názvu firmy. Během cesty do USA v roce 1912 se Waldes seznámil s Missis Kohoutovou, která mu navrhla jako logo dívku s jedním patentním knoflíkem místo oka. Pro název nejznámějšího výrobku pak zvolil parafrázi jejího jména – Koh-i-noor – což evokovalo slavný drahokam a punc kvality. Tato značka se stala synonymem pro patentky po celém světě.

Firma expandovala neuvěřitelným tempem. Ještě před první světovou válkou byly založeny pobočky v Drážďanech, Paříži, Londýně, Varšavě a New Yorku. Waldesova továrna ve Vršovicích se stala jednou z nejmodernějších v Rakousku-Uhersku a proslula také na svou dobu mimořádnými sociálními programy pro zaměstnance, včetně zdravotní péče, závodní jídelny, knihovny a sportovních zařízení.

🎨 Sběratel a mecenáš

Jindřich Waldes nebyl jen úspěšný průmyslník, ale také muž s hlubokým vztahem k umění a kultuře. Díky svému bohatství mohl naplnit svou sběratelskou vášeň a stal se jedním z nejvýznamnějších mecenášů své doby.

🖼️ Budování sbírky

Jeho sbírka byla mimořádně rozsáhlá a zahrnovala staré i moderní umění. Celkem čítala přes 5000 uměleckých děl a 20 000 historických exponátů.

• České moderní umění: Tvořilo jádro celé sbírky. Waldes byl blízkým přítelem a celoživotním podporovatelem malíře Františka Kupky. Vlastnil největší soubor jeho děl na světě, včetně ikonických obrazů jako Amorfa – Dvojbarevná fuga nebo Katedrála. Systematicky skupoval díla generace Osmy a Tvrdošíjných a podporoval umělce jako Bohumil Kubišta, Emil Filla, Václav Špála či Jan Zrzavý.
• Staré umění: Waldes sbíral také díla českého baroka (např. obrazy Petra Brandla či Jana Kupeckého) a staré evropské mistry.
• České umění 19. století: Ve sbírce byli hojně zastoupeni autoři jako Josef Mánes, Václav Brožík a další představitelé generace Národního divadla.

⚜️ Waldesovo muzeum

V roce 1916 založil ve Vršovicích Waldesovo muzeum, které se specializovalo na dějiny spínadel, knoflíků a šatních doplňků. Sbírka, která je dnes součástí Uměleckoprůmyslového muzea, obsahovala tisíce exponátů od pravěku po současnost a byla ve svém oboru světovým unikátem.

Waldes byl velkým českým patriotem. Podporoval řadu kulturních institucí, včetně Národního divadla a Národního muzea, a financoval vydávání uměleckých publikací. Jeho vila v Praha-Bubenči se stala důležitým společenským a kulturním salonem, kde se setkávali přední umělci a intelektuálové první republiky.

Pro laiky

Představte si malý, ale šikovný vynález – patentku, tedy ten malý cvoček, kterým si zapínáte bundu nebo kalhoty. Jindřich Waldes byl muž, který z tohoto drobného vynálezu dokázal vybudovat obrovskou továrnu a prodávat ho do celého světa. Byl to vlastně takový "Steve Jobs" své doby – vzal dobrý nápad, zdokonalil ho a díky skvělé reklamě z něj udělal světový hit. Jeho firma se jmenovala Koh-i-noor a její logo, slavná slečna s patentkou místo oka, bylo známé po celé planetě.

Waldes ale nebyl jen bohatý továrník. Miloval umění a za peníze, které vydělal, kupoval spoustu obrazů. Měl tak rád jednoho malíře, Františka Kupku, že od něj skoupil většinu jeho děl a tím ho vlastně zachránil pro svět. Kromě moderních obrazů sbíral i staré sochy a dokonce měl vlastní muzeum knoflíků. Byl to zkrátka muž, který dokázal spojit svět obchodu se světem krásy a umění.

persecution and death

⚖️ Zatčení a věznění

Po německé okupaci Československa v březnu 1939 se život Jindřicha Waldese radikálně změnil. Jakožto významný židovský průmyslník a vlastenec se okamžitě stal cílem nacistického režimu. Dne 1. září 1939, v den vypuknutí druhé světové války, byl zatčen Gestapem. Nejprve byl držen ve věznici na Pankráci v Praze a následně deportován do koncentračních táborů Dachau a později Buchenwald. Jeho zatčení nebylo náhodné – cílem nacistů bylo zmocnit se jeho obrovského majetku, jak továrny, tak i nevyčíslitelně cenné umělecké sbírky.

