Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - vojevůdce Arthur Wellesley, 1. vévoda z Wellingtonu (1. května 1769, Dublin – 14. září 1852, Walmer Castle) byl britský vojevůdce a státník anglo-irského původu, jedna z nejvýznamnějších vojenských a politických osobností 19. století. Jeho vojenská kariéra vyvrcholila během napoleonských válek, kde se proslavil jako velitel, který definitivně porazil Napoleona Bonaparta v bitvě u Waterloo. Za své služby získal titul vévody a dvakrát zastával úřad premiéra Spojeného království. Pro svou neústupnost a pevný charakter si vysloužil přezdívku „Železný vévoda“ (The Iron Duke).

📜 Životopis

👶 Raný život a vzdělání

Arthur Wesley (později si změnil jméno na Wellesley) se narodil v Dublinu v Irsku jako třetí syn Garreta Wesleyho, 1. hraběte z Morningtonu, a Anne Hill-Trevor. Pocházel z protestantské anglo-irské aristokratické rodiny. Jeho dětství nebylo příliš šťastné; byl považován za méně nadaného člena rodiny a jeho matka o něm prohlásila, že je jen „potravou pro děla“.

Navštěvoval prestižní Eton College, kde však příliš nevynikal. Po odchodu z Etonu byl poslán do Bruselu, aby zde získal další vzdělání. V roce 1786 nastoupil na francouzskou Královskou akademii jezdectva v Angers, kde se naučil plynně francouzsky a osvojil si základy vojenské strategie.

⚔️ Počátky vojenské kariéry

Do britské armády vstoupil v roce 1787 díky systému koupě důstojnických hodností. Rychle stoupal v hodnostech a v roce 1793 se stal podplukovníkem. První bojové zkušenosti získal během neúspěšného tažení ve Flandrech v letech 1794–1795 proti revoluční Francii. Tato kampaň, poznamenaná špatnou organizací a logistikou, ho hluboce ovlivnila a vštípila mu důležitost pečlivého plánování a zásobování.

V roce 1796 byl se svým plukem převelen do Indie. Zde se jeho vojenský talent plně projevil. Hrál klíčovou roli ve čtvrté anglo-maisúrské válce, kde se vyznamenal v bitvě u Seringapatamu. Jeho největším triumfem v Indii bylo vítězství v bitvě u Assaye v roce 1803, kde s výrazně menšími silami porazil mnohem početnější armádu Maráthské říše. Toto vítězství, kterého dosáhl díky odvážné taktice a osobní statečnosti, považoval za své nejlepší vojenské dílo.

🇪🇸 Poloostrovní válka

Po návratu do Evropy v roce 1805 se Wellesley zapojil do bojů proti Napoleonovi. V roce 1808 byl vyslán do Portugalska v čele expedičních sil, aby podpořil místní odpor proti francouzské okupaci. Tím začala tzv. Poloostrovní válka, která trvala až do roku 1814.

Wellesley se ukázal jako mistr defenzivní války a logistiky. Využíval terénu, budoval opevnění (slavné linie Torres Vedras na ochranu Lisabonu) a spoléhal se na podporu španělských a portugalských partyzánů (guerillas). Postupně vytlačoval francouzské maršály z Pyrenejského poloostrova. Mezi jeho klíčová vítězství patří bitvy u Vimeiro (1808), Talavera (1809), Salamanca (1812) a Vitoria (1813). Po bitvě u Vitorie, kde drtivě porazil francouzskou armádu a ukořistil obrovské množství zásob, byl povýšen na polního maršála. Jeho úspěšné tažení skončilo invazí do jižní Francie a obsazením Toulouse v roce 1814, krátce před první Napoleonovou abdikací. Za tyto úspěchy mu byl udělen titul vévody z Wellingtonu.

🇫🇷 Sto dní a bitva u Waterloo

Když Napoleon v březnu 1815 uprchl z ostrova Elba a znovu se chopil moci (období známé jako Sto dní), Wellington byl jmenován velitelem spojené britsko-nizozemsko-německé armády v Nizozemí. Jeho úkolem bylo ve spolupráci s pruskou armádou pod velením maršála Blüchera čelit Napoleonovu postupu.

Obě armády se střetly 18. června 1815 v bitvě u Waterloo, nedaleko Bruselu. Wellington zaujal silnou obrannou pozici na hřebeni Mont-Saint-Jean a celý den odolával masivním francouzským útokům. Jeho pěchota, zformovaná do čtverců, odrážela útoky francouzské jízdy. Klíčovým momentem bitvy byl pozdní příchod pruských posil, které udeřily do Napoleonova pravého boku. To umožnilo Wellingtonovi přejít do protiútoku a definitivně zlomit odpor francouzské Císařské gardy. Vítězství u Waterloo ukončilo napoleonské války a učinilo z Wellingtona jednoho z největších hrdinů Evropy.

