Řečtina
Obsah boxu
Řečtina (řecky Ελληνική γλώσσα, *Elliniki glóssa*) je indoevropský jazyk a jediný dochovaný potomek helénské podskupiny. Patří mezi nejstarší živé jazyky na světě s doloženou historií psaných záznamů, která sahá více než 3400 let do minulosti. Hraje klíčovou roli v západní kultuře díky své bohaté literatuře, filozofii a vědě.
Původ a vývoj
Předpokládá se, že proto-řečtina, předchůdce všech řeckých dialektů, se oddělila od ostatních indoevropských jazyků kolem 3. tisíciletí př. n. l. Není zcela jasné, zda se charakteristické řecké zvukové změny odehrály přímo na řeckém poloostrově, nebo zda se pra-řečtí mluvčí do Řecka přistěhovali.
Historie řečtiny se dělí na několik hlavních období:
- Mykénská řečtina (cca 1600–1100 př. n. l.): Nejstarší doložená forma řečtiny, psaná lineárním písmem B. Byla jazykem mykénské civilizace v době bronzové. Nápisy byly objeveny na hliněných tabulkách, například v Knóssos nebo Pylos.
- Starověká řečtina (cca 800 př. n. l. – 300 n. l.): Období, ve kterém vznikla většina klasické řecké literatury. Zahrnuje dialekty jako attická řečtina (jazyk Athény, Platón, Thukydidés), iónská řečtina (jazyk Homér, Hérodotos), dórská řečtina a aioština. V této době se ustálila řecká abeceda.
- Koiné (cca 300 př. n. l. – 300 n. l.): Též "obecná řečtina". Vznikla jako sjednocená forma řečtiny během helénistického období a stala se lingua franca ve východním Středomoří a později v Byzantské říši. V koiné je napsána většina Nový zákon.
- Středověká řečtina (cca 300–1453 n. l.): Někdy též byzantská řečtina. Byla jazykem Byzantská říše a představuje přechod mezi starověkou a moderní řečtinou. V této době došlo k významným fonetickým a gramatickým změnám.
- Novořečtina (od 1453 n. l. do současnosti): Moderní forma jazyka, která se vyvinula z byzantské řečtiny po pádu Konstantinopole. Standardizovaná podoba se nazývá standardní novořečtina (démotická řečtina).
Rozšíření a dialekty
Řečtina je dnes úředním jazykem v Řecku a na Kypru a jedním z úředních jazyků Evropské unie. Celkový počet mluvčích se k květnu 2025 odhaduje na 13 až 25 milionů po celém světě, přičemž většina žije v Řecku a na Kypru. Významné řecké diagory existují i v Austrálii, USA, Kanadě, Německu a dalších zemích.
Moderní řečtina má několik dialektů, z nichž některé jsou v současnosti ohrožené nebo již téměř vymizelé:
- Démotická řečtina (Δημοτική): Je základem standardní spisovné novořečtiny a je nejrozšířenější.
- Kyperská řečtina (Κυπριακή διάλεκτος): Mluví se jí na Kypru a vykazuje značné odlišnosti od standardní novořečtiny, zejména ve fonetice a lexiku.
- Krétská řečtina (Κρητική διάλεκτος): Používá se na ostrově Kréta a je poměrně konzervativní.
- Pontská řečtina (Ποντιακή διάλεκτος): Původně se jí mluvilo v oblasti Pontus na severovýchodě Turecka a mezi Řeky na Kavkaze. Dnes ji používá asi 500 000 lidí, převážně v Řecku.
- Kappadocká řečtina: Téměř vymizelý dialekt z oblasti Kappadokie v Turecku.
- Cakonská řečtina: Unikátní dialekt, který se vyvinul přímo z dórské řečtiny a je izolovaný od ostatních novořeckých dialektů, které pocházejí z koiné. Používá se jen v několika vesnicích na východním Peloponésu.
- Italiotská řečtina (Griko): Dva dialekty, které se dochovaly v jižní Itálii (Kalábrie a Salento).
Řecká abeceda
Řecká abeceda je nejstarší dosud používanou abecedou na světě. Vznikla kolem roku 1000 př. n. l. adaptací fénického písma. Nejvýznamnější inovací Řeků bylo systematické zavedení znaků pro samohlásky, což výrazně zvýšilo čitelnost a přesnost písemného projevu pro ne-semitské jazyky.
