Reykjavík
| Reykjavík | |
|---|---|
| Mapa | ano |
| Země |  |
| Region | Höfuðborgarsvæðið |
| Rozloha | 273 |
| Nadmořská výška | 8 |
| Populace | 138 772 |
| Hustota zalidnění | 508 |
| Založení | 874 (první osídlení), 1786 (městská práva) |
| Starosta | Hildur Björnsdóttir |
Reykjavík (v doslovném překladu z islandštiny znamenající „Kouřová zátoka“) je hlavní a zdaleka největší město ostrovního státu Island. Leží na jihozápadním pobřeží ostrova, na poloostrově Seltjarnarnes při pobřeží zálivu Faxaflói, který je součástí Atlantského oceánu. Díky své zeměpisné šířce 64° 08′ severní šířky drží Reykjavík světový primát jako absolutně nejseverněji položené hlavní město plně suverénního státu na planetě. Město tvoří politické, ekonomické, administrativní i kulturní centrum celé země.
S vlastní populací pohybující se v roce 2026 na hranici 140 tisíc obyvatel a s více než 250 tisíci obyvateli v širší metropolitní oblasti (takzvaný region Höfuðborgarsvæðið) představuje Reykjavík domov pro téměř dvě třetiny veškerého islandského obyvatelstva. Město je pověstné svou mimořádně vysokou životní úrovní, bezpečností, progresivním přístupem k ekologii a využíváním stoprocentně obnovitelných zdrojů energie, zejména geotermální energie. Ačkoliv byl Reykjavík ještě na počátku dvacátého století pouze drobnou rybářskou osadou, během jednoho století se transformoval v kosmopolitní metropoli, která celosvětově proslula svou hudební scénou, literárním odkazem, technologickými inovacemi a v posledních dekádách také jako ústřední výchozí bod pro masivní rozvoj islandského turistického ruchu.
⏳ Historie a vývoj osídlení
Historie Reykjavíku je úzce spjata se samotnými počátky lidského osídlení Islandu. Podle historického rukopisu Landnámabók (Kniha o záboru země) založil první trvalou osadu na území dnešního města norský mořeplavec Ingólfur Arnarson v roce 874 našeho letopočtu. Podle staré vikingské tradice vyhodil Arnarson při přiblížení k pobřeží přes palubu své lodi vyřezávané sloupy z čestného křesla (takzvané öndvegissúlur) a zařekl se, že se usadí tam, kde je mořské proudy vyplaví na břeh. Sloupy byly nalezeny právě v oblasti dnešního Reykjavíku. Název „Kouřová zátoka“ městu vtiskla pára stoupající z četných horkých geotermálních pramenů, kterou první osadníci mylně považovali za kouř z ohňů.
Po mnoho staletí představoval Reykjavík pouze soubor několika izolovaných farem a menších zemědělských usedlostí. Zásadní urbanistický zlom nastal až v průběhu 18. století. V té době se islandský správce (skúli) Skúli Magnússon, často označovaný za „otce Reykjavíku“, rozhodl prolomit dánský obchodní monopol a založil ve městě první manufaktury na zpracování vlny a textilní dílny. Tento industrializační impuls vedl k tomu, že Reykjavík obdržel dne 18. srpna 1786 oficiální městská práva od dánské koruny. Tento den je dodnes slaven jako oficiální den založení města. V 19. století se do města přesunuly klíčové národní instituce, včetně obnoveného islandského parlamentu (Althingu) a nejvyššího soudu, čímž se z něj stalo nezpochybnitelné centrum islandského národního obrození.
Ve 20. století prošlo město dramatickou proměnou. Po získání suverenity (v rámci personální unie s Dánskem) v roce 1918 se město začalo pomalu rozvíjet. Skutečný hospodářský boom však přinesla až druhá světová válka. Po nacistické okupaci Dánska v roce 1940 provedly britské vojenské síly preventivní obsazení Islandu (Operace Fork), aby předešly německé invazi. V roce 1941 Brity vystřídaly vojenské jednotky ze Spojených států amerických. Spojenecká vojska přinesla do města obrovský kapitál, vybudovala moderní zpevněné silnice a zkonstruovala jak vnitrostátní letiště v Reykjavíku, tak velké mezinárodní letiště u města Keflavík. Vojenská přítomnost definitivně ukončila éru chudoby a transformovala Reykjavík v moderní západní město.
