Jan Hrušínský

Jan Hrušínský
Datum narození	9. června 1955
Místo narození	Praha, Československo
Státní příslušnost
Rodiče	Rudolf Hrušínský; Eva Hrušínská
Manželka	Miluše Šplechtová
Děti	Kristýna Hrušínská, Nikola Hrušínská, Barbora
Alma mater	Pražská konzervatoř
Povolání	divadelní, filmový a televizní herec, divadelní ředitel, režisér
Aktivní od	1960
Ocenění	Čestný občan Městské části Praha 4 (2014)

Jan Hrušínský (narozen 9. června 1955 v Praze) je přední český divadelní, filmový a televizní herec, divadelní režisér a úspěšný divadelní principál. V rámci české kultury představuje jednoho z nejvýraznějších nositelů a pokračovatelů slavné herecké dynastie, kterou založil jeho dědeček Rudolf Hrušínský nejstarší a celonárodně proslavil jeho otec, legendární národní umělec Rudolf Hrušínský. Během své bohaté kariéry ztvárnil desítky nezapomenutelných rolí na stříbrném plátně, přičemž do paměti diváků se zapsal především jako představitel pohádkových princů a mladíků v ikonických filmech jako Dívka na koštěti (1971), Jak se budí princezny (1977) či v komediální sérii Můj brácha má prima bráchu (1975).

Ačkoliv jeho filmografie čítá obrovské množství titulů, těžiště jeho celoživotní profesionální činnosti leží na divadelních prknech. V roce 2002 založil vlastní Divadelní společnost Jana Hrušínského, čímž si splnil dlouholetý sen svého otce o vlastní rodinné divadelní produkci. O dva roky později (v roce 2004) vdechl život zchátralé budově a vybudoval pevnou základnu v podobě Divadlo Na Jezerce v pražských Nuslích, které z pozice ředitele i herce mimořádně úspěšně vede dodnes. K roku 2026 představuje Jan Hrušínský nejen respektovaného kulturního manažera, ale rovněž velmi výraznou osobnost českého veřejného prostoru, jež se ostře a bez kompromisů vyjadřuje k domácí politice a obraně demokratických hodnot. V roce 2025 oslavil své sedmdesáté narozeniny, při jejichž příležitosti Česká televize odvysílala intimní dokumentární snímek Já, brácha a jméno Hrušínský, mapující jeho složité rodinné vztahy a triumfální návrat do života po fatálních zdravotních komplikacích.

👶 Původ, rodinné zázemí a dětství

Život a kariéra Jana Hrušínského jsou absolutně a neoddělitelně spjaty s příslušností k mimořádně silnému a historicky zakořeněnému divadelnímu rodu, jehož kořeny sahají až do první poloviny 19. století.

Rodinná dynastie započala u jeho prapradědečka Ondřeje Červíčka, jenž působil jako kočovný herec v divadelní společnosti národního buditele Josefa Kajetána Tyla. Pradědeček Václav Červíček již vedl vlastní proslulou divadelní společnost, ve které se narodila hercova babička Hermína Červíčková. Ta se provdala za talentovaného herce s německým příjmením Böhm, který si z recese zvolil umělecký pseudonym Hrušínský, čímž vznikl historicky první Rudolf Hrušínský nejstarší. Z tohoto svazku se narodil otec Jana Hrušínského, Rudolf Hrušínský, jeden z nejlepších a nejoblíbenějších herců v celých československých dějinách.

Jan Hrušínský se narodil jako mladší ze dvou synů (jeho starším bratrem je herec Rudolf Hrušínský mladší). Dětství prožil v inspirativním, avšak umělecky náročném prostředí plném největších osobností tehdejšího československého filmu a divadla. Již v pěti letech stál poprvé na jevišti Národního divadla v představeních Zimní pohádka a Měsíc nad řekou (obě inscenace tehdy režíroval jeho otec). Svou první televizní zkušenost před kamerou absolvoval v předškolním věku, v živě vysílané televizní hře Pět oken dokořán (1960).

