Václav Vorlíček

Václav Vorlíček
Celé jméno	Václav Vorlíček
Datum narození	3. června 1930
Místo narození	Praha, Československo
Datum úmrtí	5. února 2019
Místo úmrtí	Praha, Česko
Státní příslušnost	(předtím )
Děti	2 dcery
Povolání	filmový a televizní režisér, scenárista
Aktivní od	1953

Václav Vorlíček (3. června 1930 Praha – 5. února 2019 Praha) byl jedním z nejvýznamnějších, nejúspěšnějších a divácky nejoblíbenějších českých filmových a televizních režisérů a scenáristů. V kontextu československé kinematografie dvacátého století představuje absolutního mistra filmové komedie, pohádky a specifického žánru prolínajícího reálný svět s prvky sci-fi, fantastiky a magie.

Během své více než šedesátileté kariéry vytvořil díla, jež se stala národním kulturním dědictvím a zlatým fondem české televizní zábavy. Mezi jeho nejproslulejší celovečerní snímky patří nesmrtelná vánoční klasika Tři oříšky pro Popelku (1973), bláznivé sci-fi komedie Pane, vy jste vdova! (1970) a Kdo chce zabít Jessii? (1966) či pohádkové komedie Dívka na koštěti (1971) a Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974). V oblasti televizní tvorby definoval žánr rodinného seriálu legendární Arabelou (1979) nebo Létajícím Čestmírem (1983).

Zcela zásadním pro jeho tvorbu bylo celoživotní autorské spojení se scenáristou a spisovatelem Milošem Macourkem, se kterým utvořil jeden z nejoriginálnějších a nejplodnějších tvůrčích tandemů v Evropě. Vorlíčkova schopnost prodat absurdní humor s naprostou vážností a jeho vizuální nápaditost při tvorbě filmových triků mu vynesly řadu domácích i mezinárodních ocenění, jež korunoval ziskem Ceny prezidenta MFF Karlovy Vary za mimořádný přínos české kinematografii v roce 2017.

🗓 Současnost a posmrtný odkaz (2025–2026)

Ačkoliv Václav Vorlíček zesnul v roce 2019, jeho kulturní stopa a autorská práva představují v letech 2025 a 2026 naprostý fenomén, který výrazně přesahuje hranice České republiky. Filmy a seriály, pod kterými je podepsán, patří mezi nejdražší a nejžádanější licenční artikly v portfoliu Národního filmového archivu a tuzemských televizních stanic.

V mezinárodním kontextu byl jeho odkaz v roce 2026 masivně připomenut v rámci evropských filmových festivalů. V dubnu 2026 se jeho tvorbě podrobně věnoval Timeless Film Festival ve varšavském kině Iluzjon v Polsku. Polští kurátoři zde v rámci speciální retrospektivy promítali snímky Což takhle dát si špenát a Arabela, přičemž Vorlíčka prezentovali jako tvůrce, který svými paralelními světy o celá desetiletí předběhl moderní fantasy seriály typu Stranger Things. Projekce se jako čestný host zúčastnila i představitelka Arabely, herečka Jana Nagyová.

Obrovským tématem v roce 2025 a 2026 zůstává neklesající celoevropská popularita pohádky Tři oříšky pro Popelku. Snímek je absolutní a nenahraditelnou součástí štědrovečerního vysílání v Německu (kde pravidelně láme divácké rekordy na stanici ARD) a v Norsku. Fenomén zašel tak daleko, že na německém zámku Moritzburg (kde Vorlíček v roce 1973 exteriéry filmu natáčel) jsou každoročně otevírány specializované výstavy věnované výhradně natáčení tohoto díla, jež přitahují statisíce návštěvníků. Zisky z vysílacích práv z desítek zemí světa nadále generují stamilionové obraty, čímž Vorlíčkovo dílo patří k nejvýdělečnějším položkám tuzemské historické kinematografie.

Média v roce 2026 rovněž reflektovala jeho poslední, bohužel nerealizovaný projekt. Před svou smrtí měl Václav Vorlíček rozpracovanou koncepci a připravený scénář k nové filmové verzi klasické pohádky Zlatovláska. Z důvodu postupující nemoci a tehdejšího nedostatku finančních prostředků však natáčení nikdy nezačalo.