V poválečném období město zažilo masivní demografický růst, kdy se obyvatelstvo venkova stěhovalo za prací do hlavního města (rural flight). Tento proces vedl k výstavbě rozsáhlých panelových sídlišť, jakým je například obvod Breiðholt. V roce 1986 se město zapsalo do světových politických dějin, když hostilo v historické vile Höfði takzvaný summit v Reykjavíku. Během něj se setkali americký prezident Ronald Reagan a sovětský vůdce Michail Gorbačov; ačkoliv summit neskončil podpisem finální dohody, je historiky považován za klíčový bod vedoucí k ukončení studené války. V novodobé historii zasáhla město hluboká ekonomická krize v roce 2008, po níž následoval bezprecedentní rozmach mezinárodního turismu, který město formuje dodnes.
🌍 Geografie a poloha
Město se rozkládá v jihozápadní části ostrova, na poměrně členitém pobřeží, kterému dominují poloostrovy, zátoky a drobné přilehlé ostrovy (například ostrov Viðey). Centrum Reykjavíku se nachází na poloostrově Seltjarnarnes, avšak administrativní hranice města sahají hluboko do vnitrozemí. Městskou zástavbou protéká divoká řeka Elliðaá, která není splavná pro lodní dopravu, ale představuje jednu z nejlepších a nejčistších řek pro sportovní lov lososů, jež protéká přímo středem jakéhokoliv evropského hlavního města.
Přírodnímu horizontu města naprosto dominuje masiv hory Esja (s maximální nadmořskou výškou 914 metrů nad mořem), který se tyčí na protilehlém, severním břehu zálivu Faxaflói. Město samotné leží v relativně rovinatém terénu, prostřídaném několika mírnými kopci, které dříve sloužily jako farmářské ostrovy v bažinách. Vzhledem k poloze na okraji Severoamerické a Eurasijské tektonické desky je město vystaveno stálé seismické aktivitě. Ačkoliv se v bezprostřední blízkosti nachází vulkanicky aktivní poloostrov Reykjanes (kde v letech 2021 až 2026 proběhla řada erupcí poblíž města Grindavík), samotné centrum Reykjavíku není přímými lávovými proudy akutně ohroženo, avšak obyvatelé běžně pociťují otřesy půdy.
🌦️ Podnebí a klima
Podnebí Reykjavíku je klasifikováno jako subpolární oceánické klima (v Köppenově klasifikaci označované jako Cfc). Navzdory své extrémní severní zeměpisné šířce se město vyznačuje mnohem mírnějšími teplotami, než by se dalo očekávat. Tento meteorologický fenomén je zapříčiněn působením teplého Golfského proudu, konkrétně jeho severoatlantické větve, která omývá jihozápadní pobřeží Islandu a zabraňuje zamrzání moře v zimních měsících.
Zimy v Reykjavíku jsou na danou zeměpisnou šířku velmi mírné; průměrné lednové teploty se pohybují v těsné blízkosti bodu mrazu, což je srovnatelné s teplotami ve střední Evropě (například v Vídni nebo Praze). Zcela běžně se střídají dešťové, sněhové a smíšené srážky. Léta jsou naopak velmi chladná. I v nejteplejších měsících červenci a srpnu průměrné maximální teploty zřídka překračují 13 až 14 °C. Město je proslulé svým silným a prudkým větrem, který často umocňuje pocit chladu. Historicky nejvyšší naměřená teplota v Reykjavíku činila 25,7 °C (v červenci 2008), zatímco historicky nejnižší teplota klesla na -19,7 °C (v lednu 1971).
Zcela dominantním faktorem pro život ve městě je cyklus denního světla. V den letního slunovratu (kolem 21. června) slunce v Reykjavíku zapadá těsně po půlnoci a vychází před třetí hodinou ranní, přičemž po celou noc nenastává astronomická tma, nýbrž pouze polární šero (efekt bílých nocí). Naopak v období zimního slunovratu (21. prosince) je denní světlo redukováno na pouhé čtyři hodiny (slunce vychází kolem 11:20 a zapadá již ve 15:30).