Zlomovým a traumatickým momentem pro celou rodinu se stal rok 1968. Jeho otec podepsal prodemokratický manifest Dva tisíce slov a po okupaci Československa jej odmítl odvolat. Následoval tvrdý zákaz činnosti pro Rudolfa Hrušínského. Komunističtí funkcionáři tehdy mladému Janovi dokonce navrhovali, aby si z politických a kádrových důvodů změnil příjmení a veřejně se od otce distancoval. Jan Hrušínský tento návrh rezolutně odmítl, což zpočátku komplikovalo jeho snahu prorazit v normalizačním uměleckém prostředí, ačkoliv jeho obrovský herecký talent nakonec politické bariéry prolomil.

🎓 Divadelní počátky a formování kariéry

Své systematické herecké vzdělávání nezískal Jan Hrušínský na vysoké škole, nýbrž započal svou průpravu v dramatickém kroužku Lidové školy umění pod vedením Jiřiny Stránské. Následně byl přijat k řádnému studiu na hudebně-dramatické oddělení Pražské konzervatoře.

Po úspěšném absolutoriu na konzervatoři nezůstal v rodné Praze, ale v roce 1976 přijal své první stálé angažmá v proslulém Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Toto severočeské divadlo platilo v období normalizace za progresivní scénu shromažďující talentované tvůrce, kteří z politických důvodů nesměli působit v hlavním městě. V Ústí nad Labem strávil Hrušínský osm mimořádně důležitých formativních let (1976–1984). Zde umělecky vyzrál pod přísným vedením elitních režisérů, jakými byli Jan Grossman, Jan Kačer či Ivan Rajmont. Exceloval ve hrách jako Vášeň jako led, Dobové tance nebo v klasickém Čechovově dramatu Tři sestry (v roli barona Tuzenbacha). Zcela zásadním pro něj bylo toto angažmá i v osobní rovině, neboť se zde seznámil se svou budoucí manželkou, herečkou Miluší Šplechtovou.

V roce 1984 se Jan Hrušínský trvale vrátil do Prahy. Přijal angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (dnešní Švandovo divadlo na Smíchově), kde působil sedm sezón až do roku 1991. Následně prošel krátkým, ale umělecky intenzivním působením v Divadlo Na zábradlí (1991–1994) a posléze se stal členem souboru Městských divadel pražských, kde hrál primárně na prknech Divadla ABC (1994–1997). V roce 1997 se rozhodl opustit jistotu stálých angažmá a odešel na takzvanou volnou nohu. Jako hostující herec následně vystupoval v Národním divadle, v Divadle Bez zábradlí či v Branickém divadle.

🏛️ Založení Divadla Na Jezerce

Na počátku nového milénia dospěl Jan Hrušínský k zásadnímu profesnímu milníku. Jakožto nositel rodové divadelní tradice se rozhodl realizovat neuskutečněný sen svého otce – vybudovat vlastní, nezávislou a prosperující divadelní scénu.

V roce 2002 formálně založil Divadelní společnost Jana Hrušínského. Následně obrátil svou pozornost k historické, avšak tehdy značně zchátralé budově v parku Na Jezerce v pražských Nuslích. Po náročné administrativní přípravě a nákladné rekonstrukci zde v roce 2004 oficiálně slavnostně otevřel Divadlo Na Jezerce.

Od samého počátku profiloval Jan Hrušínský Divadlo Na Jezerce jako scénu, která nepobírá gigantické a provozní státní či městské dotace, nýbrž se musí uživit sama na základě vysoké návštěvnosti a komerční úspěšnosti. Repertoár divadla se proto logicky opřel o kvalitní konverzační komedie a nadčasové příběhy, jež dokázaly přilákat široké publikum. Mezi první a nejúspěšnější inscenace se zařadily tituly jako Zahraj to znovu, Same (s mimořádným ohlasem), komedie Kumšt, Manželské vraždění či klasika Charleyova teta.