👤 Životopis, dětství a vliv skautingu

Václav Vorlíček se narodil 3. června 1930 v pražské čtvrti Vinohrady. Pocházel z dobře situované a silně kulturně založené rodiny; jeho otec působil jako ředitel penzijního ústavu. Rodiče vštěpovali Václavovi i jeho starší sestře hluboké demokratické hodnoty a lásku k umění (byli členy prestižního uměleckého fóra Umělecká beseda).

Obrovský a formativní vliv na jeho budoucí dráhu měl skauting. Od roku 1939 byl Václav členem pátého oddílu pražských vodních skautů (začínal v kategorii „vlčat“). Toto radostné období bylo však násilně přerušeno nacistickou okupací, kdy byl přímo svědkem toho, jak byl jejich letní skautský tábor zrušen a rozpuštěn na základě nařízení okupačních úřadů.

Druhou světovou válku přečkal v Praze, kde navštěvoval základní školu v Botičské ulici a posléze gymnázium v Dušní ulici. Během války zažil traumatizující momenty, včetně ničivého spojeneckého bombardování Prahy ze dne 14. února 1945. Ještě temnější rána osudu rodinu zasáhla v říjnu 1945, jen pár měsíců po osvobození, kdy Vorlíčkova matka podlehla rakovině jícnu. Ztráta matky se na mladém Václavovi těžce podepsala a zkomplikovala mu studium na gymnáziu, které musel o rok prodloužit (odmaturoval v roce 1950).

První kontakt s filmem

Ke kinematografii ho paradoxně přivedl opětovně obnovený poválečný skauting. Vorlíčkův tehdejší skautský vedoucí Jaroslav Novák byl civilním povoláním spisovatel dobrodružné literatury. Novák napsal filmový námět a v roce 1947 se film s názvem Na dobré stopě (v režii Jiřího Macha) skutečně realizoval. Letní tábor Vorlíčkova skautského oddílu posloužil filmařům jako hlavní lokace a samotní skauti (včetně sedmnáctiletého Václava) jako komparzisté. Vorlíček byl natáčením absolutně fascinován. Jak sám později vzpomínal, místo plnění táborových povinností neustále běhal za kameramanem a režisérem a vyptával se na technologické postupy, čímž v něm definitivně uzrálo rozhodnutí stát se filmovým vyprávěčem.

🎓 Vzdělání a nástup na Barrandov

Bezprostředně po maturitě v roce 1950 podal přihlášku na Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění v Praze (FAMU). Při prvním pokusu však nebyl přijat z důvodu nízkého věku a nedostatku životních zkušeností. Nastoupil proto na roční placenou praxi přímo do Filmového studia Barrandov, kde získával cenné manuální a organizační dovednosti přímo „na place“.

Při druhém pokusu v roce 1951 byl na katedru režie přijat. Jeho absolventským filmem, jímž v roce 1956 zakončil svá vysokoškolská studia, byla krutá politická satira s názvem Direktiva. Film byl v tehdejších tuhých padesátých letech natolik myšlenkově provokativní, že za něj Vorlíček u státních zkoušek málem propadl.

Po absolvování FAMU se vrátil na Barrandov, tentokrát již v pozici asistenta režie. Svou profesní pokoru prokazoval tím, že se postupně a systematicky vypracovával v hierarchii filmového štábu. Působil jako asistent a později jako pomocný režisér u celé řady dobových snímků, čímž si dokonale osvojil řemeslnou a organizační stránku filmové výroby, z níž následně těžil celý život. (Později se na svou alma mater FAMU vrátil v roli váženého a uznávaného pedagoga).

V osobním životě nalezl štěstí již během svých studií. V roce 1952 uzavřel manželství se Sofií Vukolovou, talentovanou výtvarnicí a dcerou ruských porevolučních emigrantů. Manželství, ze kterého vzešly dvě dcery, patřilo k těm nejstabilnějším v uměleckých kruzích a přetrvalo až do smrti jeho choti.

🎬 Samostatná režie a spojení s Milošem Macourkem

Jeho prvním zcela samostatným celovečerním filmem v pozici hlavního režiséra byla dětská barevná detektivka Případ Lupínek z roku 1960. Snímek, pojednávající o dětském pátrání po ztraceném kufru s loutkami, byl z hlediska scénáře dobovým průměrem, avšak Vorlíček v něm prokázal vynikající cit pro vedení dětských herců a dynamiku střihu.

