Madeleine Albrightová

Madeleine Albrightová
	Madeleine Jana Korbel Albright
Osobní údaje
Narození	15. května 1937
Místo narození	Praha, Československo
Občanství	; (původní)
Politická strana	Demokratická strana
Děti	Alice, Anne, Katherine
Veřejné působení
Předchozí úřad	20. velvyslankyně USA při OSN; {{{od2}}} – {{{do2}}}
Vzdělání a profese
Alma mater	Wellesley College; Columbia University

Madeleine Albrightová (anglicky Madeleine Jana Korbel Albright, rozená Marie Jana Korbelová; 15. května 1937 Praha – 23. března 2022 Washington, D.C.) byla americká politička, diplomatka, pedagožka a spisovatelka českého původu. Zapsala se do historie jako první žena, která zastávala úřad ministryně zahraničí Spojených států amerických (1997–2001).

Její životní příběh je ztělesněním turbulentních dějin 20. století. Narodila se v Československu, dvakrát musela s rodinou uprchnout do exilu – nejprve před nacismem a posléze před komunismem. Ve Spojených státech se vypracovala z imigrantky na jednu z nejvlivnějších postav světové diplomacie.

Byla známá svým důrazem na lidská práva, prosazováním demokracie a klíčovou rolí při rozšiřování NATO o země bývalého východního bloku, včetně České republiky. Její diplomatický styl byl často popisován jako přímý a energický, proslula také používáním broží k vyjádření diplomatických postojů. Byla blízkou přítelkyní českého prezidenta Václava Havla.

👶 Původ a mládí

Narodila se jako Marie Jana Korbelová v pražské čtvrti Smíchov. Byla dcerou československého diplomata židovského původu Josefa Korbela a jeho manželky Anny, rozené Spiegelové. Její otec byl stoupencem T. G. Masaryka a Edvarda Beneše.

Útěk před nacismem (1939–1945)

Po podepsání Mnichovské dohody a rozbití Československa v roce 1939 byla rodina nucena uprchnout kvůli svému židovskému původu a politické angažovanosti otce. Útočiště nalezli v Londýně, kde Josef Korbel pracoval pro československou exilovou vládu. Mladá Madeleine (přezdívku „Madlen“ či „Madlenka“ jí dala babička) prožila válku v Anglii, včetně období německého bombardování (Blitz). Rodiče ve snaze ochránit děti konvertovali ke katolictví a o jejich židovských kořenech jim neřekli. Madeleine se o svém židovském původu a o tom, že mnoho jejích příbuzných (včetně tří prarodičů) zahynulo v koncentračních táborech (mj. Terezín a Osvětim), dozvěděla až v roce 1997, kdy o tom napsal deník The Washington Post.

Krátký návrat a definitivní exil (1945–1948)

Po válce se rodina vrátila do osvobozeného Československa. Otec Josef Korbel byl jmenován velvyslancem v Bělehradě (Jugoslávie). Madeleine byla poslána na internátní školu do Švýcarska, kde se naučila francouzsky a změnila si jméno na Madeleine. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl Josef Korbel jako demokrat a přívrženec Masaryka odsouzen k smrti v nepřítomnosti. Rodina získala politický azyl ve Spojených státech amerických a usadila se v Denveru ve státě Colorado.

🎓 Vzdělání a akademická dráha

Ve Spojených státech se otec stal profesorem na University of Denver (kde později učil i budoucí ministryni zahraničí Condoleezzu Riceovou). Madeleine se rychle adaptovala a stala se americkou občankou v roce 1957.

Vystudovala politologii na prestižní Wellesley College (absolvovala 1959). Zde se seznámila s Josephem Medillem Pattersonem Albrightem, dědicem mediálního impéria, za kterého se provdala. Později pokračovala ve studiu na Columbia University v New Yorku, kde získala doktorát (Ph.D.) v roce 1976. Jejím mentorem byl Zbigniew Brzezinski, významný politolog a pozdější poradce prezidenta Cartera. Její disertační práce se zabývala rolí československého tisku během Pražského jara 1968.