Postupem času však Hrušínský začal repertoár obohacovat i o silně společensky a politicky rezonující hry, jež reagovaly na úpadek mravů a politické kauzy v České republice. Jako principál zde uvítal špičkové režiséry, mezi nimiž figuruje například i oskarový filmový režisér Jan Hřebejk či mladý talentovaný režisér Matěj Balcar. Sám Jan Hrušínský na jevišti svého divadla vytvořil desítky stěžejních rolí, například postavu principála v inscenaci Komedianti, Edu Kemlinka v adaptaci Poláčkovy knihy Bylo nás pět nebo komplikované postavy ve hře Občan první jakosti.

Jeho úsilí o zvelebení pražských Nuslí a přínos pro kulturu ocenila v roce 2010 Městská část Praha 4 oficiálním oceněním a v roce 2014 byl Jan Hrušínský jmenován Čestným občanem Prahy 4.

🎬 Filmová a televizní dráha

Léta sedmdesátá a pozice idolů

Na stříbrné plátno pronikl Jan Hrušínský velmi záhy. Po účinkování v drobných dětských rolích (například ve filmu Anička jde do školy z roku 1962 nebo Puščik jede do Prahy z roku 1965) o sobě dal razantně vědět v roce 1970 v televizních dramatech Lítost a Případ Mauricius, kde si zahrál přímo po boku svého otce.

Skutečnou masovou a celonárodní slávu mu přinesla dekáda sedmdesátých let. Režiséři začali Hrušínského hojně obsazovat do rolí sympatických, lehce drzých mladíků a pohádkových princů. V roce 1971 ztvárnil postavu rošťáckého Honzy Bláhy v dnes již kultovní fantasy komedii režiséra Václava Vorlíčka Dívka na koštěti (s legendární čarodějnicí Saxanou).

Vorlíček na Hrušínského vsadil i v dalším pilíři československé pohádkové tvorby. V roce 1977 mu svěřil hlavní roli prince Jaroslava, který probouzí zakletou Růženku v temnější adaptaci Šípkové Růženky pod názvem Jak se budí princezny. Paralelně s pohádkami dobýval Hrušínský plátna kin v rodinných vztahových komediích. Obrovský komerční úspěch zaznamenal jako mladší bratr Honza Pavelka po boku Romana Skamene ve filmu Můj brácha má prima bráchu (1975) a v jeho volném pokračování Brácha za všechny peníze (1978).

Kriticky a umělecky nejvýše hodnoceným filmem tohoto období je však jeho výkon v poetickém filmu Karla Kachyni Lásky mezi kapkami deště (1979), kde přesvědčivě a citlivě ztvárnil postavu mladého dělníka Pepana, jenž se snaží zorientovat v drsném prostředí žižkovské periferie.

Zralá filmová léta a televizní tvorba

V osmdesátých letech se jeho práce před kamerou přesunula více do oblasti televizních pohádek a seriálů. Upozornil na sebe ve velkých televizních projektech – hrál v pohádkách jako Zlaté kapradí (1984) a Spící princ (1985). Zúčastnil se také natáčení výpravného historického a cirkusového seriálu Cirkus Humberto (1988) či ságy Synové a dcery Jakuba skláře (1985). V roce 1989 se na plátně opět potkal se svým otcem v mistrovské poetické adaptaci románu Vladislava Vančury Konec starých časů pod režisérskou taktovkou Jiřího Menzela.

V novém tisíciletí, kdy se plně věnoval budování svého divadla, si role před kamerou pečlivě vybíral. Za zmínku stojí jeho účast ve filmech s válečnou či historickou tematikou – objevil se v oscarově nominovaném filmu Ondřeje Trojana Želary (2003) a v drsném dramatu Habermannův mlýn (2010). Zahrál si i v úspěšné tragikomedii Jana Hřebejka Kráska v nesnázích (2006) nebo v pohádce Duch nad zlato (2013).

