Přeskočit na obsah

Analogie (logika)

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Logický koncept

Analogie (z řeckého analogia – úměrnost, poměr, shoda) je v logice a filozofii typem usuzování nebo argumentu, který vychází z předpokladu, že pokud se dva nebo více objektů, situací či systémů (tzv. analogů) shodují v některých známých znacích (podobnostech), pak se pravděpodobně shodují i v dalších, dosud neznámých či neověřených znacích. Na rozdíl od dedukce, závěry z analogie nejsou logicky nutné, ale pouze pravděpodobné. Síla analogického argumentu závisí na relevantnosti a míře podobností, jakož i na významnosti rozdílů mezi srovnávanými případy.

Analogie hraje klíčovou roli v lidském myšlení, učení, kreativitě, řešení problémů, vědeckém objevování a právní argumentaci.

Co je to analogie v logice?

Logická analogie je procesem usuzování, kdy na základě identifikovaných podobností mezi dvěma entitami (nazývanými zdrojový analog – to, co je známé, a cílový analog – to, co chceme poznat nebo o čem argumentujeme) usuzujeme na další podobnosti.

Formálně lze strukturu analogického argumentu zapsat takto:

  1. Objekt (nebo situace) A má vlastnosti P, Q, R.
  2. Objekt (nebo situace) B má vlastnosti P, Q.
  3. Tudíž, objekt (nebo situace) B má pravděpodobně také vlastnost R.

Vlastnost R je v tomto případě přenášenou vlastností. Důležité je, že analogie neposkytuje jistotu. Závěr je pouze více či méně pravděpodobný. Například, pokud Mars sdílí s Zemí některé vlastnosti (pevný povrch, atmosféra, přítomnost vody ve formě ledu), můžeme analogicky usuzovat, že by na Marsu mohl existovat život (další vlastnost Země). Tento závěr však není zaručený.

Pro laiky

Představte si, že máte nového kamaráda, který má stejné oblíbené filmy, poslouchá stejnou hudbu a směje se stejným vtipům jako vy. Protože se v tolika věcech shodnete (to jsou ty podobnosti), můžete si myslet, že se mu bude líbit i vaše oblíbená restaurace, i když tam ještě nikdy nebyl. Tomuto způsobu uvažování – "když se to podobá v tomhle, bude se to podobat i v támhle tom" – se říká analogie.

Nebo jiný příklad: Lékař předepíše lék, který pomohl mnoha pacientům s podobnými příznaky, jaké máte vy. Lékař usuzuje analogicky: pokud lék zabral u jiných lidí s podobnými problémy (zdrojový analog), je pravděpodobné, že zabere i u vás (cílový analog).

Analogie nám pomáhá dělat odhady a rozhodnutí, i když nemáme všechny informace. Ale pozor, analogie může být i zrádná! To, že se dvě věci v něčem podobají, ještě neznamená, že se musí podobat ve všem. Kamarádovi nemusí vaše oblíbená restaurace chutnat, protože má třeba alergii na nějakou přísadu, o které jste nevěděli (to je ten rozdíl, který může analogii oslabit).

Struktura analogického argumentu

Detailnější pohled na strukturu typického analogického argumentu: 1. Premisa o podobnosti (hlavní analogická premisa): Entity X a Y jsou si podobné v relevantních ohledech a, b, c.... (X je zdrojový analog, Y je cílový analog). 2. Premisa o vlastnosti zdroje: Entita X má (nebo nemá) další vlastnost P. 3. Závěr: Tudíž, entita Y pravděpodobně také má (nebo nemá) vlastnost P.

Například: 1. Hodinky (X) jsou komplexní mechanismus, fungují přesně a mají designéra. Vesmír (Y) je také komplexní a funguje podle přesných zákonů (podobnosti a, b). 2. Hodinky (X) mají designéra (vlastnost P). 3. Tudíž, vesmír (Y) pravděpodobně také má designéra (přenesená vlastnost P). (Toto je známý teleologický argument, jehož síla je předmětem diskusí.)

Typy analogií

Analogie lze dělit podle různých kritérií, například podle jejich účelu nebo struktury:

  • Prediktivní analogie: Snaží se předpovědět budoucí události nebo neznámé vlastnosti na základě podobnosti s minulými událostmi nebo známými případy. (Např. "Tento ekonomický model fungoval v zemi A, takže bude pravděpodobně fungovat i v zemi B, která má podobnou strukturu hospodářství.")
  • Ilustrativní (vysvětlující) analogie: Používá se k vysvětlení složitého nebo abstraktního konceptu pomocí jeho přirovnání k něčemu známějšímu a konkrétnějšímu. Jejím cílem není dokázat tvrzení, ale spíše ho učinit srozumitelnějším. (Např. vysvětlení funkce atomu pomocí analogie se sluneční soustavou.)
  • Proporcionální analogie: Má formu A:B :: C:D ("A se má k B tak, jako C se má k D"). Často se používá v testech inteligence. (Např. Ruka:Člověk :: Tlapa:Pes)
  • Argumentativní analogie: Snaží se přesvědčit o platnosti nějakého tvrzení tím, že ukazuje na podobnost s jiným, méně kontroverzním případem, kde je platnost zřejmá.
  • Právní analogie (analogia legis, analogia iuris): V právu se používá k řešení případů, které nejsou explicitně upraveny zákonem, na základě podobnosti s případy, které zákon řeší.

