Žába

Rozbalit box

Obsah boxu

Žáby (vědecky Anura) jsou největším a nejrozmanitějším řádem obojživelníků, který zahrnuje více než 7 000 druhů. Jsou charakteristické svým zavalitým tělem bez ocasu (v dospělosti), dlouhýma zadníma nohama uzpůsobenýma ke skákání, velkýma vystouplýma očima a hladkou, vlhkou kůží. Vyskytují se na všech kontinentech kromě Antarktidy a obývají širokou škálu prostředí, od tropických deštných pralesů po pouště a chladné horské oblasti. Jejich životní cyklus typicky zahrnuje vodní larvální stádium (pulec) a suchozemského dospělce, což je klasickým příkladem metamorfózy.

Termín "žába" se v běžné řeči často používá pro druhy s hladkou kůží a dlouhýma nohama, zatímco termín "ropucha" označuje druhy s bradavičnatou kůží a kratšíma nohama. Z biologického hlediska však toto rozlišení není vždy přesné a obě skupiny patří do stejného řádu Anura.

🧬 Biologie a anatomie

Žáby mají vysoce specializovanou tělesnou stavbu, která je výsledkem milionů let evoluce a adaptace na skákavý pohyb a obojživelný způsob života.

🧍 Tělesná stavba

Kostra

Kostra žab je zkrácená a zpevněná, aby odolávala nárazům při skocích. Páteř je tvořena malým počtem obratlů (obvykle 5–9) a je zakončena jedinou dlouhou kostí zvanou urostyl, která vznikla srůstem ocasních obratlů. Lebka je široká a zploštělá. Žebra buď zcela chybí, nebo jsou velmi redukovaná. Klíčovým prvkem jsou extrémně prodloužené kosti zadních končetin (femur, tibie a fibula, které často srůstají v tibiofibulu), které fungují jako silné páky při skoku.

Kůže

Kůže žab je tenká, propustná a bohatá na žlázy. Hraje klíčovou roli v několika životních funkcích:

Dýchání: Umožňuje kožní dýchání, kdy je kyslík absorbován přímo z vody nebo vlhkého vzduchu do krevního oběhu. U některých druhů tvoří kožní dýchání většinu příjmu kyslíku.
Osmoregulace: Reguluje příjem a výdej vody a solí.
Obrana: Slizové žlázy udržují kůži vlhkou, což je nezbytné pro dýchání a ochranu před vyschnutím. Jedové žlázy (např. u pralesniček nebo ropuch) produkují toxiny, které odrazují predátory.
Zbarvení: Chromatofory v kůži umožňují maskování (kamufláž) nebo naopak výstražné zbarvení (aposematismus).

🔄 Metamorfóza

Životní cyklus žab je jedním z nejznámějších příkladů kompletní proměny v říši obratlovců.

Vajíčko: Samice klade vajíčka, obvykle ve shlucích nebo řetízcích, do vody nebo vlhkého prostředí. Vajíčka jsou obalena rosolovitou hmotou, která je chrání.
Pulec (larva): Z vajíčka se líhne larva zvaná pulec. Pulec žije ve vodě, dýchá vnějšími nebo vnitřními žábry, nemá končetiny a pohybuje se pomocí ocasní ploutve. Živí se převážně řasami a organickými zbytky.
Proměna: Během několika týdnů až měsíců (u některých druhů i let) prochází pulec dramatickou proměnou. Začnou mu růst zadní a poté přední končetiny, ocas se postupně vstřebává, žábry jsou nahrazeny plicemi a trávicí soustava se přizpůsobuje masožravé stravě.
Dospělec: Po dokončení metamorfózy opouští malá žabka vodu a začíná žít jako dospělý jedinec, který dýchá plícemi a kůží.