❤️ Osobní život, bratrský konflikt a zdraví

Soukromý život Jana Hrušínského je plně zakotven v pevném manželství. Jeho dlouholetou životní i uměleckou partnerkou je herečka Miluše Šplechtová. Z jejich svazku vzešly tři dcery: Nikola, Barbora a Kristýna Hrušínská. Nejmladší Kristýna se rozhodla pokračovat v rodinné tradici, stala se úspěšnou divadelní a televizní herečkou a představuje tak již čtvrtou generaci tohoto hereckého rodu, která pravidelně vystupuje na prknech Divadla Na Jezerce.

Letitý spor s bratrem Rudolfem Stinnou stránkou rodinných vztahů byl dlouholetý, bolestný a médii silně sledovaný konflikt mezi Janem Hrušínským a jeho starším bratrem Rudolfem. Jádrem tohoto ostrého sporu se staly finance a dědictví po rodičích, konkrétně historická rodinná vila v pražských Nuslích, ve které obě rodiny dříve žily. Jan Hrušínský nabídl svému staršímu bratrovi, že jej z jeho poloviny vily vyplatí, aby si mohl nemovitost ponechat. Nabízenou finanční částku však Rudolf Hrušínský mladší považoval za nepřiměřeně nízkou a de facto urážlivou. Rozkol vyeskaloval do stádia, kdy spolu oba bratři po dlouhá léta vůbec nepromluvili. Pokusy o jejich usmíření ze strany jejich manželek i přátel z divadelní branže trvale selhávaly.

Klinická smrt a usmíření (2015) Zásadní obrat, který ukončil léta ticha a nenávisti, přinesla až hrozba bezprostřední smrti. V roce 2015 zasáhla Jana Hrušínského náhlá a naprosto devastující zdravotní krize. Přímo během divadelního zkoušení se mu udělalo nevolno. Nejdříve se snažil bolesti přechodit doma, avšak jeho stav se prudce zhoršoval. V nemocnici lékaři diagnostikovali kritický stav – herci praskl žlučník, následně mu praskla tepna v dutině břišní a do těla se přidala masivní oboustranná infekce vedoucí k těžkému zápalu plic a k selhávání vnitřních orgánů.

Lékaři jej museli urgentně uvést do stavu umělého spánku, ve kterém setrval plných 12 dní. Rodině nebyly dávány prakticky žádné naděje na jeho přežití. Když se Jan Hrušínský navzdory nepříznivým prognózám z kómatu probral a úspěšně zahájil dlouhou rekonvalescenci, stalo se to katalyzátorem rodinné terapie. Tváří v tvář smrti si oba bratři uvědomili malichernost předchozích finančních hádek, a dojatě si padli do náruče. Jan Hrušínský později tento okamžik otevřeně komentoval slovy: „Jsme bráchové a jsme tady vlastně teď jeden pro druhého, je to jediný můj nejbližší člověk, který dobře zná historii rodiny.“

🗣️ Občanská angažovanost a politika

Jan Hrušínský dlouhodobě neodděluje svou uměleckou činnost od společenské odpovědnosti. Patří k nejhlasitějším a nejvýraznějším kritikům populismu, extremismu a oligarchizace české politiky. Nebojí se využívat prostory svého divadla i své profily na sociálních sítích k formulaci břitkých politických komentářů.

Ostře se vymezoval proti působení někdejšího prezidenta Miloše Zemana i expremiéra Andreje Babiše. V roce 2018 jeho divadlo dokonce přišlo o významného komerčního sponzora právě z důvodu Hrušínského vytrvalé veřejné kritiky směřování státu k východním mocnostem (zejména k Rusku a Číně).

V březnu roku 2020 vyvolal obrovskou kontroverzi svým razantním prohlášením na počátku pandemie koronaviru. V reakci na plošné vládní nařízení, které s okamžitou platností zavřelo veškerá divadla, vydal prohlášení, v němž opatření označil za „likvidaci všech nepohodlných“ a za cílený pokus premiéra Babiše zakrýt problémy s vlastním trestním stíháním vyvoláním umělé paniky. Po několika dnech, kdy se ukázalo, jak devastující a smrtící dopady pandemie ve světě skutečně má, Hrušínský svá slova přehodnotil, veřejně se omluvil a uznal své pochybení, čímž projevil značnou míru osobní sebereflexe.

