Štaufové

Rozbalit box

Obsah boxu

Štaufové (německy Staufer, často také Hohenštaufové) byli dynastií německých králů a císařů Svaté říše římské, která vládla v letech 1138 až 1254. Původem ze Švábska, tento rod dosáhl vrcholu moci ve 12. a 13. století a jeho vláda je spojena s jedním z nejbouřlivějších, ale i kulturně nejbohatších období středověké Evropy. Mezi jejich nejvýznamnější představitele patří Fridrich I. Barbarossa, Jindřich VI. Štaufský a Fridrich II. Štaufský. Jejich éra je charakteristická neustálým bojem o moc s papežstvím a italskými městskými státy, což vedlo ke vzniku frakcí guelfů a ghibellinů.

📜 Historie

🌄 Počátky rodu

Rod Štaufů odvozuje svůj původ od Fridricha z Bürenu, který žil v polovině 11. století ve Švábsku. Jeho syn, Fridrich I. Švábský, získal v roce 1079 od císaře Jindřicha IV. titul švábského vévody a oženil se s jeho dcerou Anežkou z Waiblingenu. Tímto sňatkem se Štaufové spojili s vládnoucí sálskou dynastií a získali nárok na německý trůn. Jméno rodu je odvozeno od hradu Hohenstaufen, který nechal Fridrich I. postavit na stejnojmenné hoře ve Švábské Albě. Po smrti císaře Jindřicha V. v roce 1125, který nezanechal mužského potomka, se Štaufové stali jedněmi z hlavních kandidátů na trůn, ale zpočátku neuspěli proti Lotharovi III.

👑 Vzestup k moci a Konrád III.

Po smrti císaře Lothara III. byl v roce 1138 zvolen prvním štaufským králem Konrád III. Štaufský. Jeho zvolení okamžitě vyvolalo konflikt s mocným rodem Welfů, vedeným Jindřichem Pyšným, vévodou bavorským a saským. Tento spor mezi Štaufy (později známými v Itálii jako ghibellini) a Welfy (guelfové) se stal určujícím politickým konfliktem na další staletí nejen v Německu, ale i v Itálii. Konrád III. se nikdy nenechal korunovat císařem v Římě a jeho vláda byla poznamenána boji o upevnění moci v říši a účastí na nepříliš úspěšné druhé křížové výpravě.

🦁 Éra Fridricha I. Barbarossy

Zlatý věk Štaufů nastal za vlády Konrádova synovce, Fridricha I., zvaného Barbarossa (Rudovous), který vládl v letech 1152–1190. Barbarossa byl charismatický a energický panovník, který se snažil obnovit císařskou autoritu a prestiž. Jeho cílem bylo vytvořit silnou a centralizovanou monarchii po vzoru Římské říše.

Jeho politika se soustředila na dva hlavní cíle:

Upevnění moci v Německu: Usmířil se s Welfy, když svému bratranci Jindřichu Lvu vrátil Bavorsko a potvrdil mu Sasko. Později ho však kvůli neposlušnosti zbavil většiny jeho držav.
Obnovení kontroly nad Itálií: Podnikl šest vojenských tažení do Itálie, aby si podrobil bohatá severoitalská města sdružená v Lombardské lize. Po počátečních úspěších byl nakonec v roce 1176 poražen v bitvě u Legnana. Mírem v Kostnici (1183) musel městům přiznat značnou autonomii, i když formálně uznala jeho svrchovanost.

Barbarossa vedl také dlouhodobý spor s papežem Alexandrem III. o nadřazenost císařské moci nad tou církevní. V roce 1190 se vydal na třetí křížovou výpravu, během níž tragicky utonul v řece Salef v Malé Asii. Jeho postava se stala legendární a je spojována s mýtem o spícím císaři v hoře Kyffhäuser, který se probudí, až bude Německu nejhůře.

☀️ Zisk Sicilského království a vláda Jindřicha VI.

Barbarossův syn, Jindřich VI. Štaufský, byl pragmatický a ambiciózní vládce. Sňatkem s Konstancií, dědičkou normanského Sicilského království, získal pro Štaufy kontrolu nad jižní Itálií a Sicílií. Toto bohaté a strategicky položené království se stalo novou mocenskou základnou rodu. Jindřich VI. snil o vytvoření univerzální dědičné monarchie, která by zahrnovala Svatou říši římskou i Sicilské království. Jeho plány však překazila jeho předčasná smrt v roce 1197 ve věku pouhých 32 let.

🦅 Fridrich II. - "Údiv světa"

Po Jindřichově smrti následovalo období chaosu a občanské války mezi Štaufy (zastupovanými Jindřichovým bratrem Filipem Švábským) a Welfy (Ota IV.). Z tohoto boje nakonec vyšel vítězně Jindřichův syn, Fridrich II. Štaufský, který byl v roce 1220 korunován císařem.

Fridrich II., zvaný Stupor Mundi (Údiv světa), byl jedním z nejvzdělanějších a nejkontroverznějších panovníků středověku. Vyrůstal na kosmopolitním sicilském dvoře a mluvil šesti jazyky. Byl patronem věd a umění, založil univerzitu v Neapoli a zajímal se o filozofii, astronomii a sokolnictví.

