Carl Wilhelm Scheele
Obsah boxu
Carl Wilhelm Scheele (* 9. prosince 1742, Stralsund – 21. května 1786, Köping) byl švédsko-německý lékárník a chemik, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších objevitelů v historii chemie. Přestože pracoval v relativně skromných podmínkách a byl zastáncem překonané flogistonové teorie, jeho experimentální zručnost vedla k objevu nebo první izolaci obrovského množství chemických látek, včetně kyslíku, chloru, manganu a wolframu. Kvůli zpoždění v publikacích svých výsledků byl často předstižen jinými vědci, což mu vyneslo přezdívku "nešťastný Scheele".
📜 Život a kariéra
👶 Raný život a vzdělání
Carl Wilhelm Scheele se narodil ve Stralsundu v Pomořansku, které v té době patřilo Švédsku. Jeho otec byl obchodník a Carl byl sedmým z jedenácti dětí. Již v mládí projevil velký zájem o chemii a farmacii. V patnácti letech byl poslán do Göteborgu, aby se stal učněm v lékárně. Zde měl přístup k chemické literatuře a mohl provádět své první experimenty. Během osmi let v Göteborgu získal rozsáhlé praktické i teoretické znalosti, které dalece přesahovaly běžné požadavky na lékárníka.
🔬 Vědecká dráha
Po ukončení učení pracoval jako lékárnický asistent v Malmö, kde se seznámil s Andersem Jahanem Retziusem, profesorem na Lundské univerzitě. V letech 1768 až 1770 působil ve Stockholmu a následně v Uppsale, která byla tehdy centrem švédské vědy. Zde se seznámil s významným chemikem Torbernem Bergmanem, který rozpoznal jeho výjimečný talent a podporoval ho v jeho výzkumu. Jejich spolupráce byla velmi plodná a Scheele získal přístup k univerzitní laboratoři.
V roce 1775 byl Scheele zvolen členem Královské švédské akademie věd, což byla pro lékárníka bez formálního univerzitního vzdělání obrovská pocta. Téhož roku se přestěhoval do malého města Köping, kde si koupil vlastní lékárnu. Zde strávil zbytek svého života a ve své skromně vybavené laboratoři učinil většinu svých největších objevů.
☠️ Nebezpečné experimenty a smrt
Scheele byl známý svým nebezpečným zvykem ochutnávat a čichat k nově objeveným látkám, aby je mohl lépe charakterizovat. Tímto způsobem se vystavoval působení vysoce toxických látek, jako jsou kyanovodík, arsen, olovo a rtuť. Tento zvyk se mu stal osudným.
Zemřel předčasně ve věku 43 let. Příznaky, které jeho smrti předcházely (vyčerpání, třes, kožní léze, bolesti břicha), silně naznačují chronickou otravu těžkými kovy. Dva dny před svou smrtí se oženil s vdovou po svém předchůdci v lékárně, aby jí mohl lékárnu legálně odkázat.
🧪 Hlavní objevy a přínosy
Scheeleho přínos chemii je monumentální. Objevil více prvků a sloučenin než kterýkoli jiný chemik jeho doby.
💨 Objev kyslíku
Scheele objevil kyslík (který nazval "ohnivý vzduch", německy Feuerluft) někdy mezi lety 1771 a 1772, tedy nejméně dva roky před Josephem Priestleym a tři roky před Antoinem Lavoisierem. Svůj objev a experimenty podrobně popsal v rukopisu Chemische Abhandlung von der Luft und dem Feuer (Chemické pojednání o vzduchu a ohni), který odeslal svému vydavateli v roce 1775. Kvůli zpoždění na straně vydavatele však kniha vyšla až v roce 1777. Mezitím Priestley svůj objev publikoval v roce 1774 a Lavoisier formuloval správnou teorii hoření, čímž si oba zajistili prvenství v očích vědecké komunity.
