Branko Radivojevič

Branko Radivojevič
Celé jméno	Branko Radivojevič
Datum narození	24. listopadu 1980
Místo narození	Piešťany
Státní příslušnost
Povolání	bývalý profesionální hokejista, hokejový funkcionář
Aktivní od	1998
Aktivní do	2019

Branko Radivojevič je bývalý slovenský profesionální hokejový útočník, který nastupoval na pozici pravého křídla, a současný hokejový manažer. Během své více než dvě dekády trvající kariéry se etabloval jako jeden z nejvýraznějších a nejrespektovanějších slovenských hokejistů své generace. Je proslulý především svými výjimečnými vůdčími schopnostmi, díky kterým plnil roli kapitána v hned několika špičkových evropských klubech. V nejprestižnější severoamerické NHL odehrál bezmála čtyři stovky zápasů, přičemž největší stopu zanechal v organizacích Phoenix Coyotes, Philadelphia Flyers a Minnesota Wild.

Po ukončení své zámořské kapitoly se stal obrovskou hvězdou v ruské Kontinentální hokejové lize (KHL), kde dlouhé roky oblékal dres slavného celku Spartak Moskva a stal se jedním z mála zahraničních hráčů, kterým byla svěřena prestižní role kapitána ruského mužstva. Na sklonku své kariéry zanechal nesmazatelnou stopu také v České republice, kde jako absolutní lídr dovedl tým Bílí Tygři Liberec k historicky prvnímu mistrovskému titulu v české extralize. Své hokejové putování symbolicky zakončil tam, kde ho začal – ve slovenském klubu HK Dukla Trenčín.

Neméně významná je jeho kariéra na mezinárodní scéně. Jako stabilní člen slovenského národního týmu se zúčastnil řady světových šampionátů a olympijských her. Je držitelem dvou cenných kovů z mistrovství světa – bronzové medaile z šampionátu ve Finsku v roce 2003 a fantastického stříbra z mimořádně emotivního mistrovství světa v roce 2012. Po ukončení aktivní hráčské kariéry plynule přešel do funkcionářských struktur a začal se věnovat rozvoji hokeje ze sportovně-manažerské pozice.

🧒 Mládí, srbské kořeny a hokejové začátky

Branko Radivojevič se narodil 24. listopadu 1980 ve slovenském lázeňském městě Piešťany, v tehdejším Československu. Jeho rodinný původ je v kontextu slovenského hokeje poměrně unikátní. Jeho otec, Radivoj Radivojevič, byl původem Srb pocházející z tehdejší Jugoslávie, který do Československa přijel za prací v oboru stavebnictví a truhlářství a nakonec se zde trvale usadil. Branko tak od útlého dětství vyrůstal v bilingvním prostředí a do své hokejové DNA přijal proslulý balkánský temperament, který se později projevoval v jeho neústupné a emotivní hře na ledě.

Ačkoliv se narodil v Piešťanech, svůj hokejový růst spojil s nedalekým městem Trenčín, které je na Slovensku považováno za absolutní hokejovou baštu a továrnu na talenty. Zde nastoupil do slavného mládežnického systému klubu Dukla Trenčín. V Trenčíně v té době vyrůstala celá plejáda budoucích superhvězd, včetně jmen jako Marián Gáborík, Marián Hossa nebo Marcel Hossa. Radivojevič v této obrovské konkurenci prokazoval nejen hokejový talent, ale především vynikající fyzické parametry a ochotu pracovat pro tým.

V trenčínské juniorce dominoval a patřil k nejproduktivnějším hráčům. Uvědomoval si však, že pro splnění svého snu o draftu do NHL musí být na očích zámořským skautům. Před sezónou 1998/1999 proto učinil odvážné rozhodnutí a v pouhých osmnácti letech odešel do Kanady, kde se zapojil do jedné z nejtěžších juniorských soutěží na světě.

🏒 Kanadská juniorka a cesta draftem

Jeho prvním působištěm v Severní Americe se stal tým Belleville Bulls, hrající v prestižní Ontario Hockey League (OHL). Pro evropského mladíka to byl obrovský křest ohněm. Radivojevič se musel bleskově adaptovat na užší kluziště, odlišný jazyk a především na mimořádně tvrdý, fyzický hokej, který byl v kanadských juniorkách na konci devadesátých let standardem. Tuto výzvu zvládl s grácií. Ve své první sezóně v dresu "Býků" z Belleville odehrál 68 zápasů, ve kterých nasbíral výborných 58 bodů (20 gólů a 38 asistencí).