Následující tabulka podává naprosto kompletní statistický přehled průměrných klimatických podmínek pro všechny měsíce v roce (založeno na dlouhodobých datech Islandského meteorologického úřadu).
| Měsíc | Průměrné maximum (°C) | Průměrné minimum (°C) | Průměrné srážky (mm) |
|---|---|---|---|
| Leden | 1,9 | -3,0 | 84 |
| Únor | 2,8 | -2,1 | 86 |
| Březen | 3,2 | -2,0 | 79 |
| Duben | 5,7 | 0,4 | 55 |
| Květen | 9,4 | 3,6 | 46 |
| Červen | 11,7 | 6,7 | 44 |
| Červenec | 13,3 | 8,3 | 50 |
| Srpen | 13,0 | 7,9 | 56 |
| Září | 10,1 | 5,0 | 69 |
| Říjen | 6,8 | 2,2 | 86 |
| Listopad | 3,4 | -1,3 | 79 |
| Prosinec | 2,2 | -2,8 | 85 |
| Roční průměr | 6,9 | 1,9 | 819 |
📊 Demografie a obyvatelstvo
Podle oficiálních dat Islandského statistického úřadu (Statistics Iceland) z let 2025 a 2026 žije v samotném administrativním celku Reykjavíku (Reykjavíkurborg) téměř 140 000 obyvatel. V celé metropolitní oblasti (zahrnující úzce provázaná sousední města jako Kópavogur, Hafnarfjörður či Garðabær) se populace přehoupla přes 250 000 osob. Tento masivní demografický nepoměr znamená, že v hlavním městě a jeho aglomeraci se koncentruje téměř 64 % celého národa, což činí Island jednou z nejvíce urbanizovaných zemí světa s vyprázdněným venkovem.
Během dvacátého a dvacátého prvního století ztratil Reykjavík svůj etnicky homogenní charakter. Díky ekonomickému boomu, rozvoji těžkého průmyslu a extrémní poptávce ve stavebnictví a turismu začalo město přijímat desetitisíce zahraničních pracovníků. Zdaleka největší menšinu představují imigranti z Polska, kteří tvoří nepostradatelnou součást pracovní síly v metropoli. Demografický vývoj z roku 2026 ukazuje také na výrazný nárůst žadatelů o azyl z krizových oblastí (např. v důsledku konfliktů na Ukrajině nebo ve Venezuele), ubytovaných v záchytných centrech města.
🏘️ Městské části a administrativní dělení
Urbanistický a administrativní model Reykjavíku se dělí do deseti samostatných a jasně definovaných městských obvodů (v islandštině nazývaných hverfi). Toto rozdělení slouží pro statistické účely, plánování infrastruktury a organizaci místních komunálních služeb. Každý obvod disponuje svým vlastním specifickým charakterem, architekturou i socioekonomickým složením.
Následující tabulka dokumentuje kompletní seznam všech deseti administrativních obvodů města bez jediné výjimky, tak jak jsou oficiálně evidovány na radnici v Reykjavíku.
| Název obvodu (Hverfi) | Geografická poloha a charakteristika obvodu |
|---|---|
| Vesturbær | Západní rezidenční obvod přiléhající k moři. Nachází se zde hlavní kampus Islandské univerzity (Háskóli Íslands), část starého přístavu Grandi a oblíbené koupaliště Vesturbæjarlaug. |
| Miðborg | Samotné historické srdce města (Downtown). Koncentrují se zde hlavní národní památky, sídlo parlamentu, radnice u jezera Tjörnin, finanční instituce a centrum nočního života. |
| Hlíðar | Širší centrum města. Hustě osídlená rezidenční oblast s řadou nemocničních a vzdělávacích zařízení, plynule navazující na historické jádro. |
| Laugardalur | Údolí horkých pramenů. Funguje jako hlavní rekreační a sportovní centrum města. Sídlí zde největší termální koupaliště Laugardalslaug, národní fotbalový stadion a botanická zahrada. |
| Háaleiti og Bústaðir | Centrální spojovací obvod obývaný střední třídou. Jeho dominantou je velké nákupní centrum Kringlan a televizní studia veřejnoprávní stanice RÚV. |
| Breiðholt | Rozsáhlý jihovýchodní obvod vybudovaný v poválečných dekádách. Představuje nejlidnatější část města s vysokou koncentrací bytových domů a panelových sídlišť, vyznačuje se vysokou multikulturní rozmanitostí. |
| Árbær | Obvod ležící na východním okraji města poblíž řeky Elliðaá. Nachází se v něm populární stejnojmenný skanzen (skanzen Árbæjarsafn) prezentující historickou architekturu ostrova. |
| Grafarvogur | Velký, relativně moderní a klidný rezidenční obvod rozkládající se na severovýchodě kolem hlubokého mořského zálivu (fjordu). |
| Grafarholt og Úlfarsárdalur | Nejmladší a dynamicky se rozvíjející předměstí na východním okraji Reykjavíku. Obvod je obklopen drsnou přírodou a nachází se na svazích kopce Úlfarsfell. |
| Kjalarnes | Nejsevernější a nejmenší obvod. Geograficky je od zbytku města zcela oddělen horou Esja a vodami zálivu. Má silně venkovský charakter a žije v něm pouze zhruba tisícovka obyvatel. |
🏛️ Politika a správa
Reykjavík je řízen městskou radou (Borgarstjórn), která tvoří nejvyšší demokratický rozhodovací orgán municipality. Rada je tvořena 23 volenými radními. Volby do městské rady se konají každé čtyři roky a tradičně představují lakmusový papírek celostátní politické nálady. Vzhledem k obrovské ekonomické váze města v rámci celého ostrova je pozice starosty Reykjavíku (Borgarstjóri) považována za jednu z nejmocnějších a nejdůležitějších politických funkcí v celém státě.
