Bobby Fischer

Bobby Fischer
Celé jméno	Robert James Fischer
Datum narození	9. března 1943
Místo narození	Chicago, Illinois
Datum úmrtí	17. ledna 2008
Místo úmrtí	Reykjavík, Island
Státní příslušnost	(do 2005), (od 2005)
Povolání	šachista, spisovatel, vynálezce
Aktivní od	1955
Aktivní do	1992

Bobby Fischer (celým jménem Robert James Fischer) byl americký šachový velmistr a jedenáctý mistr světa v šachu. Titul mistra světa držel v letech 1972 až 1975. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších hráčů v historii této deskové hry. Svého největšího úspěchu dosáhl v roce 1972, kdy v Reykjavíku na Islandu porazil sovětského obhájce titulu Borise Spasského. Tento zápas se odehrál na vrcholu studené války a představoval vysoce sledovanou politickou a kulturní událost tehdejší doby.

Během své kariéry získal osm titulů mistra Spojených států amerických, přičemž v ročníku 1963/64 dosáhl výsledku 11 výher z 11 partií, což je absolutní rekord v historii tohoto turnaje. V patnácti letech se stal do té doby nejmladším šachovým velmistrem na světě a nejmladším účastníkem turnaje kandidátů. Po roce 1975, kdy odmítl obhajovat svůj titul kvůli neshodám s Mezinárodní šachovou federací ohledně pravidel zápasu, se stáhl z veřejného života. Na mezinárodní scénu se vrátil pouze v roce 1992 k neoficiálnímu odvetnému zápasu proti Spasskému na území tehdejší Svazové republiky Jugoslávie. Účastí v tomto zápase porušil americké hospodářské embargo, což vedlo k vydání zatykače vládou Spojených států amerických. Zbytek života strávil v exilu v různých státech světa, než v roce 2005 získal islandské státní občanství. Věnoval se rovněž inovacím v oblasti šachové techniky; patentoval digitální šachové hodiny s přídavným časem a vytvořil novou variantu hry známou jako Fischerovy náhodné šachy.

🗓 Původ a rodinné zázemí

Robert James Fischer se narodil 9. března 1943 v nemocnici Michael Reese Hospital v Chicagu ve státě Illinois. Jeho matka, Regina Wender Fischerová, byla naturalizovanou občankou Spojených států amerických židovského původu, která se narodila ve Švýcarsku, vyrůstala v St. Louis a následně studovala medicínu v Moskvě. V rodném listě je jako otec zapsán Hans-Gerhardt Fischer, německý biofyzik, se kterým se Regina seznámila během svého pobytu v Sovětském svazu a za kterého se provdala v roce 1933. Manželé se však rozešli ještě před Fischerovým narozením a v roce 1945 se formálně rozvedli.

Historické prameny a odtajněné dokumenty Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) z pozdějších let uvádějí jako vysoce pravděpodobného biologického otce maďarského fyzika židovského původu Paula Nemenyiho, který Reginu finančně podporoval a s nímž udržovala úzký vztah.

V roce 1949 se rodina, tvořená Reginou, Bobbym a jeho starší sestrou Joan, přestěhovala do Brooklynu v New Yorku. Regina pracovala jako zdravotní sestra a učitelka, aby rodinu finančně zajistila. Právě zde, v prostředí newyorské šachové scény, začal mladý Fischer rozvíjet své herní dovednosti.

♟️ Raná šachová kariéra (1949–1957)

Fischer se naučil základy šachu v březnu 1949, kdy mu sestra Joan koupila plastovou šachovou soupravu v obchodě se sladkostmi. Jelikož neměl v raném věku stálé protihráče, hrál partie sám proti sobě a studoval odbornou šachovou literaturu. V roce 1951 se zúčastnil simultánní exhibice, kterou vedl bývalý skotský mistr Max Pavey. Ačkoliv Fischer svou partii prohrál, jeho hra zaujala prezidenta Brooklynského šachového klubu Carmineho Nigra, který jej následně přijal do klubu jako svého žáka.