⚛️ Objev prvků
Ačkoliv byl kyslík jeho nejslavnějším objevem, Scheele se podílel na identifikaci celé řady dalších chemických prvků:
- Chlor (1774): Izoloval jej reakcí oxidu manganičitého (pyrolusitu) s kyselinou chlorovodíkovou. V souladu s flogistonovou teorií se domníval, že se jedná o sloučeninu, a nazval ji "deflogistonovaný vzduch kyseliny solné". Teprve Humphry Davy v roce 1810 prokázal, že se jedná o prvek.
- Mangan (1774): Studoval minerál pyrolusit a dospěl k závěru, že obsahuje nový, dosud neznámý kov. Sám ho nedokázal izolovat, ale poskytl vzorek svému příteli Johanu Gottliebu Gahnovi, kterému se to podařilo.
- Molybden (1778): Prokázal, že minerál molybdenit (tehdy zaměňovaný s grafitem) obsahuje nový prvek. Kov izoloval Peter Jacob Hjelm v roce 1781 na základě Scheeleho práce.
- Wolfram (1781): Z minerálu, který je dnes znám jako scheelit, izoloval novou kyselinu – kyselinu wolframovou. Tím prokázal existenci nového prvku. Kov samotný izolovali bratři Elhuyarové v roce 1783.
- Baryum (1774): Identifikoval novou "zemi" (oxid) v minerálu barytu, kterou nazval baryta. Kovové baryum izoloval až Humphry Davy v roce 1808.
🧪 Objev sloučenin a kyselin
Scheeleho záběr byl neuvěřitelně široký. Jako první izoloval a popsal řadu klíčových organických i anorganických sloučenin:
- Organické kyseliny: Kyselina vinná, kyselina šťavelová, kyselina močová, kyselina mléčná, kyselina citronová, kyselina jablečná a kyselina gallová.
- Glycerol (1783): Objevil ho při zmýdelňování olivového oleje.
- Anorganické sloučeniny: Sirovodík (H₂S), kyanovodík (HCN), fluorovodík (HF) a kyselina arseničná.
- Pigmenty: Vynalezl pigment známý jako Scheeleho zeleň (arseničnan měďnatý), který byl pro svou zářivou barvu populární, ale zároveň vysoce toxický kvůli obsahu arsenu.
📖 Dědictví a význam
Carl Wilhelm Scheele je příkladem geniálního experimentátora, jehož objevy zásadně posunuly hranice chemického poznání. Přestože se držel flogistonové teorie, jeho pečlivá pozorování a schopnost izolovat čisté látky poskytly klíčová data pro chemickou revoluci, kterou vedl Antoine Lavoisier.
Jeho jméno nese minerál scheelit (wolframan vápenatý, CaWO₄) a na jeho počest byla pojmenována také planetka (12356) Scheele. Ačkoliv mu sláva za objev kyslíku unikla, jeho celkové dílo ho řadí mezi otce moderní chemie, hned vedle jmen jako Priestley, Lavoisier a Henry Cavendish.
💡 Pro laiky
Představte si Carla Wilhelma Scheeleho jako geniálního kuchaře, který pracoval v malé kuchyni (své lékárně) a objevil desítky úplně nových, základních ingrediencí pro vaření (chemické prvky a sloučeniny).
- **Objev "dýchacího vzduchu" (kyslíku):** Scheele byl první člověk, který si uvědomil, že ve vzduchu je speciální "složka", bez které nic nehoří a nemůžeme dýchat. Našel ji, popsal ji, ale než stihl svůj recept zveřejnit, udělal to jiný kuchař a stal se slavným. Scheele tak přišel o slávu, i když byl první.
- **Nebezpečný zvyk:** Aby zjistil, jaké "ingredience" objevil, měl velmi nebezpečný zvyk – všechno ochutnával. To je v chemii naprosto zakázané, protože mnoho látek je jedovatých. Bylo to, jako by testoval, zda je houba jedovatá, tím, že by ji snědl. Tento zvyk ho nakonec stál život.
- **Jeho odkaz:** I když nebyl vždy první, kdo své objevy "ohlásil světu", jeho práce byla tak obrovská, že poskytla základ pro celou moderní chemii. Byl to tichý hrdina v pozadí, bez kterého by slavnější vědci neměli na čem stavět.