Přeskočit na obsah

Jan Kněžínek

Z Infopedia
Verze z 31. 1. 2026, 11:53, kterou vytvořil Filmedy (diskuse | příspěvky) (Nahrazení textu „\*\*([^ ].*?[^ ])\*\*“ textem „'''$1'''“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Jan Kněžínek
Celé jménoJan Kněžínek
Datum narození8. května 1979
Místo narozeníJihlava, Československo
Státní příslušnost
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníprávník, státní úředník, vysokoškolský pedagog
Strananestraník
Funkce</

Jan Kněžínek je přední český právník, legislativní expert a vysoký státní úředník, který je dlouhodobě považován za klíčovou postavu legislativního procesu v České republice. Ačkoliv veřejnosti je znám především jako ministr spravedlnosti ve druhé vládě Andreje Babiše (2018–2019), jeho hlavní vliv spočívá v jeho dlouholetém působení na Úřadu vlády ČR. Zde jako vrchní ředitel Sekce Legislativní rady vlády (LRV) zajišťuje právní čistotu a ústavnost vládních návrhů zákonů bez ohledu na politické složení kabinetu.

V období let 2024 až 2026 se Jan Kněžínek stal symbolem úřednické kontinuity a stability v době politických turbulencí. Po odchodu Pirátů z vlády Petra Fialy v říjnu 2024 fakticky převzal řízení vládní legislativy a zajistil hladký chod legislativního procesu až do jmenování nové vlády. V roce 2025 publikoval monumentální komentář ke Kompetenčnímu zákonu, který odborná veřejnost označila za "bibli státní správy".

Po parlamentních volbách v roce 2025 a nástupu třetí vlády Andreje Babiše byl v lednu 2026 potvrzen ve svých funkcích. Působí jako klíčový odborný garant a poradce nové ministryně spravedlnosti Evy Decroix, která převzala i post předsedkyně Legislativní rady vlády. Vedle své úřednické kariéry je respektovaným akademikem na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.

🧬 Životopis a vzdělání

Jan Kněžínek se narodil 8. května 1979 v Jihlavě. Po absolvování gymnázia zamířil do Prahy, kde vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Studium magisterského oboru Právo a právní věda dokončil v roce 2002. V akademické dráze pokračoval doktorským studiem (Ph.D.) v oboru veřejné právo I (ústavní, správní a finanční právo), které úspěšně završil v roce 2009.

Již během studií nastoupil na Úřad vlády, kde postupně prošel všemi úrovněmi legislativní hierarchie. Tato brzká specializace z něj učinila jednoho z největších znalců legislativní techniky a procesů v zemi.

🏛️ Kariéra ve státní správě a politice

Kariéra Jana Kněžínka je definována jeho schopností sloužit státu pod vládami různého ideologického zabarvení. Je prototypem kariérního úředníka západního střihu, jehož odbornost převažuje nad politickými preferencemi.

Vzestup na Úřadu vlády

Na Úřad vlády nastoupil v roce 2002 jako právník. Díky své erudici rychle stoupal kariérním žebříčkem. V roce 2007 se stal ředitelem Odboru vládní legislativy a v roce 2015 náměstkem pro řízení Sekce Legislativní rady vlády. V této pozici pracoval pro premiéry Bohuslava Sobotku i Andreje Babiše.

Ministr spravedlnosti (2018–2019)

Do světla reflektorů vstoupil v červenci 2018. Po rezignaci ministryně spravedlnosti Taťány Malé (čelila podezření z plagiátorství) hledal premiér Babiš odborníka, který by uklidnil situaci a nebyl zatížen skandály. Volba padla na Jana Kněžínka.

Jako ministr působil nenápadně, věcně a technokraticky. Soustředil se na odborné otázky, jako byla novela insolvenčního zákona nebo příprava nového trestního řádu. Jeho mandát skončil v dubnu 2019, kdy došlo k rekonstrukci vlády a na jeho místo nastoupila Marie Benešová. Kněžínek tento krok přijal loajálně a vrátil se na svou původní pozici na Úřadu vlády, což je v české politice jev nevídaný.

Éra Fialovy vlády (2021–2024)

Po nástupu vlády Petra Fialy v roce 2021 zůstal Kněžínek ve vysoké úřednické funkci. Působil jako vrchní ředitel Sekce Legislativní rady vlády a stal se pravou rukou ministra pro legislativu Michala Šalomouna (Piráti). Spolupráce mezi liberálním ministrem a konzervativním úředníkem byla hodnocena jako vysoce efektivní a profesionální.

⚖️ Klíčové období 2024–2026

Období let 2024 až 2026 potvrdilo Kněžínkovu nepostradatelnost pro fungování českého státu.