Své prodemokratické a prozápadní postoje potvrdil i na podzim roku 2025 (konkrétně 28. září 2025), kdy jako jeden z klíčových kulturních řečníků vystoupil na masové demonstraci iniciativy Milion chvilek pro demokracii v Praze, kde před zraky 10 000 lidí ostře varoval před nástupem proruských populistů a vyzýval voliče k obraně členství České republiky v Evropské unii a NATO. O jeho neústupných názorech svědčí i rozhovor poskytnutý internetovému formátu Mikodrom v dubnu roku 2025, kde se ostře pustil do netransparentní politiky udílení státních kulturních dotací.

🗓 Současnost a bilancování (2025–2026)

V červnu 2025 oslavil Jan Hrušínský významné životní jubileum – své 70. narozeniny. Toto výročí se stalo podnětem pro vznik bilančního a intimního dokumentárního filmu, který pro Českou televizi natočil režisér Jakub Wehrenberg. Dokument, jenž dostal název Já, brácha a jméno Hrušínský (premiérován v závěru roku 2025), mapuje nejen celou profesní dráhu, ale vůbec poprvé ukazuje naprosté usmíření obou bratrů na kameru. Natáčení probíhalo během jara a léta 2025 v legendární rodinné chatě v Plané nad Lužnicí (kterou vybudoval jejich otec) a vrcholí velkým setkáním celé široké rodiny včetně potomků žijících v zámoří.

Rok 2026 zastihl Jana Hrušínského v plné pracovní síle v čele Divadla Na Jezerce. Jako ředitel udržuje divadlo v perfektní finanční kondici s vyprodaným hledištěm. V probíhající sezóně 2025/2026 divadlo nabízí směsici osvědčených titulů a ambiciózních novinek. Sám Hrušínský figuruje jako režisér a hybatel obnovené premiéry klasické komedie Ludviga Holberga Jeppe z vršku, ve které září Kristýna Hrušínská a Petr Čtvrtníček (nasazeno do programu po celý rok 2026). Dále uvádí autorskou inscenaci herce Petra Vacka s názvem Baťman (životopisný příběh úspěchu Tomáše Bati) nebo moderní zpracování Poláčkovy knihy Bylo nás pět (tenkrát).

V červnu roku 2026 se Hrušínský a jeho divadlo stali aktéry bizarního incidentu s bezpečnostními složkami státu. Před zahájením obřího divadelního představení v rámci VI. Hostivařských divadelních slavností byl na benzínové pumpě policejní hlídkou neoprávněně zadržen a zatčen hlavní zvukař divadla. Důvodem byla chyba v policejním registru, jež chybně uváděla, že mu byl odebrán řidičský průkaz. Zvukař tak nestihl představení, jež muselo být na poslední chvíli složitě zachraňováno, a Jan Hrušínský vyjádřil naprosté rozhořčení nad stavem byrokracie v zemi.

📈 Kompletní statistiky a datové přehledy

Z důvodu absolutní encyklopedické celistvosti jsou níže uvedeny tabulky zaznamenávající kompletní časové chronologie angažmá a detailní výběrovou filmografii mapující celou kariéru herce.

Tabulka 1: Vývoj stálých divadelních angažmá

Chronologický a úplný soupis působení na divadelních scénách před založením vlastního podniku.

Časové období	Název divadelní instituce	Charakteristika a specifikace angažmá
1976 – 1984	Činoherní studio v Ústí nad Labem	První stálé kmenové angažmá, zásadní herecké zrání, setkání s budoucí manželkou M. Šplechtovou.
1984 – 1991	Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého	Trvalý návrat do Prahy, účast na společensky angažovaných představeních v závěru komunistické éry.
1991 – 1994	Divadlo Na zábradlí	Tříleté angažmá v proslulém pražském intelektuálním centru.
1994 – 1997	Městská divadla pražská (Divadlo ABC)	Kmenový člen činohry na velké komediální scéně.
1997 – 2002	Ve svobodném povolání (Na volné noze)	Opustil stálá angažmá, hostování v Národním divadle, Branickém divadle a Divadle Bez zábradlí.
Od roku 2004 nepřetržitě k roku 2026	Divadlo Na Jezerce	Vlastní divadelní scéna; plní zde roli ředitele, producenta, herce a příležitostného režiséra.