Sezóna 1998/1999 se ukázala být pro klub naprosto historickou. Tým Belleville Bulls v ní dokráčel až k mistrovskému titulu v OHL, čímž si zajistil účast na slavném závěrečném turnaji o Memorial Cup (mistrovství celé kanadské juniorské ligy CHL). Ačkoliv Belleville Memorial Cup nakonec nezískalo, pro Radivojeviče to byla neocenitelná zkušenost s hokejem pod obrovským tlakem a pod drobnohledem médií.

Výborné výkony v juniorské lize nezůstaly bez odezvy na červnovém vstupním draftu do NHL v roce 1999, který se konal v Bostonu. Organizace Colorado Avalanche si slovenského útočníka vybrala ve třetím kole jako celkově 93. hráče v pořadí. Colorado bylo v té době jedním z nejsilnějších týmů na světě a prosadit se do jeho hlavního kádru bylo extrémně obtížné.

Radivojevič proto strávil v dresu Belleville Bulls ještě další dvě sezóny (1999/2000 a 2000/2001). V obou těchto ročnících naplno ukázal svou dominanci mezi juniory. V sezóně 2000/2001 nasbíral fantastických 104 bodů ve zkráceném počtu 61 zápasů a stal se největší ofenzivní hrozbou svého týmu. Bylo jasné, že je připraven na profesionální dospělý hokej. Dres organizace Colorado Avalanche však v oficiálním zápase NHL nikdy neoblékl. Ještě před koncem jeho juniorské kariéry byl společně s dalšími hráči vyměněn do klubu Phoenix Coyotes výměnou za zkušeného brankáře Seana Burkeho.

🦅 Kariéra v National Hockey League

Debut ve Phoenixu a sbírání zkušeností

Svou dospělou profesionální kariéru odstartoval Radivojevič v sezóně 2001/2002 na farmě "Kojotů" z Phoenixu v celku Springfield Falcons, hrajícím nižší AHL. Přechod z juniorského hokeje do profesionálního zvládl výborně. Svým fyzickým fondem a dravostí si rychle získal respekt. Hned ve své premiérové profesionální sezóně dostal šanci nakouknout i do vysněné hlavní ligy.

V dresu Phoenix Coyotes v sezóně 2001/2002 odehrál 18 zápasů v NHL, ve kterých vstřelil své první 4 branky a přidal 2 asistence. Následující sezónu 2002/2003 již zahájil jako stabilní člen hlavního týmu "Kojotů". Zařadil se do druhého či třetího útoku, kde od něj trenéři vyžadovali zodpovědnou defenzivní hru, tvrdé napadání soupeřovy rozehrávky (tzv. forechecking) a sekundární ofenzivní příspěvek. V 79 zápasech nasbíral 27 bodů a etabloval se jako spolehlivý silový útočník (power forward) na nejvyšší úrovni.

Slovenská úderka ve Philadelphia Flyers

Zásadní obrat v jeho zámořské kariéře nastal v průběhu sezóny 2003/2004. Organizace Phoenix Coyotes se rozhodla k výměně a Radivojevič byl (společně s hvězdným Seanem Burkem, paradoxně hráčem, za kterého byl kdysi sám vyměněn) poslán do ambiciózního a tvrdě hrajícího celku Philadelphia Flyers.

V organizaci "Letců" (Flyers) našel fantastické zázemí a vytvořil zde slavnou slovenskou formaci. Trenér Ken Hitchcock jej často stavěl do útoku po boku dalších krajanů – elitního defenzivního centra Michala Handzuše a pracovitého křídelníka Radovana Somíka. Tato "slovenská letka" fungovala na ledě s dokonalou chemií, perfektně si plnila defenzivní úkoly a stala se miláčkem fanoušků v bouřlivé hale Wachovia Center. Flyers se v tomto ročníku probojovali až do finále Východní konference, kde podlehli týmu Tampa Bay Lightning. Radivojevič se svými tvrdými hity a obětavostí perfektně hodil do typického stylu "Broad Street Bullies", jak se organizaci z Philadelphie historicky přezdívá.