Zrod fenomenálního dua

Historickým mezníkem pro vývoj československé komedie se stala cesta vlakem na filmový festival do tehdejšího Gottwaldova. Zde, na chodbě jedoucího vagónu, potkal Vorlíček básníka a scenáristu Miloše Macourka, který si zrovna rozbaloval svačinu. Slovo dalo slovo, rozdělili se o jídlo a dohodli se na společném projektu.

Tímto projektem se v roce 1966 stala komedie Kdo chce zabít Jessii?. Vorlíček s Macourkem vnesli do československých kin naprosto nevídaný a drzý koncept – parodii na tehdy západní (a u nás oficiálně odsuzované) komiksové seriály. Do reálné socialistické Prahy přenesli kreslené postavy krásné Jessie (Olga Schoberová), Supermana a pistolníka, jejichž komiksové bubliny levitovaly ve vzduchu. Fantastickou výtvarnou a kreslenou složku obstaral legendární Kája Saudek, zatímco o komediální rovinu se postaral Jiří Sovák. Snímek vyhrál hlavní cenu na Mezinárodním festivalu vědecko-fantastických filmů v italském Terstu a festivalu ve švýcarském Locarnu, čímž z dua Vorlíček–Macourek učinil mezinárodní hvězdy.

Zmařený americký sen

O obrovském potenciálu snímku svědčí fakt, že americký producent William „Bill“ Snyder okamžitě zakoupil práva na hollywoodský remake. V létě tragického roku 1968 pobýval Václav Vorlíček s Milošem Macourkem v New Yorku, kde s americkým scenáristou Stuartem Hamplem film přepisovali pro americké reálie s vidinou, že jej Vorlíček bude v USA i režírovat. Slibně rozjetou hollywoodskou dráhu však ze dne na den a fatálně zničila invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Projekt okamžitě padl. Vorlíček vážně uvažoval o trvalé emigraci, nakonec se však z důvodu pevných rodinných vazeb rozhodl pro definitivní návrat do okupované vlasti.

🚀 Zlatá éra komedií a absurdního humoru

Vorlíček s Macourkem objevili funkční recept: zasadit naprosto absurdní a fantastickou zápletku do nudných a obyčejných socialistických reálií. V roce 1967 natočil Vorlíček famózní komedii Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, jež brilantně parodovala západní špionážní filmy o Jamesi Bondovi. Kontrast mezi špičkovým agentem (Jan Kačer) a pražským účetním Foustkou (Jiří Sovák) byl geniální.

V roce 1970 přišla do kin doslova exploze šílených nápadů – crazy komedie Pane, vy jste vdova!. Snímek pracoval s motivem transplantace mozků, výměny těl, astrologie a umělých končetin v kulisách fiktivního království. Roli hlavní, napůl syntetické vražedkyně (a zároveň plaché herečky) ztvárnila Iva Janžurová, které tento mimořádně náročný výkon vynesl prestižní ocenění pro nejlepší herečku na festivalu v Terstu.

V roce 1977 přišla do kin další vědecko-fantastická groteska Což takhle dát si špenát. Děj se točil kolem omlazovacího přístroje ukradeného z kosmetického ústavu, jehož záření ve spojení s konzumací běžného špenátu vedlo k nekontrolovatelnému zmenšování a omlazování postav. Vladimír Menšík a Jiří Sovák v rolích podvodníků čelících metamorfózám dodali snímku nesmrtelnou popularitu. Všem těmto komediím byl společný rychlý spád, naprostá absence hluchých míst a vyhýbání se dobovým ideologickým poselstvím. Jak sám Vorlíček deklaroval, jeho vstup do KSČ v padesátých letech byl ryze formálním štítem, jenž mu v letech normalizace umožňoval klid na práci u filmů, které byly čistě komerční a zábavné.

👑 Mistr československé filmové pohádky

Pokud by Václav Vorlíček nenatočil žádné komedie, jeho pozici v dějinách by navždy zajistila jeho průkopnická a vizuálně překrásná práce na poli celovečerních hraných pohádek. Ty pod jeho vedením ztratily studiovou umělost a získaly filmovou velkolepost.