Jako akademička působila na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu, kde vyučovala mezinárodní vztahy a vedla program pro ženy v globální politice.

🏛 Politická kariéra

Do politiky vstoupila jako poradkyně pro zahraniční politiku v týmech demokratických kandidátů (např. Edmund Muskie, Walter Mondale, Michael Dukakis). V letech 1978–1981 pracovala v Radě národní bezpečnosti (National Security Council) pod vedením Zbigniewa Brzezinského za vlády prezidenta Jimmyho Cartera.

Velvyslankyně při OSN (1993–1997)

Po vítězství Billa Clintona v prezidentských volbách v roce 1992 byla Albrightová jmenována velvyslankyní USA při OSN. V této funkci si vybudovala pověst tvrdé vyjednavačky.

**Rwanda:** Byla kritizována za to, že USA a OSN včas nezasáhly proti genocidě ve Rwandě v roce 1994. Později toto selhání označila za svou „největší lítost“.
**Bosna a Hercegovina:** Naopak v případě války v Bosně prosazovala aktivnější roli USA a letecké údery proti srbským pozicím, což nakonec vedlo k ukončení konfliktu a podpisu Daytonské mírové dohody. Střetla se s generálem Colinem Powellem, kterému slavně řekla: „Jaký je smysl mít tuhle úžasnou armádu, o které stále mluvíte, když ji nemůžeme použít?“
**Kuba:** Ostře odsoudila sestřelení civilních letadel kubánským režimem v roce 1996, kdy použila výraz „cojones“ (zbabělost/koule), což vyvolalo mezinárodní rozruch i uznání prezidenta Clintona.

Ministryně zahraničí USA (1997–2001)

Dne 23. ledna 1997 byla jednomyslně potvrzena Senátem jako 64. ministryně zahraničí USA. Stala se první ženou v této funkci a v té době nejvýše postavenou ženou v historii americké vlády.

1. 1. 1. Rozšíření NATO

Jedním z jejích hlavních cílů bylo začlenění postkomunistických zemí střední Evropy do západních bezpečnostních struktur. Albrightová byla hnacím motorem první vlny rozšíření NATO. V roce 1999 tak do aliance vstoupily Česko, Polsko a Maďarsko. Tento krok považovala za nápravu historické křivdy z dob studené války.

1. 1. 1. Válka v Kosovu

Albrightová hrála klíčovou roli v rozhodnutí NATO bombardovat Jugoslávii v roce 1999 s cílem zastavit etnické čistky v Kosovu, které prováděl režim Slobodana Miloševiće. Tato intervence byla některými kritiky nazývána „Madeleininou válkou“. Albrightová trvala na tom, že síla je někdy nezbytná pro ochranu lidských práv a morálních principů.

1. 1. 1. Blízký východ

Intenzivně se snažila zprostředkovat mír mezi Izraelem a Palestinci. Účastnila se summitu ve Wye River (1998) a v Camp Davidu (2000), ale konečné dohody se nepodařilo dosáhnout před koncem Clintonova mandátu.

1. 1. 1. Irák a kontroverzní výrok

Albrightová obhajovala tvrdé sankce vůči režimu Saddáma Husajna v Iráku. V rozhovoru pro pořad 60 Minutes v roce 1996 na otázku moderátorky, zda stála smrt půl milionu iráckých dětí (v důsledku sankcí) za to, odpověděla: „Je to velmi těžká volba, ale myslíme si, že ta cena za to stojí.“ Tento výrok ji pronásledoval po zbytek kariéry. Později se za něj omluvila a označila jej za „hloupý“ a vytržený z kontextu, přičemž zpochybnila i počet obětí.

1. 1. 1. Severní Korea

V roce 2000 navštívila Pchjongjang, kde se setkala se severokorejským vůdcem Kim Čong-ilem. Byla prvním ministrem zahraničí USA, který tuto zemi navštívil, ve snaze omezit severokorejský raketový program.