V květnu roku 2026 proběhly ostře sledované komunální volby, v nichž se volební účast přehoupla přes 51 %. Výsledky přinesly zásadní změnu koaličního uspořádání. Dlouholetý starosta Dagur B. Eggertsson a jeho dočasný nástupce Einar Þorsteinsson opustili své vedení. Novou radniční většinu vytvořila pravo-středová koalice složená ze Strany nezávislosti (Sjálfstæðisflokkurinn), Liberální reformní strany (Viðreisn) a Pokrokové strany (Framsóknarflokkurinn).
Na ustavujícím zasedání městské rady dne 2. června 2026 byla oficiálně zvolena do funkce starostky města Hildur Björnsdóttirová (reprezentující Stranu nezávislosti). Prezidentkou městské rady se stala Björg Magnúsdóttirová a předsedou výkonného výboru byl jmenován Einar Þorsteinsson. Nová koalice představila program zaměřený na radikální řešení bytové krize, údržbu základní infrastruktury a zjednodušení byrokratických procesů při územním plánování.
Následující tabulka podává absolutně kompletní a nevynechaný přehled všech osobností, které od začátku 21. století (od roku 2000 do srpna 2026) zastávaly pozici starosty města Reykjavík.
| Jméno starosty města | Období výkonu funkce | Poznámka k funkčnímu období |
|---|---|---|
| Ingibjörg Sólrún Gísladóttir | 1994 – 2003 | Dlouholetá populární starostka, zavedla radikální modernizaci infrastruktury. |
| Þórólfur Árnason | 2003 – 2004 | Úřadoval pouze jeden rok, rezignoval po korupčním obvinění ropných firem. |
| Steinunn Valdís Óskarsdóttir | 2004 – 2006 | Převzala funkci do konce tehdejšího volebního období. |
| Vilhjálmur Þ. Vilhjálmsson | 2006 – 2007 | Pravicový politik, úřadoval během vyostřující se realitní bubliny v zemi. |
| Dagur B. Eggertsson | 2007 – 2008 | První, takzvaně stodenní mandát tohoto politika přerušený rozpadem koalice. |
| Ólafur F. Magnússon | 2008 | Dosazen novou koalicí v bouřlivém roce globálního finančního kolapsu ostrova. |
| Hanna Birna Kristjánsdóttir | 2008 – 2010 | Převzala řízení města v nejtěžších fázích bankovní a dluhové krize. |
| Jón Gnarr | 2010 – 2014 | Světoznámý herec a komik; s recesistickou "Nejlepší stranou" ovládl radnici po frustraci občanů z tradičních politiků. |
| Dagur B. Eggertsson | 2014 – 2024 | Dlouhá éra vyznačující se zaměřením na cyklodopravu, zelenou energii a stavbu stovek nových ubytovacích kapacit. |
| Einar Þorsteinsson | 2024 – 2026 | Krátkodobý mandát dohodnutý v rámci střídání na radnici s D. Eggertssonem. |
| Hildur Björnsdóttir | 2. června 2026 – současnost | Nastoupila po volbách s mandátem řešit bytovou a ekonomickou krizi obyvatel. |
🏗️ Městský rozvoj a projekty roku 2026
V roce 2026 se Reykjavík nacházel uprostřed jednoho z největších urbanistických rozmachů ve své historii. Město muselo reagovat na extrémní nárůst obyvatelstva a kritický nedostatek cenově dostupného bydlení, který v důsledku drahých hypoték a obsazování bytů platformou Airbnb zasáhl celou aglomeraci.