Jeho slibně se rozvíjející kariéru v NHL však zabrzdila výluka (lockout) v sezóně 2004/2005. Během tohoto roku bez severoamerického hokeje zvolil Radivojevič návrat do Evropy. Nejdříve pomáhal českému celku Vsetínská hokejová, který se tehdy potýkal s velkými problémy, a sezónu následně velmi úspěšně dohrál ve švédské nejvyšší soutěži v dresu elitního klubu Luleå HF.

Závěrečná léta v NHL u Minnesota Wild

Po skončení výluky se vrátil do zámoří, ale jeho práva mezitím v létě 2006 získala organizace Minnesota Wild. V Minnesotě se setkal s přísným systémem legendárního trenéra Jacquese Lemairea, který byl založen na absolutní defenzivní disciplíně (tzv. neutral zone trap). Na rozdíl od tvrdé Philadelphie to byl výrazně defenzivnější a svázanější hokej.

V Minnesotě se potkal se svým přítelem a dalším odchovancem trenčínského hokeje, superhvězdou Mariánem Gáboríkem. Radivojevič u "Divočáků" (Wild) strávil dvě kompletní sezóny (2006/2007 a 2007/2008), ve kterých odehrál dohromady 155 zápasů. Zastával roli platného člena třetí formace, který hraje oslabení, rozdává hity a přispívá zhruba dvaceti až pětadvaceti body za sezónu. Na konci sezóny 2007/2008 mu však vypršela smlouva a on cítil, že ve svých 28 letech, v ideálním hokejovém věku, potřebuje větší herní vytížení a vůdčí roli, kterou mu defenzivní systém v NHL nedokázal nabídnout. Rozhodl se proto pro radikální změnu – přesun do nově se rodící hokejové velmoci na východě.

🐻 Legenda v KHL a kapitán Spartaku

Před sezónou 2008/2009 zahájila svou existenci Kontinentální hokejová liga (KHL), ambiciózní ruský projekt, který měl aspirovat na pozici nejlepší ligy na světě hned po NHL. Branko Radivojevič byl jednou z prvních hvězd, které se rozhodly vyměnit americký sen za štědré ruské podmínky. Podepsal smlouvu se slavným moskevským klubem Spartak Moskva.

Tento krok se ukázal jako naprosto přelomový pro jeho kariéru. V širokém evropském kluzišti vyniklo jeho skvělé bruslení a hokejové vidění. Ve Spartaku se navíc setkal s vynikajícím a velmi emotivním českým trenérem Milošem Říhou, který mu dal obrovskou důvěru. Radivojevič okamžitě rozkvetl. Ve své první sezóně v KHL zaznamenal 43 bodů v 49 zápasech a stal se naprostým ofenzivním lídrem týmu.

Jeho vliv však nespočíval pouze v produktivitě. Branko měl neuvěřitelné charisma a dokázal stmelit ruskou kabinu s početnou enklávou cizinců (včetně slovenských hráčů jako Štefan Ružička či Ivan Baranka). Vedení Spartaku a fanoušci si jeho obětavosti vážili natolik, že mu byla svěřena obrovská pocta – stal se kapitánem týmu. Být jmenován kapitánem takto historicky významného ruského velkoklubu je pro cizince mimořádně vzácné a svědčí to o jeho absolutním respektu. V Moskvě strávil své nejlepší individuální sezóny.

Po třech velmi úspěšných ročnících ve Spartaku se před sezónou 2011/2012 přesunul do jiného ambiciózního klubu, celku Atlant Moskevská oblast. Zde však strávil pouze rok a o sezónu později (2012/2013) se vrátil zpět "domů" do svého milovaného Spartaku Moskva, kde ho fanoušci přivítali jako vracejícího se hrdinu. V této sezóně však Spartak narazil na hluboké finanční problémy, tým přestal hráčům platit výplaty a Radivojevič byl v závěru přestupního období vyměněn do celku Neftekhimik Nižněkamsk.

Následující ročník 2013/2014 přinesl obrovskou euforii pro slovenské fanoušky, když se Radivojevič dohodl na smlouvě se slavným slovenským klubem Slovan Bratislava, který v té době taktéž působil v ruské KHL. Příchod reprezentační legendy do Bratislavy vyvolal obrovský zájem, nicméně tým neprožíval výsledkově ideální sezónu a samotný Branko se potýkal s výkyvy formy. Sezónu a své působení v KHL tak nakonec definitivně uzavřel.