V roce 1956 začal docházet do Hawthorneského šachového klubu k trenérovi Johnu W. Collinsovi, který v minulosti trénoval další přední americké hráče. Průlomový moment na národní scéně přišel v říjnu 1956 během turnaje Rosenwald Memorial v New Yorku. Třináctiletý Fischer zde čelil mezinárodnímu mistru Donaldu Byrneovi. Fischer v partii obětoval dámu ve prospěch silného taktického útoku jezdce a dvou střelců, čímž donutil Byrnea k rezignaci. Tato hra byla v časopise Chess Review publikována s rozborem Hanse Kmocha a vešla do šachové historiografie pod označením „Partie století“.

V červenci 1957 zvítězil na mistrovství Spojených států amerických juniorů v San Franciscu a o měsíc později triumfoval na prestižním turnaji US Open v Clevelandu.

📈 Vstup na mezinárodní scénu a zisk titulu velmistra (1958–1962)

Na přelomu let 1957 a 1958 se Fischer zúčastnil svého prvního seniorského mistrovství Spojených států amerických (US Championship). V turnaji čtrnácti elitních hráčů získal 8,5 bodu ze 13 partií, umístil se na prvním místě a získal titul mistra. Toto vítězství mu automaticky zajistilo kvalifikaci na mezipásmový turnaj do jugoslávské Portorože v roce 1958.

Mezipásmový turnaj představoval klíčový krok v cyklu mistrovství světa v šachu. Fischer v silné mezinárodní konkurenci (které dominovali sovětští hráči) obsadil dělené páté až šesté místo. Tento výsledek znamenal postup do turnaje kandidátů a na základě pravidel Mezinárodní šachové federace (FIDE) mu byl automaticky udělen titul šachového velmistra. Titul obdržel ve věku 15 let, 6 měsíců a 1 den, čímž překonal dosavadní věkový rekord Borise Spasského a stanovil nový historický milník, který vydržel až do roku 1991 (kdy jej překonala Judit Polgárová).

V roce 1959 se zúčastnil turnaje kandidátů, který se konal ve městech Bled, Záhřeb a Bělehrad. V tomto turnaji obsadil celkové páté místo, přičemž výrazně ztratil v minisouboji s budoucím mistrem světa Michailem Talem, se kterým prohrál všechny čtyři vzájemné partie.

Na podzim roku 1960 poprvé reprezentoval svou zemi na šachové olympiádě v Lipsku (tehdejší Německá demokratická republika). Na první šachovnici získal 13 bodů z 18 partií, vybojoval individuální bronzovou medaili a americký tým dovedl k zisku stříbrných medailí.

V roce 1962 dominoval na mezipásmovém turnaji ve Stockholmu, kde obsadil první místo bez jediné porážky (zisk 17,5 bodu z 22 partií). Následný turnaj kandidátů na ostrově Curaçao však skončil jeho neúspěchem; obsadil čtvrté místo. Krátce po turnaji publikoval v časopise Sports Illustrated článek s názvem „Rusové zmanipulovali světový šach“. Zde obvinil sovětské hráče (Tigrana Petrosjana, Jefima Gellera a Paula Kerese) z toho, že mezi sebou úmyslně a rychle remizovali, aby si ušetřili energii na partie proti západním hráčům. Tato kritika vedla Mezinárodní šachovou federaci ke změně systému – turnajový formát kandidátů byl pro další cykly nahrazen systémem vyřazovacích zápasů (jeden proti jednomu).

⚙️ Dominance v domácích soutěžích (1963–1969)

Fischer se na domácí půdě zúčastnil celkem osmi šampionátů Spojených států amerických a ve všech bez výjimky zvítězil. Nejvýraznějšího výsledku dosáhl v ročníku 1963/64, kdy zaznamenal 11 výher z 11 partií. Žádný jiný hráč v historii amerických šampionátů (které se hrají od 19. století) takového stoprocentního zisku nedosáhl.

V roce 1965 obdržel pozvánku na mezinárodní turnaj Capablanca Memorial do Havany na Kubě. Vzhledem k napjatým diplomatickým vztahům po karibské krizi mu Ministerstvo zahraničí Spojených států amerických zamítlo vydat cestovní vízum. Fischer proto turnaj odehrál z Marshallova šachového klubu v New Yorku prostřednictvím dálnopisu (teletype). Každý jeho tah byl elektronicky odeslán do Havany, kde jej na šachovnici provedl asistent, a stejným způsobem putovaly tahy kubánských a sovětských soupeřů zpět. Fischer v tomto turnaji obsadil dělené druhé místo za Vasilijem Smyslovem.