V dubnu a květnu 2026 radnice představila „Housing Plan 2026–2035“ (Plán bydlení). Ve spolupráci s centrální islandskou vládou byla podepsána dohoda o uvolnění nevyužívaných státních pozemků pro masivní výstavbu. Mezi klíčové vyčleněné lokality patří oblasti na ulicích Grensásvegur a Laugavegur, kde by mělo v následujících letech vyrůst přes 1 400 nových bytových jednotek. Vše s důrazem na polyfunkční komunitní domy a sociální integraci.
Největším probíhajícím urbanistickým zásahem je vývoj zcela nové čtvrti s názvem Keldur. Projekt situovaný na východním okraji města na ploše 115 hektarů počítá s tím, že se stane domovem pro více než 12 000 nových obyvatel. Čtvrť Keldur je světově unikátní svou naprosto bezemisní a „car-free“ koncepcí (s vyloučením osobních automobilů). Veškerá doprava zde bude řešena chůzí, cyklostezkami a novým integrovaným koridorem expresní hromadné dopravy.
Celospolečenský přesah v Reykjavíku získal do roku 2026 také projekt „Ramp-up Reykjavík“. Tento projekt, který inicioval a štědře financoval úspěšný podnikatel na invalidním vozíku Haraldur Thorleifsson, měl za cíl vybudovat nájezdové rampy pro invalidní vozíky ke všem kavárnám, restauracím a obchodům v centru. Z původně plánovaných 100 ramp, jež se postavily za osm měsíců, se stal fenomén a projekt se následně rozšířil na celostátní plán vybudování 1000 ramp, který učinil z islandské metropole jedno z nejvíce bezbariérových měst na světě.
💰 Ekonomika a hospodářství
Historicky se ekonomika města opírala výhradně o komerční námořní rybolov a zpracování mořských plodů. Městský přístav stále zajišťuje obří exporty produktů (zejména mražené tresky), ale ekonomika města se radikálně transformovala směrem k sektoru služeb, vyspělým technologiím a takzvané zelené energetice.
Hegemonem průmyslu je v současnosti turismus. Reykjavík přijímá miliony zahraničních návštěvníků ročně, pro něž slouží jako bezpečný „basecamp“ (základní tábor) pro výjezdy do divoké ostrovní přírody, na gejzíry (trasa Golden Circle) či ledovce. Město těží z extrémně vysokého podílu anglicky hovořící pracovní síly. Sídlí zde také centrály klíčových islandských korporací z farmaceutického průmyslu a biotechnologií (např. Össur, deCODE genetics) a významný IT sektor zaměřený na herní vývoj, zastoupený například společností CCP Games (tvůrci globálního titulu EVE Online). Město je napájeno výhradně čistou energií, o kterou se stará energetický gigant Orkuveita Reykjavíkur, těžící sílu z okolních hlubinných geotermálních vrtů a hydroelektráren.
🚇 Doprava a infrastruktura
Ačkoliv je Reykjavík ekologicky smýšlejícím městem, jeho infrastruktura z poválečných let byla historicky budována výhradně s důrazem na osobní automobilovou dopravu po vzoru severoamerických aglomerací. Město protínají dálniční průtahy (například tepna Miklabraut) a míra vlastnictví automobilů patří k nejvyšším na světě.
Veřejná doprava je zajišťována výhradně hustou sítí ikonických žlutých autobusů, které provozuje obecní společnost Strætó bs. Město na rozdíl od většiny evropských metropolí nemá žádné metro ani klasické ocelové tramvaje. V reakci na kolabující dopravní zácpy byl pro dekádu po roce 2026 schválen a spuštěn projekt takzvané Borgarlíny (City Line). Jedná se o systém expresní autobusové dopravy (BRT - Bus Rapid Transit), který funguje na bázi elektrobusů jedoucích ve vlastních, stavebně a fyzicky oddělených pruzích, které zajišťují rychlost a preferenci na semaforech, srovnatelnou se spolehlivostí klasického metra.