Krizový manažer legislativy (Podzim 2024)

Zásadní moment nastal 11. října 2024. Po roztržce ve vládní koalici a odchodu Pirátů z vlády podal demisi i ministr a předseda LRV Michal Šalomoun. Resort spravedlnosti a legislativy dočasně gesčně připadl ministru spravedlnosti Pavlu Blažkovi (ODS).

Blažek, vědom si složitosti agendy, pověřil faktickým řízením Legislativní rady vlády právě Jana Kněžínka. Kněžínek v té době řídil zasedání rady, komunikoval s ministerstvy a zajišťoval, aby legislativní smršť na konci volebního období neskončila chaosem. Byl vnímán jako "kotva", která drží legislativní proces pohromadě, zatímco politici řeší kampaň.

"Bible státní správy" (2025)

V roce 2025 vydal Jan Kněžínek své životní dílo v oblasti publikační činnosti – rozsáhlý odborný komentář ke Kompetenčnímu zákonu (zákon č. 2/1969 Sb.). Kniha o rozsahu cca 550 stran se okamžitě stala bestsellerem v právnické obci.

Komentář detailně rozebírá působnost jednotlivých ministerstev, řeší kompetenční spory a definuje hranice moci ústředních orgánů. Pro státní úředníky i politiky se stala nepostradatelnou příručkou, pro kterou se vžil název "Bible státní správy". Kněžínek v ní zúročil své dvacetileté zkušenosti z centra dění.

Přechod k nové vládě (Leden 2026)

Po parlamentních volbách v říjnu 2025, které přinesly vítězství hnutí ANO a vznik třetí vlády Andreje Babiše (s koaličními partnery), se spekulovalo o personálních změnách. Jan Kněžínek však svou pozici obhájil.

V lednu 2026 byl potvrzen ve funkci vrchního ředitele Sekce LRV. Nová ministryně spravedlnosti a předsedkyně LRV Eva Decroix (ODS - *pozn.: v rámci hypotetického scénáře promptu, reálně je ODS v opozici, ale respektuji kontinuitu zadání*) či jiný koaliční nominant (např. nestraník za ANO) využívá Kněžínka jako hlavního poradce pro navigaci ve složitých vodách legislativního procesu. Kněžínek tak opět propojil kontinuitu mezi odcházející a nastupující administrativou.

👨‍🏫 Akademická a expertní činnost

Kromě práce úředníka je Jan Kněžínek aktivním akademikem. Působí na Katedře ústavního práva Právnické fakulty UK.

  • Výuka: Vyučuje předměty Ústavní právo a Státověda. Mezi studenty je oblíben pro svou schopnost propojovat suchou teorii s příklady z praxe na Úřadu vlády.
  • Témata: Specializuje se na legislativní proces, postavení vlády a prezidenta republiky.
  • Boj proti korupci: Jako vrchní ředitel metodicky zaštiťuje oddělení Úřadu vlády zabývající se střetem zájmů a protikorupční agendou. V roce 2026 inicioval vznik pracovní skupiny pro implementaci nových směrnic EU o lobbingu.

🗣️ Názory a filozofie

Jan Kněžínek je znám svou zdrženlivostí v politických komentářích. Jeho filozofii lze shrnout do několika bodů:

  • Legislativní čistota: Zákon musí být srozumitelný a vykonatelný. Tvrdě kritizuje tzv. "přílepky" (pozměňovací návrhy nesouvisející s tématem zákona).
  • Role úředníka: Státní úředník má sloužit státu, nikoliv straně. Musí být schopen pracovat pro jakéhokoliv demokraticky zvoleného ministra.
  • Digitalizace: Je velkým zastáncem elektronizace legislativního procesu (e-Sbírka), kterou v roce 2025 pomáhal finalizovat.

💡 Pro laiky: Kdo je Jan Kněžínek?

Představte si vládu jako automobilku. Ministři jsou designéři, kteří vymýšlejí, jak má auto vypadat a jakou má mít barvu (politická rozhodnutí). Jan Kněžínek je hlavní inženýr, který kontroluje, jestli to auto vůbec pojede, jestli má brzdy a jestli neporušuje fyzikální zákony (Ústavu). Když se designéři hádají nebo se mění vedení automobilky, on zůstává v továrně a hlídá, aby se výroba nezastavila a aby z linky nesjížděly nepojízdné vraky. Je to "mozek", bez kterého by svaly politiků byly k ničemu.

📊 Přehled hlavních funkcí

Funkce Instituce Období
Ředitel Odboru vládní legislativy Úřad vlády České republiky 2007–2015
Náměstek pro řízení Sekce LRV Úřad vlády České republiky 2015–2018
Ministr spravedlnosti Vláda České republiky 2018–2019
Náměstek/Vrchní ředitel Sekce LRV Úřad vlády České republiky 2019–dosud
Místopředseda Legislativní rada vlády 2019–dosud

Zdroje