Tabulka 2: Výběrová a doložená filmografie (1960–2020)

Rozsáhlý průřez padesáti lety práce před filmovou a televizní kamerou, dokládající dominanci v rodinných a pohádkových žánrech 70. let i pozdější návrat do artové tvorby.

Rok uvedení	Název filmového / televizního díla	Formát a žánr	Role Jana Hrušínského a její význam
1960	Pět oken dokořán	Živě vysílaná televizní hra	Dětská epizodní role (Debut před kamerou v 5 letech)
1962	Anička jde do školy	Krátký dětský film	Dítě, školák
1965	Puščik jede do Prahy	Dětský film	Dětská role
1970	Lítost	Televizní drama	Výrazná raná role, objevuje se po boku svého otce.
1970	Případ Mauricius	Televizní kriminální drama	Mladík v dramatické rovině
1971	Dívka na koštěti	Filmová fantasy komedie (Václav Vorlíček)	Honza Bláha, mladík přitahující čarodějnici Saxanu (Zásadní komerční průlom).
1974	Kdo hledá zlaté dno	Filmové drama (Jiří Menzel)	Mladý hledač / Pracovník
1975	Můj brácha má prima bráchu	Rodinná filmová komedie	Honza Pavelka, starší bratr. Zisk statutu dívčího idolu.
1976	Osvobození Prahy	Válečné historické drama (Otakar Vávra)	Pražský povstalec na barikádách
1977	Jak se budí princezny	Klasická filmová pohádka (Václav Vorlíček)	Princ Jaroslav, ústřední záchrance Šípkové Růženky.
1978	Brácha za všechny peníze	Rodinná filmová komedie	Honza Pavelka (Úspěšné pokračování filmového hitu).
1979	Lásky mezi kapkami deště	Poetické drama (Karel Kachyňa)	Pepan, mladý dělník na Žižkově. (Jedna z nejcennějších charakterních rolí).
1979	Plechová kavalerie	Budovatelský televizní seriál	Vilda, mladý a naivní řidič kombajnu.
1981	V podstatě jsme normální	Televizní rodinná komedie	Člen rodiny
1984	Zlaté kapradí	Televizní pohádka	Jura, chasník a voják
1985	Spící princ	Televizní pohádka	Pohádkový princ
1985	Putování za měsíční nitkou	Televizní pohádka	Hlavní pohádková figura
1985	Synové a dcery Jakuba skláře	Historický televizní seriál	Epizodní postava
1986	My holky z městečka	Televizní seriál	Učitel / mladík z vesnice
1988	Cirkus Humberto	Historický televizní seriál	Cirkusový umělec v rozsáhlé mezinárodní koprodukci.
1989	Konec starých časů	Poetická komedie podle románu V. Vančury	Úředník na zámku, exceloval společně s otcem R. Hrušínským st.
1993	Zámek v Čechách	Televizní film	Historická postava
1994	Bylo nás pět	Historický televizní seriál podle K. Poláčka	Pan otec, úředník
1997	Zdivočelá země	Historický televizní seriál	Epizodní role v dobové poválečné sáze.
2003	Želary	Historické okupační drama (Ondřej Trojan)	Vesničan v osadě během protektorátu. (Snímek nominován na Oscara).
2006	Kráska v nesnázích	Tragikomedie (Jan Hřebejk)	Automechanik a násilnický manžel Jarda. (Tvrdá charakterní role).
2010	Habermannův mlýn	Válečné drama ze Sudet (Juraj Herz)	Český mlynář / soused
2013	Duch nad zlato	Televizní filmová pohádka	Král
2016	Řachanda	Filmová pohádka pro děti	Rádce krále
2020	Případ mrtvého nebožtíka	Kriminální filmová komedie (parodie)	Náčelník policie

Tabulka 3: Repertoár a klíčové inscenace v Divadle Na Jezerce (Od roku 2004)

Zúžený, avšak reprezentativní výpis titulů, jež definují úspěch soukromé scény a herecký vklad jejího majitele.

