Kukuřice setá (Zea mays), často zkráceně jen kukuřice, je obilnina z čeledi lipnicovité (Poaceae). Jedná se o jednu z nejdůležitějších zemědělských plodin na světě, hned po pšenici a rýži, a z hlediska celkové produkce často i před nimi. Původem pochází z Mezoameriky, kde byla domestikována před tisíci lety. Dnes se pěstuje prakticky po celém světě pro své jedlé zrno, které se využívá jako potravina pro lidi, krmivo pro hospodářská zvířata a jako surovina pro různé průmyslové účely.
Stonky: Má silný, vzpřímený stonek, který může dosahovat výšky 1 až 4 metry, v závislosti na odrůdě a podmínkách pěstování.
Listy: Listy jsou dlouhé, široké a střídavé, vyrůstající ze stonku.
Květenství: Kukuřice je jednodomá, což znamená, že samčí a samičí květy rostou na téže rostlině, ale odděleně:
** Samčí květy: Tvoří vrcholovou latu (tzv. "prapor"), která produkuje pyl.
** Samičí květy: Jsou uspořádány v úžlabních klasech (tzv. "palicích" nebo "šiškách"), které se později vyvinou v klasy se zrny. Z každého zrna vyrůstá dlouhá, hedvábná blizna (tzv. "vousy"), která zachycuje pyl.
Plody: Plodem kukuřice je obilka (zrno), která je pevně usazena v řadách na dřevnatém vřetenu klasu. Barva zrn se liší podle odrůdy – nejčastější je žlutá, ale existují i bílé, červené, modré, černé nebo vícebarevné odrůdy.
Původ a historie
Kukuřice byla domestikována v Mezoamerice, pravděpodobně v oblasti dnešního Mexika, z divoké trávy zvané teosinte (Zea mays ssp. parviglumis). Nejstarší archeologické nálezy kukuřice pocházejí z Tehuacánského údolí v Mexiku a jsou staré přibližně 9 000 let.
Pro starověké civilizace jako byli Olmékové, Mayové a Aztékové byla kukuřice základní potravinou a hrála ústřední roli v jejich kultuře, náboženství a mytologii. Po příchodu Kryštofa Kolumba do Ameriky v roce 1492 se kukuřice rychle rozšířila do celého světa a stala se globální plodinou.
Typy kukuřice
Existuje několik hlavních typů kukuřice, které se liší vlastnostmi zrna a použitím:
Kukuřice zubatá (dent corn): Nejrozšířenější typ, zrna mají na vrcholku malou prohlubeň. Používá se hlavně jako krmivo a pro průmyslové zpracování (škrob, etanol).
Kukuřice koňský zub (flint corn): Tvrdší zrna, odolnější proti škůdcům. Pěstuje se v chladnějších oblastech.
Kukuřice moučná (floury corn): Měkká zrna, snadno mletelná, používá se na mouku a pečivo (např. tortilly).
Kukuřičná kaše: V Africe se z ní připravuje ugali, nshima nebo pap, v Itálii polenta.
Kukuřičný olej: Získává se ze zrn a používá se k vaření.
Pukance (popcorn): Oblíbená pochoutka.
Sladké kukuřičné klasy: Konzumují se vařené, grilované nebo pečené.
Kukuřičný sirup: Sladidlo používané v potravinářském průmyslu.
Krmivo pro zvířata
Většina celosvětové produkce kukuřice se využívá jako krmivo pro hospodářská zvířata (skot, prasata, drůbež). Kukuřice je vysoce energetická plodina.
Průmyslové využití
Etanol: Kukuřice je důležitou surovinou pro výrobu etanolu, který se používá jako biopalivo nebo v alkoholických nápojích.
Škrob: Kukuřičný škrob má široké uplatnění v potravinářství (zahušťovadlo, sladidlo), papírenství, textilním průmyslu a dalších odvětvích.
Bioplasty: Z kukuřice se vyrábějí biologicky rozložitelné plasty.
Další produkty: Lepidla, barvy, kosmetika, stavební materiály.
Pěstování
Kukuřice vyžaduje teplé klima a dostatek vláhy, zejména v období tvorby zrn. Je to plodina náročná na živiny. Moderní pěstování kukuřice často využívá:
Šlechtění: Vývoj hybridních odrůd s vyššími výnosy a odolností vůči chorobám a škůdcům.
Geneticky modifikované organismy (GMO): Velká část světové produkce kukuřice je geneticky modifikovaná, aby byla odolná vůči hmyzu nebo herbicidům.
Mechanizace: Pěstování a sklizeň jsou vysoce mechanizované.
.png){kind=link}
Další soubory ve Wikimedia Commons: mays Zea mays