Přeskočit na obsah

Důstojnost

Z Infopedia

Šablona:Infobox filozofický pojem ```

``` Důstojnost (z latinského dignitas, což znamená hodnota, vážnost) je ústřední pojem v etice, právu a politické filozofii, který označuje vrozenou, nezcizitelnou a absolutní hodnotu každé lidské bytosti. Podle tohoto konceptu má každý člověk právo na úctu a respekt jednoduše proto, že je člověkem, bez ohledu na jeho původ, postavení, schopnosti, zásluhy nebo chování. Lidská důstojnost je považována za základní kámen, z něhož odvozují svou platnost lidská práva. ```

```

📜 Historický vývoj konceptu

Pojetí důstojnosti prošlo významným vývojem od antického chápání spojeného se společenským postavením až po moderní, univerzální koncept.

Antika

V antickém Římě byl pojem dignitas spojen především s veřejným postavením, ctí a reputací občana, zejména toho, kdo zastával významné úřady. Nebyla to vlastnost všech lidí, ale spíše status, který si člověk musel zasloužit a který mohl také ztratit. Filozofové jako Marcus Tullius Cicero však začali pojem propojovat s rozumovou podstatou člověka. Ve svém díle O povinnostech (De officiis) tvrdil, že člověk se od zvířat liší rozumem, a proto mu přísluší zvláštní důstojnost. Podobně stoičtí filozofové, například Seneca mladší, zdůrazňovali vnitřní hodnotu člověka založenou na ctnosti a schopnosti žít v souladu s rozumem, což bylo přístupné všem, nejen elitě.

Křesťanství a středověk

Křesťanská teologie přinesla zásadní posun k univerzalizaci důstojnosti. Klíčovým se stal biblický koncept Imago Dei (člověk jako obraz Boží) z knihy Genesis. Podle této nauky je každý člověk stvořen k obrazu Božímu, a proto má nezměrnou vnitřní hodnotu, která není závislá na jeho společenském postavení, majetku či schopnostech. Tato důstojnost je vrozená, darovaná Bohem a nemůže být člověku nikým odebrána. Myslitelé jako Augustin z Hippa a Tomáš Akvinský dále rozpracovali tuto myšlenku a položili teologické základy pro chápání univerzální lidské důstojnosti.

Renesance a humanismus

Období renesance a humanismu obrátilo pozornost od Boha zpět k člověku. Důstojnost byla nově chápána jako projev jedinečných lidských schopností – tvořivosti, svobodné vůle a intelektu. Symbolickým dílem tohoto období je Řeč o důstojnosti člověka (Oratio de hominis dignitate) od Giovanniho Pica della Mirandoly z roku 1486. Pico v ní tvrdí, že člověk nemá předem danou podstatu, ale je svobodným tvůrcem sebe sama, což je zdrojem jeho výjimečné důstojnosti.

Osvícenství a Immanuel Kant

Nejvýznamnější filozofický základ moderního pojetí důstojnosti položil v 18. století německý filozof Immanuel Kant. Ve svém díle Základy metafyziky mravů formuloval druhou verzi kategorického imperativu, známou jako "princip humanity": „Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek.“

Podle Kanta mají věci cenu, ale lidé mají důstojnost. Cena je relativní a něco, co má cenu, může být nahrazeno něčím jiným o stejné hodnotě. Důstojnost je však absolutní, vnitřní hodnota, která je nenahraditelná. Člověk jako rozumná a autonomní bytost si sám dává morální zákony, a proto nesmí být nikdy použit pouze jako nástroj k dosažení cílů někoho jiného. Kantovo pojetí oddělilo důstojnost od jakýchkoli vnějších faktorů (status, zásluhy) a pevně ji zakotvilo v samotné podstatě lidství jakožto rozumné a svobodné bytosti.