Během mezipásmového turnaje v tuniském městě Súsa (Sousse) v roce 1967 vedl celkové pořadí s 8,5 body z 10 partií. Fischer byl v této době členem náboženské organizace Celosvětová církev Boží (Worldwide Church of God), jejíž doktrína zakazovala jakoukoliv práci nebo sportovní činnost během sabatu (od pátečního západu slunce do sobotního západu slunce). Po sporech s organizátory turnaje o rozpis partií Fischer z turnaje odstoupil. Tímto krokem přišel o možnost kvalifikovat se do boje o titul mistra světa pro rok 1969. V roce 1969 vydal svou odbornou knihu My 60 Memorable Games (Mých 60 nezapomenutelných partií), která obsahuje detailní a kritické analýzy jeho vlastních zápasů.

🏆 Cesta k titulu mistra světa (1970–1971)

Fischerův návrat k cyklu mistrovství světa začal v roce 1970. Během turnaje „SSSR proti zbytku světa“ v Bělehradě nastoupil na druhé šachovnici a porazil bývalého mistra světa Tigrana Petrosjana poměrem 3:1. Koncem roku 1970 zvítězil s výrazným náskokem na mezipásmovém turnaji v Palma de Mallorca, čímž si zajistil postup do turnaje kandidátů 1971.

V roce 1971 odehrál sérii vyřazovacích zápasů, jejichž výsledky neměly v historii šachu na této úrovni obdoby:

Ve čtvrtfinále ve Vancouveru porazil sovětského velmistra Marka Taimanova poměrem 6:0 (šest výher, nula remíz, nula proher).
V semifinále v Denveru stejným poměrem 6:0 deklasoval dánského velmistra Benta Larsena.
Ve finále v Buenos Aires narazil na Tigrana Petrosjana. Po úvodní remíze a jedné prohře Fischer vyhrál čtyři partie v řadě a zvítězil celkově 6,5:2,5.

Spojením koncovky z turnaje v Palmě de Mallorca a prvních dvou kol kandidátů dosáhl Fischer 20 po sobě jdoucích výher proti absolutní světové elitě, což představuje statistický rekord, který v moderní historii klasického šachu nebyl překonán.

👑 Zápas o mistra světa v Reykjavíku (1972)

Na konci léta 1972 se v islandském Reykjavíku uskutečnil finálový zápas o titul mistra světa mezi vyzyvatelem Bobbym Fischerem a obhájcem titulu Borisem Spasským. Utkání přitáhlo celosvětovou mediální pozornost a bylo interpretováno jako intelektuální souboj v rámci studené války mezi Spojenými státy americkými a Sovětským svazem.

Zápas byl zpočátku ohrožen Fischerovými finančními požadavky. Hrozbu bojkotu odvrátil až zásah britského finančníka Jamese Slatera, který zdvojnásobil cenový fond o 125 000 liber (celkem na 250 000 liber). Fischerovi rovněž telefonicky domlouval poradce pro národní bezpečnost Spojených států amerických Henry Kissinger.

Průběh zápasu začal pro Fischera nepříznivě. V první partii se dopustil taktické chyby, když svým střelcem sebral pěšce na poli h2, po čemž následovalo uvěznění střelce tahem g3 a následná ztráta partie. K druhé partii Fischer nenastoupil na protest proti umístění a hluku televizních kamer společnosti Chester Fox a partii prohrál kontumačně. Stav zápasu byl 2:0 pro Spasského.

Třetí partie se na Fischerovu žádost odehrála v zadní místnosti haly (původně určené pro stolní tenis) bez přítomnosti diváků a televizních štábů. Fischer zde použil Moderní Benoni obranu a poprvé v životě Spasského porazil. Tato výhra zahájila obrat v celém zápase. Šestá partie se zapsala do dějin jako ukázka precizní techniky. Fischer namísto svého obvyklého prvního tahu 1.e4 otevřel partii tahem 1.c4 a přešel do Tartakowerovy varianty Dámského gambitu. Jeho vítězství v této hře bylo natolik přesvědčivé, že se k potlesku v sále připojil i samotný Boris Spasskij.