Letecká infrastruktura města je rozdělena. Přímo v docházkové vzdálenosti od centra města (poblíž jezera Tjörnin a univerzitního kampusu) leží vnitrostátní Letiště Reykjavík (Reykjavíkurflugvöllur), které odbavuje lety na sever či východ ostrova, ale také na Grónsko a Faerské ostrovy. Značný hluk a zabírání lukrativních pozemků letištěm vedou na radnici k trvalým sporům o jeho přemístění. Drtivá většina zahraničních návštěvníků do města přilétá přes jediné velké mezinárodní letiště Keflavík, vzdálené přibližně 50 kilometrů směrem na jihozápad.
🏛️ Pamětihodnosti a kultura
Centrum města je architektonicky definováno směsí malých, pestře malovaných dřevěných domků pobitých vlnitým plechem proti drsným povětrnostním podmínkám a moderní betonové a skleněné zástavby. Mezi absolutně nejvýznamnější dominanty města patří:
- Hallgrímskirkja: Monumentální luteránský kostel, jenž se tyčí na kopci nad centrem města a měří 74,5 metru. Jeho unikátní betonový tvar byl navržen architektem Guðjónem Samúelssonem tak, aby evokoval chladící se čedičové lávové sloupy, typické pro islandskou sopečnou krajinu.
- Harpa: Klenot moderní architektury ležící na pobřeží starého přístavu. Tato obrovská koncertní a konferenční hala, otevřená v roce 2011, vyniká ohromující skleněnou fasádou. Její stovky skleněných buněk odrážejí v nočních hodinách barvy oblohy a moře a napodobují vizuální hru polární záře.
- Perlan: (Perla). Unikátní budova postavená na kopci Öskjuhlíð. Skládá se z obrovské skleněné kupole usazené na vrcholu šesti mohutných ocelových nádrží. Tyto nádrže dříve sloužily jako primární ohřívače geotermální vody pro vytápění celého města. Dnes se v budově nachází špičkové interaktivní přírodovědné muzeum s umělou ledovou jeskyní.
- Sólfar (Sluneční loď): Fascinující kovová socha sochaře Jóna Gunnara Árnasona umístěná na nábřežní promenádě s výhledem na horu Esja. Ačkoliv silně připomíná vikingskou drakkarovou loď, podle autorovy vize má symbolizovat vysněnou sluneční loď plující vstříc světlu a naději.
- Národní muzeum Islandu (Þjóðminjasafn Íslands): Instituce, ve které je uchována veškerá historie osidlování, zachycující tvrdý život vikingů, pohanské obřady, středověké rukopisy ság i éru boje za státní suverenitu před Dánskem.
💡 Pro laiky
Představte si Reykjavík jako město, které leží doslova na hraně mezi ohněm a ledem, téměř u samotného severního pólu. Většina lidí by si myslela, že se tu celoročně mrzne. Pravda je však taková, že díky teplým proudům v oceánu je zde v zimě často tepleji než například v Praze. Sníh tu většinou brzy roztaje, ale problémem je vítr, který může být tak silný, že převrací auta.
Zatímco většina velkých evropských měst byla po staletí začazena kouřem z kamen, uhelných dolů a komínů, Reykjavík tuto éru přeskočil. Město leží na sopečně aktivní zemi, takže místní inženýři jednoduše navrtali potrubí hluboko pod zem a do každé domácnosti, kanceláře či školy přivedli vroucí vodu přímo ze zemského nitra. I přes obrovskou zimu si město může dokonce dovolit touto horkou vodou z potrubí ohřívat chodníky a parkoviště, takže je na nich v zimě sucho a nikdo nemusí odhrabovat led a sníh.
V Reykjavíku žijí dvě třetiny všech Islanďanů. Lidé se zde musí potýkat se zvláštním psychologickým náporem slunce. V létě tu slunce totiž nikdy nezapadne a vy můžete o půlnoci v tričku hrát venku golf. V zimě ale lidé odjíždějí ráno do práce za černočerné tmy, v poledne se slunce jen lehce přehoupne nad obzor, vrhne dlouhé stíny a ve tři hodiny odpoledne je už opět absolutní noc. Možná i proto z tohoto relativně malého města pochází tolik slavných muzikantů a spisovatelů – v dlouhých temných měsících místní zaháněli deprese tím, že si vyprávěli ságy, psali knihy a hráli na nástroje, což z města učinilo nečekaně kreativní metropoli celosvětového významu.