🧠 Smysly a nervová soustava

Žáby mají dobře vyvinuté smysly. Jejich velké, vystouplé oči poskytují široké zorné pole a binokulární vidění, což jim umožňuje přesně odhadovat vzdálenost při lovu. Za okem se nachází viditelný bubínek (tympanum), který je součástí sluchového ústrojí. Žáby jsou známé svou schopností vydávat zvuky – kvákání. Samci mají často rezonanční měchýřky (jeden nebo dva), které zesilují jejich volání a slouží k lákání samic a obraně teritoria. Každý druh má specifické volání.

❤️ Oběhová a dýchací soustava

Srdce žab je tříkomorové, se dvěma síněmi a jednou komorou. V komoře dochází k částečnému mísení okysličené a odkysličené krve. Dospělé žáby dýchají plícemi, které jsou relativně jednoduché vaky. Důležitou roli hraje také již zmíněné kožní dýchání.

🌍 Rozšíření a životní prostředí

Žáby jsou kosmopolitní skupinou, která se adaptovala na život v nejrůznějších biotopech. Největší druhové diverzity dosahují v tropických a subtropických oblastech, zejména v deštných pralesích Jižní Ameriky, Afriky a jihovýchodní Asie.

Obývají:

Vodní prostředí: Plně vodní druhy (např. drápatka vodní) tráví celý život ve vodě.
Pobřežní zóny: Většina druhů je vázána na blízkost vody (jezera, rybníky, řeky, mokřady) kvůli rozmnožování.
Suchozemské prostředí: Některé druhy, jako ropuchy, se dokáží vzdálit daleko od vody, ale vracejí se k ní klást vajíčka.
Stromové patro: Rosničky a létavky mají na prstech přísavné polštářky, které jim umožňují šplhat po vegetaci.

Některé druhy se přizpůsobily i extrémním podmínkám, jako jsou pouště (např. australská žába Cyclorana platycephala, která přežívá sucho zahrabaná v zemi v kokonu ze slizu) nebo chladné oblasti, kde dokáží přežít zamrznutí (např. severoamerický skokan lesní).

поведение a ekologie

Žáby jsou klíčovou součástí mnoha ekosystémů, kde fungují jako predátoři i jako kořist.

🍽️ Potrava

Dospělé žáby jsou výhradně masožravci. Jejich kořistí je především hmyz, pavouci, žížaly, plži a další drobní bezobratlí. Větší druhy mohou ulovit i malé obratlovce, jako jsou myši, ptáci nebo jiné žáby. K lovu využívají svůj dlouhý, lepkavý jazyk, který dokáží bleskově vymrštit a přilepit na něj kořist.

🗣️ Komunikace a rozmnožování

Akustická komunikace je u žab velmi rozvinutá. Samci lákají samice do svých teritorií hlasitým voláním, které je druhově specifické. Když samice projeví zájem, dojde k páření, které se nazývá amplexus. Samec se přichytí na záda samice a oplodní vajíčka v okamžiku, kdy je samice klade do vody. Oplození je tedy vnější. Péče o potomstvo je vzácná, ale některé druhy (např. pralesničky) přenášejí své pulce na zádech do bezpečnějších vodních nádrží.

🛡️ Obrana proti predátorům

Žáby mají řadu obranných strategií:

Útěk: Rychlý skok do vody nebo do úkrytu je nejčastější obranou.
Maskování: Zbarvení kůže často dokonale splývá s okolím.
Jedovatost: Mnoho druhů má v kůži jedové žlázy. Výstražné zbarvení (červená, žlutá, modrá) signalizuje predátorům, že je žába nebezpečná.
Zastrašování: Některé žáby se v ohrožení nafouknou, aby vypadaly větší, nebo vydávají výstražné zvuky.

📜 Systematika a evoluce

Řád žáby (Anura) se dělí na více než 50 čeledí. Mezi nejznámější patří:

Skokanovití (Ranidae): Praví skokani, rozšíření po celém světě. Příklad: skokan hnědý.
Rosničkovití (Hylidae): Stromové žáby s přísavkami na prstech. Příklad: rosnička zelená.
Ropuchovití (Bufonidae): Pravé ropuchy s bradavičnatou kůží. Příklad: ropucha obecná.
Pralesničkovití (Dendrobatidae): Malé, pestře zbarvené a často silně jedovaté žáby z Střední a Jižní Ameriky.
Kuňkovití (Bombinatoridae): Malé žáby s břichem výstražného zbarvení. Příklad: kuňka obecná.