Síla a platnost analogických argumentů

Na rozdíl od deduktivních argumentů, které mohou být platné nebo neplatné, analogické argumenty jsou hodnoceny podle své síly (silné/slabé). Síla závisí na několika faktorech:

Kritéria pro hodnocení

1. Relevantnost podobností: Jsou sdílené vlastnosti relevantní pro přenášenou vlastnost? (Např. barva dvou aut je irelevantní pro jejich rychlost, ale typ motoru relevantní je.) 2. Počet a významnost podobností: Čím více relevantních podobností, tím silnější argument. 3. Existence a významnost rozdílů (disanalogií): Pokud existují významné relevantní rozdíly mezi srovnávanými entitami, argument je slabší. Je třeba zvážit, zda rozdíly nepřeváží podobnosti. 4. Specifičnost závěru: Čím specifičtější a silnější je závěr, tím více podpory potřebuje. Skromnější závěry jsou obvykle snáze obhajitelné. 5. Rozmanitost případů v zdrojovém analogu: Pokud zdrojový analog zahrnuje více různorodých případů, které všechny sdílejí přenášenou vlastnost, analogie je silnější. 6. Ověřitelnost: Možnost ověřit přítomnost dalších podobností a případně i přenášené vlastnosti.

Silná analogie činí závěr vysoce pravděpodobným, zatímco slabá analogie ho činí jen málo pravděpodobným nebo dokonce nepravděpodobným.

Použití analogie

Ve vědeckém poznání

V právu

  • Precedens: V anglosaském právu je rozhodování na základě precedentů formou analogického usuzování (podobné případy by měly být rozhodnuty podobně).
  • Analogie legis (zákonná analogie): Použití konkrétního právního pravidla na případ, který toto pravidlo přímo neupravuje, ale je mu podstatně podobný.
  • Analogie iuris (právní analogie): Řešení případu na základě obecných principů právního systému, pokud chybí konkrétní pravidlo i možnost použít analogii legis.

V každodenním usuzování a řešení problémů

  • Učení se z zkušenosti: Aplikujeme řešení, která fungovala v minulých podobných situacích, na nové problémy.
  • Rozhodování: Při výběru produktu často srovnáváme jeho vlastnosti s jinými produkty, které známe.
  • Porozumění novým situacím: Snažíme se pochopit nové situace jejich přirovnáním k těm známým.

V argumentaci a rétorice

  • Přesvědčování: Analogie mohou být silným rétorickým nástrojem k přesvědčení publika.
  • Ilustrace: Zjednodušení složitých myšlenek.

Historický kontext

Vztah k jiným formám usuzování

Analogie a indukce

Analogie je často považována za typ induktivního usuzování, protože závěry z analogie (stejně jako z indukce) jsou pravděpodobnostní, nikoli jisté. Někteří logikové ji vidí jako usuzování z jednotlivého na jednotlivé, zatímco typická indukce postupuje z jednotlivých případů k obecnému závěru (generalizace). Jiní ji klasifikují jako specifickou formu induktivního argumentu.

Analogie a dedukce

Na rozdíl od dedukce, kde platný závěr logicky nutně vyplývá z premis, závěr analogického argumentu vyplývá pouze s určitou mírou pravděpodobnosti. Pokud jsou premisy pravdivé a deduktivní argument je platný, závěr musí být také pravdivý. U analogie to neplatí – i když jsou premisy pravdivé a analogie se zdá silná, závěr může být nepravdivý.

Potenciální chyby (Klam falešné analogie)

Nejčastější chybou při používání analogie je klam falešné analogie (nebo slabé analogie). K tomuto klamu dochází, když:

  • Srovnávané objekty/situace jsou si nepodobné v relevantních ohledech.
  • Relevantní rozdíly jsou ignorovány nebo podceňovány.
  • Podobnosti jsou pouze povrchní a nesouvisejí s přenášenou vlastností.

Příklad falešné analogie: "Stejně jako hodinky mají hodináře, tak i složitý vesmír musí mít svého Stvořitele." Kritici poukazují na to, že rozdíly mezi mechanickým výrobkem a přirozeným vesmírem jsou tak zásadní, že analogie je slabá.

Další příklad: "Zaměstnanci jsou jako hřebíky. Stejně jako hřebíky musíte udeřit do hlavy, aby fungovaly, musíte být tvrdí i na zaměstnance." Tato analogie je urážlivá a ignoruje zásadní rozdíly mezi lidmi a neživými objekty.

Příklady

  • Věda: "Pokud lék X účinkuje na myších při léčbě nemoci Y, je pravděpodobné, že bude účinkovat i na lidech." (Síla závisí na fyziologické podobnosti myší a lidí vzhledem k nemoci Y a účinku léku X).
  • Právo: "V případu A soud rozhodl, že za určitých okolností je smlouva neplatná. Náš případ B je v těchto relevantních okolnostech velmi podobný případu A, proto by i v našem případě měla být smlouva prohlášena za neplatnou."
  • Každodenní život: "Moje staré auto značky Z bylo velmi spolehlivé. Proto i nové auto značky Z bude pravděpodobně spolehlivé." (Síla závisí na tom, zda si značka Z udržela kvalitu výroby, zda jde o podobný model atd.)
  • Ilustrativní: "Představte si elektrický proud jako vodu tekoucí potrubím. Napětí je jako tlak vody a odpor je jako zúžení potrubí."

Odkazy

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Analogie_(logika)&oldid=2354“