Všeobecná deklarace lidských práv

Rozbalit box

Obsah boxu

Všeobecná deklarace lidských práv (zkráceně Všeobecná deklarace nebo UDHR) je průlomový mezinárodní dokument, který stanovuje základní práva a svobody, k nimž mají nárok všichni lidé. Byla přijata Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 10. prosince 1948 v Paříži ve Francii. Deklarace, ačkoli sama o sobě není právně závaznou smlouvou, slouží jako společný standard úspěchu pro všechny národy a státy a stala se základem pro rozvoj mezinárodního práva lidských práv.

⏳ Historie a vznik

Myšlenka na mezinárodní katalog práv se objevila po hrůzách druhé světové války a holocaustu. V roce 1945, s ustavením Organizace spojených národů (OSN), byla v její Chartě zdůrazněna podpora lidských práv. Založení Komise pro lidská práva OSN v roce 1946 bylo klíčovým krokem k vytvoření dokumentu. Klíčovou roli v procesu vypracování deklarace sehrála Eleanor Rooseveltová, manželka bývalého amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta, která komisi předsedala.

Komise se skládala z mezinárodních expertů z různých zemí a právních systémů. Mezi významné členy patřili například René Cassin z Francie, Charles Malik z Libanonu, Peng-chung Chang z Číny a John Peters Humphrey z Kanady, který byl prvním ředitelem Divize pro lidská práva při Sekretariátu OSN. Po intenzivních jednáních a revizích byla Všeobecná deklarace lidských práv předložena Valnému shromáždění OSN. Dne 10. prosince 1948 byla přijata 48 členskými státy, přičemž 8 států se zdrželo hlasování (Běloruská sovětská socialistická republika, Československá republika, Polská lidová republika, Saúdská Arábie, Ukrajinská sovětská socialistická republika, Jihoafrická unie, Svaz sovětských socialistických republik a Federativní lidová republika Jugoslávie) a žádný stát nehlasoval proti.

📜 Obsah a struktura

Všeobecná deklarace lidských práv se skládá z preambule a 30 článků, které popisují občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva.

• Preambule zdůrazňuje důležitost uznání vrozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech členů lidské rodiny jako základu svobody, spravedlnosti a míru ve světě.
• Články 1 a 2 stanoví základní principy rovnosti, důstojnosti a nediskriminace pro všechny lidi, bez ohledu na rasu, barvu pleti, pohlaví, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národní nebo sociální původ, majetek, narození nebo jakékoli jiné postavení.
• Články 3 až 11 se zaměřují na individuální práva, jako je právo na život, svobodu a osobní bezpečnost, zákaz otroctví a mučení, uznání před zákonem a rovnost před zákonem.
• Články 12 až 17 se týkají práv jednotlivce ve vztahu ke společenství, včetně práva na soukromí, svobodu pohybu, azyl, národnost a vlastnictví majetku.
• Články 18 až 21 pojednávají o politických a veřejných právech, jako je svoboda myšlení, svědomí a náboženství, svoboda projevu a shromažďování a právo účastnit se vlády své země.
• Články 22 až 27 pokrývají ekonomická, sociální a kulturní práva, včetně práva na sociální zabezpečení, práci, spravedlivou odměnu, odpočinek a volný čas, vzdělání a účast na kulturním životě.
• Články 28 až 30 obsahují obecná ustanovení a omezení, která zdůrazňují povinnosti jednotlivce vůči společenství a stanovují, že žádné právo nesmí být vykládáno způsobem, který by umožňoval ničení práv a svobod druhých.

🌍 Mezinárodní význam a dopad

Všeobecná deklarace lidských práv je jedním z nejvíce překládaných dokumentů na světě, dostupná ve více než 500 jazycích. Její vliv na mezinárodní právo a národní legislativu je nesmírný. Stala se inspirací pro řadu mezinárodních smluv a úmluv, včetně Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (ICCPR) a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (ICESCR), které společně s Všeobecnou deklarací tvoří tzv. Mezinárodní listina lidských práv.

Mnoho nově vzniklých států po druhé světové válce a dekolonizaci zahrnulo principy UDHR do svých ústav a zákonů. Deklarace poskytla morální a politický rámec pro boj proti nespravedlnosti, útlaku a diskriminaci po celém světě. Ovlivnila vznik regionálních nástrojů pro lidská práva, jako je Evropská úmluva o lidských právech, Americká úmluva o lidských právech a Africká charta lidských práv a práv národů.

⚖️ Současný stav a výzvy

V roce 2025 si Všeobecná deklarace lidských práv stále udržuje svou zásadní relevanci jako etický a právní kompas pro mezinárodní společenství. Její principy jsou neustále citovány v diskusích o spravedlnosti, rovnosti a důstojnosti. Navzdory jejímu globálnímu vlivu však svět stále čelí významným výzvám v oblasti lidských práv. Konflikty, chudoba, diskriminace a porušování práv jsou stále rozšířené.

Současné výzvy zahrnují například otázky spojené s digitálními právy, jako je ochrana soukromí v digitálním věku a svoboda projevu na internetu. Změna klimatu a její dopady na lidská práva, včetně práva na zdraví, vodu a důstojné životní prostředí, se stávají stále naléhavějšími tématy. OSN a různé mezinárodní organizace nadále pracují na prosazování a ochraně práv zakotvených v deklaraci, přizpůsobují se novým výzvám a usilují o univerzální dodržování těchto práv pro všechny lidi.

💡 Pro laiky

Představte si Všeobecnou deklaraci lidských práv jako velkou "pravidlovou knihu" pro všechny lidi na celém světě. Je to jako manuál, který říká, jak by se s námi mělo zacházet – spravedlivě, s respektem a tak, abychom mohli žít svobodně a v bezpečí. Tato kniha byla napsána po velké a strašlivé válce, aby se už nikdy nic takového nestalo. V ní je napsáno, že každý má právo na život, na to, aby ho nikdo netrápil, na to, aby mohl říkat, co si myslí, a aby měl šanci se učit a pracovat. Je to takový "slib", který si daly země světa, že budou chránit práva každého člověka, ať už je kdokoli a odkudkoli. Je to jako základní kámen, na kterém se staví všechny ostatní zákony o lidských právech, aby se všichni měli dobře.