První prapředci žab se objevili v období trias před více než 200 miliony lety. Nejstarší známá "pravá" žába, Prosalirus bitis, žila v období spodní jura.

🧑 Vztah s člověkem

📉 Ohrožení a ochrana

Obojživelníci, a žáby především, jsou celosvětově považováni za jednu z nejohroženějších skupin živočichů. Podle IUCN je téměř třetina všech druhů žab ohrožena vyhynutím. Hlavními hrozbami jsou:

Ztráta životního prostředí: Vysoušení mokřadů, odlesňování a urbanizace ničí místa, kde žáby žijí a rozmnožují se.
Znečištění: Pesticidy a další chemikálie ve vodě a půdě poškozují jejich citlivou kůži a narušují jejich vývoj.
Nemoci: Pandemické plísňové onemocnění zvané chytridiomykóza, způsobené houbou Batrachochytrium dendrobatidis, zdecimovalo populace žab po celém světě.
Klimatické změny: Změny teplot a srážek ovlivňují jejich rozmnožovací cykly a dostupnost vhodných biotopů.
Invazní druhy: Zavlečení predátoři nebo konkurenční druhy mohou vytlačit původní populace žab.

Žáby jsou bioindikátory – jejich úbytek signalizuje zhoršující se stav životního prostředí.

🧪 Využití ve vědě a kultuře

Žáby hrají významnou roli v lidské společnosti. V biologickém výzkumu jsou klíčovými modelovými organismy, zejména v embryologii, fyziologii a genetice. Drápatka vodní (Xenopus laevis) byla jedním z prvních obratlovců, u kterého byl osekvenován genom.

V kultuře se žáby objevují v mytologiích a pohádkách po celém světě, často jako symboly transformace (např. pohádka o Žabím princi), plodnosti nebo štěstí. V některých zemích, jako je Francie, jsou žabí stehýnka považována za delikatesu.

🤔 Zajímavosti a rekordy

Největší žába: Veleskokan goliáší (Conraua goliath) z Kamerunu a Rovníkové Guineje může dorůst délky přes 30 cm a vážit více než 3 kg.
Nejmenší žába: Paedophryne amauensis z Papuy-Nové Guineje měří v dospělosti v průměru jen 7,7 mm a je zároveň nejmenším známým obratlovcem na světě.
Nejjedovatější žába: Pralesnička strašná (Phyllobates terribilis) z Kolumbie. Jed z jediné žáby dokáže teoreticky usmrtit několik lidí.
Nejlepší skokan: Některé druhy dokáží skočit na vzdálenost přesahující dvacetinásobek délky jejich těla.
Přežití mrazu: Skokan lesní (Lithobates sylvaticus) dokáže přežít zimu s více než 60 % zmrzlé tělní tekutiny. V těle se mu hromadí glukóza, která funguje jako nemrznoucí směs.

🤓 Pro laiky

Metamorfóza: Velká životní proměna. U žáby to znamená změnu z vodního pulce, který dýchá žábrami a má ocas, na dospělou žábu, která dýchá plícemi, má nohy a žije na souši.
Pulec: Dětské stádium žáby. Vypadá trochu jako malá rybka, žije ve vodě a živí se hlavně rostlinnou stravou.
Kožní dýchání: Schopnost žab "dýchat" i přes svou vlhkou kůži. Kyslík z vody nebo vzduchu prochází přímo do krve. Proto musí mít žáby kůži stále vlhkou.
Amplexus: Způsob páření žab. Sameček se pevně drží samičky na zádech, aby mohl oplodnit vajíčka hned, jak je samička vypustí do vody.
Rezonanční měchýřek: "Bublina", kterou si samci nafukují pod krkem nebo na bocích, aby jejich kvákání bylo slyšet na velkou dálku. Funguje jako zesilovač.

Šablona:Aktualizováno