Průnikem do tohoto žánru byla pohádková komedie ze současnosti Dívka na koštěti (1971), vyprávějící o mladé čarodějnici Saxaně (ve ztvárnění zpěvačky Petry Černocké), která uteče z pohádkové říše, aby nemusela být po tři sta let po škole. Snímek se proslavil důmyslnými optickými triky – scény s prodlouženou rukou či létání na koštěti byly realizovány pomocí jeřábů, lan a baletních chytáků bez použití digitální technologie.

Tři oříšky pro Popelku (1973)

Absolutním a nedostižným vrcholem československé pohádkové tvorby je film Tři oříšky pro Popelku. Snímek vznikl v roce 1973 a jeho natáčení vděčíme za paradox dějin – kdyby Vorlíček v roce 1968 emigroval, tento film by neexistoval. Vzhledem k přidělenému nadstandardnímu rozpočtu byla domluvena mezinárodní koprodukce s východoněmeckým filmovým studiem DEFA. To umožnilo natáčení v exteriérech zasněženého saského zámku Moritzburg.

Vorlíček pro hlavní roli vybral do té doby nepříliš známou dvacetiletou brněnskou herečku Libuši Šafránkovou a do role prince obsadil Pavla Trávníčka. Šafránková vdechla Popelce obrovskou emancipační energii – její postava výborně jezdila na koni (což herečka s nadšením odmítla dublovat kaskadérkou) a střílela z kuše. V kombinaci se zasněženou krajinou na Šumavě, kostýmy Theodora Pištěka a nadpozemsky krásnou hudbou hudebního skladatele Karla Svobody vzniklo dílo, které vyhrálo Zlatého dudka na festivalu v Ostrově nad Ohří a bylo na mezinárodním festivalu ve Zlíně vyhlášeno „Nejoblíbenější pohádkou století“.

Následovaly další mimořádně silné pohádkové produkce. V roce 1974 to byla komedie Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, kde Vorlíček s Macourkem ukázali, že vodníci běžně přežívají v normalizační Praze, skladují dušičky v hrníčcích a pracují jako úředníci. Role mokré a bezcitné doktorky Wassermannové (hraná Evou Hudečkovou, tehdy Trejtnarovou) či vodníka Wassermanna v podání Miloše Kopeckého zlidověly. Dalšími milníky byly pohádky Jak se budí princezny (1977, volná adaptace o Šípkové Růžence) a Princ a Večernice (1978).

📺 Televizní seriálové fenomény (Osmdesátá léta)

S nástupem osmdesátých let přesunul Vorlíček část svého zájmu na rozmach televizní seriálové tvorby, jež v té době (díky masivní koprodukční finanční podpoře ze západoněmecké televize WDR) zažívala obrovský zlatý věk.

V roce 1980 odvysílala Československá televize třináctidílný seriál Arabela. Vorlíček zde koncept prolnutí světů dovedl k absolutní dokonalosti – vytvořil paralelní Říši pohádek, do které začne zasahovat reálný svět lidí (zastoupený rodinou Majerových a panem Majerem v podání Vladimíra Menšíka). Záporná postava čaroděje Rumburaka (fenomenálně zahraná Jiřím Lábusem), který uniká do světa lidí, přinesla tvůrcům celoevropskou popularitu. Následně Vorlíček v roce 1984 vytvořil filmový spin-off s názvem Rumburak a v devadesátých letech natočil rozsáhlé šestadvacetidílné pokračování Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (1993).

Rok 1983 patřil dalšímu nezapomenutelnému seriálu – Létající Čestmír. Sci-fi rodinná komedie o kouzelných květinách a meteoritech přinášejících nadpřirozené schopnosti, kde se dospělí herci měnili v miniatury a malí kluci v dospělé, představovala obrovskou zátěž pro filmové trikaře. V roce 1988 pak televizní trilogii zlaté éry uzavřel seriál Křeček v noční košili, pracující s motivem pronikání do snů pomocí speciálního úboru.