20. století a lidská práva

Hrůzy druhé světové války, zejména holokaust, ukázaly, kam může vést popření lidské důstojnosti. V reakci na tuto zkušenost se mezinárodní společenství rozhodlo zakotvit ochranu důstojnosti do základních právních dokumentů. Všeobecná deklarace lidských práv, přijatá OSN v roce 1948, začíná v Článku 1 slovy:

„Všichni lidé se rodí svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv.“

Tímto se lidská důstojnost stala výchozím bodem a zdrojem všech ostatních lidských práv. ```

```

⚖️ Důstojnost v právu a etice

Důstojnost je nejen filozofický, ale i klíčový právní a etický princip, který ovlivňuje mnoho oblastí lidského života.

Právní zakotvení

Lidská důstojnost je základním principem mnoha moderních ústav a mezinárodních smluv.

Z právního hlediska je důstojnost často chápána jako "princip principů", ze kterého se odvozují konkrétní práva, jako je zákaz mučení, nelidského či ponižujícího zacházení, právo na soukromí nebo právo na život za důstojných podmínek.

Etické dimenze

V etice se rozlišují různé aspekty důstojnosti:

  • Vnitřní (inherentní) důstojnost: Jedná se o kantovské pojetí absolutní a nezcizitelné hodnoty každého člověka. Je to základní status, který nelze získat ani ztratit.
  • Vnější (uznaná) důstojnost: Týká se respektu a úcty, kterou člověku prokazuje jeho okolí a společnost. Souvisí se společenským postavením, chováním a dodržováním norem. Tento typ důstojnosti lze ztratit (např. spácháním zločinu).
  • Osobní důstojnost (sebeúcta): Vztahuje se k vnitřnímu pocitu vlastní hodnoty a integrity. Je to subjektivní prožívání a ochrana vlastní cti a morálních zásad.

Aplikace v bioetice

Koncept důstojnosti hraje klíčovou roli v bioetických debatách:

  • Péče na konci života: Diskuze o eutanazii a paliativní péči se často točí kolem práva na "důstojnou smrt". Zastánci argumentují, že nevyléčitelně nemocný člověk trpící nesnesitelnými bolestmi má právo ukončit svůj život, aby si zachoval důstojnost. Odpůrci naopak tvrdí, že jakékoli úmyslné ukončení života je porušením inherentní důstojnosti.
  • Genetické inženýrství: Zásahy do lidského genomu, klonování nebo vytváření "designových dětí" vyvolávají otázky, zda nemanipulujeme s lidským životem jako s pouhým objektem, což by bylo v rozporu s jeho důstojností.
  • Informovaný souhlas: Princip, že každý pacient musí dát svobodný a informovaný souhlas s lékařským zákrokem, je přímým projevem úcty k jeho autonomii a důstojnosti.

```

```

💬 Projevy a ohrožení důstojnosti

Respekt k důstojnosti se projevuje v každodenním jednání, zatímco její porušování je jádrem mnoha forem bezpráví.

Projevy úcty k důstojnosti

Úcta k lidské důstojnosti se projevuje například:

  • Respektováním osobní autonomie a svobody volby.
  • Zajištěním práva na soukromí.
  • Poskytováním spravedlivých a humánních podmínek ve vězení či vazbě.
  • Zajištěním základních životních podmínek, jako je přístup k jídlu, vodě, bydlení a zdravotní péči.
  • Nasloucháním a bráním vážně názorů druhých, i když s nimi nesouhlasíme.
  • Odmítnutím stereotypů a předsudků.

Formy porušování důstojnosti

Lidská důstojnost je ohrožena a porušována činy, které instrumentalizují nebo ponižují člověka. Mezi nejzávažnější patří:

  • Mučení a nelidské zacházení: Úmyslné působení fyzického nebo psychického utrpení s cílem zlomit vůli člověka.
  • Otroctví a nucená práce: Zacházení s člověkem jako s majetkem nebo nástrojem.
  • Diskriminace: Upírání práv a příležitostí na základě rasy, pohlaví, náboženství či jiných charakteristik.
  • Genocida: Systematické vyvražďování skupiny lidí, které je absolutním popřením hodnoty jejich životů.
  • Ponižování a šikana: Verbální i neverbální útoky na sebeúctu a čest jedince.
  • Extrémní chudoba a sociální vyloučení: Stavy, kdy lidé nemohou žít život hodný člověka kvůli nedostatku základních prostředků.