🤝 Vztah k České republice

Madeleine Albrightová nikdy nezapomněla na své kořeny. Mluvila plynně česky (i když s lehkým přízvukem a archaismy).

**Václav Havel:** Udržovala hluboké přátelství s Václavem Havlem, kterého považovala za morální autoritu. Často spolu konzultovali mezinárodní politiku.
**Kandidatura na prezidentku:** Po skončení svého mandátu v USA se v Česku spekulovalo o tom, že by mohla kandidovat na českou prezidentku jako nástupkyně Václava Havla. Albrightová tuto možnost zvažovala, ale nakonec ji odmítla s tím, že se cítí být příliš Američankou a nezná dostatečně detailně českou vnitropolitickou scénu.
**Vyznamenání:** V roce 1997 jí prezident Havel udělil nejvyšší státní vyznamenání, Řád Bílého lva.

🏢 Život po politice

Po odchodu z funkce v roce 2001 založila globální strategickou firmu **Albright Stonebridge Group**. Vrátila se k výuce na Georgetownské univerzitě a stala se vyhledávanou komentátorkou a autorkou. Aktivně podporovala kandidaturu Hillary Clintonové na prezidentku v letech 2008 a 2016. Ve svých posledních letech varovala před nárůstem autoritářství a populismu ve světě, což shrnula ve své knize Fašismus: Varování (2018).

💎 Brožová diplomacie

Unikátním rysem jejího diplomatického stylu bylo používání broží. Albrightová si všimla, že irácká média ji nazvala „nevídaným hadem“, a tak si na další zasedání Rady bezpečnosti vzala brož ve tvaru hada. Od té doby začala brože používat jako nástroj neverbální komunikace:

**Balónky nebo květiny:** Dobrá nálada, optimismus.
**Brouci, krabi, masožravé rostliny:** Nesouhlas, tvrdý postoj, varování.
**Sovy:** Moudrost, trpělivost.
**Zlomené srdce:** Tuto brož nosila po smrti Václava Havla.

Svou sbírku později vystavila a vydala o ní knihu Read My Pins (Tajná řeč broží).

📚 Dílo (výběr)

Madeleine Albrightová byla plodnou autorkou. Její knihy kombinují memoáry s politickou analýzou.

Madam Secretary (2003, česky Madeleine: Nejlepší ze všech možných světů) – autobiografie.
The Mighty and the Almighty (2006, česky Mocní a všemohoucí) – o roli náboženství v zahraniční politice.
Read My Pins (2009, česky Tajná řeč broží) – o jejím specifickém diplomatickém jazyku.
Prague Winter (2012, česky Pražská zima) – osobní historie její rodiny v letech 1937–1948.
Fascism: A Warning (2018, česky Fašismus: Varování) – analýza hrozeb pro demokracii.

⚰️ Úmrtí

Zemřela 23. března 2022 ve Washingtonu na následky rakoviny ve věku 84 let. Jejího pohřbu v Národní katedrále ve Washingtonu se zúčastnil prezident Joe Biden, bývalí prezidenti Bill Clinton a Barack Obama a řada světových státníků.

💡 Pro laiky

Představte si Madeleine Albrightovou jako „železnou dámu“ americké diplomacie s českým srdcem. Byla to malá žena (měřila jen asi 147 cm), která se nebála postavit diktátorům jako Milošević nebo Saddám Husajn. Pro Čechy je důležitá tím, že nám „otevřela dveře“ do NATO – bez ní by vstup České republiky do aliance trval mnohem déle nebo by k němu možná nedošlo vůbec. Byla to ona, kdo přesvědčil americké senátory, že Praha už nepatří na Východ, ale na Západ. Byla to také žena, která uměla vtipně urazit své oponenty jen tím, jakou si ráno připnula brož na sako.

Zdroje