Francouzština
Obsah boxu
Francouzština (francouzsky français) je románský jazyk spadající do indoevropské jazykové rodiny. Vyvinula se z vulgární latiny na území Galie a v průběhu staletí byla ovlivněna keltskými a germánskými jazyky. Je to jeden z nejrozšířenějších jazyků na světě, oficiální jazyk ve více než 29 zemích a důležitý jazyk v mezinárodních organizacích, jako je OSN, EU a Mezinárodní organizace Frankofonie (OIF).
---
Historie a vývoj
Historie francouzštiny je úzce spjata s historií Francie a jejího vlivu ve světě:
- Původ v galorománštině: Po dobytí Galie Římany se na jejím území začala šířit vulgární latina. Ta se smísila s původním keltským substrátem a vyvinula se v galorománštinu.
- Ovlivnění germánskými jazyky: Po pádu Římské říše a příchodu germánských Franků do Galie v 5. století n. l. byla galorománština obohacena o mnoho germánských slov a fonologických prvků, což ji odlišilo od ostatních románských jazyků.
- Langue d'oïl a langue d'oc: Ve středověku se na území dnešní Francie vyvinuly dvě hlavní skupiny románských jazyků: langue d'oïl na severu (z níž se vyvinula moderní francouzština) a langue d'oc (okcitánština) na jihu. Pařížský dialekt langue d'oïl se postupně stal dominantním.
- Standardizace a upevnění: Kolem 16. století se francouzština začala standardizovat. V roce 1539 král František I. vydal Ordonnance de Villers-Cotterêts, která ustanovila francouzštinu jako oficiální jazyk pro všechny administrativní a právní dokumenty v království. V roce 1635 byla založena Académie française, jejímž úkolem je dohlížet na čistotu a správnost francouzského jazyka.
- Globální rozšíření: Během 17. až 20. století se díky francouzské koloniální říši a diplomatickému vlivu rozšířila francouzština do mnoha částí světa, zejména do Afriky, Kanady a některých oblastí Asie a Karibiku.
---
Mluvčí a rozšíření
Francouzština je jedním z nejdůležitějších světových jazyků:
- Rodilí mluvčí: Přibližně 80 milionů lidí po celém světě hovoří francouzsky jako svým mateřským jazykem. Většina z nich žije ve Francii, ale významné rodilé populace se nacházejí také v Kanadě (zejména v provincii Québec), Belgii, Švýcarsku a Lucembursku.
- Druhojazyční mluvčí: Celkový počet mluvčích, včetně těch, kteří ji používají jako druhý jazyk nebo se jí učí, se odhaduje na přibližně 300 milionů. To z ní činí pátý nejrozšířenější jazyk na světě.
- Oficiální jazyk: Francouzština je oficiálním jazykem v 29 zemích na pěti kontinentech. Mezi největší frankofonní země patří Francie, Demokratická republika Kongo, Kanada, Kamerun a Pobřeží slonoviny.
- Mezinárodní organizace: Je jedním z pracovních jazyků v mnoha mezinárodních institucích, jako jsou Organizace spojených národů (OSN), Evropská unie (EU), NATO, Mezinárodní olympijský výbor (MOV) a Mezinárodní organizace frankofonie (OIF), která sdružuje země a regiony, kde je francouzština významným jazykem.
---
Gramatika a fonetika
Francouzština se vyznačuje několika specifickými gramatickými a fonetickými rysy:
Gramatika
- Rod podstatných jmen: Francouzština má dva rody podstatných jmen – mužský (masculin) a ženský (féminin). Určitý člen se používá jako le (mužský rod, jednotné číslo), la (ženský rod, jednotné číslo) a les (množné číslo pro oba rody).
- Shoda přídavných jmen a minulých příčestí: Přídavná jména se shodují v rodě a čísle s podstatným jménem, ke kterému se vztahují. Podobně se shoduje i minulé příčestí (participe passé) v složených časech (např. passé composé), pokud je použito se slovesem être nebo v určitých případech se slovesem avoir a předmětem.
- Slovesa: Slovesa se časují podle osoby, čísla, času a způsobu. Existují tři slovesné skupiny (pravidelné koncovky na -er, -ir, -re) a řada nepravidelných sloves.
- Zápor: Zápor se typicky tvoří pomocí dvoučásticového ne... pas (např. Je ne parle pas français – Nemluvím francouzsky).
Fonetika a výslovnost
- Nosové samohlásky: Charakteristickým rysem francouzštiny jsou nosové samohlásky (např. on, en, in).
- Mlčení souhlásek: Mnoho souhlásek na konci slov se nevyslovuje (např. Paris se vyslovuje jako /pa.ʁi/, petit jako /pə.ti/). To způsobuje, že se slova často „vážou“ dohromady.
- Spojování (Liaison): Pokud slovo končí na němou souhlásku a následuje slovo začínající samohláskou, může dojít ke spojení a výslovnosti této souhlásky (např. les amis /lez‿ami/).
- Přízvuk: Přízvuk ve francouzštině obvykle padá na poslední vyslovenou slabiku slova nebo skupiny slov.
---
Francouzština ve světě (Frankofonie)
Koncept Frankofonie odkazuje na komunitu národů a států, které sdílejí francouzský jazyk a kulturu. Mezinárodní organizace Frankofonie (OIF) hraje klíčovou roli v podpoře francouzského jazyka, kulturní a jazykové rozmanitosti a míru. V roce 2024 měla OIF 88 členských států a vlád.
Francouzština je jazykem diplomacie, kultury, vědy a umění. Je jazykem literatury (Victor Hugo, Albert Camus), filozofie (René Descartes, Jean-Paul Sartre) a kuchařství. V mnoha oblastech světa je francouzština klíčovým jazykem pro obchod a vzdělání.
---
Pro laiky
Představte si francouzštinu jako jazyk, který se narodil ve Francii z latiny (jazyka starých Římanů), ale v průběhu staletí se "potkal" s Germány a převzal od nich pár slov a zvyků. Je to jazyk, který zní pro mnoho lidí velmi melodicky a elegantně. Mluví jím lidé nejen ve Francii, ale i v Kanadě, Belgii, Švýcarsku a v mnoha zemích Afriky, kam se rozšířila díky historii. Je to důležitý jazyk v diplomacii a ve světě umění. Pokud se ji učíte, připravte se na to, že některá písmena se na konci slov nevyslovují a že se slova často "vážou" dohromady, což ji dělá zvláštní!
---