🏛️ Politická kariéra

Po skončení vojenské kariéry vstoupil Wellington do politiky jako člen strany Toryů. V roce 1828 se stal premiérem. Jeho vláda byla poznamenána konzervativními postoji, ale také pragmatismem. Přestože byl proti politickému zrovnoprávnění katolíků, v roce 1829 prosadil zákon o emancipaci katolíků (Catholic Relief Act), aby zabránil hrozící občanské válce v Irsku.

Byl však tvrdým odpůrcem parlamentní reformy, která měla rozšířit volební právo a zrušit tzv. „shnilé městečka“. Jeho neústupnost v této otázce vedla k pádu jeho vlády v roce 1830 a k velké nepopularitě mezi veřejností. Dav mu dokonce vytloukl okna v jeho londýnském sídle Apsley House. Krátce se do úřadu premiéra vrátil ještě v roce 1834.

👴 Pozdní život a smrt

Ve stáří se Wellington stáhl z aktivní politiky, ale zůstal vlivnou postavou jako vrchní velitel britské armády a rádce královny Viktorie. Byl považován za národní ikonu a ztělesnění britských ctností – povinnosti, cti a disciplíny.

Zemřel 14. září 1852 na zámku Walmer Castle v Kentu ve věku 83 let. Byl mu uspořádán velkolepý státní pohřeb, jeden z největších v britské historii, a jeho ostatky byly uloženy v katedrále svatého Pavla v Londýně vedle dalšího britského hrdiny, admirála Horatia Nelsona.

🎖️ Vojenská strategie a odkaz

Wellington byl známý svým důrazem na detail, logistiku a disciplínu. Na rozdíl od Napoleona, který spoléhal na rychlé a rozhodné údery, Wellington preferoval opotřebovávací a defenzivní strategii. Pečlivě si vybíral bojiště, kde mohl využít terén ve svůj prospěch, a kladl velký důraz na zásobování své armády, což mu umožňovalo vést dlouhé kampaně.

Jeho typickou taktikou bylo rozmístění pěchoty na odvráceném svahu kopce, kde byla chráněna před dělostřeleckou palbou. Když se nepřítel přiblížil, vojáci se přesunuli na vrchol a zahájili zničující salvu z mušket. Wellington byl také známý svým klidem a chladnokrevností v bitvě, což dodávalo jeho mužům odvahu. Jeho odkaz jako vojevůdce je srovnatelný s největšími stratégy historie, jako byli vévoda z Marlborough nebo Alexandr Veliký.

👑 Tituly a vyznamenání

Během svého života nashromáždil Wellington bezprecedentní množství titulů a vyznamenání z celé Evropy. Mezi nejvýznamnější patřily:

• Vévoda z Wellingtonu
• Markýz z Wellingtonu
• Hrabě z Wellingtonu
• Vikomt Wellington
• Baron Douro
• Vévoda z Vitórie
• Vévoda z Ciudad Rodrigo
• Kníže z Waterloo
• Byl rytířem prestižního Podvazkového řádu a držitelem nejvyšších vojenských řádů téměř všech evropských mocností, které bojovaly proti Napoleonovi.

💬 Zajímavosti

• **Wellington Boots (Holínky):** Vévoda si nechal upravit standardní vojenské boty z 18. století. Nechal je vyrobit z měkké telecí kůže, těsněji střižené kolem nohy a sahající do půli lýtek. Tento styl se stal populárním a po zavedení vulkanizované gumy se název „Wellington boot“ (nebo „welly“) přenesl na gumové holínky.
• **Beef Wellington (Wellingtonova svíčková):** Populární pokrm z hovězí svíčkové pečené v listovém těstě je často spojován s vévodou, ačkoliv přímá souvislost není historicky doložena. Je možné, že byl pojmenován na jeho počest po bitvě u Waterloo.
• **„Železný vévoda“:** Přezdívka mu původně nebyla dána za jeho vojenskou neústupnost, ale za to, že si nechal na okna svého londýnského sídla Apsley House nainstalovat železné okenice poté, co mu je rozhněvaný dav vytloukl během protestů proti jeho odporu k volební reformě.
• **Místa pojmenovaná po něm:** Jeho jméno nese hlavní město Nového Zélandu, Wellington, a mnoho dalších měst, ulic a institucí po celém světě.

Šablona:Aktualizováno