🎞️ Pozdní tvorba po revoluci (1990–2011)

Společenské a ekonomické změny po roce 1989 zastihly Václava Vorlíčka v šedesáti letech. Nástup privátních televizí a zánik štědře dotovaného státního Barrandova omezily možnosti točit trikově a výpravně náročné komedie. Vorlíček se proto logicky uchýlil k formátu klasické pohádky. V devadesátých letech zrežíroval mezinárodně koprodukované pohádky jako Kouzelný měšec (1996), temněji laděného Ptáka Ohniváka (1997) či vizuálně atraktivní Jezerní královnu (1998) s Ivanou Chýlkovou v hlavní roli. Na přelomu milénia natočil slovensko-český historický snímek Král sokolů (2000).

Velkým, leč komerčně a kriticky diskutabilním návratem byl v roce 2001 film Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko, jenž se pokusil převést legendární Macourkovy animované postavy do živé hrané podoby. V roce 2011 se s režisérskou kariérou definitivně a provždy rozloučil rodinným filmem Saxána a Lexikon kouzel, volným pokračováním komedie Dívka na koštěti. Snímek hojně využíval moderní počítačové 3D animace, avšak nedosáhl vřelejšího přijetí a úspěchu původního díla ze sedmdesátých let.

Václav Vorlíček byl do vysokého věku neuvěřitelně vitální a společensky aktivní. Pravidelně se účastnil besed, navštěvoval filmové festivaly (kde převzal v roce 2017 Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary) a vydal biografickou knihu Pane, vy jste režisér! (2017). Na sklonku života bojoval s vážným onkologickým onemocněním. Václav Vorlíček zemřel po těžké nemoci na rakovinu plic dne 5. února 2019 ve věku 88 let v nemocnici v Praze. Pohřben je na prestižním Vyšehradském hřbitově.

📊 Statistiky: Kompletní filmografie (Filmová režie)

Následující tabulka podává naprosto kompletní, historicky ověřený a nevynechaný přehled všech dlouhohrajících i krátkých filmových děl uvedených do kinodistribuce, jež Václav Vorlíček režíroval (často ve spolupráci s M. Macourkem na scénáři).

Rok premiéry	Název filmového díla	Žánrové zařazení filmu	Historický kontext a význam
1956	Direktiva	Krátkometrážní / Satira	Absolventský film na FAMU, kritický k tehdejší byrokracii.
1960	Případ Lupínek	Detektivní / Pro děti	První samostatná režijní práce ve Filmovém studiu Barrandov.
1962	Kuřata cestují	Krátkometrážní dětský film	Menší projekt cizelující práci s dětskými herci.
1964	Marie	Drama	Ne příliš známý dramatický snímek, žánrová výjimka v jeho tvorbě.
1966	Kdo chce zabít Jessii?	Sci-fi / Parodie / Komedie	První spolupráce s Macourkem; oživení kreslených komiksových postav v reálném světě.
1967	Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky	Špionážní parodie	Mistrovská karikatura západních bondovek nasazená do českých reálií.
1970	Pane, vy jste vdova!	Crazy sci-fi komedie	Jeden z vrcholů absurdní komedie o transplantacích a umělých tělech.
1971	Dívka na koštěti	Pohádková komedie ze současnosti	Kultovní příběh o čarodějnici Saxaně plný analogových filmových triků.
1973	Tři oříšky pro Popelku	Filmová pohádka	Mezinárodně nejúspěšnější film, koprodukce s východním Německem (DEFA).
1974	Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách	Komedie / Fantasy	Propojení vodnických bájí s moderním byrokratickým světem komunistické Prahy.
1975	Dva muži hlásí příchod	Komedie	Úsměvná sonda do života v tehdejší lidově demokratické armádě.
1976	Bouřlivé víno	Komedie z vinařského prostředí	První díl volné trilogie z fiktivní moravské obce Pálavice.
1977	Což takhle dát si špenát	Sci-fi komedie	Omlazovací experimenty a krádeže za pomoci zmenšených dospělých.
1977	Jak se budí princezny	Filmová pohádka	Parafráze a modernizovaný pohled na klasickou pohádku O Šípkové Růžence.
1978	Princ a Večernice	Filmová pohádka	Výtvarně a herecky bohatá adaptace, využívající motivů Boženy Němcové.
1981	Zralé víno	Komedie	Druhý díl moravské vinařské trilogie (s výraznou rolí Vladimíra Menšíka).
1982	Zelená vlna	Komediální mozaika	Příběh sledující osudy několika řidičů uvízlých v páteční dopravní zácpě.
1984	Rumburak	Rodinná komedie / Fantasy	Filmový spin-off seriálu Arabela; osudy čaroděje uvízlého ve světě lidí.
1986	Mladé víno	Komedie	Závěrečný díl úspěšné jihomoravské vinařské filmové série.
1995	Kouzelný měšec	Filmová pohádka	Rozsáhlá koprodukce v nových tržních polistopadových podmínkách.
1996	Rabín a jeho Golem	Televizní a filmový sestřih	Sestřih staršího televizního materiálu s tematikou židovských pověstí.
1997	Pták Ohnivák	Filmová pohádka	Výpravný pohádkový příběh plný temnější atmosféry a exteriérů.
1998	Jezerní královna	Filmová pohádka	Vizuálně podmanivá pohádka těžící z německé koprodukce a obsazení Ivany Chýlkové.
2000	Král sokolů	Historický pohádkový film	Slovensko-česká koprodukce zasazená do drsného středověkého prostředí.
2001	Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko	Rodinná komedie / Fantasy	Pokus o oživení legendárních animovaných postav pomocí živých herců.
2011	Saxána a Lexikon kouzel	Rodinná komedie / Trikový film	Finální režijní dílo, volné pokračování Dívky na koštěti (využití 3D technologií).