🐅 Historický titul s Bílými Tygry v Liberci

V říjnu roku 2014 udělal Radivojevič krok, který změnil mapu české extraligy. Po krátkém intermezzu v mateřské Dukle Trenčín podepsal kontrakt s českým týmem Bílí Tygři Liberec. Organizace pod Ještědem byla v té době bohatá, avšak výsledkově se dlouhodobě trápila a předchozí ročník dokonce zachraňovala příslušnost v extralize až v baráži. Trenér Filip Pešán budoval nový tým s novou identitou a přesně do této mozaiky potřeboval hráče Radivojevičova formátu.

Slovenský útočník převzal od první chvíle zodpovědnost do svých rukou. Stal se lídrem na ledě i v kabině. Svou profesionalitou, přístupem k tréninku a neustálou touhou vítězit nakazil celý tým. Před sezónou 2015/2016 byl oficiálně jmenován kapitánem Bílých Tygrů a následovala sezóna, na kterou Liberec nikdy nezapomene.

Tým pod jeho vedením (a podpořen brankářem Jánem Lašákem a elitními útočníky jako Michal Řepík či Michal Birner) naprosto ovládl základní část, lámal bodové rekordy české extraligy a suverénně získal Prezidentský pohár. V následném play-off jeli Bílí Tygři jako válec. Ve strhujícím finále se utkali s pražskou Spartou. Branko Radivojevič byl obrovským faktorem této série, dodával týmu klid a zkušenosti v nejtěžších chvílích. V dramatickém šestém zápase na ledě Sparty dokázal Liberec po druhém prodloužení zvítězit a Radivojevič jako první hráč v historii libereckého klubu zvedl nad hlavu pohár pro mistra České republiky.

V Liberci odehrál jako kapitán ještě jednu celou sezónu 2016/2017. Tým opět ovládl základní část a probojoval se znovu až do samotného finále, kde však tentokrát podlehl celku HC Kometa Brno. Po třech obrovsky úspěšných letech, kdy pomohl vybudovat z Liberce respektovanou organizaci s vítěznou mentalitou, se rozhodl, že nadešel čas pro návrat domů na Slovensko.

🏰 Pohádkový návrat do Trenčína a manažerská role

Pro sezónu 2017/2018 se Branko Radivojevič vrátil do míst, kde jeho hokejová cesta začala – do domovského klubu HK Dukla Trenčín, hrajícího nejvyšší slovenskou soutěž. Dukla měla za sebou katastrofální ročník, kdy se jen s obrovským štěstím vyhnula baráži o sestup, a klub byl v morálním rozkladu. Radivojevič (který byl okamžitě jmenován kapitánem) však přijel s jasnou vizí: probudit spící hokejové město.

A to se mu povedlo měrou vrchovatou. Z týmu, který bojoval o přežití, vytvořil bojovnou, semknutou partu. Branko hrál jako vyměněný, na ledě strávil neuvěřitelná kvanta minut, hecoval spoluhráče a nabádal trenčínské publikum k větší a větší podpoře. Tým nečekaně prošel do play-off, kde předváděl fantastické, emotivní výkony. V semifinále po těžkém boji vyřadili favority a probojovali se do velkého finále slovenské extraligy proti tehdejšímu slovenskému gigantovi, celku HC '05 Banská Bystrica.

Finálová série se stala absolutní hokejovou klasikou. Trenčín sice prohrával už 0:3 na zápasy, ale Radivojevič odmítl kapitulovat. Tým fantastickým způsobem sérii vyrovnal na 3:3 a vyžádal si rozhodující sedmý zápas. Ačkoliv Dukla v napjatém "Game 7" doma podlehla, to, co Radivojevič s týmem předvedl, se zapsalo do dějin slovenského hokeje. Sezónu po tomto heroickém výkonu pokračoval v Dukle i nadále, přičemž v březnu 2019 se rozhodl definitivně ukončit svou obdivuhodnou profesionální hráčskou kariéru.

Jeho konec na ledě však neznamenal konec u hokeje. Své bohaté zkušenosti s fungováním nejlepších světových organizací se rozhodl využít z funkcionářské pozice. Plynule přešel do role sportovního manažera právě v organizaci HK Dukla Trenčín, kde má na starosti skládání kádru, vyjednávání s hráči a určování dlouhodobé sportovní filozofie klubu, ve kterém kdysi vyrůstal.