Řecká abeceda má 24 písmen, od Alfy po Omegu. Je přímým nebo nepřímým předkem všech moderních evropských abeced, včetně latinské abecedy a cyrilice. Původně se psalo zprava doleva, poté systémem bústrophedon (střídavě zprava doleva a zleva doprava) a od 5. století př. n. l. se ustálil směr zleva doprava.
Starověká vs. moderní řečtina
Ačkoliv je novořečtina přímým potomkem starověké řečtiny, existují mezi nimi značné rozdíly, které ztěžují vzájemné porozumění bez studia.
| Aspekt | Starověká řečtina | Novořečtina |
|---|---|---|
| Výslovnost | Rozlišovala délku samohlásek a měla složitější systém dvojhlásek a přízvuků (polytonický systém). Např. beta (Β) jako "b". | Nerozlišuje délku samohlásek. Zjednodušený přízvuk (monotonický systém, od 1976). Některá písmena a dvojhlásky se vyslovují stejně (např. η, ι, υ, ει, οι jako "í"). Beta (Β) se vyslovuje jako "v". |
| Gramatika | Složitější systém 5 pádů (nominativ, vokativ, akuzativ, genitiv, dativ) a tří čísel (jednotné, dvojné, množné). Složitější časování sloves s mnoha časy, způsoby a slovesnými rody (např. střední rod, optativ, infinitivy). | Zjednodušená na 4 pády (dativ téměř vymizel). Pouze jednotné a množné číslo. Zjednodušený systém slovesných časů a způsobů, infinitivy vymizely. Slovesa se často tvoří s pomocí částic. |
| Slovní zásoba | Základní slovní zásoba se značně liší (např. voda: ὕδωρ (hýdōr)). Minimální cizí vliv. | Mnoho základních slov je nových (např. voda: νερό (neró)). Přijala mnoho přejatých slov z turečtiny, italštiny, francouzštiny a angličtiny. |
| Syntax | Velmi flexibilní slovosled díky bohatému pádovému systému, umožňoval velkou expresivitu. | Tendence k pevnějšímu slovosledu podmět-sloveso-předmět, podobně jako v angličtině, ačkoli stále flexibilnější než angličtina. |
Starověká řečtina se v Řecku vyučuje na školách a univerzitách, ale většina Řeků jí plně nerozumí bez specifického studia.
Významné osobnosti a díla
Řecký jazyk byl po tisíciletí médiem pro některé z nejvlivnějších myslitelů a umělců západní civilizace:
- Homér: Považován za autora epických básní Ilias a Odysseia, které jsou základními kameny západní literatury.
- Hérodotos: "Otec historie", autor díla Dějiny, které systematicky popisuje řecko-perské války.
- Thukydidés: Historik, autor Dějin peloponéské války, známý pro svůj analytický přístup.
- Aischylos, Sofoklés, Eurípidés: Velcí dramatici, tvůrci řecké tragédie.
- Aristofanés: Představitel řecké komedie.
- Sókratés, Platón, Aristotelés: Trojice nejvýznamnějších starověkých řeckých filozofů, jejichž díla ovlivnila západní myšlení po tisíciletí.
- Hippokratés: "Otec medicíny", autor Hippokratovy přísahy.
- Euclid: Matematik, autor Základů, stěžejního díla geometrie.
- Archimédés: Matematik, fyzik, inženýr a vynálezce.
Zajímavosti
- Nejstarší živý jazyk: Řečtina je jedním z nejdéle nepřetržitě zdokumentovaných živých jazyků na světě.
- První abeceda se samohláskami: Řecká abeceda byla první písemnou soustavou, která systematicky zahrnovala jak souhlásky, tak samohlásky.
- Etymologický vliv: Obrovské množství anglických a dalších evropských slov má řecký původ, zejména v vědě, medicíně, filozofii a politice (např. *democracy, philosophy, biology, psychology, telephone*).
- Nejdelší slovo v literatuře: Podle Guinnessovy knihy rekordů je nejdelší slovo v literatuře řeckého původu, pochází z komediální hry Aristofana "Ženy v Thesmoforiích" a má 183 písmen.
- Diglossie: Až do roku 1976 existovaly v Řecku dvě oficiálně uznávané formy řečtiny: démotická řečtina (lidová, používaná v běžném životě a literatuře) a katharevousa (očištěná, umělá forma, používaná v úředním styku, vzdělávání, žurnalistice atd.). V roce 1976 byla démotská řečtina prohlášena za jediný oficiální jazyk.