📊 Statistiky: Kompletní televizní seriály a inscenace (Režie)

Tabulka mapující absolutně všechny stěžejní televizní projekty Václava Vorlíčka, které v osmdesátých a devadesátých letech drtily ratingy sledovanosti v Československu i v tehdejším Západním Německu.

Roky produkce/vysílání	Název televizního seriálu nebo filmu	Počet dílů	Žánr a tematické zaměření
1979–1980	Arabela	13 epizod	Seriálový fenomén; revoluční střetávání moderního světa se zamrzlou Říší pohádek.
1983–1984	Létající Čestmír	6 epizod	Rodinný sci-fi seriál pracující s magickými květinami z meteoritu a střídáním tělesných velikostí.
1987–1988	Křeček v noční košili	6 epizod	Seriálová sci-fi komedie na motivy řízení a vstupování do lidských snů pomocí speciálního obleku.
1990	Třináctery hodiny	TV film	Kratší televizní filmová produkce.
1993	Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek	26 epizod	Mamutí a divácky očekávané pokračování kultovního seriálu, pracující s motivem jablka z rodu obrů.
1995	Bubáci pro všední den	TV film	Odpočinková komediální a fantastická televizní inscenace.
2005	On je žena!	11 epizod	Standardní vztahový a komediální televizní seriál z prostředí časopisu.

🏆 Statistiky: Státní, festivalová a profesní ocenění

Přehled absolutně nejvyšších státních poct a mezinárodních festivalových ocenění, jež reflektují umělecký význam Vorlíčkových děl na domácí i světové scéně.

Rok udělení	Název udělující instituce nebo festivalu	Kategorie ocenění a vyznamenaný umělecký počin
1966	Mezinárodní festival vědecko-fantastických filmů (Terst, Itálie)	Hlavní cena festivalu (Zlatý asteroid) za film Kdo chce zabít Jessii?
1973	5. přehlídka filmů pro děti (Ostrov nad Ohří, Československo)	Hlavní cena diváků – Křišťálový pohár za film Tři oříšky pro Popelku.
1974	Festival českých a slovenských filmů (Nitra, Československo)	Zvláštní cena odborné poroty za pohádku Tři oříšky pro Popelku.
1976	Vláda a prezident ČSSR	Udělení státního vyznamenání Státní cena Klementa Gottwalda za umělecký přínos.
1979	Vláda a prezident ČSSR	Udělení prestižního čestného titulu „Zasloužilý umělec“.
2000	Mezinárodní filmový festival pro děti a mládež (Zlín, Česko)	Ocenění „Nejoblíbenější pohádka století“ v diváckém hlasování (za Tři oříšky pro Popelku).
2009	Asociace českých filmových klubů (AČFK)	Výroční cena asociace za mimořádný přínos filmovému vzdělávání a kultuře.
2017	MFF Karlovy Vary (Česko)	Křišťálový glóbus – Cena prezidenta MFF KV za zcela mimořádný umělecký přínos české kinematografii (předáno k 87. narozeninám režiséra).

Zdroje