🇸🇰 Reprezentační kariéra a emotivní stříbro

Národní dres s dvojitým křížem na prsou oblékal Branko Radivojevič vždy s nesmírnou hrdostí. Během své kariéry se zúčastnil šesti mistrovství světa a dvou olympijských turnajů, přičemž jeho jméno figuruje u dvou z největších milníků novodobého slovenského hokeje.

Jeho první velký mezinárodní úspěch přišel na Mistrovství světa v roce 2003, které se konalo ve finských Helsinkách. Slovensko zde obhajovalo senzační zlato z předchozího roku. Mladý Radivojevič se sice do týmu dostal především pro černou práci, ale svou bojovností platil za důležitou součást úspěchu. V zápase o bronz Slováci dokázali porazit výběr České republiky 4:2, a Radivojevič se mohl radovat ze zisku své první velké medaile na mezinárodní scéně.

Vrcholem jeho reprezentační dráhy i zřejmě nejemotivnějším zážitkem celé kariéry bylo Mistrovství světa v roce 2012, které se taktéž konalo v Helsinkách (spolupořádáno se Stockholmem). Slovenský tým před turnajem nepatřil k favoritům a navíc se musel vyrovnat s tragickou ztrátou, když v září 2011 při leteckém neštěstí v Jaroslavli zahynul kapitán a legenda Pavol Demitra, Radivojevičův velký vzor, přítel a další z odchovanců trenčínského hokeje.

Celý reprezentační tým hrál na šampionátu právě pro Demitru a na dresech měl vyšité jeho číslo 38. Radivojevič patřil ke klíčovým tahounům, na ledě působil jako zjevení a jeho formace patřila k nebezpečným. Tým trenéra Vladimíra Vůjtka překvapil celý hokejový svět. Ve čtvrtfinále vyřadil favorizovanou Kanadu a v semifinále odstavil i silný výběr Česka. Až ve finále byla nad síly Slováků ruská sborná. Zisk stříbrné medaile, která byla věnována do nebe Pavolu Demitrovi, zanechal ve všech zúčastněných včetně Radivojeviče nezapomenutelnou a dojemnou stopu.

Reprezentoval svou zem také na Zimních olympijských hrách 2010 ve Vancouveru, kde byl slovenský tým blízko k další senzační medaili, ale po prohře v boji o bronz s Finskem nakonec obsadil vynikající, leč smolné 4. místo. Poslední mezinárodní turnaj absolvoval na olympiádě v Soči 2014, po které svou reprezentační kariéru oficiálně ukončil.

🛡️ Herní styl a vliv na kabinu

Branko Radivojevič nebyl na ledě klasickým hokejovým "kouzelníkem", který by obešel tři protihráče a svezl publikum na vlně úžasné techniky. Jeho doménou byla obrovská fyzická síla, zarputilost, důraz u mantinelů a nesmírně tvrdá střela. Ze své role pravého křídla dokázal výborně využívat své postavy (183 cm, 95 kg) k takzvanému "chránění si kotouče" (puck protection).

Největší zbraní Branka Radivojeviče ale nebyla fyzická kondice, nýbrž ta mentální. Disponoval neuvěřitelnou schopností ovlivnit atmosféru v týmu. Jeho "balkánská" výbušnost z něj dělala přírodního lídra, který nesnášel porážky, a to jak v ostrém zápase, tak na tréninku. Ať už to bylo v drsné kabině Philadelphie, v převážně ruské šatně Spartaku Moskva, nebo s kapitánským "C" v Liberci a Trenčíně, trenéři na něj sázeli proto, že dokázal hráče vyburcovat v krizových chvílích, zastat se spoluhráče po tvrdém zákroku a ukázat absolutní obětavost padáním do nebezpečných střel. Těmito atributy dalece převyšoval své statistické zápisy.

📊 Kompletní statistiky

Následující rozsáhlé tabulky podrobně reflektují celou pestrou a náročnou kariéru Branka Radivojeviče. Detailně mapují jeho cestu zámořím, dlouhé putování po arénách KHL, finálové zápasy v evropských extraligách a nezapomenutelné mezinárodní úspěchy.