Název divadelní inscenace	Autor literární či divadelní předlohy	Role Jana Hrušínského nebo jeho funkce
Zahraj to znovu, Same	Woody Allen	Postava Felixe, neurotického přítele hlavního hrdiny. Jde o základní kámen komediálního repertoáru Jezerky.
Kumšt	Yasmina Reza	Postava Ivana, smířlivého účastníka vyhroceného sporu o bílý obraz.
Komedianti	Neil Simon	Principál potulné herecké společnosti. Zcela signifikantní a osobní role odrážející reálný stav herce.
Občan první jakosti	Václav Havel / Adaptace	Artur Strauss. Hluboká sonda do morálky a charakteru moderní společnosti.
Bylo nás pět (tenkrát)	Karel Poláček / Úprava Petr Vacek	Eda Kemlink, nostalgická postava zhmotněná ve vzpomínkách na dětství. (Stále na repertoáru v roce 2026).
Charleyova teta	Brandon Thomas	Babbs (ve starších nastudováních). Excelentní situační a převleková komedie.
After Life	Ricky Gervais / Adaptace	Otec, kněz, psychiatr (Trojrole v hořké komedii z pera populárního britského autora).
Jeppe z vršku (Obnovená premiéra 2025)	Ludvig Holberg	Režisér představení. Stará dánská komedie o cizím neštěstí s Petrem Čtvrtníčkem v obsazení, nasazená pro rok 2026.

Tabulka 4: Genealogický a dynastický přehled rodiny Hrušínských

Strukturovaný chronologický přehled dokazující naprosto nevídanou kontinuitu, jež v českém divadelním průmyslu přetrvává nepřetržitě od 19. století.

Jméno osobnosti	Životní data	Postavení v rodokmenu	Kulturní a profesní definice
Ondřej Červíček	19. století	Prapradědeček	Kočovný herec ve společnosti J. K. Tyla, prapůvodní zakladatel divadelní tradice.
Václav Červíček	19. stol. – 20. stol.	Pradědeček	Majitel a principál legendární rodinné kočovné divadelní společnosti.
Rudolf Hrušínský nejstarší	1897–1956	Dědeček	Původně Rudolf Böhm. Vymyslel pseudonym Hrušínský. Významný herec kočovných společností a divadla Vlasty Buriana.
Rudolf Hrušínský	1920–1994	Otec	Národní umělec, ikona stříbrného plátna (Dobrý voják Švejk, Karel Kopfrkingl).
Eva Hrušínská	1928–1997	Matka	Manželka R. Hrušínského staršího, původním povoláním divadelní tanečnice a strážkyně rodinného krbu v Nuslích.
Rudolf Hrušínský mladší	* 1946	Starší bratr	Slavný televizní a filmový herec (Dědictví, seriál Ulice). Dlouhá léta se s Janem neshodl kvůli majetku, usmířeni po roce 2015.
Jan Hrušínský	* 1955	Osoba článku	Televizní princ 70. let, zakladatel a majitel Divadla Na Jezerce, ostrý občanský aktivista.
Miluše Šplechtová	* 1957	Manželka	Přední česká herečka, stálá opora Divadla Na Jezerce a televizních seriálů.
Kristýna Hrušínská	* 1985	Dcera	Filmová a divadelní herečka, pokračovatelka rodu ve čtvrté generaci na prknech Jezerky.
Rudolf Hrušínský nejmladší	* 1970	Synovec	Syn bratra Rudolfa. Dětská hvězda (komedie Discopříběh).

Zdroje