Jeho vláda byla charakterizována:

Konfliktem s papežstvím: Fridrich vedl téměř nepřetržitý boj s papeži Řehořem IX. a Inocencem IV., kteří se obávali obklíčení Papežského státu štaufskými državami na severu i jihu Itálie. Byl několikrát exkomunikován.
Úspěšnou křížovou výpravou: Během šesté křížové výpravy dosáhl diplomatickou cestou navrácení Jeruzaléma, Betléma a Nazaretu křesťanům a sám se korunoval jeruzalémským králem.
Centralizací moci na Sicílii: Vydal zde slavné Konstituce z Melfi (1231), moderní zákoník, který posiloval královskou moc na úkor šlechty a církve.
Zanedbáváním Německa: Aby si zajistil klid v německých zemích pro své italské války, udělil německým knížatům rozsáhlá privilegia, což paradoxně vedlo k oslabení centrální moci v říši a posílení teritoriální roztříštěnosti.

🥀 Pád a zánik rodu

Po smrti Fridricha II. v roce 1250 začal rychlý úpadek rodu. Jeho syn Konrád IV. Štaufský vládl jen krátce a zemřel v roce 1254. Moc na Sicílii převzal Fridrichův nemanželský syn Manfréd. Papežství, odhodlané zničit "hadí plemeno" Štaufů, povolalo do Itálie francouzského prince Karla z Anjou.

Karel porazil a zabil Manfréda v bitvě u Beneventa (1266). Poslední nadějí Štaufů byl mladý Konradin, syn Konráda IV. Pokusil se získat zpět své italské dědictví, ale byl poražen v bitvě u Tagliocozzo (1268). Následně byl zajat a na příkaz Karla z Anjou veřejně popraven v Neapoli. Smrtí šestnáctiletého Konradina rod Štaufů po meči vymřel.

🌍 Území a vliv

Štaufové vládli rozsáhlému a různorodému území. Jejich mocenská základna se rozkládala od Severního a Baltského moře až po Středozemní moře. Jejich panství zahrnovalo:

Svatá říše římská: Skládající se z Německého království, Italského království (severní Itálie) a Burgundského království.
Sicilské království: Zahrnující jižní Itálii a ostrov Sicílii. Bylo to centralizované a ekonomicky prosperující království, které se stalo srdcem štaufské moci za Fridricha II.
Jeruzalémské království: Fridrich II. získal titul jeruzalémského krále, i když jeho faktická moc ve Svaté zemi byla omezená.

Jejich vláda měla zásadní vliv na politickou mapu Evropy. Neustálý boj s papežstvím oslabil jak císařství, tak papežskou autoritu. V Německu vedla jejich politika k posílení moci teritoriálních knížat, což předznamenalo budoucí politickou fragmentaci říše. V Itálii zanechal konflikt guelfů a ghibellinů hluboké stopy v politickém životě městských států na celá staletí.

🏛️ Odkaz Štaufů

Navzdory svému dramatickému pádu zanechali Štaufové trvalý odkaz. Jejich éra je považována za vrchol středověké císařské myšlenky a rytířské kultury. Podporovali umění, architekturu (vznikaly četné hrady a katedrály v románském a raně gotickém stylu) a literaturu, zejména minnesang.

Fridrich II. byl průkopníkem v oblasti státní správy a zákonodárství. Jeho sicilský dvůr se stal centrem vzdělanosti, kde se setkávaly křesťanské, muslimské a židovské vlivy. V 19. století, v době sjednocování Německa, se Štaufové, zejména Barbarossa, stali symbolem německé národní jednoty a velikosti.

👥 Významní členové rodu

Fridrich I. Švábský († 1105) – první švábský vévoda z rodu Štaufů
Konrád III. Štaufský (1093–1152) – první římský král z rodu Štaufů
Fridrich I. Barbarossa (cca 1122–1190) – císař Svaté říše římské, jedna z nejvýznamnějších postav středověku
Jindřich VI. Štaufský (1165–1197) – císař, který pro rod získal Sicilské království
Filip Švábský (1177–1208) – římský král, zavražděn v boji o trůn
Fridrich II. Štaufský (1194–1250) – císař, král sicilský a jeruzalémský, zvaný Stupor Mundi
Jindřich (VII.) Štaufský (1211–1242) – syn Fridricha II., římský král, který se vzbouřil proti otci
Konrád IV. Štaufský (1228–1254) – římský král, syn Fridricha II.
Manfréd Sicilský (cca 1232–1266) – nemanželský syn Fridricha II., sicilský král
Konradin (1252–1268) – poslední legitimní mužský potomek rodu, popraven v Neapoli

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si Štaufy jako velmi mocnou a ambiciózní rodinu ze středověku, něco jako Lannistery ze Hry o trůny, ale ve skutečné historii. Pocházeli z oblasti dnešního jižního Německa a na zhruba 150 let se stali vládci obrovské říše uprostřed Evropy, která zahrnovala Německo, Rakousko, Švýcarsko, Česko, severní Itálii a dokonce i jižní Itálii se Sicílií.

Jejich nejslavnějšími členy byli:

Fridrich Barbarossa (Rudovous): Legendární císař-rytíř, který se snažil sjednotit svou říši a neustále bojoval s papežem a bohatými italskými městy. Zemřel během křížové výpravy.
Fridrich II.: Neuvěřitelně chytrý a vzdělaný vládce, kterému se přezdívalo "Údiv světa". Mluvil mnoha jazyky, zajímal se o vědu a umění, ale zároveň byl v neustálém a drsném konfliktu s církví.

Hlavním tématem jejich vlády byl věčný boj o to, kdo je mocnější – císař, nebo papež. Tento spor rozdělil Itálii na dva tábory (guelfy a ghibelliny), které proti sobě bojovaly ještě dlouho po zániku Štaufů. Rod nakonec skončil tragicky, když byl poslední mladý dědic, Konradin, veřejně popraven.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025