Kariéra v Severní Americe (NHL, AHL, OHL)

Sezóna	Tým	Liga	Zápasy (ZČ)	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty	Zápasy (Play-off)	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
1998/99	Belleville Bulls	OHL	68	20	38	58	61	21	7	17	24	18
1999/00	Belleville Bulls	OHL	59	23	49	72	86	16	5	8	13	32
2000/01	Belleville Bulls	OHL	61	34	70	104	77	10	2	4	6	8
2001/02	Springfield Falcons	AHL	62	15	24	39	69	—	—	—	—	—
2001/02	Phoenix Coyotes	NHL	18	4	2	6	4	1	0	0	0	2
2002/03	Phoenix Coyotes	NHL	79	12	15	27	63	—	—	—	—	—
2003/04	Phoenix Coyotes	NHL	53	9	14	23	36	—	—	—	—	—
2003/04	Philadelphia Flyers	NHL	24	1	8	9	36	18	1	1	2	32
2005/06	Philadelphia Flyers	NHL	64	8	6	14	44	5	1	0	1	0
2006/07	Minnesota Wild	NHL	82	11	13	24	21	5	0	0	0	2
2007/08	Minnesota Wild	NHL	73	7	10	17	48	2	0	0	0	0
Celkem v NHL	3 týmy	NHL	393	52	68	120	252	31	2	1	3	36

Kariéra v Evropě a Rusku (KHL, CZE, SVK, atd.)

Sezóna	Tým	Liga	Zápasy (ZČ)	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty	Zápasy (Play-off)	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty
2004/05	Vsetínská hokejová	Extraliga (CZE)	31	7	11	18	114	—	—	—	—	—
2004/05	Luleå HF	Elitserien (SWE)	10	6	5	11	8	4	0	0	0	44
2008/09	Spartak Moskva	KHL	49	17	26	43	86	6	2	1	3	6
2009/10	Spartak Moskva	KHL	56	18	37	55	115	10	5	0	5	33
2010/11	Spartak Moskva	KHL	54	7	23	30	51	4	2	3	5	2
2011/12	Atlant Moskevská obl.	KHL	43	7	20	27	24	12	5	2	7	10
2012/13	Spartak Moskva	KHL	50	4	17	21	23	—	—	—	—	—
2012/13	Neftekhimik Nižněkamsk	KHL	14	2	4	6	8	—	—	—	—	—
2013/14	Neftekhimik Nižněkamsk	KHL	14	2	1	3	2	—	—	—	—	—
2013/14	Slovan Bratislava	KHL	31	3	5	8	22	—	—	—	—	—
2014/15	Dukla Trenčín	Extraliga (SVK)	12	6	5	11	2	—	—	—	—	—
2014/15	Bílí Tygři Liberec	Extraliga (CZE)	38	6	15	21	36	—	—	—	—	—
2015/16	Bílí Tygři Liberec	Extraliga (CZE)	51	15	26	41	71	14	5	12	17	6
2016/17	Bílí Tygři Liberec	Extraliga (CZE)	52	9	24	33	20	16	4	6	10	10
2017/18	Dukla Trenčín	Extraliga (SVK)	45	16	29	45	49	17	8	9	17	36
2018/19	Dukla Trenčín	Extraliga (SVK)	43	11	32	43	44	4	0	2	2	4

(Poznámka k sezóně 2014/15: Za tým z Liberce hrál na jaře i tzv. skupinu o udržení a play-out, tyto specializované miniturnaje nejsou zobrazeny v kolonce tradičního play-off.)*

Reprezentační statistiky

Rok	Tým	Turnaj	Zápasy	Góly	Asistence	Body	Trestné minuty	Umístění
2000	Slovensko U20	MSJ	7	0	0	0	4	9. místo
2003	Slovensko	Mistrovství světa	9	2	1	3	8	3. místo (Bronz)
2004	Slovensko	Světový pohár	4	0	1	1	2	Čtvrtfinále
2007	Slovensko	Mistrovství světa	7	2	1	3	6	6. místo
2009	Slovensko	Mistrovství světa	6	0	1	1	4	10. místo
2010	Slovensko	ZOH 2010	7	0	0	0	6	4. místo
2011	Slovensko	Mistrovství světa	6	0	1	1	6	10. místo
2012	Slovensko	Mistrovství světa	10	4	4	8	2	2. místo (Stříbro)
2013	Slovensko	Mistrovství světa	8	3	2	5	2	8. místo
2014	Slovensko	ZOH 2014	4	0	0	0	0	11. místo

Zdroje