Zápas skončil 1. září 1972 po 21. partii. Fischer dosáhl 7 výher, 11 remíz a 3 proher (včetně jedné kontumační), čímž stanovil konečné skóre 12,5:8,5 a stal se jedenáctým mistrem světa.

🚪 Ztráta titulu a technologické inovace

V roce 1975 měl Fischer obhajovat svůj titul proti vyzyvateli Anatoliji Karpovovi, který zvítězil v turnaji kandidátů. Fischer předložil Mezinárodní šachové federaci (FIDE) soubor šedesáti čtyř podmínek pro konání zápasu. Trval na formátu, kdy se hraje na 10 vítězných partií (přičemž remízy se do výsledku nezapočítávají) a kde je celkový počet partií neomezený. Nejproblematičtějším bodem byla podmínka číslo 63, která stanovovala, že v případě stavu 9:9 na výhry si stávající mistr světa titul ponechá.

Delegáti FIDE na kongresu přijali většinu podmínek (včetně hry na 10 výher), ale bod o ponechání titulu za stavu 9:9 zamítli s odůvodněním, že by vyzyvatel k zisku titulu musel fakticky vyhrát 10:8. Fischer na toto rozhodnutí reagoval odesláním telegramu, ve kterém se titulu mistra světa vzdal. Dne 3. dubna 1975 FIDE vyhlásila Anatolije Karpova novým mistrem světa bez boje (by default).

Od tohoto okamžiku se Fischer stáhl z veřejného šachového života a po dobu dvaceti let nesehrál žádnou soutěžní partii. Žil převážně v Kalifornii v oblasti Pasadeny. V roce 1981 byl kalifornskou policií omylem zadržen pod podezřením z bankovní loupeže (odpovídal popisu hledaného muže). Tuto zkušenost publikoval ve čtrnáctistránkovém pamfletu s názvem I Was Tortured in the Pasadena Jailhouse! (Byl jsem mučen v pasadenské věznici!).

V ústraní se věnoval vývoji šachových technologií. V roce 1988 mu byl v Spojených státech amerických udělen patent číslo 4,884,255 na digitální šachové hodiny. Tento systém zaváděl časový přírůstek (tzv. Fischerův inkrement), kdy hráč po provedení každého tahu získá sekundy navíc, což eliminuje prohry způsobené pouhým nedostatkem času v koncovkách partií. Dnes je tento systém standardem na všech šachových turnajích. V roce 1996 pak v argentinském Buenos Aires představil variantu nazvanou Fischerovy náhodné šachy (později známé jako Chess960). V této variantě je základní postavení figur na první a osmé řadě před partií náhodně vylosováno z 960 možných kombinací, což zabraňuje memorování úvodních teorií a klade důraz na samotný talent hráčů od prvního tahu.

⚔️ Návrat v roce 1992

Na podzim roku 1992 zorganizoval srbský podnikatel Jezdimir Vasiljević neoficiální odvetný zápas mezi Bobbym Fischerem a Borisem Spasským. Zápas se odehrál ve městech Sveti Stefan (v Černé Hoře) a Bělehradě na území tehdejší Svazové republiky Jugoslávie.

Jelikož na Jugoslávii bylo v té době uvaleno embargo Organizace spojených národů (Rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 757), zaslalo Ministerstvo financí Spojených států amerických Fischerovi dopis, ve kterém mu pod hrozbou pokuty 250 000 dolarů a deseti let vězení zakázalo ekonomicky těžit z účasti na události v embargované zemi. Fischer na tiskové konferenci před začátkem zápasu tento oficiální vládní dokument roztrhal a poplival.

Utkání probíhalo podle Fischerových historických podmínek – hrálo se na 10 vítězných partií bez ohledu na počet remíz. Fischer v zápase po 30 partiích zvítězil; připsal si 10 výher, 5 proher a 15 remíz. Odměnou mu byla částka 3,35 milionu amerických dolarů. Vláda Spojených států amerických na něj okamžitě vydala federální zatykač. Od tohoto okamžiku se Fischer již nikdy na území svého rodného státu nevrátil.