```

```

🤔 Filozofické a kritické pohledy

Ačkoliv je koncept důstojnosti široce přijímán, je také předmětem filozofických debat a kritiky.

Kantovská deontologie vs. utilitarismus

Zásadní střet představuje pohled kantovské deontologie a utilitarismu.

  • Pro kantiány je důstojnost absolutní a nedovoluje žádné výjimky. I kdyby obětování jednoho nevinného člověka zachránilo tisíce jiných, bylo by to morálně nepřípustné, protože by se s tímto člověkem zacházelo pouze jako s prostředkem pro blaho ostatních.
  • Pro utilitaristy je morálně správné takové jednání, které maximalizuje celkové štěstí nebo užitek. Z tohoto pohledu by za určitých extrémních okolností mohlo být ospravedlnitelné porušit práva (a důstojnost) jednotlivce ve prospěch "většího dobra". Tento přístup je často kritizován právě za to, že neposkytuje dostatečnou ochranu jednotlivci proti tyranii většiny.

Kritika konceptu

Někteří filozofové a právníci upozorňují na problematické aspekty pojmu důstojnost:

  • Vágnost a nejednoznačnost: Kritici, jako například americká bioetička Ruth Macklin, tvrdí, že pojem důstojnosti je příliš vágní a často nepřidává nic nového k již existujícím principům, jako je autonomie nebo spravedlnost. Podle ní je odvolávání se na důstojnost často jen "rétorickou ozdobou".
  • Kulturní relativita: Ačkoliv je důstojnost prezentována jako univerzální hodnota, její konkrétní projevy a chápání se mohou v různých kulturách lišit. To, co je v jedné kultuře považováno za projev úcty, může být v jiné vnímáno jako nedůležité nebo dokonce urážlivé.
  • Konzervativní zneužití: Pojem důstojnosti může být někdy použit k prosazování konzervativních morálních postojů, například v debatách o sexuální svobodě, uměleckém vyjádření nebo asistované reprodukci, kde je argumentováno "důstojností lidského života" proti určitým praktikám.

```

```

💡 Pro laiky

Představte si, že každý člověk má od narození na sobě neviditelnou, ale nesmazatelnou "cenovku". Na této cenovce není napsaná žádná částka v penězích, ale slovo: NEOCENITELNÝ.

  • Tato "cenovka" je lidská důstojnost. Nezáleží na tom, jestli je člověk bohatý nebo chudý, chytrý nebo méně chytrý, zdravý nebo nemocný, jaké má povolání nebo jaké dělá chyby. Tu "cenovku" má prostě každý.
  • Zacházet s někým s důstojností znamená chovat se k němu tak, jako byste si byli vědomi této jeho nekonečné hodnoty. Znamená to nejednat s ním jako s věcí, nástrojem nebo překážkou na vaší cestě.
  • Když někoho ponížíte, zesměšníte nebo využijete pro svůj vlastní prospěch, je to jako byste se snažili tu jeho "cenovku" pošlapat nebo přelepit nápisem "bezcenný". I když se vám to dočasně může podařit v jeho očích nebo v očích ostatních, ta původní, nesmazatelná hodnota tam stále zůstává.

Lidská důstojnost je tedy základní pravidlo, které říká: "Každý člověk je cíl sám o sobě, ne jen prostředek k dosažení mých cílů." ```

```

🌐 Důstojnost v různých kulturách

Ačkoliv je moderní koncept důstojnosti silně ovlivněn evropskou filozofií, podobné myšlenky o hodnotě člověka a vzájemném respektu lze nalézt v mnoha kulturách po celém světě.

  • Ubuntu (Jižní Afrika): Tento filozofický koncept z bantuských jazyků lze přeložit jako "Jsem, protože my jsme". Zdůrazňuje propojenost lidstva a myšlenku, že důstojnost a identita jednotlivce jsou neoddělitelně spjaty s důstojností a blahobytem celé komunity.
  • Izzat (Jižní Asie): V kulturách Indie, Pákistánu a dalších zemí regionu je izzat klíčovým pojmem označujícím čest, respekt a reputaci jednotlivce i rodiny. Ačkoliv je více spojen s vnějším uznáním než s vrozenou hodnotou, hraje ústřední roli v sociálních interakcích a morálce.
  • Konfucianismus (Východní Asie): Konfuciánská etika klade velký důraz na hierarchii, řád a vzájemný respekt ve společnosti. Pojmy jako Li (禮, rituál, správné chování) a Ren (仁, lidskost, soucit) vytvářejí rámec, ve kterém je důstojnost každého člověka uznávána skrze plnění jeho sociálních rolí a povinností s úctou.
  • Islámská tradice: V islámu je koncept karama (كرامة) ekvivalentem důstojnosti. Korán uvádí, že Bůh (Alláh) poctil děti Adamovy, což se interpretuje jako udělení vrozené důstojnosti všem lidem.

```

```

Šablona:Aktualizováno ```

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Důstojnost&oldid=14003“