🕊️ Pokus o záchranu a smrt

Jeho rodině, které se podařilo uprchnout do USA, se za pomoci mezinárodních kontaktů podařilo s nacisty vyjednat jeho propuštění. Cenou za svobodu bylo přepsání veškerého rodinného majetku na Německou říši. Waldes musel podepsat, že se vzdává své firmy a všech ostatních aktiv. Po zaplacení výkupného ve výši 8 milionů protektorátních korun byl v roce 1941 z Buchenwaldu propuštěn. Jeho zdraví však bylo po dvou letech věznění a mučení trvale podlomené. Cestoval přes neutrální Švýcarsko do Lisabonu v Portugalsku, kde měl čekat na vízum do USA. Zde však 1. července 1941 na následky útrap z koncentračních táborů zemřel, den před svými 65. narozeninami.

🏛️ Osud firmy a sbírek

🏭 Arizace a znárodnění

Továrna Waldes a spol. byla okamžitě po Waldesově zatčení podrobena procesu arizace. Byla přejmenována na Koh-i-noor a její řízení převzali Němci. Po skončení války v roce 1945 nebyl podnik navrácen původním majitelům, ale na základě Benešových dekretů byl jako majetek Němců znárodněn a stal se z něj národní podnik Koh-i-noor Vršovice.

🎨 Konfiskace a převzetí sbírky státem

Podobný osud stihl i jeho uměleckou sbírku. Okamžitě po zatčení byla sbírka zkonfiskována Gestapem. Část děl byla rozkradena, část byla určena pro plánované Führermuseum v Linci. Po válce byla díla, která se podařilo dohledat, převezena do Národní galerie a dalších státních institucí. Stejně jako továrna byla i sbírka považována za konfiskovaný německý majetek a stala se majetkem československého státu. Nejcennější část sbírky, zejména díla Františka Kupky, tak tvořila po desítky let páteř expozic moderního umění v Národní galerii.

⚖️ Dlouhý boj za restituci

Po sametové revoluci v roce 1989 se Waldesovi dědicové, především jeho syn Jiří Waldes, začali domáhat navrácení rodinného majetku. Zatímco navrácení továrny, která prošla privatizací, nebylo úspěšné, boj o uměleckou sbírku se stal jedním z nejsledovanějších a nejdelších restitučních sporů v České republice.

Soudní spory s Národní galerií a dalšími institucemi trvaly téměř celé desetiletí. Klíčovým problémem byl právní výklad Benešových dekretů a otázka, zda mohl být majetek oběti holokaustu legálně konfiskován jako "německý". Nakonec došlo k mimosoudní dohodě mezi rodinou Waldes a Českou republikou. Rodina získala zpět značnou část sbírky. Na základě velkorysého gesta pak některé z nejcennějších obrazů, včetně Kupkovy Amorfy – Dvojbarevné fugy, darovala nebo odprodala zpět Národní galerii, aby tato klíčová díla českého umění zůstala přístupná veřejnosti v Česku.

✨ Odkaz

Jindřich Waldes je symbolem podnikatelského génia a kulturní velkorysosti první republiky. Jeho schopnost vybudovat z ničeho globální firmu a jeho cit pro moderní marketing jsou dodnes inspirativní. Jeho tragický osud je zároveň mementem krutosti totalitních režimů 20. století. Jeho největším odkazem, kromě firmy Koh-i-noor, je záchrana a podpora díla Františka Kupky a dalších moderních umělců. Díky Waldesově sběratelské vášni a následnému složitému restitučnímu procesu zůstala nejucelenější kolekce Kupkových děl zachována pro budoucí generace.

Pro laiky

Když nacisté v roce 1939 obsadili naši zemi, pro Jindřicha Waldese nastaly zlé časy. Protože byl Žid, okamžitě ho zatkli a uvěznili v koncentračním táboře. Jeho rodina, která utekla do Ameriky, se ho snažila zachránit. Nakonec se dohodli s nacisty na obrovském výkupném – Waldes byl propuštěn, ale musel jim za to přepsat celou svou firmu i všechny své obrazy. Bohužel, z vězení se vrátil tak nemocný, že krátce nato zemřel.

Po válce to nebylo o moc lepší. Nová, komunistická vláda továrnu rodině nevrátila a nechala si ji jako státní podnik. To samé se stalo s jeho obrovskou sbírkou obrazů. Stát si ji prostě nechal a vystavoval ji v Národní galerii. Teprve po roce 1989, kdy u nás skončil komunismus, mohl Waldesův syn začít bojovat o navrácení rodinného majetku. Byly to roky soudních tahanic, ale nakonec se rodina se státem dohodla. Část obrazů dostali zpět a ty nejslavnější a nejcennější velkoryse nechali v Národní galerii, aby je mohli obdivovat všichni lidé.