🌍 Exil, zatčení a závěr života

První roky svého exilu strávil v maďarské Budapešti, kde se stýkal se známou šachovou rodinou Polgárových. Později přesídlil na Filipíny (do města Baguio) a následně do Japonska (do Tokia). Z izolace se občasně ozýval prostřednictvím rozhlasových rozhovorů pro filipínskou stanici Radio Bombo, v nichž prezentoval silně antisemitské a protiamerické názory, a to navzdory skutečnosti, že on sám pocházel z židovské rodiny. Kontroverzi vzbudil zejména rozhovor z 11. září 2001, ve kterém teroristické útoky na Spojené státy americké uvítal.

Dne 13. července 2004 byl Fischer zadržen japonskými imigračními úředníky na mezinárodním letišti Narita při pokusu odletět na Filipíny. Důvodem zatčení byl fakt, že úřady Spojených států amerických koncem roku 2003 zneplatnily jeho cestovní pas. Fischer byl po dobu osmi měsíců vězněn v detenčním centru Ušiku. Hrozila mu deportace do vlasti a následný soudní proces.

Této deportaci zabránil parlament státu Island (Althing). Vzhledem k historické roli, kterou Fischer sehrál pro mezinárodní zviditelnění Islandu během zápasu v roce 1972, vydal islandský parlament na jaře 2005 speciální zákon, kterým Fischerovi bezpodmínečně udělil plné islandské státní občanství. Na základě tohoto občanství jej musely japonské úřady propustit a umožnit mu odletět z Tokia přes Kodaň do Reykjavíku.

Své poslední roky strávil v Reykjavíku. Bobby Fischer zemřel 17. ledna 2008 ve věku 64 let ve fakultní nemocnici Landspítali na selhání ledvin (odmítl podstoupit dialýzu a chirurgický zákrok). Pohřben je na malém vesnickém hřbitově u kostela Laugardælir poblíž města Selfoss na jihu Islandu. Následný soudní spor o jeho majetek (který zahrnoval zhruba 2 miliony dolarů a zlato) rozhodl islandský nejvyšší soud v roce 2011 ve prospěch jeho japonské manželky Miyoko Watai.

📊 Statistické tabulky

Následující tabulky obsahují kompletní výčet Fischerových účastí ve třech stěžejních kategoriích: na národních šampionátech, na mezinárodních šachových olympiádách a v zápasech vyřazovacího cyklu o mistra světa. Žádný záznam není vynechán nebo zkrácen.

Účast na mistrovství Spojených států amerických v šachu

Rok/Sezóna	Město konání	Počet partií	Zisk bodů	Celkové umístění
1957/58	New York	13	8,5	1. místo
1958/59	New York	11	8,5	1. místo
1959/60	New York	11	9,0	1. místo
1960/61	New York	11	9,0	1. místo
1962/63	New York	11	8,0	1. místo
1963/64	New York	11	11,0	1. místo
1965	New York	11	8,5	1. místo
1966/67	New York	11	9,5	1. místo

Účast na šachových olympiádách

Rok	Místo konání	Šachovnice	Počet partií	Výhry	Remízy	Prohry	Zisk bodů	Týmové umístění
1960	Lipsko, Německá demokratická republika	1.	18	10	6	2	13,0	2. místo
1962	Varna, Bulharsko	1.	17	8	6	3	11,0	4. místo
1966	Havana, Kuba	1.	17	14	2	1	15,0	2. místo
1970	Siegen, Západní Německo	1.	13	8	4	1	10,0	4. místo

Zápasy turnaje kandidátů a o titul mistra světa

Rok	Typ zápasu	Soupeř	Místo konání	Výhry	Remízy	Prohry	Celkové skóre
1971	Čtvrtfinále turnaje kandidátů	Mark Taimanov	Vancouver, Kanada	6	0	0	6,0 : 0,0
1971	Semifinále turnaje kandidátů	Bent Larsen	Denver, Spojené státy americké	6	0	0	6,0 : 0,0
1971	Finále turnaje kandidátů	Tigran Petrosjan	Buenos Aires, Argentina	5	3	1	6,5 : 2,5
1972	Zápas o titul mistra světa	Boris Spasskij	Reykjavík, Island	7	11	3	12,5 : 8,5
1992	Neoficiální odvetný zápas	Boris Spasskij	Sveti Stefan a Bělehrad, Svazová republika Jugoslávie	10	15	5	17,5 : 12,5

Zdroje